A.vzhledem k tomu, že činy sexuálního násilí jsou podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv trestné jak v době války, tak v době míru; vzhledem k tomu, že v kontextu mezinárodního humanitárního práva i mezinárodního trestního práva je znásilnění považováno za potenciální válečný zločin, zločin proti lidskosti nebo čin přispívající ke genocidě, pokud jsou přítomny další nezbytné prvky těchto trestných činů; vzhledem k tomu, že tato klasifikace je formulována v Římském statutu Mezinárodního trestního soudu (článek 8) a v Ženevských úmluvách z roku 1949 a dodatkových protokolech; vzhledem k tomu, že právní výklad znásilnění jako válečného zločinu podle Mezinárodního trestního soudu zahrnuje absenci souhlasu coby rozhodující prvek;

B.vzhledem k tomu, že podle ESLP definice založené na použití síly jako hlavního znaku trestného činu neposkytují obětem sexuálního násilí dostatečnou ochranu a ohrožují účinnou ochranu sexuální autonomie jednotlivce;

C.vzhledem k tomu, že znásilnění je porušením řady lidských práv, mimo jiné práva na tělesnou integritu, práva na samostatnost a sexuální autonomii, práva na soukromí, práva na nejvyšší dosažitelnou úroveň fyzického a duševního zdraví, práva žen na rovnost před zákonem a práva na ochranu před násilím, diskriminací, mučením a jiným krutým nebo nelidským zacházením; vzhledem k tomu, že znásilnění také oběti upírá plné užívání řady dalších lidských práv, jako je například právo na život, důstojnost, tělesnou a duševní integritu, právo na svobodu a osobní bezpečnost, právo na rovnost v rodině a před zákonem bez ohledu na pohlaví a genderovou identitu a právo nebýt diskriminován, mučen a vystaven jinému špatnému zacházení;

D.vzhledem k tomu, že genderově podmíněné násilí zůstává jedním z nejrozšířenějších a často nedostatečně hlášených případů porušování lidských práv v Evropě a vyžaduje evropskou reakci; vzhledem k tomu, že současný mezinárodní právní rámec v oblasti lidských práv uznává znásilnění jako porušení lidských práv i jako formu genderově podmíněného násilí, které se týká převážně žen a dívek; vzhledem k tomu, že znásilnění je jednou z nejčastějších a nejbrutálnějších forem genderově podmíněného násilí, které narušuje fyzickou, psychickou a sexuální integritu a tělesnou autonomii člověka a má pro oběti závažné a trvalé následky;

E.vzhledem k tomu, že genderově podmíněné násilí vážně omezuje účast žen a dívek na veřejném životě a jejich přístup ke spravedlnosti, vzdělání a ekonomické nezávislosti, a představuje tak strukturální překážku dosažení skutečné rovnosti žen a mužů; vzhledem k tomu, že oběti znásilnění mají závažné a dlouhodobé následky, včetně sociálních a ekonomických důsledků, jako je ztráta zaměstnání, finanční závislost, nestabilita bydlení a snížená účast na vzdělávání nebo na pracovišti, které prohlubují dopady násilí a posilují nerovnost mezi muži a ženami;

F.vzhledem k tomu, že podle agentury FRA a institutu EIGE se 17,2 % žen v EU setkalo se sexuálním násilím, včetně znásilnění a dalších nežádoucích sexuálních aktů, a každá dvacátá žena byla od svých 15 let znásilněna za použití síly8 FRA a EIGE, Násilí na ženách: Průzkum napříč EU – Stručně o výsledcích, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2014, s. 20.; vzhledem k tomu, že podle agentury FRA se násilí vůči LGBTIQ+ osobám v posledních letech zvýšilo, přičemž transsexuální ženy jsou neúměrně vystaveny fyzickému a sexuálnímu násilí; vzhledem k tomu, že osoby LGBTIQ+ jsou rovněž vystaveny sexuálnímu násilí kvůli svému pohlaví, genderové identitě, vyjádření pohlavní identity a pohlavním znakům; vzhledem k tomu, že roční náklady vzniklé v souvislosti s genderově podmíněným násilím se v EU odhadují na 366 miliard EUR;

