1.navrhuje definovat nadnárodní represe jako útoky a hrozby ze strany států, včetně autoritářských režimů a jejich zástupných subjektů, jejichž cílem je hájit a prosazovat své zájmy tím, že překračují hranice států, aby potlačily, kontrolovaly nebo umlčely disidenty, politické oponenty, novináře, aktivisty, obránce lidských práv a osoby z řad diaspory prostřednictvím široké škály fyzických metod, jako jsou cílená zabíjení, únosy, násilí, obtěžování a nucené návraty, zmizení a deportace, strategického zneužívání právních nástrojů, včetně zneužívání konzulárních služeb, řízení o vydání nebo červených oběžníků a zatýkání, jakož i nefyzických metod, jako jsou digitální sledování, zastrašování, vydírání a vyhrožování rodinným příslušníkům obránců lidských práv;

2.odsuzuje nadnárodní represe v jakékoliv formě jako vážné ohrožení mezinárodního práva v oblasti lidských práv a jako narušení suverenity hostitelských zemí prostřednictvím taktiky zahraničního vměšování; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba přijmout široce dojednanou definici nadnárodních represí a zintenzivnit společný boj proti tomuto jevu prostřednictvím zavedeného právního rámce na mnohostranné, regionální a vnitrostátní úrovni;

3.vyjadřuje vážné znepokojení nad eskalací nadnárodních represí; upozorňuje, že počet případů nadnárodních represí je pravděpodobně podhodnocený, protože často probíhají skrytě;

4.zdůrazňuje, že státem podporované nadnárodní represe nabývají stále zákeřnějších forem, včetně fyzického ubližování, mučení, deportace, sledování, právního nátlaku, očerňujících kampaní, digitálních hrozeb, nucených zmizení a únosů, nucené repatriace, žádostí o vydání, zmrazení majetku, vyhrožování rodinným příslušníkům a mimosoudního zabíjení;

5.zdůrazňuje a odsuzuje skutečnost, že někdejší místopředseda Evropského parlamentu Alejo Vidal-Quadras se stal obětí nadnárodních represí, kterých se dopustil Írán ve formě teroristického útoku zorganizovaného v jednom z členských států EU;

6.odsuzuje autoritářské režimy a další pachatele a jejich zástupné subjekty na celém světě za to, že se stále častěji uchylují k digitálním nadnárodním represím; bere na vědomí využívání technologií založených na umělé inteligenci, špionážního softwaru, hackerských útoků a doxingu za účelem obtěžování, sledování, diskreditace a zastrašování obránců lidských práv a cílových osob; zdůrazňuje, že digitální nadnárodní represe zahrnují také cenzuru obsahu, včetně používání žádostí o odstranění obsahu, právních hrozeb, nátlaku na kontrolu obsahu a blokování exilových sdělovacích prostředků za účelem potlačení nebo odstranění informací kritických k autoritářským režimům;

7.odsuzuje taktiky digitálních nadnárodních represí na základě pohlaví, které se nepřiměřeně zaměřují na obránkyně lidských práv pobývající mimo zemi původu; je hluboce znepokojen nárůstem sexuálního zneužívání a hrozeb prostřednictvím digitálních technologií, jejichž cílem je diskreditovat obránkyně lidských práv a odradit je od pokračování v jejich činnosti;

8.odsuzuje pachatele za to, že vyvíjejí právní a diplomatický nátlak, mimo jiné prostřednictvím politicky motivovaných červených oběžníků Interpolu a mezinárodní institucionální struktury pro boj proti terorismu, s cílem požádat o zatčení a vydání obránců lidských práv v exilu a cílových osob; dále odsuzuje zneužívání označení „terorista“, trestní stíhání v nepřítomnosti a další opatření správní povahy, jako je odebrání občanství, zamítnutí dokumentů souvisejících s vízy, zákaz cestování a vstupu a odepření dokladů totožnosti a konzulárních nebo bankovních služeb;

9.vyjadřuje vážné obavy ohledně úlohy některých hostitelských zemí, včetně některých členských států EU, a nestátních subjektů, jako jsou poskytovatelé digitálních služeb a jiní zprostředkovatelé technologií, soukromé odvětví špionážního softwaru, dodavatelé bezpečnostních služeb, soukromí detektivové, zločinecké organizace a zástupné subjekty, včetně členů diaspory, při usnadňování nadnárodních represí, a to i prostřednictvím mezistátní spolupráce pohraničních a bezpečnostních složek;

