1.je si vědom toho, že turecká občanská společnost dlouhodobě usiluje o přistoupení k Evropské unii; vítá nedávná prohlášení turecké vlády, v nichž znovu uvádí své odhodlání vstoupit do EU jako strategický cíl v rámci úsilí o postupné, přiměřené a reverzibilní oživení vztahů mezi EU a Tureckem v souladu se závěry Evropské rady; uznává závazek EU podporovat tuto interakci prostřednictvím posíleného dialogu a spolupráce, ale vybízí ji, aby přehodnotila svá očekávání, pokud jde o interakci v dohledné budoucnosti, s ohledem na zhoršování demokratických standardů, které v posledním desetiletí posouvá Turecko směrem k autoritářskému modelu a nedávno se zrychlilo vzhledem k politicky motivovanému zatčení istanbulského primátora Ekrema İmamoğlua, který je hlavním politickým oponentem prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana;

2.zdůrazňuje, že členství v EU je podmíněno splněním přístupových (kodaňských) kritérií, která vyžadují stabilní instituce zaručující demokracii, právní stát, lidská práva, respektování a ochranu menšin, dobré sousedské vztahy, dodržování mezinárodního práva a soulad se SZBP EU; dále konstatuje, že se jedná o absolutní kritéria, nikoli o otázky, které jsou předmětem transakčních strategií a vyjednávání; zdůrazňuje, že uznání všech členských států je nezbytnou součástí procesu přistoupení;

3.v této souvislosti vyjadřuje politování nad tím, že na výše uvedená pozitivní prohlášení nenavazovaly žádné reálné kroky tureckých orgánů, které by odstranily rozsáhlé rozdíly, které přetrvávají mezi Tureckem a EU v oblasti hodnot a norem, zejména pokud jde o základní prvky procesu přistoupení; opakuje svůj dříve přijatý závěr, že turecká vláda, stejně jako v posledních několika letech, i nadále jednoznačně projevuje nedostatek politické vůle provést reformy nezbytné k obnově procesu přistoupení a jedná stále v rámci hluboce zakořeněného autoritářského pojetí prezidentského systému;

4.uznává strategický a geopolitický význam Turecka a jeho rostoucí přítomnost a vliv v oblastech, které mají zásadní význam pro mezinárodní bezpečnost, jako jsou oblast Černého moře, včetně Ukrajiny, a Blízký východ; opakuje, že Turecko je strategickým partnerem a spojencem NATO a zemí, s níž má EU úzké vztahy v oblasti bezpečnosti, obchodu, hospodářství a migrace; vítá užší spolupráci mezi Tureckem a EU, na niž turecká vláda často odkazuje, zdůrazňuje však, že tato spolupráce nemůže v žádném případě nahradit nezbytný skutečný pokrok, kterého Turecko jakožto kandidátská země musí dosáhnout, pokud jde o splnění základních požadavků pro přistoupení; v tomto ohledu zdůrazňuje, že přístupový proces nemá žádné zkratky a že nelze předložit žádný argument, který umožňoval vyhnout se diskusi o demokratických zásadách, které jsou jádrem procesu přistoupení;

5.konstatuje, že zpráva Komise o Turecku za rok 2024 podává pozitivnější obraz provádění reforem v souvislosti s procesem přistoupení než zpráva o Turecku z roku 2023, přičemž posun spočívá v přechodu od dalšího zhoršování k „nulovému pokroku“, pokud jde o otázky právního státu a lidských práv; je však toho názoru, že přinejmenším v klíčových oblastech, jako jsou demokracie, právní stát a základní práva, je to způsobeno tím, že již bylo dosaženo velmi nízkého bodu a tato situace se nezměnila;

6.dále konstatuje, že ve zprávě o Turecku za rok 2024 je ve srovnání se zprávou z roku 2023 znatelný jistý posun v jejich zaměření – od procesu přistoupení ke strategickému partnerství mezi Evropskou unií a Tureckem; je toho názoru, že kritický stav procesu přistoupení nutí Komisi a Radu, aby se zaměřily pouze na partnerský rozměr vztahů mezi EU a Tureckem, což se odráží i ve společných sděleních o aktuálním stavu vztahů mezi EU a Tureckem ze dne 29. listopadu 2023 a 22. března 2021; poukazuje na stále zřetelnější posun k jinému pojetí vztahů, což by mohlo být na úkor procesu přistoupení;

7.domnívá se, že pokud jde o lidská práva a právní stát, jsou nedávná usnesení Parlamentu v této věci stále platná vzhledem ke stále neutěšenému stavu lidských práv v Turecku a jeho ústupu od demokracie v posledním roce; plně se ztotožňuje s posledními usneseními Parlamentního shromáždění Rady Evropy a související zprávou jejího monitorovacího výboru, jakož i s usneseními přijatými Výborem ministrů Rady Evropy, která podrobně popisují širokou škálu závažných pochybení v oblasti lidských práv, na něž neustále upozorňují místní i mezinárodní renomované lidskoprávní organizace;

8.bere na vědomí deklarovaný příslib turecké vlády reformovat soudnictví a zavést opatření organizačního rázu; zdůrazňuje však, že je třeba zavést strukturální opatření, která soudnictví zajistí nezávislost; hluboce lituje, že v tureckém soudnictví stále panuje, navzdory reformní strategii s devíti balíčky soudních reforem, neutěšená situace v důsledku systematického zasahování vlády a politické instrumentalizace justice; kritizuje v této souvislosti oslabení zbývajících mechanismů ústavního přezkumu, zejména pokud jde o individuální žádosti, a časté porušování řádného procesu;

9.je zděšen pronásledováním právníků, například nedávným případem, kdy na základě žaloby nejvyššího státního zastupitelství v Istanbulu došlo k odvolání vedení istanbulské advokátní komory na základě obvinění z „propagování teroristické organizace“ a „veřejného šíření zavádějících informací“, kterého se měla komora dopustit, když požádala o vyšetření vražd dvou kurdských novinářů v Sýrii, a k uvěznění jednoho z členů výkonné rady istanbulské advokátní komory poté, co podnikl cestu do Štrasburku, aby se tam setkal se zástupci orgánů Rady Evropy;

10.je znepokojen tím, že se bezostyšně neprovádějí rozhodnutí Ústavního soudu – jako například v případě poslance Cana Atalaya –, a že tato situace vyvolala vážnou soudní krizi, kdy kasační soud podal trestní oznámení na devět soudců Ústavního soudu; považuje za alarmující rozhodnutí kasačního soudu zrušit rozsudky a propustit teroristy zapojené do útoku Islámského státu na istanbulské Atatürkovo letiště, který si v roce 2016 vyžádal 45 životů;

11.vyzývá Turecko, aby potvrdilo odhodlání prosazovat demokratickou správu věcí veřejných, zejména prostřednictvím reforem, které zajistí nezávislé soudnictví; bere na vědomí nedávné oznámení strategie čtvrté reformy soudnictví na období 2025–2029; vyzývá tureckou vládu, aby místo povrchních změn, které dosud přinesl řetězec reformních balíčků a akčních plánů, provedla hlubokou reformu, která měla proběhnout již dávno a která bude na základě skutečné politické vůle řešit závažné a strukturální nedostatky tureckého soudnictví; zdůrazňuje, že k zastavení politického vměšování do soudnictví stačí politická vůle a že k tomu není nutná žádná strategie nebo reformní balíček;

12.se znepokojením sleduje soustavné zhoršování demokratických norem a nemilosrdné zásahy tureckých orgánů proti jakýmkoli kritickým hlasům prostřednictvím rostoucího počtu represivních zákonů, pravidelné zneužívání protiteroristických zákonů a jejich uplatňování i vůči nezletilým osobám (jako v případě „Kız Çocukları Davası“), nepřiměřený počet obvinění z trestného činu urážky veřejného činitele, běžnou praxi povolávat tajné svědky a pozastavovat případy v chybných soudních řízeních nebo opakující se rozsáhlá noční zatýkání a domovní prohlídky, jejichž smyslem je ukázat na cílové občany jako na mimořádně nebezpečné osoby;