G.vzhledem k tomu, že přeshraniční rozměr trestného činu znásilnění vytváří zvláštní potřebu bojovat proti znásilnění na společném základě v rámci EU s cílem zajistit jednotnější ochranu a rovný přístup ke spravedlnosti pro oběti ve všech členských státech, a to s ohledem na několik klíčových prvků: nutnost zajistit minimální úroveň ochrany pro všechny ženy ve všech členských státech, nutnost zajistit minimální úroveň ochrany při uplatňování svobody pohybu v celé Unii ze strany žen, protože neexistence harmonizované definice znásilnění ohrožuje právní jistotu obětí a přístup ke spravedlnosti, a může tak představovat překážku pro volný pohyb, a nutnost a povinnost sladit právo EU s mezinárodními normami, jako je Istanbulská úmluva, která požaduje klasifikaci znásilnění jako trestného činu na základě absence souhlasu;

H.vzhledem k tomu, že stávající právní prostředí v EU je i nadále roztříštěné, přičemž existují různé soudní výklady a rozdílné definice znásilnění, které ne vždy odrážejí mezinárodní normy v oblasti lidských práv nebo požadavky Istanbulské úmluvy týkající se souhlasu; vzhledem k tomu, že neexistence harmonizovaných právních definic ve všech členských státech oslabuje práva obětí, brání přeshraniční spolupráci a přispívá k beztrestnosti pachatelů a nedostatečné informovanosti o tom, co představuje akt sexuálního násilí; zatímco několik členských států stále definuje znásilnění na základě použití síly nebo hrozby, čímž mnoho obětí vylučuje z právní ochrany; vzhledem k tomu, že to podtrhuje naléhavou potřebu celounijní definice znásilnění založené na absenci souhlasu; vzhledem k tomu, že zavedení společné právní definice znásilnění založené na absenci souhlasu by pomohlo zlepšit policejní a soudní spolupráci a posílilo by shromažďování a srovnatelnost údajů o znásilnění v EU;

I.vzhledem k tomu, že všechny členské státy podepsaly Istanbulskou úmluvu, ale pět ji zatím neratifikovalo9 Bulharsko, Česko, Litva, Maďarsko a Slovensko.; vzhledem k tomu, že pouze dva z nich nedávno reformovaly svou legislativu tak, aby měl souhlas zásadní význam při definování trestného činu znásilnění10 Bulharsko a Česko.; vzhledem k tomu, že od vstupu Istanbulské úmluvy v platnost 16 členských států změnilo své zákony tak, aby do nich byl začleněn nebo výslovněji vyjádřen pojem souhlasu jako znak skutkové podstaty trestného činu znásilnění; vzhledem k tomu, že EU přistoupila k úmluvě v roce 2023, pokud jde o oblasti spadající do její výlučné pravomoci; vzhledem k tomu, že ustanovení Istanbulské úmluvy o definici znásilnění na základě absence souhlasu bylo bodem obratu v právní reformě, neboť znamenalo posun od tradičního přístupu, kdy definice znásilnění předpokládá násilí; vzhledem k tomu, že ve své zprávě o základních právech – 2025 agentura FRA konstatuje, že členské státy, které ratifikovaly Istanbulskou úmluvu, by měly sexuální násilí považovat za trestný čin, přičemž by měly používat definice znásilnění a jiných forem sexuálního násilí založené na absenci souhlasu,

J.vzhledem k tomu, že ESLP sehrál klíčovou úlohu při utváření moderního chápání znásilnění podle práva v oblasti lidských práv, zejména prostřednictvím svého přelomového rozsudku ve věci M.C. proti Bulharsku z roku 2003, v němž stanovil pozitivní povinnost států přijmout ustanovení trestního práva k účinnému vyšetřování a stíhání znásilnění, konstatoval, že požadavek na prokázání fyzického odporu oběti může vést k tomu, že určité typy znásilnění zůstanou nepotrestány, a nechrání sexuální autonomii, jak vyžadují články 3 a 8 EÚLP, a rozhodl, že tyto články vyžadují postih a účinné stíhání jakéhokoli sexuálního aktu bez souhlasu, a to i bez fyzického odporu; vzhledem k tomu, že v pozdějších rozsudcích, například ve věci J.L. proti Itálii (2021) a ve věci X. proti Kypru (2025)11 Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. února 2025, X proti Kypru, stížnost č. 40733/22., ESLP odsoudil používání argumentů a stereotypů obviňujících oběti v soudních řízeních a konstatoval, že takové praktiky jsou porušením práva na respektování soukromého života podle článku 8 EÚLP, udržují předsudky a brání obětem sexuálního násilí v přístupu ke spravedlnosti; vzhledem k tomu, že ESLP ve svém rozsudku ve věci H.W. proti Francii12 Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 23. ledna 2025, H.W. proti Francii, stížnost č. 13805/21. konstatoval, že jakýkoli sexuální akt bez souhlasu představuje formu sexuálního násilí; vzhledem k tomu, že ESLP ve svém rozsudku ve věci L. a další proti Francii13 Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 24. dubna 2025, L. a další proti Francii, stížnosti č. 46949/21, 24989/22 a 39759/22. vyložil články 3 a 8 EÚLP tak, že vyžadují, aby strany EÚLP měly trestní systémy způsobilé potrestat nekonsenzuální sexuální akty;

