1.připomíná, že podle zásad subsidiarity a proporcionality zakotvených v článku 5 SEU má EU povinnost vydávat právní předpisy pouze tam, kde je to nutné, a v míře, do jaké je to nutné; připomíná, že cílem této povinnosti je co nejvíce přiblížit zákonodárnou činnost občanům EU;

2.připomíná, že zdokonalení tvorby právních předpisů je založeno na interinstitucionální rovnováze mezi spolunormotvůrci a společném závazku k loajální a transparentní spolupráci v průběhu celého legislativního cyklu; konstatuje, že je to třeba zohledňovat při stanovování nebo přezkumu víceletých priorit a v každoročním společném prohlášení o ročních interinstitucionálních prioritách; připomíná, že každý záměr Komise stáhnout projednávané legislativní akty, který je oznámen v jejích ročních pracovních programech, musí být řádně odůvodněn a podložen, aby bylo možné řádně konzultovat spolunormotvůrce EU;

3.připomíná, že použití jiných právních základů než řádného legislativního postupu je pečlivě vymezeno ve Smlouvách; varuje před jakýmkoli využíváním legislativních procesů výslovně stanovených pro mimořádné situace na základě článku 122 SFEU nad rámec specifických situací, které vyžadují rychlou reakci na probíhající krize;

4.připomíná, že hodnocení, posouzení dopadů a konzultace se zúčastněnými stranami jsou klíčovými pilíři účinného, odpovědného a demokratického regulačního procesu;

5.konstatuje, že v roce 2023 předložily vnitrostátní parlamenty 22 odůvodněných stanovisek, tedy o třetinu méně než v roce 2022, což odpovídá dlouhodobému klesajícímu trendu počtu odůvodněných stanovisek; poznamenává, že také došlo k nárůstu účasti vnitrostátních parlamentů na širším politickém dialogu s Komisí, což oproti roku 2022 představuje nárůst o více než 10 %;

6.konstatuje, že od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost v roce 2009 vnitrostátní parlamenty předložily pouze 577 kontrol subsidiarity a odůvodněných stanovisek, 3803 příspěvků, tři „žluté karty“ a žádnou „oranžovou kartu“;

7.konstatuje, že kromě mechanismu včasného varování pro kontrolu uplatňování zásady subsidiarity zřízeného Protokolem č. 2 Komise v roce 2006 zavedla politický dialog, jehož prostřednictvím bylo v roce 2023 předloženo 402 stanovisek; dále konstatuje, že vnitrostátní parlamenty se v těchto podáních zaměřily na pracovní program Komise na rok 2023;

8.konstatuje, že v roce 2024 uplynulo 15 let od vstupu v platnost a uplatňování Lisabonské smlouvy, která zavedla vyšší úroveň parlamentní kontroly a demokratické odpovědnosti v EU, zejména prostřednictvím zásad subsidiarity a proporcionality;

9.poznamenává, že rok 2024 byl rovněž přechodným rokem mezi dvěma funkčními obdobími Komise, během nichž se intenzita parlamentní kontroly na vnitrostátní úrovni obvykle snižuje; konstatuje, že tomu tak bylo i v roce 2024, kdy vnitrostátní parlamenty předložily 252 stanovisek, z nichž 14 bylo odůvodněných; konstatuje, že ačkoli se jedná o značný pokles ve srovnání s rokem 2023, není to pro přechodný rok nic neobvyklého a ve srovnání s předchozím přechodným rokem 2019 se jednalo o mírnější pokles;

10.vítá skutečnost, že v roce 2024 Komise výrazně zlepšila způsob zveřejňování stanovisek vnitrostátních parlamentů i svých odpovědí na tato stanoviska tím, že spustila novou on-line databázi s řadou možností filtrování; dále vítá skutečnost, že toto zlepšení se týká i stanovisek a odpovědí shromážděných od roku 2014;

