1.trvá na tom, že regionální a místní zaměření, místně podmíněný přístup a strategické plánování politiky soudržnosti, jakož i její decentralizovaný model plánování a provádění založený na zásadě partnerství s posíleným prováděním evropského kodexu chování, zapojením hospodářských subjektů a subjektů občanské společnosti a víceúrovňovou správou jsou klíčovými a pozitivními prvky této politiky a určují její účinnost; je pevně přesvědčen, že tento model politiky soudržnosti by měl pokračovat ve všech regionech a měl by být pokud možno prohlouben jako hlavní dlouhodobý investiční nástroj EU pro snižování rozdílů, zajištění hospodářské, sociální a územní soudržnosti a podporu regionálního a místního udržitelného růstu v souladu se strategiemi EU, pro ochranu životního prostředí a jako klíčový nástroj přispívající ke konkurenceschopnosti EU a spravedlivé transformaci, což pomůže vyrovnat se s novými výzvami;

2.vyzývá k jasnému vytyčení hranice mezi politikou soudržnosti a dalšími nástroji s cílem zabránit překrývání a konkurenci mezi nástroji EU, zajistit doplňkovost různých opatření a zvýšit viditelnost a srozumitelnost podpory EU; v této souvislosti konstatuje, že prostředky z Nástroje pro oživení a odolnost jsou vyčleněny na hospodářský rozvoj a růst, aniž by se konkrétně zaměřovaly na hospodářskou, sociální a územní soudržnost mezi regiony; je znepokojen plány Komise uplatňovat na evropské strukturální a investiční fondy (fondy ESI) přístup založený na výkonnosti; uznává, že mechanismy založené na výkonnosti mohou přispět k tomu, aby byla politika účinnější a více orientovaná na výsledky, varuje však před univerzálním zavedením tohoto modelu a vyjadřuje vážné pochybnosti o plánech propojit vyplácení prostředků z fondů ESI s plněním centrálně definovaných reformních cílů, zejména pokud reformní cíle nespadají do působnosti regionální úrovně;

3.staví se proti jakékoli formě centralizované reformy programů financování EU shora dolů, včetně programů v rámci sdíleného řízení, jako je politika soudržnosti a společná zemědělská politika, a vyzývá k větší decentralizaci rozhodování na místní a regionální úrovni; vyzývá k většímu zapojení místních a regionálních orgánů a hospodářských subjektů a subjektů občanské společnosti do všech fází programů sdíleného řízení EU, od přípravy a programování až po provádění, realizaci a hodnocení, přičemž je třeba mít na paměti, že hospodářského a sociálního rozvoje regionů a územní soudržnosti mezi nimi lze dosáhnout pouze na základě dobré spolupráce mezi všemi aktéry;

4.zdůrazňuje, že Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) hraje spolu s fondy politiky soudržnosti klíčovou úlohu při podpoře venkovských oblastí; zdůrazňuje, že koncepce EZFRV musí být v souladu s pravidly fondů politiky soudržnosti s cílem posílit součinnost a usnadnit projekty rozvoje venkova financované z více zdrojů;

5.je přesvědčen, že politika soudržnosti může i nadále plnit svou úlohu pouze tehdy, bude-li mít k dispozici dostatečné finanční prostředky; zdůrazňuje, že to znamená, že na budoucí politiku soudržnosti bude nutné vyčlenit ve finančním období po roce 2027 značné finanční prostředky; zdůrazňuje, že je nezbytné poskytnout ambiciózní a snadno dostupné finanční prostředky, aby politika soudržnosti mohla i nadále plnit svou úlohu hlavní investiční politiky EU a zároveň si zachovat flexibilitu pro řešení případných nových výzev, včetně možnosti financovat vývoj výrobků dvojího užití a umožnit místním orgánům, zúčastněným stranám a příjemcům účinně podporovat místní rozvoj; je pevně přesvědčen, že schopnost pružně reagovat na nepředvídatelné výzvy by neměla být na úkor jasného dlouhodobého strategického zaměření a cílů politiky soudržnosti;

