1.připomíná, že právní stát je jednou ze základních hodnot EU a že dodržování zásad právního státu je zásadním předpokladem pro řádné finanční řízení a efektivní využívání finančních prostředků EU; zdůrazňuje, že je to nezbytné pro zachování důvěry občanů v Unii a pro to, aby finanční prostředky EU měly ve všech členských státech hmatatelný přínos;

2.zdůrazňuje, že nařízení o podmíněnosti přijaté v roce 2020 představuje základní pilíř ochrany rozpočtu EU před riziky vyplývajícími z porušování zásad právního státu, který se vztahuje na celý rozpočet a umožňuje kumulativní uplatňování různých opatření; zdůrazňuje, že při uplatňování nařízení o podmíněnosti je třeba dodržovat zásadu proporcionality; zdůrazňuje, že platnost nařízení není časově omezena, a proto se vztahuje na současné i budoucí finanční nástroje rozpočtu EU; poukazuje však na to, že jeho praktické provádění dosud vykazuje nedostatky, a vyzývá ke konkrétním krokům, které by vedly ke zlepšení a k zajištění jeho plné účinnosti;

3.pozitivně vnímá to, že Soudní dvůr potvrdil, že všechny členské státy EU jsou povinny vždy dodržovat hodnoty zakotvené v článku 2 Smlouvy o EU a že dodržování těchto hodnot je nezbytnou podmínkou pro využívání práv a výhod vyplývajících z členství v EU, včetně přístupu k fondům EU; pověřuje Komisi, aby v souladu s usnesením Soudního dvora prosazovala platné právní předpisy v jejich úplnosti a aby na tento bod kladla důraz ve všech příslušných sděleních;

4.zdůrazňuje, že nařízení o podmíněnosti ani jiná opatření na ochranu rozpočtu EU před porušováním zásad právního státu nelze chápat tak, že nahrazují mechanismy na ochranu hodnot zakotvených v článku 2 Smlouvy o EU, které stanovuje přímo Smlouva; připomíná, že v případech přetrvávajícího a závažného porušování zásad právního státu je vždy možné pozastavit hlasovací práva podle čl. 7 odst. 2 Smlouvy o EU; konstatuje, že občané jen stěží chápou, proč členské státy, které soustavně porušují zásady právního státu, stále mají hlasovací práva, takže hrozí, že občané ztratí důvěru v hodnoty a rozhodovací procesy Unie;

5.připomíná, že soubor nástrojů Komise na ochranu právního státu se v posledním desetiletí značně vyvinul a nyní zahrnuje celou řadu opatření, jako je například výroční zpráva o právním státu vztahující se na všech 27 členských států, horizontální základní podmínky ohledně uplatňování Listiny podle nařízení o společných ustanoveních a tzv. supermilníky týkající se právního státu podle Nástroje pro oživení a odolnost;

6.zdůrazňuje, že režim podmíněnosti má rozpočtovou povahu, neboť jeho cílem je zajistit řádné finanční řízení fondů EU a ochránit finanční zájmy EU, a uplatňuje se pouze v případě, že porušení zásad právního státu ovlivňuje rozpočet EU nebo hrozí vážné nebezpečí, že se tak stane; zdůrazňuje, že režim podmíněnosti se liší od postupu podle článku 7 Smlouvy o EU, který postihuje závažné a trvalé porušování hodnot stanovených v článku 2 Smlouvy o EU bez ohledu na rozpočtové důsledky;

7.poukazuje na to, že v případě systémového porušování hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o EU lze jako doplňkové nástroje využít žaloby pro nesplnění povinnosti podle článku 258 Smlouvy o fungování EU a článku 6 finančního nařízení;

8.oceňuje rozsudky Soudního dvora ze dne 16. února 2022 ve věcech C-156/21 a C-157/21, které v plném rozsahu zamítly žaloby Maďarska a Polska týkající se zrušení nařízení o podmíněnosti a jednoznačně potvrdily jeho platnost, právní základ, slučitelnost se Smlouvou a pravomoci EU týkající se právního státu v členských státech;

9.připomíná, že nařízení o podmíněnosti neobsahuje definici „právního státu“ a ani vyčerpávajícím způsobem nevymezuje situace, které představují porušování jeho zásad, a nezabývá se případy, kdy dochází k odklonu od těchto zásad; konstatuje, že pravidla pro využívání unijních fondů jsou stanovena ve zvláštních právních předpisech, a poukazuje na zjištění Soudního dvora, podle něhož bylo tento pojem dostatečně rozvinut v judikatuře a ústavních tradicích členských států, což omezuje diskreční pravomoc, kterou má Komise při vypracovávání posouzení; odmítá proto veškerá tvrzení o právní nejistotě; vyzývá Komisi, aby mezi ukazatele rizik systematicky zařazovala omezování občanského prostoru, šikanu nevládních organizací a útoky na pluralitu sdělovacích prostředků, pokud tyto akce mají přímou souvislost s ochranou rozpočtu EU a finančních zájmů;

10.připomíná, že nařízení o podmíněnosti se vztahuje na každý členský stát, neboť to, zda jsou naplněna kritéria pro přijetí opatření stanovená článku 4, posuzuje Komise u všech členských států;

11.konstatuje, že postup před přijetím opatření zahrnuje několik kroků, jako je písemné oznámení Komise danému členskému státu, výměna informací, případný příslib členského státu, že učiní kroky k nápravě, připomínky členského státu a v nezbytných případech návrh Komise na opatření, o nichž Rada rozhodne kvalifikovanou většinou v pevně stanovených lhůtách;

12.bere na vědomí, že další informace, které celý proces vyjasňují, poskytla Komise v pokynech k nařízení o podmíněnosti z roku 2022, a ve zprávě o jeho uplatňování z roku 2024, které popisuje jeho praktické fungování; lituje však, že pokyny byly přijaty více než rok po vstupu nařízení v platnost, což způsobilo, že nařízení začalo být de facto uplatňováno se zpožděním;