11.vyzývá k včasnějšímu, strukturovanému a smysluplnému zapojování vnitrostátních parlamentů do cyklu tvorby politik EU, a to i ve fázi konzultací a stanovování agendy, a nikoli až poté, co Komise přijme návrh; zdůrazňuje, že pokud by byl vnitrostátním parlamentům poskytován včasný přístup k návrhům iniciativ, podkladovým analýzám a materiálům pro posouzení dopadů, umožnilo by to účinnější kontrolu aspektů subsidiarity a proporcionality a zajistilo by se tak, aby byly odborné znalosti členských států zohledňovány již v rané fázi legislativního procesu EU;

12.bere na vědomí výzvy několika vnitrostátních parlamentů, aby byly více zapojovány do kontroly aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů; zdůrazňuje význam předběžné kontroly těchto aktů vnitrostátními parlamenty s cílem zajistit dodržování zásad subsidiarity a proporcionality a soulad s nimi;

13.vyzývá k posílení spolupráce s vnitrostátními parlamenty prostřednictvím platforem pro strukturovaný digitální dialog s cílem zajistit včasné sdílení informací o nových iniciativách EU; vybízí k tomu, aby byly zváženy způsoby, které by vnitrostátním parlamentům umožnily hrát proaktivnější úlohu při tvorbě politik EU, mimo jiné prostřednictvím strukturovaného mechanismu „zelené karty“, který by umožňoval předkládání společných podnětů k iniciativám Komise a fungoval na základě přiměřených a dosažitelných prahových hodnot; zdůrazňuje, že meziparlamentní výměny by měly zahrnovat místní a regionální zástupce s cílem zlepšit transparentnost a veřejnou odpovědnost za tvorbu právních předpisů EU; konstatuje, že posílení postavení parlamentů tak, aby jejich úloha nebyla pouze reaktivní, by upevnilo odpovědnost a demokratickou legitimitu činnosti EU;

14.konstatuje, že v roce 2024 Soudní dvůr Evropské unie zrušil ustanovení nařízení, které bylo doplněno během legislativních jednání, protože nebyl k dispozici dostatek informací pro posouzení a jednoznačné stanovení jeho přiměřenosti; opakuje, že zásady subsidiarity a proporcionality jsou i nadále zásadní pro legitimitu EU, a vyzývá k užší spolupráci a posílenému strukturovanému dialogu s vnitrostátními parlamenty;

15.zdůrazňuje, že navzdory společnému cíli loajální spolupráce, kterou se řídí tvorba politik a právních předpisů EU, včetně úlohy členských států při přijímání všech vhodných opatření k zajištění plnění povinností vyplývajících ze Smluv nebo z aktů orgánů EU, stále přetrvávají značné rozdíly v provádění směrnic ve vnitrostátním právu a v uplatňování práva EU; vybízí k další podpoře při budování administrativních a technických kapacit členských států v tomto ohledu a naléhavě vyzývá Komisi, aby v případě, že spolupráce selže, zajistila rozhodné vymáhání;

16.bere na vědomí, že Komise v rámci svého úsilí o transparentnost a participativní demokracii a s cílem zlepšit tvorbu právních předpisů zavedla „dialogy o provádění“; obecněji podporuje iniciativy vedoucí ke smysluplnému zapojování občanské společnosti a podniků do tvorby politik; v této souvislosti konstatuje, že lze dosáhnout zlepšení s cílem zajistit, aby byl legislativní proces EU transparentnější, zahrnoval příspěvky všech zúčastněných stran a bylo snazší jej sledovat;

17.zdůrazňuje, že navzdory pokroku dosaženému v rámci programu zlepšování právní úpravy vytvářejí právní předpisy EU stále velkou regulační zátěž, a že lze proto dosáhnout zlepšení s cílem zajistit, aby legislativní proces EU byl transparentnější, zahrnoval příspěvky příslušných zúčastněných stran a bylo snazší jej sledovat a provádět;