10.dále zdůrazňuje, že nadnárodní represe jako přímá hrozba pro svrchovanost a bezpečnost států, včetně členských států EU, umožňují zahraničním státním aktérům vykonávat zastrašování, nátlak a kontrolu za svými hranicemi; připomíná, že ačkoli národní bezpečnost zůstává výhradní pravomocí členských států, rozsah a přeshraniční povaha těchto praktik vyžadují koordinovanou reakci na úrovni EU, včetně iniciativ v oblasti spolupráce mezi vnitrostátními orgány, institucemi EU a aktéry občanské společnosti;

11.vyjadřuje vážné obavy ze zmenšování občanského prostoru a umlčování exulantů, jejichž hlasy pomáhají dokumentovat situaci v oblasti lidských práv a jejich zneužívání autoritářskými státy; připomíná, že obrana a podpora svobodných, demokratických společností, zejména v bezprostředním sousedství EU, jsou ve strategickém zájmu EU;

12.upozorňuje na trvalé psychické dopady nadnárodních represí na duševní zdraví a celkovou pohodu obětí a jejich rodinných příslušníků, včetně jejich pocitu bezpečí, psychické integrity, sociálních vztahů a schopnosti pokračovat ve veřejných aktivitách, které v mnoha případech vedou k dlouhodobému traumatu, izolaci a vyloučení; důrazně odsuzuje odvetná opatření pachatelů vůči rodinám obránců lidských práv žijících v zahraničí jako prostředek nadnárodních represí; bere na vědomí obzvláště odrazující účinek nadnárodních represí i na diasporu a občanskou společnost žijící v exilu;

13.zdůrazňuje, že je důležité uznat, že nadnárodní represe vůči obráncům lidských práv se neúměrně dotýkají osob, které jsou zranitelné z důvodu rasy, etnického původu, náboženství, pohlaví, sexuality, zdravotního postižení nebo socioekonomického postavení;

14.zdůrazňuje, že v některých částech světa mohou být novináři vystaveni nadnárodním represím, což má dlouhodobé důsledky pro jejich kariéru a osobní bezpečnost;

15.vyzývá Komisi, členské státy a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby se v relevantních případech systematicky zabývaly nadnárodními represemi v kontextu doložek o lidských právech v dohodách EU a v rámci dialogů o lidských právech se zeměmi mimo EU a na dalších fórech pro dvoustrannou a mnohostrannou spolupráci, jako je Rada OSN pro lidská práva,

16.naléhavě vyzývá ESVČ, aby pomáhala obráncům lidských práv a cílovým osobám, včetně disidentů, kteří se stali oběťmi nadnárodních represí ve třetích zemích, a to prostřednictvím specializovaných programů, jejichž cílem bude umožnit jim pokračovat v práci v exilu a zároveň zůstat v bezpečí před represemi a agresí;

17.vyzývá Komisi a ESVČ, aby do akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii na období po roce 2027 a do obecných zásad EU týkajících se obránců lidských práv zahrnuly nadnárodní represe jako rostoucí hrozbu pro obránce lidských práv a cílové osoby a aby zahrnuly konkrétní ustanovení na ochranu a bezpečnost obránců lidských práv;

18.zdůrazňuje naléhavou potřebu řešit na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU nedostatky týkající se ochrany, s nimiž se setkávají obránci lidských práv, když se stanou terčem nadnárodních represí; žádá, aby jim byla poskytnuta rychlá, flexibilní, dostupná a trvalá podpora, včetně mimořádné podpory, dočasného přemístění a nástrojů a odborné přípravy, které jim umožní lépe se chránit před všemi druhy hrozeb a nezákonného sledování, které mohou představovat nadnárodní represe; zdůrazňuje, že obráncům lidských práv, kteří jsou vystaveni nadnárodním represím, je třeba poskytovat školení v oblasti digitální bezpečnosti, právní pomoci a psychosociální podpory; považuje za mimořádně důležité, aby se politiky a programy ochrany zaměřovaly na oběti, zohledňovaly rovnost pohlaví, byly průřezové, inkluzivní a nediskriminační;

19.vyzývá EU a její členské státy, aby dodržovaly své mezinárodní závazky a zdůrazňuje, že právo požádat o azyl má podle Ženevské úmluvy zásadní význam pro ochranu osob ohrožených pronásledováním;

20.vyzývá členské státy, aby co nejlépe využily svých vnitrostátních politik a dostupných možností k vytvoření soudržnější, koordinovanější a předvídatelnější politiky osoby, na které se zaměřují nadnárodní represe;