13.lituje, že po vstupu nařízení o podmíněnosti v platnost dne 1. ledna 2021 Komise okamžitě nepoužila čl. 6 odst. 1 v reakci na pokračující závažné porušování zásad právního státu v některých členských státech, které představovalo vážné riziko pro finanční zájmy EU; zdůrazňuje, že v říjnu 2021 Parlament po opakovaných výzvách Komisi, aby jednala, podal na Komisi žalobu k Soudnímu dvoru na základě článku 265 Smlouvy o fungování EU pro nečinnost a neuplatňování nařízení; zdůrazňuje, že z hlediska ochrany rozpočtu EU je velmi důležité, aby Komise reagovala včas v souladu s jasnými interními lhůtami;

14.konstatuje, že Komise se o případech, kdy mohlo dojít k porušení zásad právního státu, dozvídá díky široké dokumentační základně, kterou tvoří mimo jiné zprávy Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO), Účetního dvora a Evropského parlamentu, a rovněž na základě podnětů od organizací občanské společnosti, podniků a individuálních oznamovatelů; zdůrazňuje, že je důležité, aby Komise vždy jasně uvedla, jak jsou tyto důkazy zohledněny v jejích rozhodnutích; požaduje, aby instituce, jako je Úřad evropského veřejného žalobce, úřad OLAF, Europol a Agentura EU pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust), byly řádně financovány, aby mohly porušování zásad právního státu poškozující finanční zájmy EU vyšetřovat efektivně;

15.vyjadřuje hluboké politování nad tím, že při práci na posouzeních, která poté vyústí v rozhodnutí nepředložit návrh opatření nebo použít jiný nástroj, nepostupuje Komise dostatečně transparentně; zdůrazňuje, že je třeba se dbát na to, aby hodnocení neobsahovala politicky motivovaná nebo nepodložená tvrzení;

16.konstatuje, že standardní formulář Komise pro podání stížnosti, který je přílohou pokynů z roku 2022, dosud použil jen velmi omezený počet zúčastněných stran; doporučuje, aby Komise přijímala stížnosti v jakékoli písemné formě; vyzývá dále ke zřízení důvěrného a uživatelsky vstřícného portálu pro oznamování, který by chránil totožnost oznamovatelů a zajistil jim ochranu před odvetou a dehonestací a jehož prostřednictvím by zúčastněné strany mohly upozorňovat na nedodržování nařízení, což by umožnilo rychlou nápravu; zdůrazňuje, že tyto nástroje musejí být pro zúčastněné strany přístupné, transparentní, dostupné v mnoha jazycích a důvěryhodné, aby se zajistila jejich maximální účinnost a aby byly zohledněny veškeré získané důkazy;

17.lituje, že navzdory opakovaným znepokojivým zjištěním uvedeným ve výročních zprávách Komise o právním státu, zjištěním úřadu OLAF, která byla zveřejněna ve výročních zprávách o ochraně finančních zájmů EU, a zjištěním Úřadu evropského veřejného žalobce, která poukazují na rozpočtová rizika v několika členských státech, byla podle nařízení o podmíněnosti zaslána pouze dvě formální oznámení a o opatřeních bylo rozhodnuto v jediném případě; poukazuje na to, že tento rozdíl mezi zjištěními a prosazováním nařízení omezuje důvěryhodnost nařízení a oslabuje jeho preventivní funkci při ochraně finančních zájmů EU; připomíná varování Účetního dvora, že rozhodování o blokování nebo uvolnění finančních prostředků, které vyžaduje kvalifikovanou většinu v Radě, je často spojeno s nesouvisejícím jednáním na vysoké úrovni, které vyžaduje jednomyslnost; zdůrazňuje, že rozhodování musí vycházet z odborných a právních zjištění a nemůže být předmětem vyjednávání pod hrozbou zablokování rozhodnutí vyžadujících jednomyslnost v Radě;

18.zdůrazňuje, že nařízení o podmíněnosti musí být ve všech členských státech uplatňováno jednotně; naléhavě vyzývá Komisi a případně Radu, aby v případě, že by byla zjištěna souvislost mezi porušováním zásad právního státu nebo vážným rizikem, že k takovému porušování dojde, a mezi riziky ohrožujícími rozpočet EU, a pokud dotyčný členský stát nejedná tak, aby situaci včas účinně a udržitelně řešil, jednaly urychleně a zcela transparentně; trvá na tom, že zdlouhavý neformální dialog nesmí nahradit rozhodné kroky a že je nutné jednoznačně odmítnout pokusy o obstrukci unijního rozhodování blokováním rozhodovacích procesů a vydíráním;

19.opakuje, že právní stát nemůže být za žádných okolností považován za předmět politických obchodů; zdůrazňuje, že tento nástroj by neměl být používán pouze jako krajní opatření, jelikož nařízení o podmíněnosti umožňuje v případech, kdy je zjištěno, že došlo k porušení zásad právního státu, které by mohlo vážně ohrozit rozpočet EU, okamžitě pozastavit vyplácení části prostředků už v rané fázi; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby nástroj využívala včas a v plném rozsahu;

20.zdůrazňuje, že Komise musí provádět posuzování nestranně a spravedlivě, musí zohledňovat všechny dostupné skutečnosti a dodržovat zásady objektivity, zákazu diskriminace a rovnosti členských států před Smlouvami; poukazuje na to, že podle článku 5 nařízení o podmíněnosti je při výběru opatření na ochranu rozpočtu a stanovení jejich rozsahu nutné dodržovat zásadu proporcionality, přičemž je třeba zohlednit, nakolik je porušování závažné a jak dlouho trvá, zda je opakované, jak dotyčný členský stát spolupracuje, jaké konkrétní finanční riziko představuje a jaký má dopad na legitimní příjemce a konečné příjemce, zejména ty menší; vyzývá Komisi, aby zveřejnila metodiku kvantitativního hodnocení rizik, kterou už interně používá, jak doporučil Účetní dvůr;

21.zdůrazňuje, že Komise jako strážkyně Smluv musí jednat zcela nestranně bez ohledu na politickou orientaci vlád členských států a spravedlivě postihovat veškeré porušování zásad právního státu, které ohrožuje rozpočet EU a hodnoty Unie, aby nevznikl dojem, že se zaměřuje pouze na určité členské státy; připomíná, že důvěryhodnost a legitimitu režimu podmíněnosti může zachovat pouze takové nestranné prosazování uvedeného nařízení;