18.vyzývá Komisi a spolunormotvůrce, aby systematicky uplatňovali osvědčené techniky tvorby právních předpisů a používali přitom jasný a přístupný právní jazyk, s cílem zajistit soudržnost v celém acquis EU a bránit zdvojování nebo rozporům, které vytvářejí zbytečnou složitost a znesnadňují provádění; opakuje, že jasné a soudržné koncipování textů zvyšuje právní jistotu a snižuje administrativní zátěž pro občany, podniky a orgány veřejné správy;

19.uznává, že prosazování práva má zásadní význam z hlediska zachování právního státu a ochrany základních práv; připomíná, že právní jistota, přístupnost a předvídatelnost právních předpisů jsou klíčovými požadavky právního státu; vyzývá Komisi a spolunormotvůrce, aby zajistili, že nástroje pro zlepšování právní úpravy, včetně posouzení dopadů, konzultací a hodnocení, budou přispívat k jasnějším, soudržnějším a předvídatelnějším právním předpisům EU; vyzývá členské státy, aby zajistily, že veškeré ústavní nebo legislativní reformy ovlivňující dělbu moci budou plně v souladu se základními hodnotami a právními zásadami EU a že bude plně využíván soubor nástrojů EU na podporu právního státu, neboť takové reformy by měly obrovské důsledky pro soudržnost EU a životy občanů;

20.vyjadřuje hluboké politování nad tím, že Komise stále častěji neprovádí posouzení dopadů, která jsou součástí jejího vlastního rámce pro zlepšování právní úpravy; domnívá se, že pro dosažení cílů programu zlepšování právní úpravy je třeba výrazně zlepšit kvalitu a využívání posouzení dopadů;

21.zdůrazňuje, že je třeba provádět vhodná, nezávislá a transparentní posouzení dopadů všech legislativních návrhů, jakož i řádná následná hodnocení iniciativ Unie; připomíná, že Parlament několikrát provedl své vlastní posouzení dopadu namísto Komise; dále připomíná, že Parlament zřídil specializované ředitelství pro posuzování dopadů a celoevropského přínosu, aby mohl provádět předběžná posouzení dopadu a následná hodnocení s cílem podpořit tvorbu politik založenou na důkazech; připomíná však, že posouzení dopadu pomáhají při přijímání informovaných politických rozhodnutí, ale nenahrazují je;

22.zdůrazňuje, že všechny hlavní legislativní a politické iniciativy by měly být doprovázeny analýzou nákladů a přínosů, která by měla být součástí posouzení dopadů, a to i pokud jde o jejich sociální, hospodářské a environmentální dopady; považuje tyto analýzy za nezbytné pro tvorbu politiky založené na faktech a pro udržení důvěry občanů a podniků v právní předpisy EU;

23.opakuje svou výzvu, aby byla práva dětí začleňována do všech právních předpisů EU tím, že v rámci souboru nástrojů pro posuzování dopadů bude zaveden test dodržování práv dítěte, čímž se zajistí, aby byly všechny legislativní návrhy EU hodnoceny z hlediska jejich možného dopadu na práva dítěte, identifikují se dotčené oblasti a v případě potřeby bude provedeno posouzení alternativních opatření; zdůrazňuje, že do tohoto procesu by měla být zapojena platforma EU pro účast dětí s cílem posílit hlas dětí v rozhodovacím procesu;

24.připomíná, že potřeba nového právního předpisu by neměla automaticky znamenat, že současný právní předpis již není zapotřebí; v této souvislosti se domnívá, že stejně tak musí být provedeno důkladné posouzení dopadů, pokud se uvažuje o zrušení některého právního předpisu, aby se zabránilo neočekávaným důsledkům a nežádoucím účinkům; žádá, aby tento přístup vycházel z transparentní metodiky založené na důkazech;

25.zdůrazňuje, že Komise musí systematicky informovat Parlament a Radu a případně vnitrostátní parlamenty a konzultovat s nimi v průběhu celého cyklu tvorby právních předpisů, aby se zaručila demokratická odpovědnost, institucionální rovnováha a transparentnost při tvorbě politik EU;