6.zdůrazňuje význam příštího víceletého finančního rámce EU (VFR) a přezkumu programů politiky soudržnosti na období 2021–2027 v polovině období pro utváření budoucnosti politiky soudržnosti; opakuje, že v příštím VFR na období 2028–2034 je zapotřebí ambicióznější politika soudržnosti po roce 2027; požaduje proto, aby se v nadcházejícím VFR zajistilo, že politika soudržnosti dosáhne v reálných hodnotách alespoň stejnou úroveň financování jako v současném období; dále požaduje, aby politika soudržnosti zůstala v novém VFR samostatným okruhem; zdůrazňuje, že politika soudržnosti by měla být chráněna před statistickými účinky, které mohou ovlivnit způsobilost regionů změnou průměrného HDP EU; opakuje, že jsou zapotřebí nové vlastní zdroje EU;

7.navrhuje proto, aby příští VFR od samého počátku lépe reagoval na nepředvídané potřeby, a to i prostřednictvím dostatečných rezerv a možností flexibility; v této souvislosti však zdůrazňuje, že politika soudržnosti není krizovým nástrojem a že by se neměla odchylovat od svých hlavních cílů, zejména od své dlouhodobé investiční povahy; vyzývá k posílení Fondu solidarity Evropské unie, včetně předběžného financování, a to tak, aby byl méně byrokratický a snadněji přístupný, s cílem vytvořit vhodný nástroj, který bude schopen odpovídajícím způsobem reagovat na hospodářské, sociální a územní důsledky budoucích přírodních katastrof nebo mimořádných situací v oblasti zdraví; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby Parlament měl nad veškerými fondy a nástroji pro mimořádné situace odpovídající kontrolu;

8.uznává, že pro konkrétní případy je rovněž třeba používat klasifikaci územních statistických jednotek (NUTS) 3, a to způsobem, který uznává, že ve všech regionech NUTS 2 existují nerovnosti v rozvoji; je toho názoru, že hlavním kritériem pro stanovení finančních přídělů pro členské státy v rámci politiky soudržnosti musí zůstat regionální HDP na obyvatele; vítá skutečnost, že v návaznosti na přetrvávající výzvy Parlamentu začala Komise zvažovat další kritéria Evropský účetní dvůr, Rapid case review – Allocation of Cohesion policy funding to Member States for 2021–2027 (Rychlý přezkum – Přidělení finančních prostředků na politiku soudržnosti členským státům na období 2021–2027), březen 2019., jako jsou emise skleníkových plynů, hustota obyvatelstva, úroveň vzdělání a míra nezaměstnanosti, s cílem poskytnout lepší socioekonomický přehled regionů;

9.zdůrazňuje, že podmíněnost dodržováním zásad právního státu je zastřešující podmíněnost, která uznává a prosazuje dodržování zásad právního státu, rovněž jako základní podmínku pro financování politiky soudržnosti, aby bylo zajištěno, že zdroje Unie jsou využívány transparentním, spravedlivým a odpovědným způsobem a v souladu se zásadami řádného finančního řízení; považuje za nezbytné posílit dodržování zásad právního státu a základních práv a zajistit, aby veškerá opatření při provádění politiky soudržnosti byla v souladu s podporou demokratických zásad, rovnosti žen a mužů a lidských práv, včetně práv pracovníků, práv osob se zdravotním postižením a práv dětí; zdůrazňuje důležitou úlohu Evropského úřadu pro boj proti podvodům a Úřadu evropského veřejného žalobce při ochraně finančních zájmů Unie;

10.vyzývá k dalšímu úsilí o zjednodušení, zvýšení flexibility, posílení synergií a zefektivnění pravidel a správních postupů upravujících fondy politiky soudržnosti na úrovni EU, členských států a regionů, s plným využitím dostupných technologií ke zvýšení přístupnosti a účinnosti, na základě stávajícího a osvědčeného rámce sdílené správy, s cílem posílit důvěru uživatelů, a tím podpořit účast širšího spektra hospodářských subjektů a subjektů občanské společnosti na podporovaných projektech a maximalizovat dopad fondů; vyzývá k přijetí dalších iniciativ, které umožní lepší čerpání prostředků z fondů soudržnosti, včetně zvýšení míry spolufinancování, vyšších zálohových plateb a rychlejšího proplácení investic; vyzývá k tomu, aby místní správa, zejména menší komunity, byla technicky vyškolena pro lepší správu fondů; zdůrazňuje proto, že je důležité posílit zásadu jednotného auditu, dále rozšířit zjednodušené vykazování nákladů a omezit zdvojování kontrol a auditů, které se překrývají s vnitrostátním a regionálním dohledem nad stejným projektem a příjemcem, s cílem vyloučit možnost opakování chyb v následujících letech provádění;