22.je si vědom toho, že spuštění uvedeného mechanismu ztěžují některé aspekty nařízení o podmíněnosti, zejména požadavek prokázat dostatečně přímou souvislost mezi porušováním zásad právního státu a vážným rizikem nepříznivého dopadu na rozpočet EU; zároveň však zdůrazňuje, že tyto požadavky by se neměly využívat jako odůvodnění pro nespuštění mechanismu;

23.bere na vědomí, že Rada rozhodla v případě Maďarska o pozastavení 55 % rozpočtových závazků v rámci tří operačních programů politiky soudržnosti a rovněž zakázala, aby Komise přijímala vůči veřejně prospěšným svěřenským fondům a subjektům, které spravují, nové právní závazky týkající se financování EU poskytovaného v rámci přímého nebo nepřímého řízení; poukazuje na právní analýzu Sheppele, K. L. et al., „Freezing all EU funds to Hungary: A legal analysis of why a 100 % suspension is „proportionate“ and „appropriate“ under Regulation (EU) 2020/2092 on a general regime of conditionality for the protection of the Union budget“, studie, kterou si vyžádal poslanec EP Daniel Freund, skupina Verts/ALE, květen 2022., která dokládá, že přetrvávající systémová povaha porušování zásad právního státu ze strany maďarské vlády by měla vést k tomu, že bude pozastaveno vyplácení podstatně vyššího objemu finančních prostředků EU, aby byl v souladu se zásadou proporcionality chráněn rozpočet EU; konstatuje, že v nařízení o podmíněnosti není stanoveno žádné omezení podílu závazků, které mohou být pozastaveny, a domnívá se, že by mohlo být pozastaveno vyplácení až 100 % finančních prostředků; konstatuje, že od prosince 2022, kdy byla přijata opatření vůči Maďarsku, Komise posuzovala zjištěné případy a aktuální stav nápravných opatření (v prosinci 2023 a v prosinci 2024) znovu, a to v reakci na oznámení maďarské vlády, že došlo k nápravě ve věci svěřenských fondů působících ve veřejném zájmu; zdůrazňuje, že v rámci obou těchto posouzení Komise dospěla k závěru, že nebyly splněny nezbytné požadavky; konstatuje, že se Komise v rámci uvedeného posuzování nezabývala dalšími případy porušování zásad právního státu ani závažnými riziky jejich porušování, které by mohly ovlivnit nebo ohrozit finanční zájmy EU; vyzývá Komisi, aby urychleně provedla nové hodnocení situace v oblasti právního státu, která se opět zhoršuje, a učinila příslušné kroky, zejména pokud jde o nezávislost soudnictví, a to navržením dalších a aktualizací stávajících opatření;

24.zdůrazňuje, že finanční prostředky EU, jejichž vyplácení bylo na základě nařízení o podmíněnosti pozastaveno, smějí být uvolněny až poté, co bude situace, která vedla k přijetí daných opatření, v plném rozsahu napravena, přičemž se plně zohlední veškerý vývoj situace v dané zemi, k němuž došlo v období mezi přijetím původního rozhodnutí o těchto opatřeních a momentem, kdy se rozhodlo o jejich zrušení; souhlasí s varováním Účetního dvora, že režim podmíněnosti se nesmí změnit v „zaškrtávání políček“, kdy členský stát splňuje dané požadavky pouze zcela formálně, nýbrž musí být doprovázen hmatatelným zlepšením situace v dané zemi; vyzývá Komisi, aby potvrdila, že dodržování zásad právního státu je v praxi ověřitelně dosaženo, a to pomocí objektivních měřítek a kontrol na místě, a aby o tom informovala předtím, než předloží jakékoli návrhy na zrušení přijatých opatření; domnívá se, že Komise by měla rovněž provádět následné audity, aby nedošlo k tomu, že by se situace po zrušení opatření opět zhoršila;

25.připomíná, že už v červnu 2023 Parlament varoval před tím, že po zrušení finančních sankcí může dojít k tomu, že daný stát opět přestane uplatňovat nápravná opatření, která dříve přijal Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. června 2023 o porušování zásad právního státu a základních práv v Maďarsku a o zmrazení finančních prostředků EU (Úř. věst. C, C/2023/1223, 21.12.2023, ELI: http://data.europa.eu/eli/C/2023/1223/oj)., což je možnost, která není výslovně upravena ani v nařízení o podmíněnosti, ani v pokynech pro rok 2022; zdůrazňuje, že na toto riziko upozornil i Účetní dvůr; vyzývá Komisi, aby v případě, že daný stát přestane nápravná opatření uplatňovat, urychleně znovu pozastavila vyplácení finančních prostředků EU a případně je získala zpět; očekává, že bude o těchto opatřeních okamžitě informován;

26.zdůrazňuje, že jakmile budou opatření zrušena, mělo by dojít k urychlené realizaci kompletních programů, včetně závazků a vyplácení finančních prostředků; poukazuje na to, že je důležité, aby Komise úzce spolupracovala s vnitrostátními orgány s cílem zabránit dalšímu zhoršování situace;

27.připomíná, že nařízení o podmíněnosti je explicitně koncipováno jako doplněk stávajících nástrojů na ochranu rozpočtu a má být použito „v případech, kdy by jiné postupy stanovené v právních předpisech Unie neumožňují účinnější ochranu rozpočtu Unie“; lituje výkladu Komise, že na základě tohoto znění by měl být tento nástroj používán pouze jako krajní opatření; s vážným znepokojením připomíná, že ostatní dostupná opatření se v minulosti nepoužívala systematicky; se znepokojením konstatuje, že kontrolou dodržování zásad právního státu se v Komisi zabývají různé útvary, což někdy vede k tomu, že opatření jsou nejednotná a jsou přijímána opožděně; vyjadřuje politování nad zjevným záměrem Komise tyto povinnosti dále rozdělit, jelikož hodnocením a sledováním dodržování nařízení o podmíněnosti a navrhovaných národních programů reforem v rámci nového VFR mají být pověřena různá oddělení v rámci generálního ředitelství pro rozpočet; staví se kriticky k tomu, že toto rozdělení úkolů vede k vytváření složitých koordinačních struktur a ohrožuje uplatňování nařízení o podmíněnosti;