26.uznává, že současné mechanismy, které mají omezovat legislativní zátěž, jako je zásada „jeden přijmout – jeden zrušit“, nefungují příliš efektivně, protože chybí řádné následné hodnocení skutečných nákladů vznikajících v důsledku právních přepisů; konstatuje, že pokud jde konkrétně o zásadu „jeden přijmout – jeden zrušit“, týká se pouze základních legislativních aktů; zdůrazňuje, že uplatňování tohoto přístupu by nemělo mít vliv na politické požadavky nebo cíle zlepšování právní úpravy, a zdůrazňuje, že by nemělo vést k mechanickým nebo matematickým rozhodnutím o zrušení právních předpisů; dále se domnívá, že absence účinných mechanismů pro odstraňování zastaralých nebo nadbytečných opatření je závažný nedostatek; zdůrazňuje, že je třeba se zaměřit na zlepšování právních předpisů EU, aby se zajistilo, že budou i nadále vhodné pro daný účel;

27.bere na vědomí cíle Komise v oblasti snižování zátěže jako krok směrem k inteligentnější regulaci; připomíná, že základním kamenem tohoto procesu musí zůstat systematické hodnocení právních předpisů založené na důkazech, jak je stanoveno v souboru nástrojů pro zlepšování právní úpravy;

28.připomíná, že akty v přenesené pravomoci pouze doplňují nebo mění některé prvky základního aktu, které nejsou podstatné, zatímco prováděcí akty zajišťují jednotné podmínky provádění, a proto by se oba typy aktů měly používat odpovídajícím způsobem a přiměřeně a měly by se omezovat na technické aspekty nezbytné pro uplatňování základních aktů, přičemž je třeba zabránit zdvojování, překrývání nebo rozporům, které vytvářejí zbytečnou složitost; zdůrazňuje, že je důležité, aby akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty podléhaly transparentním postupům s jasnými harmonogramy, které spolunormotvůrcům poskytnou dostatek času na smysluplnou a účinnou kontrolu; vyzývá k tomu, aby akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty byly zveřejňovány s dostatečným předstihem, aby se zúčastněné strany mohly připravit na dodržování předpisů; trvá na tom, že akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty by měly být pokud možno zveřejňovány současně se vstupem základního aktu v platnost, aby se zaručila právní jistota a vymahatelnost; vyzývá Komisi, aby při celkovém posuzování regulační zátěže rovněž zvažovala náklady a přínosy, jakož i řádné provádění a uplatňování aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů;

29.vyzývá Komisi, aby se ještě více snažila o omezování regulačních povinností pro občany a podniky a o zlepšování kvality a účinnosti právních předpisů EU tím, že zajistí, aby regulační opatření byla přiměřená a založená na důkazech a přinášela občanům a podnikům EU jasnou přidanou hodnotu; domnívá se, že současný přístup „jeden přijmout – jeden zrušit“ je v tomto ohledu nedostačující; vyzývá proto k zavedení ambicióznějšího zastřešujícího přístupu, a to i v případech, kdy je možné současně nahradit, zrušit nebo stáhnout několik legislativních nástrojů, např. s cílem zabránit roztříštěnosti, zdvojování, překrývání nebo nadbytečnosti a snížit náklady; konstatuje, že tento přístup by měl zahrnovat jasnou metodiku a nezávislý a transparentní monitorovací mechanismus s cílem dosáhnout čistého snížení regulačních nákladů, přičemž je třeba zohlednit náklady na nepřijetí právních předpisů v případech, kdy se očekává přidaná hodnota EU; zdůrazňuje, že je třeba se zaměřit na snižování zbytečné administrativní zátěže při současném dosahování politických cílů EU, včetně cílů v oblasti sociální ochrany, ochrany životního prostředí a ochrany spotřebitelů; dále žádá, aby Parlament hrál významnější úlohu při následném hodnocení právních předpisů EU a při sledování způsobu, jakým je výše uvedené zjednodušování uplatňováno;