11.vyzývá Komisi a členské státy, aby regionům poskytly větší flexibilitu, a to již ve fázi programování, s cílem uspokojit jejich konkrétní potřeby a specifika, přičemž zdůrazňuje, že je zapotřebí zapojit hospodářské aktéry a aktéry občanské společnosti; zdůrazňuje, že klíčovým prvkem pro sladění politiky soudržnosti s cíli strategie Evropa 2020 bylo tematické zaměření; žádá proto Komisi, aby předložila všechna zjištění týkající se provádění tematického zaměření a vyvodila ponaučení pro budoucí legislativní návrhy;

12.uznává, že ekologická, digitální a demografická transformace představuje pro cíl dosažení hospodářské, sociální a územní soudržnosti významné výzvy, ale zároveň také příležitosti; uznává, že oblasti s vysokými příjmy mohou statisticky zakrývat hospodářské problémy v daném regionu; je si vědom rizika zvětšování regionálních rozdílů, prohlubování sociálních nerovností a rostoucí geografie nespokojenosti v souvislosti s procesem transformace; zdůrazňuje, že je třeba dosáhnout cílů EU v oblasti udržitelnosti a klimatu a zachovat sdílený hospodářský růst posílením konkurenceschopnosti Unie; vyzývá proto k vytvoření evropské strategie, která zajistí harmonický růst v Unii a uspokojí specifické potřeby příslušných regionů; znovu potvrzuje svůj závazek pokračovat v ekologické a digitální transformaci, neboť to vytvoří příležitosti ke zlepšení konkurenceschopnosti EU; zdůrazňuje, že je třeba investovat do infrastrukturních projektů, které zlepšují konektivitu, zejména do udržitelné a inteligentní dopravy, jakož i do energetických a digitálních sítí, a zajistit, aby všechny regiony, včetně odlehlých a méně rozvinutých regionů, byly plně začleněny do jednotného trhu a spravedlivě využívaly příležitostí, které nabízí; zdůrazňuje v této souvislosti, že je třeba podporovat rozvoj ekologických průmyslových odvětví a místní specifika a tradice s cílem zvýšit odolnost hospodářského prostředí a občanské společnosti vůči budoucím výzvám;

13.naléhavě vyzývá k tomu, aby politika soudržnosti byla nadále v souladu s úsilím o zvýšení inovací a dokončení jednotného trhu EU, v souladu se závěry Draghiho zprávy o evropské konkurenceschopnosti; v souvislosti s regionálními rozdíly zdůrazňuje problém přetrvávajících rozdílů v oblasti inovací a zasazuje se o individualizovaný, místně orientovaný přístup k podpoře inovací a hospodářské konvergence napříč regiony a ke snížení rozdílů v inovacích; vyzývá k posílení úlohy místních a regionálních inovací při budování konkurenceschopných výzkumných a inovačních ekosystémů a podpoře územní soudržnosti; poukazuje na nové iniciativy EU, jako jsou regionální inovační údolí a partnerství pro regionální inovace, jejichž cílem je propojit území s různou úrovní inovační výkonnosti a řešit rozdíly v inovacích; domnívá se, že tento přístup posílí regionální autonomii a umožní místním a regionálním orgánům utvářet politiky a cíle EU v souladu s jejich specifickými potřebami, charakteristikami a kapacitami při současném zachování zásady partnerství;

