1.tvrdí, že EU i kandidátské země vždy využívaly rozšíření jako politický a geopolitický nástroj k prosazování demokracie, stability, bezpečnosti a prosperity na celém kontinentu; zastává názor, že rozšíření EU představuje dlouhodobou geostrategickou investici;

2.zdůrazňuje, že ruská útočná válka proti Ukrajině a další geopolitické výzvy vyzdvihují naléhavost pokroku v procesu rozšíření; trvá na tom, že úspěšné a udržitelné rozšíření vyžaduje dlouhodobou politickou vizi a smělá rozhodnutí směřující k rozvoji efektivní, mocné a demokratické Evropy;

3.konstatuje, že zkušenosti ukazují, že každá nová vlna rozšíření přináší nové institucionální a politické výzvy a příležitosti, které by se měly řešit včas, nejlépe ještě dříve, než se kandidátské země stanou členskými státy, aby bylo zajištěno účinné fungování EU a nedošlo k tomu, že její instituce nebudou schopny jednat; poukazuje na to, že v historii evropského projektu to bylo vždy tak, že před každým rozšířením nebo současně s ním proběhly nezbytné interní institucionální reformy;

4.uznává, že cílem jednomyslnosti je zajistit, aby byly rozptýleny oprávněné obavy všech členských států; uznává nicméně, že rozšířená EU bude vyžadovat sofistikovanější koordinaci při řešení obtíží, s nimiž se potýkáme v současném procesu rozšíření: zdůrazňuje, že je důležité řešit obtíže způsobené jednomyslností v Radě, včetně využívání jednomyslnosti u dílčích kroků procesu rozšíření, které by mohlo zpomalit vstup nových členů do EU kvůli dvoustranným sporům; připomíná, že článek 49 Smlouvy o EU umožňuje přechod k hlasování kvalifikovanou většinou, aniž by bylo nutné měnit Smlouvu; upozorňuje na těžkopádnou a zastaralou strukturu a řízení unijního rozpočtu a možnou redistribuci při přidělování zemědělských a kohezních fondů; připomíná, že rozšíření EU je v tomto ohledu příležitostí k přehodnocení klíčových politik EU; podporuje iniciativy zaměřené na zefektivnění rozhodovacího procesu, které je klíčem k větší konkurenceschopnosti EU;

5.opakuje svůj postoj, že prohlubování Unie, její rozšiřování a sjednocování Evropy jsou procesy, které by měly probíhat souběžně; zdůrazňuje, že EU musí provést institucionální a finanční reformy, aby dokázala čelit výzvám stávajícího procesu rozšíření a měla dostatečnou kapacitu k přijetí nových členů a jejich úspěšné integraci, aniž by tím došlo k destabilizaci ekonomik ostatních členských států či zvýšení sociálního napětí;

6.uznává, že řešení přijímaná případ od případu sice mohou dočasně fungovat, ale chybí jim předvídatelnost, demokratická transparentnost, demokratická odpovědnost a dlouhodobá udržitelnost, jakou mohou přinést pouze strukturální reformy;

7.je pevně přesvědčen, že institucionální reformy EU, ať už budou přijaty jakýmkoli postupem, by měly zvýšit schopnost EU jednat efektivně a včas; poukazuje na to, že reformy institucionálního rámce EU, které proběhnou před rozšířením, by měly zlepšit efektivitu EU, zvýšit její vliv na globální scéně a dosáhnout toho, že bude demokratičtější a bude mít vyšší legitimitu a demokratickou odpovědnost;

8.zdůrazňuje, že pokud se má zlepšit efektivita rozšířené EU, je třeba přizpůsobit složení unijních institucí, zvýšit jejich efektivitu a zlepšit jejich fungování; navrhuje, aby byl proces rozšíření EU podpořen tím, že se kandidátské země budou již v rané fázi úzce zapojovat do fungování orgánů a institucí EU, např. jako pozorovatelé; konstatuje, že toho lze úspěšně dosáhnout podobným způsobem jako při rozšíření v roce 2004; jako pozitivní příklad takové postupné integrace bere na vědomí úsilí Komise o zapojování kandidátských zemí do oblastí bezpečnosti a obrany, zejména prostřednictvím jejich uvedení v bílé knize o budoucnosti obrany EU a ve strategii vnitřní bezpečnosti;

9.konstatuje, že institucionální reformy uskutečněné před rozšířením se musí zabývat také důsledky rozšíření pro složení Parlamentu; zdůrazňuje, že Parlament musí mít přiměřenou demokratickou reprezentativnost, ale současně si zachovat velikost, která mu umožní fungovat; poukazuje na to, že prioritou by mělo být interní a interinstitucionální úsilí o stanovení stálého mechanismu přidělování křesel, který by zajistil spravedlivé, transparentní a dlouhodobě adekvátní demografické a geografické zastoupení při respektování zásady degresivní proporcionality; připomíná svůj postoj, že složení Parlamentu by mělo být posuzováno společně se systémem hlasování v Radě;