30.bere na vědomí zapojení Výboru pro kontrolu regulace do posuzování dopadu, kontrol účelnosti a hlavních hodnocení stávajících právních předpisů; vyzývá Komisi, aby prozkoumala způsoby, jak zlepšit nezávislost, kapacitu, mandát a postupy Výboru pro kontrolu regulace, mimo jiné tím, že mu zajistí odpovídající zdroje na přezkum většího podílu legislativních iniciativ Komise; vyzývá ke zlepšení transparentnosti Výboru pro kontrolu regulace, mimo jiné rychlejším zveřejňováním jeho stanovisek a vyjasněním toho, jaká opatření byla přijata v návaznosti na jeho doporučení; zdůrazňuje, že činnost Výboru pro kontrolu regulace by neměla nepřiměřeně zdržovat přijímání legislativních návrhů;

31.zastává názor, že v případech, kdy Výbor pro kontrolu regulace vydá negativní stanovisko k posouzení dopadů, by měl být Parlament řádně a včas vyrozuměn, aby mohl posoudit, zda má návrh dále projednávat, nebo jej zamítnout;

32.konstatuje, že při sledování pokroku ve snižování zátěže hraje ústřední roli roční analýza zátěže prováděná Komisí; zdůrazňuje však, že je zapotřebí větší transparentnosti, pokud jde o výpočty a metodiku používanou k měření nákladů a kumulativního účinku, aby byla zajištěna odpovědnost a srovnatelnost mezi jednotlivými oblastmi politiky;

33.vítá myšlenku navrženou v Draghiho zprávě, aby byla vypracována jednotná a jasná metodika pro vyčíslování nákladů vznikajících v důsledku nových právních předpisů, a domnívá se, že by tuto metodiku měla vypracovat Komise;

34.konstatuje, že povinnosti v oblasti podávání zpráv často působí podnikům, zejména těm malým a středním, značné administrativní náklady; domnívá se, že tyto povinnosti by měly být zjednodušeny a že by měla být poskytována větší podpora s cílem digitalizovat podávání zpráv; uznává však, že účinné podávání zpráv je důležité pro sledování legitimních cílů veřejné politiky a prosazování právních předpisů, a slouží tak obecnému zájmu; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby posoudily případná podpůrná opatření pro podniky, která by minimalizovala náklady spojené s podáváním zpráv při provádění právních předpisů EU, a aby ve zprávě rovněž posoudily proveditelnost zavedení mechanismů, které by podnikům poskytovaly kompenzaci za řádné podávání zpráv;

35.vyzývá Komisi, aby systematicky začleňovala údaje získané od občanů o tom, jak vnímají, chápou a uplatňují svá práva v praxi, včetně jejich zkušeností s mechanismy pro vymáhání a nápravu; vyzývá k tomu, aby tyto údaje byly lépe zohledňovány v pokynech a souboru nástrojů pro zlepšování právní úpravy; vyzývá Komisi a spolunormotvůrce, aby zvýšili praktickou použitelnost právních předpisů EU ve všech fázích politického cyklu, a to i prostřednictvím skutečného zapojení občanů a podniků do navrhování politik, vypracovávání návrhů zaměřených na uživatele, uživatelského testování návrhů aktů a konzultací po přijetí legislativy;

36.vyzývá k častějšímu využívání postupů, jako jsou hodnocení a Program pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT), jejichž cílem je zjednodušit právní předpisy; domnívá se rovněž, že různé legislativní techniky, které by mohly pomoci řešit zastaralá nebo nadbytečná opatření jsou využívány nedostatečně, nebo jsou v případě svého využití uplatňovány nevhodným způsobem;

37.připomíná, že v Draghiho zprávě bylo zdůrazněno zjednodušení pravidel jako jeden ze tří hlavních cílů pro obnovené Evropské partnerství8 Draghi M., „Budoucnost evropské konkurenceschopnosti – Strategie konkurenceschopnosti pro Evropu“, Evropská komise, 9. září 2024, část A, s. 67–68.; poukazuje na to, že při zjednodušování je třeba se zaměřit také na inteligentní prováděcí strategie a zaujmout pragmatický, právně nezávadný a účinný přístup ke zmírnění administrativní zátěže pro podniky, a zejména pro malé a střední podniky, a co nejvíce zjednodušit uplatňování dohodnutých pravidel; dále připomíná, že v Lettově zprávě se podobně zdůrazňuje, že právní předpisy by měly usnadňovat, a nikoli brzdit hospodářskou činnost a inovace v rámci jednotného trhu9 Letta E., „Mnohem více než jen trh“, Evropská rada, duben 2024, s. 130.;