28.má za to, že není jasné, jak nařízení o podmíněnosti v praxi interaguje s dalšími nástroji ze souboru nástrojů na podporu právního státu, zejména s horizontální základní podmínkou uplatňování Listiny podle nařízení o společných ustanoveních a „supermilníky“ týkajícími se právního státu podle Nástroje pro oživení a odolnost; se znepokojením konstatuje, že Účetní dvůr nebyl vždy schopen ověřit, z jakých důvodů dala Komise přednost tomu či onomu nástroji právního státu; je znepokojen tím, že tento nedostatek transparentnosti podkopává důvěru v objektivní uplatňování nařízení o podmíněnosti; lituje, že Komise v prosinci 2023 vyhodnotila, že Maďarsko splnilo horizontální základní podmínku týkající se nezávislosti soudů, a zároveň ponechala v platnosti opatření uložená podle nařízení o podmíněnosti; poukazuje na to, že tato nejednotnost brání demokratické kontrole uplatňování uvedených nástrojů; připomíná, že Parlament v březnu 2024 podnikl správní kroky proti Komisi u Soudního dvora, jejichž cílem bylo přezkoumat legalitu uvedeného rozhodnutí Komise a zajistit právní jistotu při uplatňování mechanismů právního státu, nicméně že Soudní dvůr zatím nerozhodl;

29.zdůrazňuje, že je důležité zachovat a dále prohlubovat součinnost mezi nejrůznějšími nástroji k zachování právního státu; poukazuje na to, že opatření týkající se právního státu nezbytná pro uvolnění finančních prostředků EU, která jsou stanovena v příslušných rozhodnutích přijatých podle nařízení o společných ustanoveních, nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost a nařízení o podmíněnosti, musejí být považována za jediný, ucelený balíček, a že dokud v některé z oblastí přetrvávají nedostatky, neměly by být prováděny žádné platby, byť by v jedné nebo více oblastech došlo k pokroku; trvá na tom, že by se mělo zohledňovat také jakékoli zhoršení oproti situaci, která vedla k přijetí těchto opatření;

30.upozorňuje, že při přerozdělení nebo přesunutí zmrazených prostředků na jiné programy nebo cíle by vlády, které nedodržují hodnoty EU a neplní své povinnosti chránit finanční zájmy Unie, mohly získat dojem, že ztráty mohou kompenzovat jinde; domnívá se, že jakékoli takové přesuny jdou proti duchu nařízení o podmíněnosti, a naléhavě proto Komisi vyzývá, aby zamítla všechny žádosti o převod na jiné programy nebo jiné priority v rámci téhož programu, které by vedly k obcházení opatření přijatých na základě nařízení o podmíněnosti; žádá, aby Komise předložila Parlamentu úplné znění každé takové žádosti o převod, tak aby mohla demokratická kontrola proběhnout před tím, že než Komise přijme rozhodnutí, a nikoli až poté; domnívá se, že by nemělo být možné, aby se finanční prostředky, jejichž vyplácení bylo v souladu s nařízením o podmíněnosti nebo z důvodu nesplnění horizontálních základních podmínek pozastaveno, použily v případě upravených programů nebo k převodu na jiné programy;

31.konstatuje, že nařízení o podmíněnosti zmocňuje Radu, aby před přijetím opatření změnila kvalifikovanou většinou návrh Komise, zatímco úloha Parlamentu je omezena na následné informace, což zbavuje jednu složku rozpočtového orgánu EU a orgánu příslušného k udělení absolutoria významného vlivu na rozhodování, které má klíčový význam pro ochranu rozpočtu EU; konstatuje, že v jediném případě, o němž musela Rada rozhodnout, se bez jakéhokoli odůvodnění rozhodla upravit návrh Komise snížením částek, jejichž vyplacení má být pozastaveno;

32.zdůrazňuje, že z průzkumu Eurobarometru, který byl proveden na jaře 2025, vyplývá, že veřejnost v drtivé většině souhlasí s tím, aby bylo poskytování finančních prostředků EU podmíněno dodržováním zásad právního státu a demokratických zásad, neboť tento přístup podporuje 85 % respondentů; zdůrazňuje, že jako přímo volení zástupci občanů EU musejí poslanci Evropského parlamentu tento jasný požadavek respektovat a pevně hájit mechanismus podmíněnosti jakožto zásadní nástroj na ochranu rozpočtu EU a hodnot zakotvených v článku 2 Smlouvy o EU;

33.znovu opakuje, že bere svou kontrolní úlohu týkající se uplatňování nařízení o podmíněnosti velmi vážně; bere na vědomí, že Komise splnila svou zákonnou povinnost neprodleně informovat Parlament o všech navrhovaných, přijatých nebo zrušených opatřeních; lituje, že Komise poskytla pouze minimum informací bez klíčových podrobností a že úplnou dokumentaci nedodala ani poté, co ji o to Parlament požádal; zdůrazňuje, že včasné, komplexní a proaktivní sdílení informací má zásadní význam pro to, aby Parlament mohl účinně vykonávat své rozpočtové a dohledové povinnosti a aby si občané udrželi důvěru v orgány EU a důvěryhodnost Unie jako celku;

34.s politováním navíc konstatuje, že nemá přístup k úplnému znění písemných oznámení a k výměně informací mezi útvary Komise a dotyčným členským státem; poukazuje na to, že zadržování těchto důkazů oslabuje výsady Parlamentu v oblasti rozpočtové kontroly uvedené v čl. 14 odst. 1 Smlouvy o EU a v článku 319 Smlouvy o fungování EU; dále lituje, že se musel opakovaně obracet na Komisi pomocí dopisů a usnesení, aby od ní získal základní procesní informace, a že mnoho dokumentů mu bylo předáno až se značným zpožděním;