10.konstatuje, že také stávající složení Komise musí zohledňovat budoucí rozšíření; připomíná, že Lisabonská smlouva poskytuje v této souvislosti určitou flexibilitu; zdůrazňuje, že případné snížení počtu členů sboru komisařů, jak je stanoveno v čl. 17 odst. 5 Smlouvy o EU, musí i nadále zajišťovat zeměpisně, demograficky a genderově vyvážené složení Komise;

11.uznává, že je třeba zvážit revizi fungování Rady a jejího rozhodovacího procesu s ohledem na rozšíření; podotýká, že je třeba nově definovat systém kvalifikované většiny, aby se zlepšila rovnováha mezi většími a menšími zeměmi a aby byly zachovány vyšší limity pro nejdůležitější a politicky nejcitlivější rozhodnutí; v této souvislosti připomíná své usnesení ze dne 22. listopadu 2023 týkající se návrhů Evropského parlamentu na změnu Smluv, zejména pokud jde o hlasovací většiny v Radě; požaduje co nejvyšší transparentnost a integritu rozhodovacího procesu Rady v kontextu rozšíření;

12.navrhuje posílit a reformovat postup podle článku 7 Smlouvy o EU v tom smyslu, že při přijímání rozhodnutí Evropské rady již nebude vyžadována jednomyslnost, budou stanoveny jasné lhůty a v případech porušení bude rozhodovat Soudní dvůr;

13.opakuje svou výzvu k revizi systému řízení VFR, kdy je zejména třeba zavést plný postup spolurozhodování o výdajové stránce rozpočtu EU, včetně přijímání VFR;

14.je přesvědčen, že stávající povinná doložka o přezkumu by v případě rozšíření měla zůstat v příštím VFR zachována a že vnitrostátní příděly by neměly být dotčeny; zdůrazňuje, že příští VFR bude rovněž muset na základě pečlivého posouzení dopadů na nejrůznější odvětví zavést vhodná přechodná a zaváděcí opatření v klíčových výdajových oblastech, například soudržnosti a zemědělství;

15.domnívá se, že příští VFR bude mít zásadní význam pro přípravu EU na rozšíření a kandidátských zemí na přistoupení;

16.připomíná postoj Parlamentu vyjádřený v usnesení ze dne 7. května 2025 o přepracovaném dlouhodobém rozpočtu Unie v měnícím se světě Přijaté texty, P10_TA(2025)0090., že dlouhodobý rozpočet EU musí upustit od dřívější omezující výše 1 % souhrnného hrubého národního důchodu, který si EU sama stanovila; zdůrazňuje, že Draghiho a Lettova zpráva ukázaly, že EU potřebuje značné dodatečné vlastní zdroje, aby se stala konkurenceschopnější, dokončila spravedlivou a ekologickou transformaci a byla schopna se do roku 2030 samostatně bránit ruské agresi;

17.zdůrazňuje, že VFR po roce 2027 a účinnější rozpočet, včetně balíčku nových vlastních zdrojů, by měly EU umožnit rozhodný krok směrem k rozšíření a zároveň zachovat stávající politiky, programy a priority;

18.zdůrazňuje, že je třeba zvýšit demokratickou legitimitu politik EU rozšířením rozhodovacích a kontrolních pravomocí – včetně silného práva na vyšetřování – Evropského parlamentu, který je jediným přímo voleným orgánem zastupujícím občany EU;

19.zdůrazňuje klíčovou roli, kterou v procesu rozšiřování EU hrají parlamenty přistupujících zemí, zejména při přijímání právních předpisů souvisejících s přistoupením, a význam parlamentní spolupráce a budování konsensu v otázkách týkajících se přistoupení k EU; opakuje, že Evropský parlament je připraven využívat své politické a technické zdroje na pomoc parlamentům v přistupujících zemích při pokroku v reformní agendě související s EU, a to i prostřednictvím činností na podporu demokracie; vítá pokrok, jehož bylo dosaženo v řadě kandidátských zemí, mimo jiné prostřednictvím zprostředkovatelské činnosti a procesu dialogu Jeana Monneta;

20.zdůrazňuje, že reforma rozhodovacího procesu v EU vyžaduje posílení postavení Parlamentu, které by mělo být rovnocenné s postavením Rady; opakuje svou výzvu, aby Parlament získal plné právo legislativního podnětu, tedy právo předkládat návrhy na přijetí, změnu nebo zrušení právních předpisů Unie; je přesvědčen, že obecné a přímé právo podnětu by dále upevnilo demokratickou legitimitu EU a posílilo postavení občanů EU;