13.vítá, že v listopadu 2024 byl stažen návrh novely tureckého zákona o špionáži, tzv. zákona o „vlivových agentech“; apeluje na turecké orgány, aby již v budoucnu nezaváděly podobné příliš široce pojaté a vágní zákony vzhledem k vážnému riziku, že by mohly být používány jako nástroj k další kriminalizaci legitimních činností organizací občanské společnosti v zemi; vyzývá turecké orgány, aby zajistily, že nedávno schválený zákon o kybernetické bezpečnosti, bude sloužit svému legitimnímu účelu, kterým je ochrana soukromí údajů a národní bezpečnosti, a nebude umožňovat případné porušování základních práv a nestane se dalším nástrojem represe; zdůrazňuje, že justiční aparát zůstává velmi restriktivní a že komplexní síť právních předpisů – která zahrnuje např. zákon o sociálních médiích z roku 2020, zákon o boji proti praní peněz z roku 2021 a zákon o dezinformacích z roku 2022 – slouží jako nástroj pro systematickou kontrolu a umlčování jakýchkoli kritických hlasů;

14.je znepokojen nedávno schválenými právními ustanoveními, která udělují mimořádné pravomoci Státní dozorčí radě (DDK) a Fondu pro pojištění vkladů (TMSF), včetně pravomoci DDK odvolávat veřejné činitele všech druhů a úrovní a jmenovat správce, což by mohlo vést ke svévolnému rozhodování;

15.apeluje na turecké orgány, aby zastavily závažné omezování základních svobod – zejména svobody projevu, shromažďování a sdružování – a neustálé útoky na základní práva, jimž čelí mimo jiné představitelé opozice, obránci lidských práv, právníci, odboráři, příslušníci menšin, novináři, akademičtí pracovníci, umělci a aktivisté občanské společnosti; ostře odsuzuje nedávné vlny hromadného zatýkání a uvězňování osob z politických důvodů a na základě podezření z teroristických vazeb, které postihly politické představitele, akademické pracovníky a novináře, mimo jiné zatčení nezávislé novinářky Elify Akgülové, šéfredaktora LGBT+ zpravodajského webu Kaos GL Yıldıze Tara, sloupkaře deníku Evrensel Endera İmreka a švédského novináře deníku ETC Joakima Medina, kteří jsou známí svou prací v oblasti lidských práv;

16.důrazně odsuzuje nedávné zatčení a věznění švédského novináře Joakima Medina; opakuje, že svoboda tisku je základním právem a základní hodnotou EU; důrazně odsuzuje obvinění Joakima Medina, která jsou založena výhradně na jeho novinářské práci, a požaduje proto jeho okamžité a bezpodmínečné propuštění a propuštění dalších novinářů uvězněných za uplatňování svobody projevu;

17.odsuzuje soustavné stíhání, cenzuru a pronásledování novinářů a nezávislých sdělovacích prostředků, neboť jim je tímto upírána svoboda vykonávat profesní povinnosti a informovat veřejnost, což má zásadní význam pro fungující demokratickou společnost; vyzývá turecké orgány, aby se zdržely dalších útoků na nezávislé sdělovací prostředky a aby dodržovaly základní práva a občanské svobody, jako je svoboda projevu a tisku; zůstává hluboce znepokojen stávajícími právními předpisy, které znemožňují otevřený a svobodný internet a na jejichž základě jsou za příspěvky na sociálních sítích ukládány dlouhé tresty odnětí svobody, hojně je blokován přístup k obsahu nebo jsou vydávány příkazy k jeho odstranění; je hluboce znepokojen i tím, že Nejvyšší rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RTÜK) je soustavně využívána k potlačení kritických sdělovacích prostředků, a dokonce i médií, která údajně šíří „pesimismus“ namísto pozitivních zpráv;

18.konstatuje pozitivní vývoj, pokud jde o iniciativu Sobotních matek (Cumartesi Anneleri), které se každý týden scházejí v Istanbulu na náměstí Galatasaray, když ministr vnitra částečně zrušil opatření, která tyto vigilie omezují, a všech 46 osob, které byly více než šest let stíhány v souvislosti se sedmistou vigilií pořádanou v srpnu 2018, bylo nedávno zproštěno obžaloby; vyzývá k tomu, aby se v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu zcela přestaly omezovat jejich pokojné protesty, a aby se zastavila probíhající soudní řízení proti několika jejich členkám a sympatizantům; je znepokojen probíhajícím soudním řízením proti přední obránkyni lidských práv Nimet Tanrıkuluové, která byla propuštěna dne 4. března 2025 poté, co strávila 94 dní ve vyšetřovací vazbě; naléhavě vyzývá turecké orgány, aby zajistily okamžité propuštění všech osob zadržovaných za to, že využívaly svých základních svobod;

19.vyjadřuje zděšení nad tím, že turecké orgány, zejména turecké soudnictví, neustále ignorují a neuplatňují zásadní rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP); opětovně odsuzuje fakt, že Turecko bezostyšně zneužívá justiční systém a odmítá propustit z vazby zadržovaného obránce lidských práv Osmana Kavalu a opoziční politiky Selahattina Demirtașe a Figen Yüksekdağovou, za což čelí bezprecedentnímu řízení o nesplnění povinnosti v Radě Evropy, přičemž o důsledcích, které pro něj tato situace bude mít, dosud nebylo rozhodnuto; je zděšen nedávným podáním a přijetím nové obžaloby proti Selahattinu Demirtaşovi, v níž nejvyšší státní zastupitelství v Diyarbakıru požaduje až 15 let odnětí svobody a zákaz politické činnosti na základě několika proslovů, které pronesl v roce 2016; vyzývá Turecko, aby plně dodržovalo rozsudky Evropského soudu pro lidská práva týkající se pohřešovaných osob a majetku na Kypru (mimo jiné ve věci „Fokas“); kritizuje politicky motivovanou povahu těchto stíhání jako součást širší kampaně soudní šikany; vyzývá Turecko, aby plně provedlo všechny rozsudky Evropského soudu pro lidská práva v souladu s článkem 46 ESLP a v souladu s bezpodmínečnými povinnostmi vyplývajícími z článku 90 turecké ústavy; vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby využily všech diplomatických cest a naléhaly na Turecko, aby příslušné rozsudky ESLP provedlo, a aby zvážily, zda by nebylo vhodné provedením rozsudků ESLP podmínit poskytování finanční pomoci;

20.vyzývá Turecko, aby dodržovalo rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 24. ledna 2008, v němž bylo Turecko shledáno vinným z porušení článku 2 Evropské úmluvy o lidských právech, neboť nenalezlo a nestíhalo osoby odpovědné za vraždy Tassose Isaaka a Solomose Solomoua, které byly spáchány na Kypru v roce 1996; vyzývá turecké orgány, aby vymáhaly mezinárodní zatykače na osoby podezřelé z těchto vražd a předaly je Kyperské republice;

21.vyjadřuje hluboké znepokojení nad zoufalou situací v tureckých věznicích v důsledku jejich kritického přeplnění a špatných životních podmínek vězňů, a nad hojnými zprávami, mimo jiné i od Rady Evropy, o tom, že zde dochází k mučení a špatnému zacházení a že je zde výrazně omezen přístup k základním potřebám, jako je hygiena a přístup k informacím; je mimořádně znepokojen podmínkami věznění starších a vážně nemocných vězňů, jako je případ Soydana Akaye, který je nespravedlivě vězněn; vyzývá k tomu, aby byl z humanitárních a zdravotních důvodů okamžitě propuštěn; je znepokojen tím, že ve vězeních a vazebních zařízeních jsou neustále prováděny ponižující prohlídky, při nichž musí dané osoby odložit oděv, a že pokračuje stíhání poslance Ömera Faruka Gergerlioğlua, který v současné době čelí šesti řízením o odnětí poslaneckého mandátu a imunity – mimo jiné kvůli tomu, že právě tuto praktiku kritizoval;