35.bere na vědomí, že došlo k uzavření jednání o revizi rámcové dohody mezi Parlamentem a Komisí, v níž se Komise zavazuje k dalšímu prohloubení interinstitucionální spolupráce v rozpočtových záležitostech; připomíná, že Parlament by měl mít ve všech záležitostech týkajících s poskytování informací stejné postavení jako Rada; trvá na tom, aby mu byl zajištěn systematický, včasný, strukturovaný a bezpečný přístup ke všem informacím a k veškeré dokumentaci, které potřebuje k tomu, aby mohl plnit svou kontrolní úlohu, mj. k písemnému oznámení členskému státu, jehož se případné pozastavení vyplácení finančních prostředků týká, k případným žádostem o dodatečné informace, ke korespondenci mezi útvary Komise a dotyčným členským státem a ke zprávám poskytovaným podle čl. 5 odst. 2 nařízení o podmíněnosti;

36.naléhavě žádá Komisi, aby se dohodla na bezpečném způsobu komunikace, který by zajistil přístup odpovědných útvarů Parlamentu k těmto informacím a zároveň zaručil jejich důvěrnost;

37.lituje, že v informacích, které Komise zveřejnila o svých zjištěních v konkrétních případech podle nařízení o podmíněnosti, chybí údaje o konkrétních případech porušení zásad právního státu, metodika analýzy rizik a výpočet proporcionality; konstatuje, že tohoto nedostatku informací využívají extremistické subjekty k šíření dezinformací o motivech a postupech EU, a varuje, že k tomu může docházet i v budoucnu;

38.zdůrazňuje, že je důležité zaručit organizacím občanské společnosti, které působí v této oblasti, odpovídající financování ze strany EU, jelikož hrají při ochraně právního státu, demokracie a základních práv klíčovou úlohu;

39.poukazuje na to, že je třeba vypracovat jednoznačný postup, který by zajistil, aby nebyli příjemci a koneční příjemci penalizováni za to, že v důsledku porušování zásad právního státu došlo k pozastavení vyplácení finančních prostředků EU jejich vládě; očekává, že Komise provede při přijímání příslušných opatření analýzu jejich potenciálního dopadu na příjemce a konečné příjemce; zdůrazňuje, že tato zásada je jádrem přístupu založeného na inteligentnější podmíněnosti; připomíná zejména to, že členské státy, na které se vztahují opatření podle nařízení o podmíněnosti, mají povinnost dodržovat všechny závazky vůči příjemcům a konečným příjemcům i nadále;

40.lituje, že v praxi nejsou tato ustanovení prosazována dostatečně a že záruky stanovené pro příjemce a konečné příjemce zůstávají do značné míry teoretické, jelikož jsou postupy týkající se přímých plateb nebo přesměrování finančních prostředků těžkopádné a s potenciálními příjemci a konečnými příjemci se komunikuje jen sporadicky; zdůrazňuje, že na úrovni EU je třeba zajistit větší ochranu oprávněných zájmů příjemců a konečných příjemců, mj. místních a regionálních orgánů a dalších zúčastněných stran, a umožnit jim širší přístup k finančním prostředkům EU, protože by neměli být postihováni za to, že ústřední orgány státní správy nedodržují své povinnosti;

41.se znepokojením konstatuje, že v některých členských státech dochází k tomu, že kleptokratické oligarchické struktury systematicky přebírají strategicky důležitá odvětví, jako jsou sdělovací prostředky, telekomunikace, bankovnictví, maloobchod, zemědělství, potravinářství, zdravotnictví, farmacie, stavebnictví a cestovní ruch, což může představovat riziko pro ochranu rozpočtu EU, například když tyto struktury žádají o finanční prostředky EU; zdůrazňuje, že je důležité zaručit všem žadatelům rovné příležitosti v rámci přístupu k finančním prostředkům EU i k nestranným a účinným mechanismům vyřizování stížností;

42.poukazuje na to, že v některých členských státech přispívá k systémovému riziku korupce i zastrašování a odvetná opatření vůči oznamovatelům a investigativním novinářům; vyzývá Komisi, aby při posuzování rozpočtových rizik podle nařízení o podmíněnosti přistupovala k veškerým takovým odvetným opatřením jako k přitěžujícím faktorům;

43.zdůrazňuje, že je důležité, aby byly do posouzení prováděných podle nařízení o podmíněnosti systematicky začleňovány evropské a mezinárodní normy a doporučení týkající se předcházení praní peněz a boje proti němu; vyzývá Komisi, aby v případě projektů financovaných z rozpočtu EU vypracovávala jasné ukazatele rizik v oblasti boje proti praní peněz a posílila výměnu informací s vnitrostátními finančními zpravodajskými jednotkami;

44.na základě jistých omezených zkušeností se domnívá, že režim podmíněnosti je obecně účinným nástrojem ochrany finančních zájmů EU před riziky vyplývajícími z porušování zásad právního státu či závažným rizikem, že k němu dojde; trvá na tom, že se tento režim musí uplatňovat na celý rozpočet EU, včetně nástrojů založených na výkonnosti, aby žádný výdaj EU neunikl účinné kontrole z hlediska dodržování právního státu; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, že nařízení o podmíněnosti bude důsledně uplatňováno na rozpočet EU bez ohledu na jeho model financování;

45.zdůrazňuje, že některé aspekty uplatňování nařízení o podmíněnosti je třeba zlepšit, aby se zvýšila jeho účinnost a transparentnost, jakož i koordinaci a soudržnost s ostatními nástroji v rámci souboru nástrojů na podporu právního státu, především s nástroji ex ante a jejich případným společným využíváním;

46.vyzývá Komisi, aby urychleně revidovala pokyny z roku 2022, aby bylo možné řešit riziko odklonu nebo přerozdělení finančních prostředků přímějším způsobem, a dále aby zveřejnila metodiku, které by popisovala jednotlivé kroky při výpočtu proporcionality, definovala „dostatečně přímou souvislost“ mezi porušením zásad právního státu a rozpočtovým rizikem, požadovala jasnější vazby mezi porušením a přijatými opatřeními, a to i prostřednictvím přesnějších norem pro tato porušení, a poskytla jasná řešení a praktické kroky, jak řešit zhoršování situace v souvislosti se zjištěnými porušeními; vyzývá v této souvislosti k rychlejšímu a transparentnějšímu zapojení zúčastněných stran, aby nedocházelo k zpožděním;