38.vítá zavedení nové kontroly dopadů na malé a střední podniky a konkurenceschopnost v roce 2023, která se stala povinnou přílohou k posouzení dopadů; vítá příslib předsedkyně Komise Ursuly von der Leyenové, že tato nová kontrola dopadů na malé a střední podniky a konkurenceschopnost pomůže předcházet regulační zátěži a zároveň zachovávat přísné normy; konstatuje, že na slova nyní musí navázat opatření zaměřená na podporu malých a středních podniků, která jim poskytnou nástroje k dosahování cílů EU a provádění právních předpisů EU;

39.požaduje, aby se úplná kontrola dopadů na konkurenceschopnost stala běžnou praxí, včetně posuzování kumulativního dopadu hlavních legislativních balíčků namísto hodnocení každého jednotlivého aktu zvlášť; potvrzuje, že v zájmu posílení evropské konkurenceschopnosti a suverenity je třeba odolávat vnějším tlakům usilujícím o oslabení právního rámce EU;

40.znovu připomíná význam zásady „zelenou malým a středním podnikům“ jako základního kamene pro zdokonalení tvorby právních předpisů, který zajišťuje, aby v každé fázi politického cyklu od návrhu až po provádění a hodnocení byly systematicky zohledňovány potřeby a kapacity malých a středních podniků; zdůrazňuje, že je důležité identifikovat příčinné souvislosti mezi regulačními ustanoveními, jednáním podniků a přínosy pro uživatele a posoudit případné nezamýšlené důsledky a nepřiměřenou zátěž malých a středních podniků spojenou s dodržováním předpisů;

41.vítá a podporuje širší využívání tzv. regulačních pískovišť v odvětvích orientovaných na budoucnost s cílem podpořit inovace, snížit náklady na dodržování předpisů a nabídnout malým a středním podnikům právní jistotu;

42.vítá závazek Komise omezit povinnosti v oblasti podávání zpráv o 25 %, zdůrazňuje však, že tento cíl nesmí oslabovat transparentnost a kontrolu při dosahování politických cílů EU; dále bere na vědomí, že bylo stanoveno snížení administrativních nákladů a podávání zpráv pro malé a střední podniky o 35 %; navíc připomíná, že povinnosti v oblasti podávání zpráv představují pouze malý zlomek celkové regulační zátěže, která zahrnuje také administrativní náklady, náklady na provádění a náklady na dodržování předpisů, které vyplývají z unijních i vnitrostátních právních předpisů; poznamenává, že cíl 25% snížení, který stanovila Komise, by proto měl být vnímán v rámci širšího cíle snižování celkových nákladů a složitosti, případně také prostřednictvím dalšího sbližování vnitrostátních předpisů; vyzývá proto k zaujetí ambicióznějšího a kvalitnějšího přístupu, jehož cílem bude ještě větší snížení všech regulačních nákladů, včetně pilotního projektu pro posouzení dopadů regulace na inovace, například identifikací překážek pro startupy a nové technologie v raných legislativních fázích;

43.dále vítá jmenování místopředsedy Komise, který je výslovně odpovědný za provádění a zjednodušování; vítá využívání dialogů o provádění a vybízí k pravidelným kontrolám skutečného stavu a zátěžovým testům acquis Unie s cílem posoudit kumulativní dopad na konkurenceschopnost, inovace a malé a střední podniky a na dosahování cílů politiky EU a zjistit, kde je možné dosáhnout účinného zjednodušení; v této souvislosti zdůrazňuje význam komplexních posouzení dopadů, která systematicky zahrnuji kontroly účelnosti, testy konkurenceschopnosti a kontroly dopadů na malé a střední podniky;