22.důrazně odsuzuje rozhodnutí turecké vlády odvolat po komunálních volbách v březnu 2024 demokraticky zvolené starosty nejméně 13 obcí a okresů (Hakkari, Mardin, Batman, Halfeti, Tunceli, Bahçesaray, Akdeniz, Siirt, Van a Kağızman, v nichž vyhrála strana DEM, a Esenyurt Ovacık a Şişli, v nichž vyhrála strana CHP), a nahradit je správci jmenovanými ministerstvem vnitra; považuje tuto dlouhodobou praxi jmenování správců za hrubý útok na nejzákladnější principy místní demokracie; naléhavě vyzývá turecké orgány, aby okamžitě ukončily a zvrátily represivní opatření vůči politické opozici a respektovaly právo voličů zvolit si své vybrané zástupce v souladu s doporučeními Kongresu místních a regionálních orgánů Rady Evropy a Benátské komise; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby zvážila zavedení restriktivních opatření v rámci globálního režimu sankcí EU v oblasti lidských práv proti tureckým představitelům, kteří se ujmou funkce správců, a osobám, které je jmenují; kritizuje tvrdé potlačování protestů proti odvolání zvolených starostů, včetně svévolného zatčení stovek demonstrantů, z nichž někteří byli nezletilí; považuje rozhodnutí turecké vlády vrátit se k této praxi po posledních komunálních volbách v březnu 2024 za jasný důkaz jejího nedostatečného odhodlání řešit demokratické deficity v zemi, což je v jasném rozporu s deklarovanou ochotou oživit proces přistoupení, neboť takové kroky podkopávají vyhlídky na silnější a komplexnější partnerství s EU a poškozují dlouhodobý pokrok při prohlubování spolupráce;

23.odsuzuje pokračující útoky na politické strany a členy opozice, kteří zůstávají vystaveni rostoucímu tlaku; co nejdůrazněji odsuzuje skutečnost,, že byl nedávno zatčen a odvolán z funkce primátor Istanbulu Ekrem İmamoğlu ze strany CHP spolu se starosty měst Şişli a Beylikdüzü v rámci dvou samostatných vyšetřování údajné korupce a obvinění z terorismu, které se týkají celkem 106 podezřelých osob; zdůrazňuje, že tato vyšetřování, která jsou součástí dlouhého seznamu 42 správních a 51 soudních vyšetřování od zvolení İmamoğlua v roce 2019, byla zahájena jen několik dní před vnitrostranickou volbou prezidentského kandidáta a den po kontroverzním rozhodnutí Istanbulské univerzity zrušit platnost jeho diplomu nezbytného k tomu, aby se mohl stát prezidentem; je šokován rozhodnutím dočasně zakázat všechny demonstrace v Istanbulu a dalších provinciích v celé zemi a restrikčními zásahy na sociálních sítích; odsuzuje tvrdé zásahy tureckých orgánů proti pokojným masovým protestům, včetně zadržení téměř 2000 osob, z nichž mnohé jsou studenty, a stíhání stovek z nich prostřednictvím uspěchaných hromadných soudních řízení bez jakýchkoli důkazů o trestné činnosti; vyjadřuje hluboké znepokojení nad nezákonným zatčením Esily Ayıkové, studentky fotografie žijící v Gentu, jež byla zadržena dne 8. dubna 2025 během protestů v Istanbulu, zejména kvůli jejímu neléčenému onemocnění srdce a ledvin; vyzývá k okamžitému propuštění všech osob, které jsou stále zadržovány, a k zproštění obžaloby všech osob, které jsou stíhány za uplatňování svých základních práv; odsuzuje zatýkání, zadržování a deportace místních a mezinárodních novinářů podávajících zprávy o protestech, což je v rozporu se svobodou tisku; naléhavě vyzývá turecké orgány, aby urychleně a účinně vyšetřily všechna obvinění z obtěžování a nepřiměřeného použití síly vůči demonstrantům a aby hájily svobodu shromažďování a protestů; domnívá se, že útoky na İmamoğlua představují politicky motivovaná opatření, jejichž cílem je zabránit legitimnímu vyzyvateli kandidovat v nadcházejících volbách, a že současné turecké orgány posouvají zemi těmito kroky k plně autoritářskému modelu; vyjadřuje politování nad tím, že EU na tento alarmující vývoj nereaguje důrazně a jednotně;

24.dále vyjadřuje znepokojení nad nedávnými samostatnými řízeními proti starostovi istanbulské městské části Beșiktaș Rızovi Akpolatovi ze strany CHP, starostovi istanbulské městské části Beykoz Alaattinovi Köselerovi ze strany CHP, předsedovi mládežnické organizace strany CHP Cemovi Aydınovi a předsedovi strany Zafer Ümitovi Özdagovi; je zděšen tím, že turecké orgány v poslední době brutálně a soustavně umlčují veškeré kritické hlasy zaznívající ze všech částí turecké společnosti, což dokládá mimo jiné případ Ayse Barımové, známé umělecké agentky, uvězněné od 27. ledna 2025 za údajnou účast na protestech rozpoutaných v souvislosti s událostmi v parku Gezi před 12 lety, vyšetřování zahájené proti prezidentovi hlavní turecké obchodní skupiny TÜSIAD Orhanovi Turanovi a jejímu vedoucímu představiteli Ömerovi Arasovi, nebo obžaloba požadující vysoké tresty odnětí svobody pro šéfredaktora Halk TV Suata Toktașe a novináře Sedu Selekovou, Barıșe Pehlivana, Serhana Askera a Kürșada Oğuza, kteří byli předběžně osvobozeni; je znepokojen tím, že do všech těchto i jiných případů je zapojen nedávno jmenovaný istanbulský nejvyšší státní zástupce Akın Gürlek, který se v minulosti v různých pozicích angažoval v řadě ostře sledovaných řízení vedených proti politickým osobnostem, což by mohlo být důvodem ke zvážení toho, zda by na něj neměla být uplatněna restriktivní opatření v rámci sankčního režimu EU v oblasti lidských práv; je rovněž znepokojen rostoucím finančním tlakem na obce, v nichž vyhrály komunální volby opoziční strany, a kontroverzními oznámeními, jako je oznámení týkající se středisek denní péče provozovaných těmito obcemi;

25.vyjadřuje hluboké znepokojení nad oslabováním práv žen, nad genderově podmíněným násilím a nad nárůstem počtu vražd žen v Turecku v roce 2024, který se pohybuje na nejvyšší úrovni od roku 2010, tedy roku před podepsáním Istanbulské úmluvy; znovu důrazně odsuzuje odstoupení Turecka od této mezinárodní dohody, k němuž došlo na základě prezidentského dekretu, a opakuje svou výzvu ke zrušení tohoto rozhodnutí; apeluje na turecké orgány, aby zlepšily legislativní rámec a jeho provádění, mimo jiné aby důsledně provedly zákon o ochraně č. 6284, s cílem účinně bojovat proti všem formám násilí páchaného na ženách a proti praxi tzv. vražd ze cti, aby ukončily přetrvávající politiku beztrestnosti a pohnaly pachatele před soud a zajistily posun k rovnosti žen a mužů, zejména pokud jde o účast žen na rozhodovacích procesech a procesech tvorby politik; varuje před dalším zasahováním do práv žen, jako je např. nedávný zákaz v Turecku týkající se provádění císařských řezů na přání v soukromých zdravotnických střediscích bez lékařského odůvodnění, který představuje nepřijatelné narušování tělesné autonomie žen;

26.důrazně odsuzuje skutečnost, že jsou v Turecku soustavně porušována základní práva LGBTI+ osob a že jejich ochrana není dostatečná, což je spojeno s nárůstem nenávistných verbálních projevů, trestných činů z nenávisti a diskriminační rétoriky vládních úředníků, a že v mediálním prostoru jsou stále šířeny stereotypy v souvislosti se sexuální orientací a genderovou identitou; odsuzuje skutečnost, že tuto soustavnou diskriminaci orgány často schvalují, o čemž svědčí hromadné zatýkání, k němuž došlo během pochodu hrdosti v roce 2023, a zákaz pochodu v roce 2024, zatímco pochody namířené proti LGBTI+ osobám byly povoleny; naléhavě vyzývá turecké orgány, aby okamžitě přestaly zakazovat akce namířené proti homofobii, včetně pochodů hrdosti;