47.zdůrazňuje, že Komise by měla u každého případu zdokumentovat propojení mezi porušeními a přijatými opatřeními a spolu s každým rozhodnutím zveřejnit stručné vysvětlení toho, jak byl splněn test „dostatečně přímé souvislosti“, a to za použití ukazatelů uvedených v revidovaných pokynech;

48.vyzývá Komisi, aby v této souvislosti přezkoumala své chápání nařízení o podmíněnosti jako nástroje, který má být používán až jako krajní opatření, a aby byla obecně aktivnější při používání souboru nástrojů na ochranu právního státu, pokud jsou k tomu dostatečné důvody, včetně čl. 6 odst. 4, a aby zároveň dodržovala zásadu proporcionality; vyjadřuje politování nad tím, že tento přístup, kdy se nařízení o podmíněnosti používá jako „poslední linie obrany“, zřejmě potvrzuje i sdělení Komise o novém VFR;

49.žádá Komisi, aby při posuzování proporcionality systematicky zvažovala, jaké negativní důsledky by měla přijatá opatření pro případné příjemce a konečné příjemce, zejména menší příjemce, včetně vysokých škol, malých a středních podniků a organizací občanské společnosti, a aby tuto analýzu zohlednila v dokumentaci předávané Parlamentu podle článku 8 nařízení o podmíněnosti;

50.vyzývá Komisi, aby posoudila, jak by mohla účinně plnit svou povinnost chránit oprávněné finanční zájmy příjemců a konečných příjemců, zejména těch, na něž dopadají důsledky nedostatků v oblasti právního státu, mimo jiné tím, že bude prosazovat příslušná ustanovení nařízení o podmíněnosti, pokud jde o povinnosti členských států provádět platby a využívat finanční prostředky nediskriminačním způsobem; zdůrazňuje, že veškerá opatření přijatá s cílem zajistit, aby oprávnění příjemci a koneční příjemci měli i nadále přístup k finančním prostředkům EU, by neměla uplatňování nařízení o podmíněnosti oslabovat; očekává, že bude do tohoto procesu plně zapojen;

51.vyzývá Komisi, aby v řízeních o nesplnění povinnosti a opatřeních přijatých podle článku 6 finančního nařízení systematicky odkazovala na probíhající prověřování podmíněnosti a naopak, aby členské státy nemohly využívat procesní sila a aby byly chráněny finanční zájmy EU bez ohledu na použitý právní nástroj;

52.domnívá se, že nápravná opatření by měla být doprovázena zárukami, které by ve vhodných případech zabránily výskytu podobných situací nebo dalšímu zhoršování situace v budoucnosti; vyzývá k vytvoření robustnějšího rámce pro monitorování a podávání zpráv, , který by měl, bude-li to nezbytné, zahrnovat strukturovaný mechanismus systematických veřejných konzultací s nestátními zúčastněnými stranami, zejména pokud jde o stav provádění nápravných opatření členskými státy, na které se vztahují příslušné postupy v rámci obecného režimu podmíněnosti;

53.očekává, že Komise přijme konkrétní opatření k posílení vazeb mezi doporučeními obsaženými v jejích výročních zprávách o právním státě a finanční podporou z rozpočtu EU, jak je uvedeno v pověřovacích dopisech z roku 2024 adresovaných komisařům odpovědným za rozpočet a za právní stát; vyjadřuje politování nad tím, že ve zprávě o právním státu za rok 2025, a zejména v jejích doporučeních, není dostatečně podrobně uvedeno, jak je tato vazba realizována; vyzývá Komisi, aby převedla doporučení pro jednotlivé země ze svých výročních zpráv o právním státě do konkrétních milníků, podle nichž by členské státy systematicky postupovaly a které by ve vhodných případech sloužily k odůvodnění aktivace nařízení o podmíněnosti;

54.vyzývá Komisi, aby dále rozvíjela vazbu mezi preventivními a reaktivními nástroji a aby vždy, kdy to bude nutné vzhledem ke zjištěním uvedeným ve výroční zprávě o právním státu, urychleně a koordinovaně zahájila řízení o nesplnění povinnosti; vyzývá Komisi, aby se ve výroční zprávě o právním státu věnovala potenciálním rizikům pro rozpočet EU, která představují nedostatky v režimech právního státu, a uvedla o nich ve zprávě náležité informace;

55.zdůrazňuje, že výroční zpráva o právním státu je v současné době uspořádána do čtyř pilířů, které tvoří systém soudnictví, protikorupční rámec, pluralita sdělovacích prostředků a další institucionální otázky týkající se brzd a protivah; vítá skutečnost, že na základě opakovaných žádostí Parlamentu byl do zprávy o právním státu z roku 2025 zahrnut rozměr jednotného trhu s cílem řešit různá závažná a systémová porušování zásad právního státu, která postihují podniky a pracovníky ve více členských státech; zdůrazňuje, že fungující systém soudnictví, důkladný protikorupční rámec, pluralita sdělovacích prostředků, přiměřené brzdy a protiváhy a fungující jednotný trh jsou záležitosti, které jsou s právním státem neoddělitelně spjaty; opakuje svůj postoj, že výroční zpráva o právním státu by měla pokrývat všechny hodnoty uvedené v článku 2 Smlouvy o EU, neboť tyto hodnoty by měly být posuzovány společně jako jeden soubor;

56.je přesvědčen, že systematické porušování zásad právního státu zjištěné v rámci pilířů výroční zprávy o právním státu, které má dostatečně přímou souvislost s ochranou rozpočtu EU, by mělo vést ke spuštění mechanismu podmíněnosti, zejména pokud lze porušení přičíst fungování soudnictví a v případech, jako je porušování pravidel, manipulace nebo zvýhodňování ve výzvách k podávání nabídek a žádostí zahrnujících finanční prostředky EU, jakož i administrativní šikanu vůči místním a regionálním orgánům, podnikům nebo jinými příjemcům a konečným příjemcům v rozporu, která je v rozporu se zásadou rovného zacházení a brání jim v přístupu k finančním prostředkům EU; vyzývá Komisi, aby zajistila, že všechny zúčastněné strany budou moci k těmto případům poskytovat informace, a posílila tak transparentnost a odpovědnost;