44.vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci iniciativ zaměřených na zjednodušování systematicky zohledňovaly aspekty související s konkurenceschopností a zajišťovaly, aby administrativní postupy, které mají dopad na občany a podniky, byly zjednodušovány, aniž by tím byly ohroženy základní záruky; zdůrazňuje, že snížení zbytečné byrokracie, větší využívání digitálních řešení a zlepšení vzájemného uznávání může snížit náklady na dodržování předpisů, usnadnit mobilitu a posílit konkurenceschopnost a atraktivitu jednotného trhu;

45.domnívá se, že zjednodušení ve prospěch konkurenceschopnosti a další integrace jednotného trhu vyžaduje zastřešující přístup k příslušným právním předpisům EU a členských států; poukazuje na to, že rozdílné vnitrostátní předpisy v různých členských státech mohou rovněž vést k právní nejistotě a dodatečným administrativním nákladům; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby zmapovala všechny stávající finanční a nefinanční právní předpisy a administrativní povinnosti podniků podle práva EU, jakož i povinnosti vyplývající z vnitrostátních ustanovení práva obchodních společností; žádá, aby bylo na základě tohoto mapování provedeno komplexní posouzení, a to i pokud jde o náklady a přínosy, různé veřejné zájmy, kterým právní předpisy slouží, překrývání právních předpisů, jakož i příležitosti k harmonizaci a sbližování; vyzývá Komisi, aby toto posouzení využila – v případě potřeby a za účinné účasti všech příslušných aktérů a zúčastněných stran a na základě řádného posouzení dopadů – k předložení návrhů na aktualizaci zastaralých ustanovení a odstranění neopodstatněných překážek prostřednictvím přiměřených opatření s cílem dosáhnout vzestupné konvergence;

46.zdůrazňuje, že velký potenciál spočívá ve využívání digitálních nástrojů a řešení založených na umělé inteligenci, která mohou přispět ke zjednodušení dodržování předpisů, snížit regulační náklady a zvýšit dostupnost informací; domnívá se, že je třeba dále prozkoumat potenciál digitálních nástrojů, které by v tomto ohledu mohly přinést lepší a rychlejší řešení, a že je třeba provést nedávno přijaté právní předpisy; zdůrazňuje, že to vyžaduje budování kapacit a podpůrná opatření, aby bylo možné zajistit společnostem všech velikostí, správním orgánům a občanům nezbytnou digitální infrastrukturu a dovednosti;

47.vyzývá Komisi, aby otestovala nové nástroje umělé inteligence a zvážila jejich zavedení – včetně velkých jazykových modelů doplněných o generování s rozšířeným vyhledáváním – s cílem účinněji a přesněji monitorovat provádění práva EU, a umožnit tak rychlejší odhalování nedodržování předpisů, včasnější reakce na stížnosti a proaktivní řešení vznikajících problémů;

48.naléhavě vyzývá členské státy, aby při provádění právních předpisů EU do vnitrostátního práva nevytvářely další zbytečnou administrativní nebo regulační zátěž (gold-plating), a vyzývá Komisi, aby takové praktiky identifikovala a zveřejňovala ve svých výročních zprávách o provádění; zdůrazňuje, že v zájmu zajištění právní jistoty a rovných podmínek je třeba, aby členské státy prováděly směrnice konzistentně a účinně; naléhavě vyzývá členské státy, aby směrnice neprováděly opožděně, neúplně nebo nepřesně, a vybízí je, aby spolupracovaly a podílely se na výměně osvědčených postupů s cílem zajistit přiměřené a účinné provádění směrnic;

49.vyzývá Komisi a členské státy, aby se zabývaly roztříštěností právních předpisů, která má dopad na malé a střední podniky na jednotném trhu, a odstranily zbytečné vnitrostátní formality, a aby se zaměřovaly především na rámce vzájemného uznávání a interoperability;

50.pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě a Komisi.