21.vyjadřuje znepokojení nad úlohou, kterou hrají velvyslanectví států podílejících se na nadnárodních represích; poukazuje na zvýšené riziko, kterému jsou vystaveni lidé s potřebou konzulárních služeb, pokud jsou nuceni s těmito velvyslanectvími jednat; vyzývá členské státy, aby v souladu s Vídeňskou úmluvou o konzulárních stycích zvýšily tlak na velvyslanectví zemí zapojených do nadnárodních represí, která se nacházejí na jejich území, a aby nevyužívaly svá diplomatická pracoviště k umlčování disentu v zahraničí;

22.vyzývá ESVČ a členské státy, aby ve spolupráci s příslušnými institucemi, jako je Europol, koordinovaly své úsilí a vytvořily dostupné informační, datové a sledovací mechanismy a mechanismy podávání zpráv s cílem zlepšit dokumentaci případů nadnárodních represí na svém území a případně usnadnit rychlou reakci a vyšetřování; vyzývá ESVČ, aby posílila síť kontaktních míst pro cílené obránce lidských práv a jednotlivce v delegacích EU, jejichž úkolem je předkládat případy orgánům v příslušném hlavním městě; domnívá se, že takové mechanismy by měly být přístupné občanské společnosti, aby bylo možné řádně zaznamenávat jejich příspěvky;

23.vyzývá Komisi, aby zřídila centralizovaný mechanismus pro mapování, identifikaci, monitorování a posuzování případů a sdílení varování o nadnárodních represích vůči obráncům lidských práv nacházejícím se v EU, který pomůže odhalit nedostatky v politice EU, formulovat odpovídající strategické reakce a podpořit koordinované kroky mezi členskými státy;

24.vyzývá členské státy, aby ve svých vnitrostátních právních předpisech kodifikovaly nadnárodní represe s cílem pomoci vládním institucím identifikovat nadnárodní represe a předcházet jim; vyzývá členské státy, aby v rámci svých vlád zřídily vnitrostátní kontaktní místa pro potenciální a skutečné oběti nadnárodních represí a aby poskytly soubor nástrojů, v němž bude vysvětleno, jak případy těchto represí hlásit;

25.vyzývá členské státy, Europol a Agenturu EU pro vzdělávání a výcvik v oblasti prosazování práva, aby poskytovaly školení týkající se informovanosti o nadnárodních represích, protiopatřeních a zvláštních protokolech hodnocení rizik příslušným vládním agenturám, externím poskytovatelům služeb a jejich zaměstnancům, zejména pracovníkům v oblasti kybernetické bezpečnosti, donucovacích orgánů a imigračních úřadů a zaměstnancům pověřeným vyřizováním žádostí o víza a přezkumem žádostí o vydání a dalších forem právní spolupráce se zeměmi mimo EU, se zaměřením na digitální sledování, rizika odvetných opatření a zneužívání právních mechanismů;

26.vyzývá EU a její členské státy, aby uznaly digitální formy nadnárodních represí, včetně dezinformačních kampaní zaměřených na obránce lidských práv, aby jim předcházely a bojovaly proti nim, a aby zajistily ochranu obránců lidských práv před obtěžováním, zastrašováním a cenzurou na internetu – bez ohledu na původ poskytovatele služeb, umístění digitální infrastruktury nebo používané nástroje; vyzývá členské státy EU, aby postihovaly trestními sankcemi zahraniční zpravodajské aktivity zaměřené na disidenty v exilu jako formu digitálních nadnárodních represí;

27.žádá členské státy, aby uplatňovaly přísný dohled nad trhy a operacemi se špionážním a sledovacím softwarem, a to i uplatňováním povinné náležité péče v oblasti dodržování lidských práv a nařízení EU o zboží dvojího užití Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/821 ze dne 20. května 2021, kterým se zavádí režim Unie pro kontrolu vývozu, zprostředkování, technické pomoci, tranzitu a přepravy zboží dvojího užití, (Úř. věst. L 206, 11.6.2021, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2021/821/oj). v případě všech vývozců technologií se sídlem v EU, a aby zrušily vývozní licence na špionážní software do zemí, u nichž bylo doloženo, že se dopouštějí nadnárodní represe a porušování lidských práv a kde existuje předvídatelné riziko, že tyto nástroje budou použity na umlčení nebo potrestání obránců lidských práv či disentu; připomíná pokyny Komise pro vývoz zboží kybernetického dohledu z roku 2024, jejichž cílem je zvýšit povědomí o rizicích spojených se zneužíváním technologií pro kybernetický dohled a poskytnout vývozcům praktické nástroje pro hodnocení situace v oblasti lidských práv;