27.oceňuje intenzivnější dialog s křesťanskými menšinami, avšak zdůrazňuje, že nebyl zaznamenán žádný významný pokrok, pokud jde o ochranu práv etnických a náboženských menšin, zejména s ohledem na jejich právní subjektivitu, včetně práv řeckých pravoslavných obyvatel ostrovů Gökçeada (Imbros) a Bozcaada (Tenedos); vyzývá Turecko, aby v tomto ohledu provedlo doporučení Benátské komise a veškerá relevantní doporučení ESLP; se znepokojením konstatuje, že zástupci různých vyznání, včetně nemuslimských komunit a komunity alevitů, neustále čelí byrokratickým překážkám při registraci míst konání svých bohoslužeb; zdůrazňuje, že se jedná o porušení práva na svobodu náboženského vyznání a přesvědčení; vyzývá Turecko, aby přijalo dlouho očekávaný předpis o volbě členů správních rad v nadacích nemuslimských menšin, které řídí komunitní nemocnice; znovu vyzývá Turecko, aby respektovalo úlohu ekumenického patriarchátu pro pravoslavné křesťany na celém světě a aby uznalo jeho právní subjektivitu a veřejné používání církevního titulu ekumenického patriarchy; vyzývá Turecko, aby plně respektovalo a chránilo výjimečnou univerzální hodnotu chrámu Hagia Sophia a muzea v Choře, které jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO; se znepokojením konstatuje, že Turecko dosud neprovedlo dvě rozhodnutí Výboru pro světové dědictví UNESCO z let 2021 a 2023 týkající se jeho povinnosti přijmout zvláštní opatření na ochranu těchto památek; odsuzuje nedostatečnou ochranou kláštera Panagia Sumela, který byl navržen na seznam památek světového dědictví UNESCO; zdůrazňuje, že je třeba odstranit omezení týkající se vzdělávání, jmenování a nástupnictví duchovních; vítá záměr opětovně otevřít seminář na ostrově Chalki a vyzývá k odstranění všech překážek bránících jeho řádnému fungování; vyzývá turecké orgány, aby účinně vyšetřovaly a stíhaly osoby odpovědné za jakékoli zločiny z nenávisti, včetně nenávistných verbálních projevů vůči menšinám; odsuzuje antisemitská prohlášení učiněná ve sdělovacích prostředcích vysoce postavenými úředníky po teroristických útocích Hamásu proti Izraeli, k nimž došlo dne 7. října 2023; konstatuje, že všechny tyto praktiky namířené proti jakékoli náboženské menšině jsou neslučitelné s hodnotami EU;

28.s potěšením bere na vědomí nedávnou výzvu Abdullaha Öcalana, aby PKK složila zbraně a rozpustila se, jako historický a dlouho očekávaný krok, který by mohl pomoci ukončit 40 let trvající násilnosti, jež si vyžádaly více než 40 000 lidských životů; oceňuje úsilí všech zúčastněných stran o usnadnění tohoto vývoje, včetně konstruktivního přístupu různých politických představitelů, který zahájil předseda Strany národní akce (MHP) Devlet Bahçeli, povolení uděleného delegaci Strany lidové rovnosti a demokracie (DEM) k návštěvám ve věznici Imrali a rozsáhlých konzultací, které strana DEM vedla s dalšími politickými stranami; zdůrazňuje, že se jedná o významnou příležitost, na níž musí navázat inkluzivní politický proces, v němž by měl mít přední úlohu turecký parlament a který by se měl soustředit na mírové řešení politických, společenských, demokratických a bezpečnostních aspektů kurdské otázky; zdůrazňuje, že je třeba prosazovat lidská práva, politický pluralismus a občanská práva pro všechny občany, včetně Kurdů; vyjadřuje politování nad pokračujícími politickými represemi, soudní šikanou a omezováním kulturních a jazykových práv kurdských občanů, což podrývá demokratické zásady a sociální soudržnost;;

29.opětovně Turecko oceňuje za to, že v roce 2024 přijalo přibližně 3,1 milionu uprchlíků, z toho 2,9 milionu Syřanů v režimu dočasné ochrany (v roce 2023 se jednalo o celkem 3,2 milionu uprchlíků); připomíná význam spolupráce s Tureckem pro účinné a řádné řízení migračních toků; dále s potěšením konstatuje, že EU od roku 2011 Turecku na tyto účely přispěla částkou ve výši téměř 10 miliard EUR; bere na vědomí, že část prostředků EU byla přidělena na posílení ochrany tureckých hranic a zadržovacích kapacit; s potěšením bere na vědomí rozhodnutí EU z prosince 2024 o poskytnutí dodatečných prostředků ve výši jedné miliardy EUR na větší podporu zdravotní péče, vzdělávání a integrace uprchlíků v Turecku po pádu Asadova režimu; zároveň však konstatuje, že tyto prostředky byly přislíbeny již v květnu 2024, a proto nepředstavují nové financování; vyzývá Komisi, aby se postarala o co nejtransparentnější a nejpřesnější přidělování prostředků a aby zajistila, že projekty financované EU, zejména ty, které se týkají zajišťovacích zařízení a ochrany hranic, budou splňovat všechny příslušné normy v oblasti lidských práv; je znepokojen důvěryhodnými zprávami o tom, že v tureckých zajišťovacích zařízeních financovaných EU dochází k závažnému porušování lidských práv, a vyzývá Komisi, aby tuto záležitost transparentně a nezávisle prošetřila; se znepokojením bere na vědomí, že v posledních letech soustavně roste počet registrovaných žádosti o azyl v Kyperské republice; připomíná Turecku, že jeho povinností je přijmout veškerá nezbytná opatření k uzavření stávajících nelegálních migračních tras a zamezení vzniku nových námořních nebo pozemních tras pro nelegální migraci z Turecka do EU, zejména do Řecka a Kyperské republiky; upozorňuje na rizika spojená s možným využíváním migrantů tureckou vládou k různým účelům; zdůrazňuje, že je třeba zajistit ochranu práv a svobod všech uprchlíků a migrantů; vyzývá Turecko, aby zajistilo úplné a nediskriminační provádění prohlášení EU a Turecka z roku 2016 a dohody o zpětném přebírání osob, které s EU uzavřelo pro všechny členské státy, včetně Kyperské republiky; doufá, že vývoj v Sýrii snad postupně umožní návrat většího počtu uprchlíků do vlasti; připomíná, že návraty by měly být dobrovolné a měly by se uskutečňovat za bezpečných a důstojných podmínek; odsuzuje opakované násilné útoky na uprchlíky a migranty, které jsou podněcovány xenofobní rétorikou politiků a hostitelských komunit; vyzývá Evropskou komisi a členské státy EU, aby intenzivněji usilovaly o zachování prostoru pro humanitární pomoc a ochranu syrských uprchlíků v Turecku a aby dodržovaly zásadu nenavracení, která je jednou ze základních zásad politiky EU;

30.znovu zdůrazňuje, že má velký zájem na stabilitě a bezpečnosti ve východním Středomoří; vítá pokračující zmírňování napětí a pozitivní dynamiku v tomto regionu v důsledku nedávného oživení vztahů mezi Tureckem a Řeckem, i když bilaterální vztahy jsou nadále zatíženy nevyřešenými otázkami; vyjadřuje politování nad tím, že Turecko stále zpochybňuje svrchovanost a svrchovaná práva členských států EU, jako je Řecko a Kyperská republika, mimo jiné propagací doktríny Modrá vlast; zdůrazňuje, že ačkoli narušování řeckého vzdušného prostoru Tureckem se velmi výrazně snížilo, porušování řeckých teritoriálních vod se ve srovnání s rokem 2023 zvýšilo a turecká plavidla v řeckých teritoriálních vodách systematicky provádějí nezákonnou rybolovnou činnost; vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že Turecko nadále formálně hrozí Řecku válkou (casus belli), pokud by Řecko uplatnilo své zákonné právo rozšířit své teritoriální vody v Egejském moři až na 12 námořních mil v souladu s článkem 3 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu; vyzývá Turecko, aby respektovalo svrchovanost všech členských států EU nad jejich teritoriálními vodami a vzdušným prostorem i jejich svrchovaná práva, mimo jiné právo na průzkum přírodních zdrojů a jejich využívání v souladu s právem EU a mezinárodním právem, včetně Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS), která je součástí acquis EU; znovu vyjadřuje názor, že memorandum o porozumění mezi Tureckem a Libyí o rozdělení jurisdikce nad mořskými oblastmi ve Středozemním moři zasahuje do svrchovaných práv třetích států, není v souladu s mořským právem a nemůže mít pro třetí státy žádné právní důsledky;