K.vzhledem k tomu, že v Příručce OSN pro právní předpisy týkající se násilí páchaného na ženách se uvádí, že legislativa musí rovněž stanovovat přitěžující okolnosti, mezi něž patří například věk oběti, vztah mezi obětí a pachatelem, použití fyzického násilí nebo pohrůžka fyzickým násilím, přítomnost více pachatelů a závažné fyzické nebo psychické následky útoku na oběť; vzhledem k tomu, že příručka dále stanoví, že legislativa by měla specificky klasifikovat sexuální napadení v rámci vztahu (tj. ‚manželské znásilnění‘) jako trestné, a to buď tím, že ustanovení o sexuálním napadení se použijí „bez ohledu na povahu vztahu“ mezi pachatelem a stěžovatelem; nebo stanovením, že „podle práva žádný manželský nebo jiný vztah nepředstavuje obranu proti obvinění ze sexuálního útoku“;

L.vzhledem k tomu, že dne 16. září 2021 přijal Parlament usnesení, kterým označil genderově podmíněné násilí za novou oblast trestné činnosti uvedenou v čl. 83 odst. 1 SFEU; vzhledem k tomu, že v tomto usnesení vyzval členské státy, aby změnily definici „znásilnění“ ve svém vnitrostátním právu, tak aby vycházela z absence souhlasu, a zdůraznil, že genderově podmíněné násilí je závažným porušením lidských práv a důstojnosti a že znásilnění je formou genderově podmíněného násilí;

M.vzhledem k tomu, že článek 83 SFEU by měl být použitelný jako právní základ pro legislativní návrhy týkající se trestného činu znásilnění, protože znásilnění je mimořádně závažný trestný čin s přeshraničním rozměrem a spadá do oblasti trestné činnosti „sexuálního vykořisťování žen a dětí“;

N.vzhledem k tomu, že pojem „sexuální vykořisťování“ v čl. 83 odst. 1 SFEU není omezen pouze na obchod s lidmi, neboť takový úzký výklad by neprávem omezil „obchod s lidmi a sexuální vykořisťování žen a dětí“ na trestné činy obchodu s lidmi; vzhledem k tomu, že znění a legislativní praxe, včetně směrnice o boji proti pohlavnímu zneužívání dětí14 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV (Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2011/93/oj)., ukazují, že „sexuální vykořisťování“ zahrnuje širší škálu trestných činů, včetně pohlavního zneužívání; vzhledem k tomu, že sexuální vykořisťování běžně označuje neoprávněné zneužití jiné osoby k sexuálnímu prospěchu, které zahrnuje zranitelnost oběti, jež je ústředním znakem trestného činu znásilnění;

O.vzhledem k tomu, že článek 36 Istanbulské úmluvy ukládá trestnost všech aktů sexuální povahy vykonaných přes nesouhlas a stanoví, že „souhlas musí být dán dobrovolně jakožto výsledek svobodné vůle dané osoby posuzované v kontextu stávajících okolností“; vzhledem k tomu, že tato zásada je v souladu s rozsudky ESLP a s vnitrostátní judikaturou;

P.vzhledem k tomu, že souhlas je dobrovolným svolením s určitou sexuální aktivitou, které lze kdykoli odvolat;

Q.vzhledem k tomu, že mnoho členských států15 Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovinsko, Španělsko a Švédsko. a řada dalších evropských zemí16 Černá Hora, Island, Norsko, Spojené království a Ukrajina. již zavedly do svých trestních zákoníků definice znásilnění založené na absenci souhlasu, což vedlo k účinnější prevenci, hlášení a stíhání trestných činů pohlavního zneužívání a zvýšilo informovanost veřejnosti;