28.vyzývá členské státy, aby pro obránce lidských práv žijící v exilu nebo v diaspoře zavedly snadno dostupné a bezpečné mechanismy podávání zpráv, které by respektovaly a chránily soukromí uživatelů a umožnily jim oznamovat příslušným vládním agenturám obavy z digitálních nadnárodních represí; zdůrazňuje, že je třeba vzít v potaz specifický problém digitálních nadnárodních represí založených na pohlaví a zvláštní důsledky, které má tento typ represí na ženy obhájkyně lidských práv;

29.vyzývá EU a její členské státy, aby zajistily, že soukromé subjekty, zejména v technologickém odvětví, ponesou odpovědnost za svou úlohu v případech, kdy umožňují digitální nadnárodní represe; dále vyzývá ke zveřejňování zpráv o transparentnosti a ke zřízení účinných mechanismů podávání stížností, které by byly přístupné obráncům lidských práv a dalším ohroženým osobám;

30.vyzývá EU, aby pohnala státy a režimy, které se dopouštějí nadnárodních represí, k odpovědnosti za porušování lidských práv podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a Úmluvy o právním postavení uprchlíků a aby zvážila uvalení celních sankcí na tyto státy a na pachatele nadnárodních represí proti obráncům lidských práv; vyzývá EU, aby podpořila oběti nadnárodních represí, které usilují o zjednání nápravy prostřednictvím strategického sporu u Evropského soudu pro lidská práva;

31.odsuzuje skutečnost, že k nadnárodním represím dochází také na území členských států EU a v některých případech i za spoluúčasti samotných členských států; konstatuje, že nadnárodní represe umožňuje i spolupráce mezi vládami;

32.zdůrazňuje, že EU a členské státy musí dodržovat povinnost náležité péče v oblasti lidských práv v rámci vztahů s vládami, o nichž je známo, že se podílejí na nadnárodních represích proti obráncům lidských práv nebo tyto represe umožňují;

33.vyzývá EU, aby zvýšila finanční prostředky pro ProtectDefenders.eu, rozšířila jeho mandát tak, aby zahrnoval i obránce lidských práv, jimž hrozí nadnárodní represe na území EU, a zvýšila finanční prostředky pro organizace občanské společnosti, které se zabývají ochranou obránců lidských práv a ohrožených osob;

34.vyzývá Komisi, aby dále spolupracovala s Interpolem a OSN, a to i na vypracování společného bezpečnostního rámce v oblasti nadnárodních represí s cílem ukončit zneužívání a politicky motivované používání červených oběžníků, modrých oběžníků a žádostí o rozptýlení a vydání; žádá, aby mandát Europolu zahrnoval otázku nadnárodních represí a posuzování souvisejících incidentů a oběžníků Interpolu zaměřených na obránce lidských práv a jiné osoby; vyzývá členské státy, aby při posuzování žádostí o zatčení a vydání ze strany režimů, které v minulosti zneužívaly červené oběžníky, postupovaly co nejopatrněji;

35.vyzývá EU a její členské státy, aby využily všechny dostupné nástroje na ochranu obránců lidských práv a cílových osob a na posílení národní suverenity a demokratických hodnot, včetně sankcí v rámci globálního sankčního režimu EU v oblasti lidských práv (EU GHRSR/Magnitského akt EU), zákazu vydávání víz a vyhoštění diplomatů, o nichž je známo, že se podíleli na nadnárodních represích; naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a členské státy, aby v globálním režimu sankcí EU v oblasti lidských práv vytvořily kategorii nadnárodních represí, a aby vypracovaly seznam osob, u nichž bylo zjištěno, že se nadnárodních represí dopouštějí; varuje, že neschopnost předcházet nadnárodním represím a reagovat na ně, ohrožuje důvěryhodnost EU jako bezpečného útočiště pro osoby, jež prchají před pronásledováním a brání lidská práva;

36.vyzývá EU, členské státy, Komisi a ESVČ, aby mobilizovaly a koordinovaly veškeré své nástroje k řešení nadnárodních represí a zintenzivnily diplomatické vztahy, a to i prostřednictvím delegací EU, s cílem předcházet nadnárodním represivním taktikám ze strany nečlenských zemí EU a odrazovat od nich, a aby na tyto případy upozorňovaly prostřednictvím veřejných prohlášení, čímž se zvýší informovanost veřejnosti; vyzývá k větší koordinaci s podobně smýšlejícími partnerskými zeměmi v rámci skupiny G7 a dalších příslušných mezinárodních fór;

37.pověřuje svoji předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě a Komisi.