31.vyjadřuje politování nad tím, že stále nebyl vyřešen problém Kypru, a vyzývá všechny zúčastněné strany, aby se jím znovu začaly vážně zabývat a prokázaly politickou vůli k mírovým jednáním pod vedením OSN, která by vedla ke skutečnému pokroku v rozhovorech o urovnání kyperské otázky; s potěšením bere na vědomí, že ve dnech 18. a 19. března 2025 byly obnoveny neformální rozhovory pod záštitou generálního tajemníka OSN, které proběhly v konstruktivním duchu a během nichž obě strany jasně projevily odhodlání k dosažení pokroku a k dalšímu dialogu; vítá, že v rámci nového balíčku opatření na posílení vzájemné důvěry byla uzavřena dvoustranná dohoda o otevření čtyř hraničních přechodů, odminování, ustavení výboru pro mládež a zahájení projektů zaměřených na životní prostředí a solární energii; vyzývá všechny strany, aby tento impulz využily k tomu, aby pokročily směrem k obnovení jednání;

32.důrazně opakuje, že jediným řešením kyperského problému je spravedlivé, komplexní, funkční a demokratické urovnání v rámci dohodnutém na úrovni OSN, včetně jeho vnějších aspektů, a to na základě dvouzónové federace sdružující dvě komunity, která by měla jedinou mezinárodní právní subjektivitu, jednotnou svrchovanost, jednotné občanství a která by zaručovala politickou rovnost, v souladu s příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN, s tím, co již bylo dohodnuto, a s rámcem generálního tajemníka OSN a v souladu s mezinárodním právem a se zásadami a hodnotami Unie; důrazně odsuzuje pokusy Turecka o posílení statusu separatistického subjektu na okupovaném Kypru, a to i prostřednictvím Organizace turkických států, a vyzývá všechny státy, aby respektovaly svrchovanost Kypru podle rezolucí Rady bezpečnosti OSN; naléhavě žádá, aby byla co nejdříve obnovena jednání o znovusjednocení Kypru pod záštitou generálního tajemníka OSN, která by navázala na přerušená jednání v Crans-Montaně v roce 2017; vyzývá Turecko, aby upustilo od nepřijatelného návrhu na dvoustátní řešení na Kypru a vrátilo se k dohodnutému základu řešení a k rámci OSN; dále Turecko vyzývá, aby stáhlo z Kypru své jednotky a zdrželo se veškerých jednostranných kroků, které by etablovaly trvalé rozdělení ostrova nebo které by mohly ovlivnit demografickou rovnováhu;

33.vyzývá Turecko k respektování statusu nárazníkové zóny a mandátu mírových sil OSN na Kypru (UNFICYP); znovu vyzývá Kypr, Turecko, Spojené království a OSN ke spolupráci při provádění konkrétních opatření na demilitarizaci nárazníkové zóny a zlepšení bezpečnosti na ostrově, naléhavě vyzývá Turecko a vedoucí činitele kyperských Turků, aby zrušili veškeré jednostranné kroky, přestali porušovat práva v nárazníkové zóně a její blízkosti a upustili od dalších takových kroků a provokací; odsuzuje probíhající projekt Turecka na „otevření“ Varoši, který zhoršuje místní situaci, oslabuje vzájemnou důvěru a negativně ovlivňuje vyhlídky na obnovení přímých rozhovorů o komplexním řešení kyperského problému; vyzývá Turecko, aby anulovalo svá nezákonná opatření přijatá v rozporu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN 550(1984) a 789(1992) o Varoši, které Turecko vyzývají, aby Varošu předalo jejím zákonným obyvatelům pod dočasnou správu OSN, aby se stáhlo ze Strovilie a aby podpořilo plné provedení ujednání z Pyly;

34.opakuje, že je hluboce znepokojen všemi jednostrannými kroky, jejichž cílem je upevnit na místě trvalé rozdělení Kypru oproti jeho znovusjednocení; v této souvislosti odsuzuje nedávnou nezákonnou návštěvu prezidenta Erdoğana na okupovaných územích Kyperské republiky, jakož i jeho provokativní prohlášení, která ohrožují úsilí OSN, EU, mezinárodního společenství obecně a dalších zúčastněných stran o obnovení věcných jednání v dohodnutém rámci; vyjadřuje politování nad tím, že tyto jednostranné kroky se rovnají přímému nelegitimnímu zásahu proti zájmům společenství kyperských Řeků a společenství kyperských Turků;

35.znovu vyzývá Turecko, aby poskytlo společenství kyperských Turků nezbytný prostor k tomu, aby mohlo jednat z pozice legitimní komunity na ostrově, což je právo zaručené ústavou Kyperské republiky; znovu vyzývá Komisi, aby intenzivněji usilovala o navázání spolupráce se společenstvím kyperských Turků s cílem napomoci vyřešení kyperské otázky, a připomíná, že toto společenství patří do Evropské unie; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby ve snaze o sbližování obou komunit projevily větší odvahu; zdůrazňuje, že je třeba, aby po komplexním vyřešení kyperské otázky na celém ostrově platil právní řád EU;

36.bere na vědomí důležitou práci Výboru pro pohřešované osoby (CMP) a požaduje lepší přístup do okupovaných vojenských prostorů pod správou turecké armády a k jejím vojenským archivům a informacím o přemístění ostatků z původních na nová pohřebiště; je nadále hluboce znepokojen omezeními a překážkami ve vzdělávání a náboženském životě, kterým čelí kyperští Řekové žijící v enklávách; vyzývá Turecko, aby intenzivněji spolupracovalo s Radou Evropy a jejími příslušnými orgány a institucemi, řídilo se jejími klíčovými doporučeními, plně uplatňovalo Evropskou úmluvu o lidských právech, pokud jde o respektování svobody náboženského vyznání, svobody přesvědčení a projevu a práva na přístup ke kulturnímu dědictví a jeho využívání, a zastavilo úmyslné ničení kulturních a náboženských památek; odsuzuje opakované pokusy Turecka o zastrašení a umlčení novinářů, odborářů, obránců lidských práv a pokrokových občanů ze společenství kyperských Turků, čímž porušuje jejich právo na svobodu přesvědčení a projevu; vyzývá Turecko, aby zastavilo svou proklamovanou agresivní politiku prodeje a využívání nemovitostí kyperských Řeků, která je koncipována tak, aby na místě došlo k nevratným změnám, a zcela ignoruje rozsudek Evropského soudu pro lidská práva v této otázce;

37.vyjadřuje politování nad tím, že Turecko stále odmítá dodržovat letecký zákon a zřídit komunikační kanál mezi středisky řízení letového provozu v Turecku a v Kyperské republice, což s sebou nese reálná bezpečnostní rizika a nebezpečí, jak zjistila Evropská agentura pro bezpečnost letectví a Mezinárodní federace sdružení dopravních pilotů; dále s politováním konstatuje, že Turecko upírá plavidlům plujícím pod vlajkou jednoho členského státu přístup do úžin Bospor a Dardanely; domnívá se, že by se mohlo jednat o oblast, v níž by Turecko mohlo prokázat, že je odhodláno přijmout opatření k posílení důvěry, a vyzývá Turecko, aby v zájmu spolupráce plně uplatňovalo právní předpisy EU v oblasti letectví; vyjadřuje politování nad tím, že Turecko se stále snaží zabránit realizaci projektu společného zájmu EU „Great Sea Interconnector“ a že pokračuje ve svých plánech na vybudování nezákonného elektrického propojovacího vedení s okupovanou oblastí Kypru;