57.trvá na tom, že v případech, kdy doporučení pro jednotlivé země s vazbami na rozpočet EU zůstávají dlouhodobě nesplněna, by měla Komise uvádět důvody, proč nepředkládá návrhy na přijetí opatření podle nařízení o podmíněnosti;

58.domnívá se, že interinstitucionální dohoda o rozpočtové kázni Interinstitucionální Dohoda ze dne 16. prosince 2020 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení, jakož i o nových vlastních zdrojích, včetně plánu zavádění nových vlastních zdrojů (Úř. věst. L 433 I, 22.12.2020, s. 28, ELI: http://data.europa.eu/eli/agree_interinstit/2020/1222/oj). by měla obsahovat zvláštní přílohu o spolupráci týkající se režimu podmíněnosti; v této souvislosti se domnívá, že účinným způsobem, jak zlepšit koordinaci souboru nástrojů na podporu právního státu, by byl pravidelný dialog mezi Parlamentem, Radou a Komisí o současném stavu ochrany rozpočtu EU s ohledem na právní stát; domnívá se, že předtím, než Komise předloží návrh podle čl. 6 odst. 1 nařízení o podmíněnosti, by měl mít Parlament formální konzultační úlohu;

59.požaduje, aby byly ochráněny výsadní pravomoci Parlamentu v oblasti kontroly tím, že bude mít možnost monitorovat soudržnost (ne)uplatňování režimu podmíněnosti, což zabrání tomu, aby byl tento režim politicky účelově využíván nebo se stal neprůhledným; vyzývá Komisi, aby mu v kontextu ročního rozpočtového procesu předávala konsolidovaný roční přehled všech rozhodnutí týkajících se podmíněnosti v rámci všech rozpočtových položek;

60.vyzývá k zavedení čtvrtletních strukturovaných dialogů mezi odpovědnými komisaři a příslušnými výbory Parlamentu, aby byl zajištěn tok informací v reálném čase a posílil se demokratický dohled;

61.vyzývá Radu, aby zajistila, že proces bude založený na faktech a objektivní, a aby se co nejvíce držela návrhů Komise; dále naléhavě vyzývá Radu, aby proces vedoucí k přijetí opatření neproměnila v předmět politického obchodu;

62.zdůrazňuje, že k posílení důvěry v orgány EU a v boji proti populistickým narativům je klíčová jasná a proaktivní komunikace; připomíná, že nařízení o podmíněnosti ukládá Komisi povinnost poskytovat informace a pokyny příjemcům a konečným příjemcům prostřednictvím internetových stránek nebo internetového portálu spolu s vhodnými nástroji, které příjemcům a konečným příjemcům umožní vždy informovat Komisi o porušení těchto povinností, které se jich přímo dotýká; zdůrazňuje, že na těchto internetových stránkách nebo portálu by měli mít občané, příjemci a koneční příjemci a hospodářské subjekty možnost najít všechna relevantní rozhodnutí a posouzení v rámci mechanismu podmíněnosti a sledovat celý životní cyklus případů podmíněnosti, od oznámení až po případné zrušení opatření, s cílem zvýšit transparentnost a zabránit dezinformacím;

63.vyzývá v této souvislosti Komisi, aby zveřejnila informační přehledy o všech budoucích opatřeních podle nařízení o podmíněnosti, v nichž uvede druh a posouzení porušení, orientační interní harmonogramy pro každou procesní fázi, dopad na rozpočet EU, včetně pozastavených částek, a případně přiměřenost opatření, které navrhuje, neboť jasné a dostupné informace mají zásadní význam, pokud chceme čelit dezinformacím a prokázat občanům, že EU při řešení porušování zásad právního státu jedná důsledně a spravedlivě; vyzývá Komisi, aby zajistila šíření příslušných informací mezi příjemce a konečné příjemce i širší veřejnost, přičemž zajistí dodržování pravidel důvěrnosti a ochrany údajů; dále žádá Komisi, aby aktivně bojovala proti dezinformacím souvisejícím s uplatňováním nařízení;

64.domnívá se, že ačkoli je nařízení o podmíněnosti primárně určeno k ochraně rozpočtu EU před riziky vyplývajícími z porušováním zásad právního státu, bylo by vhodné zkoumat i způsoby, jak lépe chránit rozpočet EU před porušováním dalších hodnot zakotvených v článku 2 Smlouvy o EU; připomíná, že rozpočet EU není neutrální vůči porušování demokracie, rovnosti a základních práv, což může mít hmatatelné finanční důsledky; je toho názoru, že v případě takových porušení lze jako právní základ použít článek 6 finančního nařízení; vyzývá Komisi, aby v případech, kdy bude mít závažné a systémové porušování jiných hodnot stanovených v článku 2 Smlouvy o EU dopad na rozpočet EU. posoudila, zda by bylo možné nástroje podmíněnosti rozšířit;

65.naléhavě vyzývá Komisi, aby řešila problém spočívající v tom, že úkoly spojené s monitorováním právního státu a přijímáním donucovacích opatření plní různé útvary, a snažila se zmírňovat rizika, která jsou s tímto problémem spojena, a aby za tím účelem usilovala o zefektivnění pravomocí a povinností týkajících se otázek právního státu v transparentnější a účinnější struktuře s cílem zajistit soudržnost, jednotnost, transparentnost a včasné prosazování a zlepšit komunikaci s Parlamentem a členskými státy;

66.vyzývá Komisi, aby posílila svou vyšetřovací kapacitu vytvořením stálého seznamu specializovaných odborníků, kteří budou schopni posuzovat složité případy porušování zásad právního státu, a zajistila tak, že rozhodnutí budou přijímána rychleji a budou technicky spolehlivější, a aby vyvinula informační systém, který umožní v obdržených zprávách odhalit určité vzorce nebo podobnosti;

67.vybízí Komisi, aby při řešení stížností zaujímala aktivnější přístup a zajistila, aby postupy pro podávání stížností podle nařízení o podmíněnosti poskytovaly odpovídající ochranu oznamovatelům, zejména těm, kteří se nacházejí v nejisté situaci a pro něž oznamování představuje velké riziko, a motivovala tak k oznamování;