14.je přesvědčen, že politika soudržnosti musí i nadále podporovat zásadu spravedlivé transformace s přihlédnutím ke specifickým potřebám regionů, přičemž nesmí být opomenut žádný region ani žádný člověk; vyzývá k pokračujícímu financování procesu spravedlivé transformace, přičemž Fond pro spravedlivou transformaci bude plně začleněn do nařízení o společných ustanoveních a bude vybaven navýšenými finančními prostředky na programové období po roce 2027; zdůrazňuje však, že je třeba posoudit dopad Fondu pro spravedlivou transformaci na transformaci způsobilých regionů a zároveň upřesnit jeho přístup v novém VFR na základě zjištění a konkrétních opatření k zajištění hospodářského a sociálního blahobytu dotčených komunit, přičemž je třeba zajistit, aby zůstal součástí politiky soudržnosti;

15.zdůrazňuje, že je třeba zlepšit vztah mezi politikou soudržnosti a správou ekonomických záležitostí EU a zároveň se vyhnout represivnímu přístupu; zdůrazňuje, že evropský semestr by měl být v souladu s cíli politiky soudržnosti podle článků 174 a 175 SFEU; vyzývá k zapojení regionů do plnění těchto cílů a k uplatňování důraznějšího územního přístupu; vyzývá k úvahám nad koncepcí makroekonomické podmíněnosti a k prozkoumání možnosti nahradit tuto koncepci novými formami podmíněnosti s cílem lépe zohlednit nové výzvy, které před námi stojí;

16.je znepokojen rostoucím počtem regionů v rozvojové pasti, které ekonomicky stagnují a trpí prudkým demografickým poklesem a omezeným přístupem k základním službám; vyzývá proto k úpravě spolufinancování projektů zaměřených na posílení základních služeb směrem nahoru; zdůrazňuje úlohu nástrojů politiky soudržnosti při podpoře různých regionů a místních oblastí, které se vyrovnávají s demografickým vývojem ovlivňujícím reálné právo lidí setrvat, mimo jiné včetně výzev souvisejících s vylidňováním, stárnutím obyvatelstva, genderovou nevyvážeností, odlivem mozků, nedostatkem dovedností a nerovnováhou pracovních sil v jednotlivých regionech; uznává, že k boji proti těmto jevům jsou zapotřebí cílené ekonomické pobídky a strukturální zásahy; v této souvislosti vyzývá k provádění cílených programů zaměřených na přilákání, rozvoj a udržení talentů, zejména v regionech, v nichž dochází ke značnému odlivu kvalifikovaných pracovníků, a to podporou vzdělávacích, kulturních, podnikatelských a inovačních ekosystémů, které jsou v souladu s místními a regionálními hospodářskými potřebami a příležitostmi;

17.uznává význam podpory a financování konkrétních řešení pro regiony s dlouhodobými a závažnými hospodářskými obtížemi nebo závažnými trvalými přírodními a demografickými znevýhodněními; opakuje, že je třeba zachovat a zlepšit poskytování kvalitních základních služeb (jako je vzdělávání a zdravotní péče), doprava a digitální propojení těchto regionů, podporovat jejich hospodářskou diverzifikaci a tvorbu pracovních míst a pomáhat jim reagovat na výzvy, jako je desertifikace venkova, stárnutí obyvatelstva, chudoba, vylidňování, osamělost a izolace, jakož i nedostatek příležitostí pro zranitelné osoby, jako jsou osoby se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že je třeba upřednostnit rozvoj a odpovídající financování strategických odvětví, jako je energie z obnovitelných zdrojů, udržitelný cestovní ruch, digitální inovace a infrastruktura, a to způsobem, který je přizpůsoben hospodářskému potenciálu a zdrojům každého regionu, s cílem vytvořit širší podmínky pro vnitřní růst a vyvážený rozvoj ve všech regionech, zejména ve venkovských, odlehlých a méně rozvinutých oblastech, příhraničních regionech, na ostrovech a v nejvzdálenějších regionech; připomíná důležitost silných vazeb mezi venkovem a městy a zvláštní podpory žen ve venkovských oblastech;