38.vyjadřuje politování nad tím, že Turecko 20 let odmítá plnit závazky přijaté vůči EU, včetně závazků týkajících se Kypru, jak jsou stanoveny v rámci pro jednání z října 2005; zdůrazňuje, že uznání všech členských států je nezbytnou součástí procesu přistoupení; znovu vyzývá Turecko, aby splnilo svůj závazek a v plném rozsahu a nediskriminačně provedlo dodatkový protokol k ankarské dohodě ve vztahu ke všem členským státům, včetně Kyperské republiky; dále Turecko vyzývá, aby zajistilo plné dodržování lidských a politických práv všech Kypřanů a soulad se základními zásadami Evropské unie a evropského acquis;

39.potvrzuje, že podporuje svobodnou, bezpečnou a stabilní budoucnost Sýrie a jejích občanů, a upozorňuje na to, že je nutné zahájit inkluzivní a mírovou politickou transformaci, která by probíhala pod vedením Sýrie a v režii Syřanů a která by zahrnovala také ochranu a zapojení náboženských a etnických komunit; prohlašuje, že je za tímto účelem připraven na konstruktivní spolupráci EU s Tureckem, humanitární pomoc, podporu udržitelného politického řešení v Sýrii a boj proti Islámskému státu, neboť Turecko je klíčovým aktérem při udržování stability v tomto regionu; připomíná, že Sýrie musí znovu nabýt svou svrchovanost; uznává význam obnovy syrského hospodářství, jež je pilířem dlouhodobé stability a prosperity v tomto regionu; vyzývá Turecko, aby respektovalo územní celistvost a svrchovanost Sýrie a aby v plném souladu s mezinárodním právem okamžitě zastavilo všechny útoky a vpády na syrské území a jeho okupaci; odsuzuje útoky, které v posledních týdnech provedly milice podporované Tureckem proti syrským kurdským silám na severu Sýrie po zhroucení Asadova režimu; vyjadřuje hluboké znepokojení, protože tyto útoky nejen zvyšují počet vnitřně vysídlených osob, ale ohrožují také účinnost a kontinuitu boje proti Islámskému státu; konstatuje, že jeho pokračující přítomnost může region ještě více destabilizovat a oslabit úsilí o dosažení udržitelného politického řešení v Sýrii; dále konstatuje, že Turecko nezákonně okupuje také oblasti v Iráku, přičemž se odvolává na své bezpečnostní zájmy; opakuje, že civilní obyvatelstvo by se nikdy nemělo stát obětí vojenské sebeobrany; vyzývá k nezbytnému prošetření případů, kdy došlo k civilním obětem, a k zastavení tvrdých zásahů proti novinářům pracujícím v této oblasti; vyzývá Turecko, aby podpořilo provádění dohody mezi syrskou prozatímní vládou a Syrskými demokratickými silami (SDF) pod vedením Kurdů a aby nezasahovalo do vnitřních procesů Sýrie;

40.podporuje normalizaci vztahů mezi Arménií a Tureckem v zájmu usmíření, dobrých sousedských vztahů, regionální stability, bezpečnosti a socioekonomického rozvoje a oceňuje pokrok, jehož bylo dosud dosaženo; s potěšením bere na vědomí pokračující snahy o obnovení vazeb mezi oběma zeměmi; naléhá na Turecko, aby zajistilo rychlé provedení dohod, jichž dosáhli zvláštní zástupci turecké a arménské vlády, jako je otevření vzdušného prostoru a pozemní hranice mezi oběma zeměmi pro státní příslušníky třetích zemí a poté pro držitele diplomatických pasů; s potěšením bere na vědomí dočasné otevření hraničního přechodu Margara-Alican mezi Arménií a Tureckem s cílem usnadnit dodávky humanitární pomoci do Sýrie; doufá, že tento vývoj může být podnětem k normalizaci vztahů v jižním Kavkazu, včetně bezpečnosti a socioekonomického rozvoje, a zdůrazňuje, že EU má zájem o podporu tohoto procesu; vybízí Turecko, aby konstruktivně přispělo k podpoře regionální stability a aby za tímto účelem napomohlo rychlému dokončení mírového procesu mezi Arménií a Ázerbájdžánem, mimo jiné tak, že využije svého vlivu na Ázerbájdžán a odradí ho od dalších vojenských útoků na arménskou svrchovanost; znovu Turecko vybízí, aby uznalo genocidu Arménů a připravilo tak půdu pro skutečné usmíření mezi Turky a Armény a aby plně dodržovalo své závazky k ochraně arménského kulturního dědictví;

41.konstatuje, že postoj Turecka k útočné válce Ruska proti Ukrajině nadále ovlivňuje vztahy mezi EU a Tureckem, neboť Turecko se snaží současně udržovat vztahy jak se Západem, tak s Ruskem; bere na vědomí diplomatické pokusy Turecka o mediaci mezi Ruskem a Ukrajinou, zejména pokud jde o Černomořskou obilnou iniciativu, a jeho pokračující podporu územní celistvosti a svrchovanosti Ukrajiny, včetně hlasování pro rezoluce Valného shromáždění OSN odsuzující ruskou agresi vůči Ukrajině; na druhé straně vyjadřuje politování nad tím, že obchod mezi Tureckem a Ruskem po vypuknutí války na Ukrajině prudce vzrostl a že se tak Turecko stalo druhým největším obchodním partnerem Ruska navzdory sankcím EU vůči Rusku, a nad tím, že Turecko jako jediný členský stát NATO neuvalil na Rusko sankce; dále konstatuje, že Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) zahájil vyšetřování právní mezery, která Turecku a jiným zemím umožňuje, aby byla ruská ropa, na niž byly uvaleny sankce, vyvážena do EU pod jiným označením; vítá nicméně pozitivní kroky Turecka, např. že blokuje vývoz určitého zboží dvojího užití do Ruska i produktů pocházejících ze Spojených států a Spojeného království, které lze využít pro ruské vojenské akce; znovu vyzývá tureckou vládu, aby zastavila své plány na výstavbu jaderné elektrárny Akkuyu, která bude postavena, provozována a vlastněna ruskou státní korporací pro jadernou energii Rosatom; vyjadřuje znepokojení nad probíhající diskuzí Turecka s Ruskem o vybudování centra pro obchod s plynem, které má v Istanbulu zahájit provoz v roce 2025;

42.vítá účast Turecka na různých misích a operacích pro řešení krizí (v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky); lituje však, že se dále snížila úroveň sbližování postojů v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně sankcí a boje proti jejich obcházení, která klesla na historicky nejnižší míru 5 %, což je nejméně ze všech přistupujících zemí; připomíná, že kandidátské země musí postupně slaďovat své postoje se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou Evropské unie a jsou povinny dodržovat mezinárodní právo; lituje, že Turecko v tomto ohledu nečiní žádné kroky, zejména se nepřipojilo k sankcím, které EU uvalila na Rusko, a že v mnoha oblastech společného zájmu se zahraniční politiky EU a Turecka znepokojivě rozcházejí; vyzývá Turecko, aby se připojilo k sankcím EU vůči Rusku a plně je uplatňovalo, což zahrnuje i opatření proti jejich obcházení, a aby úzce spolupracovalo s vyslancem EU pro sankce;

43.zdůrazňuje, že je důležité posílit spolupráci mezi EU a Tureckem v otázkách globální bezpečnosti, zejména s ohledem na měnící se geopolitickou situaci a potenciální změny v zahraniční politice USA; vyjadřuje opatrnou naději, že nedávné neformální styky, jako byla účast tureckého ministra zahraničí na zasedání ministrů zahraničních věcí EU v roce 2024, mohou být impulsem ke zlepšení vztahů; poukazuje na důležitou úlohu Turecka jako spojence v NATO a vítá rozhodnutí tureckého parlamentu z ledna 2024, kterým ratifikoval přistoupení Švédska k NATO; v této souvislosti připomíná, že Turecko má klíčovou odpovědnost za zvyšování stability na regionální i celosvětové úrovni a očekává se od něj, že bude jednat v souladu se svými závazky v rámci NATO, zejména s ohledem na současné geopolitické otřesy; vybízí ke konstruktivním vztahům v rámci strukturovanějšího a častěji probíhajícího politického dialogu o zahraniční, bezpečnostní a obranné politice s cílem snažit se spolupracovat na konvergentních zájmech a zároveň usilovat o zmírnění neshod, zejména pokud jde o odstranění přetrvávajících překážek, které brání prohloubení skutečného vztahu mezi EU a NATO, včetně nákupu systému protivzdušné obrany S-400 od Ruské federace; je nadále velmi znepokojen tím, že Turecko stále vylučuje jeden z členských států ze spolupráce s NATO;