R.vzhledem k tomu, že postoj a mandát Parlamentu ke směrnici o potírání násilí vůči ženám a domácího násilí důrazně podporuje zahrnutí definice trestného činu znásilnění na základě absence souhlasu do jejího znění, jak je uvedeno v návrhu Komise; vzhledem k tomu, že Rada bohužel zastávala názor, že by do této směrnice neměla být zahrnuta klasifikace znásilnění jako trestného činu;

S.vzhledem k tomu, že návrh směrnice o potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, který předložila Komise, obsahoval návrh na klasifikaci znásilnění jako trestného činu na základě uznání toho, že „sexuální vykořisťování žen“ zahrnuje znásilnění; vzhledem k tomu, že tento výklad je v souladu se závazkem prosazovat rovnost žen a mužů vyjádřeným ve Smlouvách; vzhledem k tomu, že čl. 83 odst. 1 SFEU je vhodným právním základem pro stanovení minimálních pravidel EU pro definici znásilnění;

T.vzhledem k tomu, že oběti znásilnění jsou často dotazovány na to, zda se sexuálnímu napadení bránily, přičemž pachatelé tvrdí, že oběti nekladly odpor, což dokazuje jejich pasivní souhlas; vzhledem k tomu, že podle švédské studie 70 % obětí sexuálního násilí uvedlo výrazné ustrnutí vlivem šoku, známé také jako „zamrznutí“; vzhledem k tomu, že nejčastější reakcí obětí znásilnění je reakce známá jako „ustrnutí ze strachu“ (nebo zamrznutí), nikoli aktivní fyzický odpor vůči pachateli; vzhledem k tomu, že absence odporu neboli „zamrznutí“ je běžnou mimovolní reakcí a reflexní odpovědí na ohrožení a může vést k nehybnosti (strnulé držení těla, ztráta svalového tonusu, neschopnost vědomé akce), disociaci, kdy je vědomí člověka odděleno od rušivých a bolestivých pocitů a emocí vznikajících v jeho těle, jakož i ke ztrátě kontroly nad svým jednáním; vzhledem k tomu, že tuto skutečnost nelze ignorovat, aby se zajistilo, že oběti znásilnění budou mít přístup ke spravedlnosti, a vytvořilo se právní a společenské prostředí, v němž znásilnění již nebude tolerováno;

U.vzhledem k tomu, že faktory, jako je nátlak, síla, hrozby, finanční a psychická závislost, fyzický nebo psychický stav, např. ustrnutí, zamrznutí, překvapení, pocit strachu, zastrašování, bezvědomí, intoxikace, podání toxických látek za účelem zneužití, spánek, nemoc, tělesné zranění, postižení nebo jiné okolnosti či jiná situace zvláštní zranitelnosti nebo strukturální a intersekcionální diskriminace, mohou vytvářet zranitelnost a nebezpečí a mohou bránit svobodnému projevu souhlasu, který je v případech znásilnění klíčový;

V.vzhledem k tomu, že trauma ze sexuálního útoku může ovlivnit fungování paměti, což vede k roztříštěným nebo chybějícím vzpomínkám na události a ke zkreslení časové posloupnosti, takže je obtížné si vzpomenout, v jakém pořadí se události odehrály; vzhledem k tomu, že trauma ze znásilnění je spojeno s posttraumatickou stresovou poruchou a dalšími závažnými psychickými příznaky, mimo jiné sníženou koncentrací, úzkostí, panickými atakami, závažnou depresí, flashbacky a nočními můrami;

W.vzhledem k tomu, že spoléhání se na hmotné důkazy odporu, hrozeb nebo násilí upevňuje škodlivé mýty o znásilnění a stereotypy o tom, jak se oběti mají chovat, což přispívá k sekundární viktimizaci, zejména v případech, kdy oběti neodpovídají sociálně konstruovaným očekáváním traumatu, odporu nebo viditelné újmy; vzhledem k tomu, že tyto praktiky přispívají k nedůvěře v donucovací a soudní systémy, což následně vede k nízké míře oznamování ze strany obětí a beztrestnosti pachatelů;

X.vzhledem k tomu, že sexuální autonomie a tělesná integrita jsou nedotknutelnými právy a že účelem legislativy týkající se znásilnění založené na absenci souhlasu je posílit jejich ochranu; vzhledem k tomu, že přechod k modelu práva týkajícího se znásilnění definovaného absencí souhlasu je zásadní pro uznání toho, že sexuální autonomie a integrita mohou být porušeny i v situacích, kdy nedochází k fyzickému násilí, například pokud dochází k nátlaku nebo zneužití moci;