18.zdůrazňuje, že k nejvzdálenějším regionům, jak jsou definovány v článku 349 SFEU, které čelí jedinečným a kumulativním strukturálním problémům v důsledku své odlehlosti, malé velikosti trhu, zranitelnosti vůči změně klimatu a hospodářské závislosti, je třeba uplatňovat individuální přístup; zdůrazňuje, že tato trvalá omezení, včetně malé velikosti domácí ekonomiky, velké vzdálenosti od evropského kontinentu, umístění v blízkosti třetích zemí, dvojí ostrovní povahy většiny z nich a omezené diverzifikace výrobního odvětví, vedou k dodatečným nákladům a menší konkurenceschopnosti, takže jejich přizpůsobení se ekologické a digitální transformaci je obzvláště složité a nákladné; zdůrazňuje jejich velký potenciál pro další rozvoj, i prostřednictvím propojení regionů, klíčových odvětví, jako jsou modrá ekonomika, udržitelné zemědělství, obnovitelné zdroje energie, vesmírné činnosti, výzkum nebo ekoturistika; opakuje svou dlouhodobou výzvu Komisi, aby řádně zvážila dopad každého nově navrženého právního předpisu na nejvzdálenější regiony s cílem zabránit nepřiměřené regulační zátěži a nepříznivým dopadům na jejich ekonomiky;

19.zdůrazňuje, že města a metropolitní oblasti čelí vlastním výzvám, jako jsou rozsáhlé „oblasti chudoby“, problémy s bydlením, dopravní zácpy a špatná kvalita ovzduší, což vytváří výzvy pro sociální a hospodářskou soudržnost způsobené neharmonickým územním rozvojem; zdůrazňuje potřebu konkrétního programu pro města a vyzývá k prohloubení jejich vazeb s funkčními městskými oblastmi, včetně menších měst a obcí, aby se zajistilo rovnoměrnější rozložení hospodářských a sociálních přínosů na celém území; zdůrazňuje, že je třeba posílit koordinaci mezi iniciativami městské agendy EU a nástroji politiky soudržnosti a podporovat integrovaný přístup, který zohledňuje územní specifika a nově se objevující výzvy; dále vyzývá k přímějšímu přístupu k finančním prostředkům EU pro regionální a místní orgány, jakož i pro města a městské orgány, mimo jiné rozšířením využívání integrovaných územních investic;

20.zdůrazňuje nutnost pokračovat a posílit investice do dostupného bydlení v rámci politiky soudržnosti, přičemž si je vědom jeho významu pro regiony i města; zdůrazňuje, že je třeba podporovat změny týkající se investic do bydlení nad rámec dvou současných možností (energetická účinnost a sociální bydlení); zdůrazňuje důležitou úlohu politiky soudržnosti při zavádění a koordinaci těchto iniciativ; dále se domnívá, že je důležité zahrnout cenovou dostupnost bydlení do iniciativy URBACT;

21.zdůrazňuje, že silné regiony na vnějších hranicích mají strategický význam pro bezpečnost a odolnost EU; vyzývá Komisi, aby podporovala členské státy a regiony zasažené útočnou válkou Ruska proti Ukrajině, zejména regiony nacházející se na východních hranicích EU, revizí pokynů o regionální státní pomoci Sdělení Komise ze dne 29. dubna 2021 nazvané „Pokyny k regionální státní podpoře“ (Úř. věst. C 153, 29.4.2021, s. 1)., prostřednictvím nástrojů a investic přizpůsobených v rámci politiky soudržnosti, a aby je podporovala v tom, aby co nejvíce a pružně využívaly příležitostí, které nabízejí fondy politiky soudržnosti, včetně programu Interreg, s cílem pomoci vyrovnat se s nepříznivým socioekonomickým dopadem války na jejich obyvatelstvo a území; dále vyzývá k podpoře regionů sousedících s kandidátskými zeměmi, jako je Ukrajina a Moldavsko, s cílem posílit jejich propojení a podpořit jejich integraci do EU;