44.vítá dlouhodobý postoj Turecka ve prospěch dvoustátního řešení izraelsko-palestinského konfliktu, jeho výzvy k příměří ve válce mezi Izraelem a hnutím Hamás a jeho úsilí o zajištění dodávek humanitární pomoci do Gazy po celou dobu konfliktu; zároveň vyjadřuje hluboké politování nad aktivní podporou, kterou turecké orgány včetně prezidenta poskytují skupině Hamás, kterou Unie vede na seznamu teroristických organizací, a nad jejich postojem k útoku na Izrael dne 7. října 2023, který turecká vláda nikdy neodsoudila; zdůrazňuje, že to, že Turecko otevřeně podporuje hnutí Hamás a odmítá označit Hamás za teroristickou organizaci, není slučitelné se zahraniční a bezpečnostní politikou EU; vyzývá proto k revizi tohoto postoje;

45.se znepokojením konstatuje, že Turecko požádalo o členství ve skupině BRICS+ a byl mu nabídnut status „partnerské země“ a že zvažuje totéž ve vztahu k Šanghajské organizaci pro spolupráci (SCO), v níž má status partnera pro dialog; vyjadřuje vážné znepokojení nad rostoucím zájmem Turecka o alternativní rámec pro partnerství, což je zásadně neslučitelné s procesem přistoupení k EU; trvá na tom, že nový status Turecka jako partnerské země BRICS nesmí mít vliv na jeho závazky v rámci NATO; konstatuje, že Turecko rozvíjí spolupráci v různých formátech a rozmanitá partnerství a regionální aliance mimo EU; je znepokojen tendencí Turecka využívat tohoto vícestranného přístupu k prosazování svých zájmů bez toho, aby se zavazovalo k plnohodnotné spolupráci s kteroukoli z těchto aliancí;

46.zůstává znepokojen tím, že vláda Turecka občas využívá tureckou diasporu v členských státech EU k tomu, aby se vměšovala do jejich vnitřních věcí;

47.vítá návrat Turecka ke konvenčnější hospodářské a měnové politice při zachování silného růstu a mírného rozpočtového deficitu; lituje však, že náklady opět nesou občané v podobě vyšších úrokových sazeb; poukazuje na to, že v Turecku se prohloubily sociální problémy, zejména mezi dětmi a seniory, což je primárně způsobeno tím, že Turecko nemá žádnou komplexní strategii snižování chudoby a v zemi panuje velká příjmová nerovnost; poukazuje na to, že je nutné, aby turecké orgány přijaly komplexní opatření v oblasti sociální ochrany, posílily práva na kolektivní vyjednávání a dbaly na to, aby při hospodářských reformách byl kladen důraz na snižování nerovností a vytváření důstojných pracovních příležitostí;

48.lituje, že ačkoli v hospodářské a měnové politice byl zaznamenán určitý pokrok, jiné akce turecké vlády ovlivňující právní stát nadále podrývají základní principy, jako je právní jistota, což se negativně projevuje na potenciální schopnosti Turecka přijímat investice; pozitivně hodnotí skutečnost, že Turecko bylo v červnu 2024 vyškrtnuto ze šedé listiny Finančního akčního výboru (FATF), neboť dosáhlo značného pokroku při zlepšování svého systému proti praní peněz a financování terorismu;

49.oceňuje zvýšenou investiční činnost Turecka v odvětví zelené energie a vyzývá je, aby pokračovalo ve zlepšování slučitelnosti své energetické politiky s acquis EU a využívalo svůj obrovský potenciál v oblasti energie z obnovitelných zdrojů; vyjadřuje znepokojení nad tím, že nebylo dosaženo významného pokroku ve věci změny klimatu, což je způsobeno zejména tím, že Turecko nemá souhrnnou právní úpravu této problematiky ani systém obchodování s emisemi či dlouhodobou strategii nízkoemisního rozvoje, což ohrožuje dosažení cíle klimatické neutrality stanoveného pro rok 2053; zdůrazňuje, že je potřebný pevný právní rámec a přísnější donucovací mechanismy na ochranu životního prostředí a přírodních zdrojů; vyzývá Turecko, aby svou politiku v oblasti životního prostředí sladilo s acquis EU, včetně respektování přírodních stanovišť při provádění těžebních projektů, a zdůrazňuje, že je důležité, aby Turecko přistoupilo k Aarhuské úmluvě; oceňuje práci obránců environmentálních práv v Turecku a upozorňuje na to, že některé rozsáhlé státní projekty, jako je rozšíření těžby mědi v oblasti hory Ida (Kaz Daglari), budou mít drastický dopad na životní prostředí;

50.poukazuje na to, že Turecko podniklo určité kroky k diverzifikaci dodávek energie a zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů; konstatuje, že Turecko je sedmým největším trhem se zkapalněným zemním plynem, a poukazuje na jeho potenciál jako regionálního energetického uzlu; bere na vědomí, že Turecko se zavázalo k plnění globálních cílů v oblasti energetické účinnosti a kapacity výroby energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030; vyzývá Komisi, aby potenciál Turecka jako regionálního energetického uzlu zohlednila v rámci iniciativ na zvýšení instalované kapacity obnovitelných zdrojů energie ve středomořském regionu a při vytváření nového Paktu pro Středomoří, a žádá, aby se energetická spolupráce stala součástí společného programu činnosti;

51.všímá si určitého zlepšení podmínek na trhu práce, avšak poukazuje na to, že některé závažné otázky dosud nebyly vyřešeny, například problém neformálního zaměstnávání, rozdíly mezi ženami a muži a nerovnost příjmů; je znepokojen tím, že se kolektivní vyjednávání týká jen malého počtu zaměstnanců a že nejsou uznávána odborová práva některých zaměstnanců veřejného sektoru; domnívá se, že je třeba udělat více pro posílení mechanismů sociálního dialogu a řešení nově se objevujících problémů v oblasti bezpečnosti práce; připomíná, že pro rozvoj a prosperitu pluralitní společnosti má zásadní význam svoboda organizovat se v odborech a sociální dialog; v této souvislosti vyjadřuje politování nad nedávným zadržením několika odborových funkcionářů, mezi nimiž byl Remzi Çalişkan, místopředseda konfederace DISK a předseda odborového svazu Genel-İş, který byl po měsíci ve vazbě propuštěn, dále Kemal Göksoy, předseda mersinské pobočky Genel-İş, který je ve vazbě dosud, a konečně Mehmet Türkmen, předseda odborového svazu textilního odvětví BİRTEK SEN, který byl zadržen dne 14. února 2025;

52.opakuje své pevné přesvědčení, že i když je přístupový proces v současnosti pozastaven, zůstává Turecko zemí strategického významu a klíčovým partnerem pro stabilitu širšího regionu a hraje důležitou úlohu při řešení bezpečnostních výzev, řízení migrace, protiteroristické činnosti a zajišťování energetické bezpečnosti; zdůrazňuje, že je důležité udržovat konstruktivní dialog a prohlubovat spolupráci v oblastech společného strategického zájmu; poukazuje na to, že spolupráce by mohla v budoucnosti probíhat v řadě politických oblastí, jako jsou ekologická transformace, obchod, energetika, modernizace celní unie či uvolnění vízového režimu; připomíná však, že zhoršování stavu demokracie a nesoulad se SZBP nepřispívají k významnému pokroku v tomto ohledu; potvrzuje, že EU chce usilovat o co nejlepší vztahy s Tureckem na základě dialogu, respektu a vzájemné důvěry, v souladu s mezinárodním právem a dobrými sousedskými vztahy;