21.uznává, že přímá práva podnětu Parlamentu zdaleka nepostačují k tomu, aby mohl reprezentovat občany, občanskou společnost a sociální partnery EU v rámci evropských orgánů, což Komisi de facto ponechává monopol na podávání legislativních návrhů;

22.zdůrazňuje, že již Lisabonská smlouva Parlamentu uděluje přímá práva podnětu, a uznává tak jeho schopnost samouspořádání, jeho kontrolní funkci a jeho demokratickou legitimitu jako jediného přímo voleného orgánu EU;

23.považuje za nezbytné, aby se zlepšila transparentnost a demokratická odpovědnost Parlamentu, a to cestou posílení evropského rozměru voleb a stanovením jednotných volebních pravidel v celé EU; vyzývá zbývající členské státy, aby ratifikovaly rozhodnutí Rady 2018/994 Rozhodnutí Rady (EU, Euratom) 2018/994 ze dne 13. července 2018, kterým se mění Akt o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách, jenž je připojen k rozhodnutí Rady 76/787/ESUO, EHS, Euratom ze dne 20. září 1976 (Úř. věst. L 178, 16.7.2018, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/dec/2018/994/oj).; vyzývá Radu, aby pracovala na návrzích, které Parlament formuloval ve svém postoji ze dne 3. května 2022 Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 3. května 2022 o návrhu nařízení Rady o volbě poslanců Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách, kterým se ruší rozhodnutí Rady (76/787/ESUO, EHS, Euratom) a Akt o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách připojený k tomuto rozhodnutí (Úř. věst. C 465, 6.12.2022, s. 171).; opakuje svou výzvu k tomu, aby Parlament a Rada pokročily v diskusích o zavedení stálého mechanismu rozdělování křesel v Evropském parlamentu;

24.domnívá se, že výše uvedených cílů institucionálních reforem před rozšířením lze dosahovat různými prostředky, mimo jiné aktivací nástrojů flexibility, které nabízejí stávající Smlouvy, prostřednictvím jedné nebo více cílených změn Smluv;

25.připomíná, že mnoho nástrojů flexibility, např. překlenovací ustanovení, posílená spolupráce, konstruktivní zdržení se hlasování, stálá strukturovaná spolupráce a mechanismy neúčasti, je k dispozici již v současném právním rámci EU, jak dokazují zkušenosti z vytváření schengenského prostoru, který je jedním z největších úspěchů EU, a jednotné měny; připomíná, že v kontextu procesu přistoupení lze v určitých oblastech vyjednat, aby některá pravidla byla zaváděna postupně a aby byly uplatňovány dočasné výjimky a přechodná období;

26.znovu opakuje svůj postoj, že diferencovaná integrace by měla vždy probíhat v rámci Smluv a zachovávat jednotnost orgánů EU a neměla by vést k tvorbě paralelních institucionálních uspořádání nebo uspořádání, která nepřímo porušují ducha a základní zásady práva EU, avšak namísto toho by měla umožňovat případné zřizování zvláštních orgánů, aniž by byly dotčeny pravomoci a úloha orgánů EU;

27.poukazuje na to, že nástroje flexibility, které poskytují současné Smlouvy, umožňují učinit více pro pokrok směrem k evropské obranné unii, aniž by bylo nutné provést komplexní reformu Smlouvy; zdůrazňuje, že zřízení stálé evropské obranné unie bude nakonec vyžadovat jednomyslné rozhodnutí v souladu s čl. 42 odst. 2;

28.zdůrazňuje, že v oblasti obrany je možné zřídit stálou strukturovanou spolupráci (podle článku 46 Smlouvy o EU), která skupině členských států umožní pokročit vpřed při vytváření systému evropské obrany; konstatuje, že ačkoli stálá strukturovaná spolupráce byla dosud využívána převážně pro projekty v oblasti obranného průmyslu, má širší potenciál k tomu, aby členským státům, které jsou ochotny tak učinit, umožnila rychle institucionalizovat společnou obranu, a to i pokud se nepodaří dosáhnout jednomyslnosti v Evropské radě;

29.zdůrazňuje, že podle stávajících ustanovení Smlouvy by rozhodnutí přijaté kvalifikovanou většinou umožnilo vytvořit systém evropské obrany podle čl. 42 odst. 6 Smlouvy o EU a čl. 1 písm. b) protokolu č. 10, a přitom by ponechalo prostor pro pozdější přistoupení dalších členských států, jako tomu bylo v případě hospodářské a měnové unie; v této souvislosti vybízí Komisi a ty členské státy, které jsou ochotny tak učinit, aby za tímto účelem co nejdříve aktivovaly ustanovení o stálé strukturované spolupráci;

30.vyzývá Komisi a Radu, aby jasně sdělily závěry přezkumů politik a aby ve spolupráci s Parlamentem vypracovaly realistický a posloupný plán provádění nezbytných institucionálních reforem spolu s procesem rozšíření;

31.pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě a Komisi.