22.zdůrazňuje přidanou hodnotu územní spolupráce obecně, a zejména přeshraniční spolupráce; zdůrazňuje význam programu Interreg pro přeshraniční regiony, včetně nejvzdálenějších regionů; zdůrazňuje jeho důležitou úlohu, kdy přispívá k jejich rozvoji a překonává přeshraniční překážky, včetně budování přeshraniční důvěry, rozvoje dopravních spojení, zjišťování a omezování právních a administrativních překážek a větší poskytování a využívání přeshraničních veřejných služeb; považuje program Interreg za hlavní nástroj EU pro překonávání přetrvávajících přeshraničních překážek, kterým čelí záchranné služby, a navrhuje, aby se těmto službám věnovala větší pozornost; zdůrazňuje skutečnost, že přeshraniční oblasti, včetně oblastí na vnějších hranicích EU, které hraničí se zeměmi agresorů, se často potýkají se specifickými problémy; domnívá se, že je třeba podpořit příhraniční regiony EU, které čelí četným výzvám, a je toho názoru, že jim musí být poskytnuty více prostředků; vítá nové nařízení o BRIDGEforEU; zdůrazňuje význam malých a přeshraničních projektů a zdůrazňuje potřebu účinného provádění v praxi; vyzývá Komisi, aby vybízela členské státy k aktivní podpoře osvětových kampaní v příhraničních regionech s cílem maximalizovat dopad přeshraniční spolupráce;

23.připomíná, že je třeba „podporovat soudržnost“, a nikoli se pouze spoléhat na zásadu „nepoškozovat soudržnost“, což znamená, že žádná opatření by neměla bránit procesu sbližování ani přispívat k regionálním rozdílům; vyzývá k výraznější integraci těchto zásad jako průřezové zásady ve všech politikách EU, aby zajišťovaly podporu cíle sociální, hospodářské a územní soudržnosti stanovené v článcích 3 a 174 Smlouvy o fungování EU; dále vyzývá Komisi, aby vydala konkrétní pokyny, jak tyto zásady provádět a prosazovat ve všech politikách EU, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována dopadu právních předpisů EU na konkurenceschopnost méně rozvinutých regionů; opakuje, že nové legislativní návrhy musí náležitě zohledňovat místní a regionální realitu; navrhuje, aby Komise využila inovativní nástroje, jako je RegHUB (síť regionálních center), k shromažďování údajů o dopadu politik EU na regiony; za tímto účelem zdůrazňuje, že je třeba posílit posuzování územního dopadu právních předpisů EU a také územní aspekty dalších příslušných politik; trvá na tom, že podpora soudržnosti by měla být rovněž považována za jeden ze způsobů prokazování solidarity a vzájemné podpory mezi členskými státy a jejich regiony; vyzývá Komisi a členské státy, aby pokračovaly ve svém úsilí o komunikaci a zviditelnění přínosů politiky soudržnosti, aby občanům ukázaly hmatatelné dopady EU a aby sloužily jako klíčový nástroj v boji proti euroskepticismu; vítá spuštění vícejazyčné verze platformy Kohesio;

24.se znepokojením konstatuje, že v posledních letech došlo k výraznému poklesu odpovídající úrovně vnitrostátního financování, jež členské státy věnují svým chudším regionům; připomíná, že je důležité dodržovat pravidlo EU o adicionalitě; vyzývá Komisi, aby zajistila, že vnitrostátní orgány budou při přípravě a provádění projektů strukturálních a investičních fondů náležitě zohledňovat vnitřní soudržnost;

25.trvá na tom, že kromě přizpůsobení se regionálním potřebám musí být politika soudržnosti přizpůsobena i nejmenšímu rozsahu, tj. finanční prostředky musí být přístupné nejmenším projektům a jejich nositelům; poukazuje na to, že jejich iniciativy jsou často nejinovativnější a mají významný dopad na rozvoj venkova; opakuje, že tyto prostředky by měly být přístupné všem bez ohledu na jejich velikost nebo rozsah; schvaluje výzvu Aliance soudržnosti „Pro politiku soudržnosti po roce 2027, která nikoho neopomíjí“;

26.zdůrazňuje, že zpoždění v jednáních o VFR spolu se skutečností, že členské státy kladly větší důraz na programování fondů Nástroje pro oživení a odolnost, vedla ke značným zpožděním v programovém období 2021–2027; zdůrazňuje důležitost včasné dohody v příštím rámci, a proto vyzývá k tomu, aby nařízení o společných ustanoveních a jednání o rozpočtu byla dokončena nejpozději jeden rok před začátkem nového období financování, aby členské státy mohly včas vypracovat své vnitrostátní a regionální strategie financování, a zajistit tak úspěšný přechod do příštího období financování, jakož i pokračování mnoha projektů financovaných z ESIF;

27.pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a vnitrostátním a regionálním parlamentům členských států.