53.zdůrazňuje, že je důležité vybízet k hlubšímu partnerství ve všech hospodářských odvětvích ve prospěch EU, jejích členských států i Turecka; poukazuje zejména na význam spolupráce v oblasti energetiky, inovací, umělé inteligence, zdraví, bezpečnosti, řízení migrace a jiných oblastech; v tomto ohledu bere na vědomí různé nedávno konané dialogy na vysoké úrovni, včetně dialogu na vysoké úrovni o obchodu a dialogu na vysoké úrovni o hospodářství, jako kroky směrem k pragmatickým formám spolupráce v oblastech společného významu; opětovně vyzývá k obnovení všech příslušných dialogů na vysoké úrovni a vytvoření strukturovaných dialogů na vysoké úrovni o odvětvové spolupráci s cílem řešit společné výzvy a zkoumat možnosti, a to pod podmínkou, že tato spolupráce musí jít ruku v ruce s jasnou a důslednou podmíněností založenou na dodržování demokratických zásad, právního státu a základních práv, jak již bylo zdůrazněno v tomto usnesení;

54.je připraven podpořit modernizovanou celní unii širšího rozsahu, která by byla oboustranně výhodná a zahrnovala by širokou škálu oblastí společného zájmu, včetně digitalizace, sladění se Zelenou dohody v zájmu ekologických energetických politik, veřejných zakázek, závazků k udržitelnému rozvoji a náležité péče, a mohla by přispět k hospodářské bezpečnosti obou stran; vyslovuje se pro to, aby tato modernizovaná celní unie byla doplněna o efektivní a účinný mechanismus řešení sporů; zdůrazňuje, že pokud má Parlament na konci procesu vyslovit svůj souhlas, měla by být modernizace celní unie založena na striktních podmínkách týkajících se lidských práv a základních svobod, dodržování mezinárodního práva a dobrých sousedských vztahů a plném provádění dodatkového protokolu k Ankarské dohodě ze strany Turecka vůči všem členským státům bez výjimky a bez jakékoli diskriminace;

55.s hlubokým politováním konstatuje, že Turecko nedosáhlo žádného pokroku při plnění kritérií pro uvolnění vízového režimu; opakuje, že je ochoten proces uvolnění vízového režimu zahájit, jakmile turecké orgány zcela splní šest kritérií, u nichž je zjevné, že dosud splněna nebyla, a to tak, aby žádný členský stát Evropské unie nebyl diskriminován a aby byl turecký systém sladěn s vízovou politikou EU; vyjadřuje politování nad tím, že turečtí občané čelí problémům s žádostmi o víza pro vstup do členských států EU v důsledku značného nárůstu počtu žádosti a panujících obav ze zneužívání systému; uznává však, že existuje politická vůle k tomu, aby se přístup k vízům zlepšil, a vyzývá obě strany k vyššímu úsilí o odstranění zbývajících technických a administrativních překážek; vyzývá členské státy EU, aby na tuto problematiku vyčlenily více zdrojů; podporuje opatření ke zjednodušení vízového režimu, zejména pokud jde o podnikatelskou činnost a studenty programu Erasmus; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že turecké orgány se neustále snaží svalovat vinu za to, že v této otázce nedochází k pokroku, na Evropskou unii, a přitom samy nečiní žádné kroky ke splnění zbývajících kritérií; připomíná Turecku, že absence hmatatelného kumulativního pokroku, při plnění zbývajících podmínek má přímý vliv na podnikatelskou činnost a studenty programu Erasmus; vyzdvihuje neocenitelný přínos výměn v rámci programu Erasmus+, pokud jde o dostupnost bohatých mezikulturních příležitostí ke vzdělávání; vyjadřuje však politování nad nedostatečným dohledem ze strany Komise, který dokládá partnerství v rámci programu Erasmus s univerzitou Gaziantep Islam Science and Technology University, jejíž vedení veřejně podpořilo teroristické činy; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby partnerské univerzity dodržovaly Listinu základních práv EU tím, že bude provádět ověřování ex ante a pravidelné kontroly;

56.vzhledem k výše uvedenému soudí, že turecká vláda nepřijala nezbytná opatření k odstranění zásadních demokratických nedostatků, které v zemi panují, a proto opakuje svůj názor, že proces přistoupení Turecka k EU nelze za současných okolností obnovit, a to navzdory demokratickým a proevropským aspiracím značné části turecké společnosti; připomíná, že stejně jako v případě kterékoli jiné kandidátské země je proces přistoupení podmíněn úplným splněním kodaňských kritérií a normalizací vztahů se všemi členskými státy EU;

57.naléhavě vyzývá tureckou vládu, jakož i orgány a členské státy EU, aby nad rámec pozastaveného procesu přistoupení a na základě příslušných závěrů Rady a Evropské rady a stanovených podmínek pokračovaly v úsilí o užší, dynamičtější a strategičtější partnerství se zvláštním důrazem na klimatická opatření, energetickou bezpečnost, spolupráci v boji proti terorismu a regionální stabilitu; trvá na tom, že je třeba zahájit proces úvah o tom, jak by tento nový konstruktivní a progresivní rámec vztahů mezi EU a Tureckem mohl zahrnovat zájmy všech zúčastněných stran, například cestou modernizace a rozšíření současné dohody o přidružení; zdůrazňuje, že tento pozitivní proces musí být založen na hmatatelném pokroku Turecka, pokud jde o sladění se SZBP, demokracii, právní stát a dodržování základních hodnot, a musí tomuto pokroku odpovídat;

58.domnívá se, že dobrým základem pro pokrok v celkových vztazích mezi EU a Tureckem je společné sdělení ze dne 29. listopadu 2023 o aktuálním stavu vztahů mezi EU a Tureckem; vyjadřuje politování nad tím, že Rada toto společné sdělení dosud jednoznačně politicky nepodpořila; opakuje, že nezbytnou součástí jakékoli dohody mezi EU a Tureckem musí být uznání všech členských států EU; zdůrazňuje, že klíčem k prohloubení spolupráce mezi EU a Tureckem zůstává i nadále konstruktivní spolupráce ze strany Turecka, a to i ve vztahu ke kyperské otázce;

59.varuje nicméně před tím, že další posun tureckých orgánů směrem k autoritativnímu způsobu vládnutí, jakého jsme byli svědky v nedávné době, bude mít v konečném důsledku vážný dopad na všechny rozměry vztahů mezi EU a Tureckem, včetně obchodní a bezpečnostní spolupráce, neboť podlamuje nezbytnou důvěru mezi partnery a možnost se na druhého partnera spolehnout a v současné geopolitické situaci staví obě strany proti sobě;

60.i nadále bere na vědomí a oceňuje demokratické a proevropské aspirace většiny turecké společnosti (zejména turecké mládeže), kterou EU neopustí; považuje tyto aspirace za hlavní důvod, proč udržovat proces přistoupení Turecka při životě; vyzývá proto Komisi, aby zachovala a dále zvýšila svou politickou a finanční podporu dynamické a prodemokratické občanské společnosti v Turecku, jejíž činnost může přispět k vytvoření politické vůle nezbytné pro prohloubení vztahů mezi EU a Tureckem; zdůrazňuje však, že obnovení procesu přistoupení závisí na neochvějné politické vůli tureckých orgánů a turecké společnosti stát se plnohodnotnou demokracií, k čemuž je EU nemůže nutit;

61.znovu vyzývá k tomu, aby se naše společnosti snažily více vzájemně poznávat a chápat a aby byl podporován kulturní rozvoj a sociokulturní výměny a byly potírány veškeré projevy sociálních, náboženských, etnických nebo kulturních předsudků; vybízí Turecko a EU, aby prosazovaly společné hodnoty, zejména podporou mladých lidí; opakuje, že je v nejvyšší míře připraven zachovat a zvýšit podporu nezávislé občanské společnosti v Turecku;

62.pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení předsedovi Evropské rady, Radě a Komisi; žádá, aby bylo toto usnesení přeloženo do turečtiny a předáno prezidentovi, vládě a parlamentu Turecké republiky.