68.vyzývá Komisi, aby zřídila stálý koordinační rámec, který by zahrnoval všechny příslušné agentury a orgány EU a zajišťoval, že podvody, praní peněz a korupční jednání, které poškozují finanční zájmy EU, budou vždy včas odhaleny a účinně vyšetřovány; žádá, aby mu byly o těchto opatřeních pravidelně předkládány zprávy;

69.vyzývá členské státy, aby zajistily dodržování zásad právního státu a urychleně řešily veškerá zjištěná porušení, a chránily tak finanční zájmy EU a předcházely tomu, že budou přijata opatření podle nařízení o podmíněnosti; dále vyzývá k přidělení dostatečných prostředků vnitrostátním orgánům, jejichž činnost je pro zajištění dodržování zásad právního státu nezbytná;

70.vyzývá Účetní dvůr, aby vypracoval zvláštní zprávu, v níž posoudí nákladovou efektivnost nařízení o podmíněnosti, včetně posouzení administrativní zátěže, odrazujícího dopadu a ochrany příjemců a konečných příjemců;

71.bere na vědomí aspekty týkající se právního státu v návrhu VFR na období 2028–2034, který předložila Komise, a zejména vložení horizontálních podmínek pro dodržování zásad právního státu a Listiny do návrhu Komise týkajícího se plánu národního a regionálního partnerství; konstatuje, že je důležité, aby po celou dobu čerpání finančních prostředků EU existovaly silné záruky dodržování unijních hodnot; vyjadřuje však znepokojení nad tím, že návrh Komise je i nadále nedostatečný, protože:a)podstatně nezjednodušuje soubor nástrojů na podporu právního státu ani nestanoví koordinaci různých nástrojů právního státu, ale spíše vytváří překrývání a rozpory, což může vést ke vzniku roztříštěného systému paralelních nástrojů,b)stanoví, že v případě porušení horizontální podmínky právního státu jsou opatření aktivována prováděcím rozhodnutím Rady, přičemž Parlament v tomto postupu nemá žádnou rozhodovací úlohu,c)může vést k tomu, že prováděcí rozhodnutí Rady bude použito na základě vazby mezi podmíněností dodržováním zásad právního státu a podmíněností dodržováním Listiny, což uplatňování Listiny ztěžuje,d)nevyžaduje dostatečně přímou souvislost mezi porušením zásad právního státu a ochranou rozpočtu EU, jako je tomu v případě mechanismu podmíněnosti, což vyvolává určité pochybnosti ohledně právní jistoty;e)jasně z něj vyplývá, že Komise i nadále považuje mechanismus podmíněnosti za krajní opatření;

72.vyjadřuje politování nad překrýváním s mechanismem podmíněnosti, který zavedla Komise ve svém návrhu VFR na období 2028–2034; vyzývá k vytvoření jednotného, soudržného a komplexního rámce pro všechny programy financování EU v rámci nařízení o podmíněnosti, který by zahrnoval jak základní podmínky, které musí být splněny, aby bylo možné získat přístup k financování EU, tak opatření ke zmrazení nebo zadržení finančních prostředků, pokud příslušné podmínky již splněny nejsou; požaduje, aby Komise sloučila všechny nástroje právního státu do jediného rámce, který by stanovil jasná, objektivní a transparentní kritéria pro uplatňování a který by vyjasnil, jak zajistí koordinaci těchto nástrojů; trvá na tom, že pokud tato konsolidace nebude zajištěna v rámci stávajícího legislativního rámce nebo prostřednictvím jednání o příštím VFR, měla by Komise navrhnout změny nařízení o podmíněnosti, které by rovněž postavily Parlament a Radu na stejnou úroveň při jeho provádění;

73.bere na vědomí, že Komise v souvislosti s plány národního a regionálního partnerství navrhuje, aby finanční prostředky, které byly zrušeny proto, že v reakci na zjištěné porušení zásad právního státu podle nařízení o podmíněnosti nebyla provedena nápravná opatření, bylo možné znovu použít na programy v rámci přímého nebo nepřímého řízení; požaduje vyjasnění toho, jak by tyto zrušené částky mohly být směrovány do jiných programů; trvá na tom, že rozhodnutí použít zrušené prostředky je výsadou rozpočtového orgánu v rámci ročního rozpočtového procesu a nemělo by být na uvážení Komise;

74.zdůrazňuje, že rozhodnutí o úplném nebo částečném pozastavení financování EU musí být vždy založena na jasných, objektivních a transparentních kritériích a postupech, nikoli na neprůhledných jednáních zahrnujících politické obchody; požaduje, aby finanční prostředky EU byly zadrženy, pokud nejsou splněny základní požadavky, a aby zmrazené finanční prostředky byly dotčeným členským státům uvolněny až poté, co v plném rozsahu provedou reálné reformy a předloží ověřitelné doklady o dodržování právního státu v praxi;

75.vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že v souladu s návrhy Komise se neočekává, že by některý odpovědný orgán nebo subjekt ověřoval související náklady na opatření v rámci plánů národního a regionálního partnerství a že primární metodou plnění rozpočtu by se stalo financování, které není vázáno na skutečné náklady; varuje, že tento přístup vážně omezí schopnost Komise určit nebo změřit. jaké finanční důsledky má porušování zásad právního státu; varuje dále, že by to podkopalo demokratickou kontrolu, kterou podle Smlouvy provádí Parlament jakožto jedna ze složek rozpočtového orgánu a orgán příslušný k udělení absolutoria, a stejně tak i důležitou úlohu Účetního dvora; domnívá se, že nákladová efektivnost, sledovatelnost a transparentnost finančních toků z plateb konečným příjemcům, včetně subdodavatelů, musí být zaručena prostřednictvím interoperabilního informačního systému, neboť je to jediný způsob, jak zjistit a kvantifikovat dopad porušování zásad právního státu na rozpočet; zdůrazňuje, že Komise musí zlepšit správnost a přesnost informací, které mají být sdíleny s Parlamentem;

76.pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě, Komisi, Účetnímu dvoru, Soudnímu dvoru Evropské unie a vládám a parlamentům členských států.