Y.vzhledem k tomu, že cílem zdůrazňování významu sexuální autonomie je podporovat rovnost žen a mužů, a zejména naplňování práv žen a dívek; vzhledem k tomu, že právní úprava znásilnění založená na absenci souhlasu zdůrazňuje zejména právo žen rozhodovat o sobě a svém těle;

Z.vzhledem k tomu, že souhlas by měl být ústředním prvkem legislativy týkající se znásilnění; vzhledem k tomu, že právní úprava znásilnění založená na absenci souhlasu je nezbytná pro účinnější pokrytí situací, kdy je sexuální akt zahájen tak náhle, že oběť nemá možnost vyjádřit svou vůli nebo se bránit před zahájením aktu; vzhledem k tomu, že legislativa týkající se znásilnění založená na absenci souhlasu je rovněž nezbytná pro lepší řešení situací, kdy oběť není schopna se proti činu postavit ze strachu;

AA.vzhledem k tomu, že z důkazů vyplývá, že většina znásilnění je spáchána známými nebo intimními partnery a dochází k nim v uzavřených prostorách, avšak oběti takových případů se v systému trestního soudnictví často setkávají s podezíráním a nedůvěrou, zejména v jurisdikcích, kde stále platí zastaralé požadavky na dokazování a přetrvávají mýty, že znásilnění obvykle páchají cizí lidé na veřejných místech a že oběti znásilnění vyprovokovaly nebo si je vymyslely; vzhledem k tomu, že tyto mýty jsou dále umocňovány nepřiměřeným zobrazováním v médiích, veřejným diskurzem a nedostatečnou informovaností veřejnosti;

AB.vzhledem k tomu, že obecně přijímané mýty a přesvědčení o znásilnění a sexuálním napadení škodí definici znásilnění a dále ohrožují blaho obětí, jejich ochotu znásilnění oznámit, ochranu před sekundární viktimizací a brání trestnímu stíhání a přístupu ke spravedlnosti; vzhledem k tomu, že tato přijímaná přesvědčení a mýty jsou jedním z faktorů, které přispívají k udržení beztrestnosti znásilnění a brání vypracování příslušné legislativy;

AC.vzhledem k tomu, že rozsah sexuálního násilí je stále velmi podceňován a zlehčován, neboť naprostá většina sexuálních trestných činů zůstává neodhalena; vzhledem k tomu, že mnoho nahlášených znásilnění není nikdy stíháno a že velká většina stíhání kvůli znásilnění neskončí odsouzením; vzhledem k tomu, že to prohlubuje nedůvěru žen v systém, vede k nízké míře hlášení a udržuje kulturu beztrestnosti, což vede k normalizaci sexuálního násilí, včetně znásilnění; vzhledem k tomu, že rozšířená beztrestnost znásilnění přispívá k převládajícímu souboru přesvědčení a sociálních norem, které podněcují mužskou sexuální agresi a podporují násilí páchané na ženách, a vytváří prostředí, v němž je sexuální násilí normalizováno a ospravedlněno přetrvávajícími genderovými nerovnostmi a škodlivými postoji k pohlaví a sexualitě; vzhledem k tomu, že je nepřijatelné, aby spáchání znásilnění bez fyzického násilí nemělo žádné důsledky; vzhledem k tomu, že důsledné stíhání všech forem znásilnění je nezbytné pro udržení důvěry veřejnosti v justiční systémy a je klíčovým prvkem prevence sexuálního násilí; vzhledem k tomu, že právní úprava týkající se znásilnění založená na absenci souhlasu je zásadní pro reflexi a změnu postojů k sexuálním trestným činům i pro zvýšení informovanosti v celé EU, a tím i pro snížení počtu sexuálních trestných činů; vzhledem k tomu, že legislativa založená na absenci souhlasu může vyvolat změnu paradigmatu směrem k nutnosti usilovat o souhlas namísto pouhého nevyjádření jasného nesouhlasu se sexuálním aktem;

AD.vzhledem k tomu, že vysvětlující zpráva k Istanbulské úmluvě ohledně čl. 36 odst. 2 úmluvy upřesňuje, že trestní stíhání sexuálního násilí, včetně znásilnění „bude vyžadovat posouzení důkazů s ohledem na kontext, aby bylo možné v každém jednotlivém případě určit, zda oběť dala k vykonanému sexuálnímu aktu svobodný souhlas. Takové posouzení musí zohledňovat širokou škálu reakcí obětí na sexuální násilí a znásilnění a nesmí vycházet z předpokladů typického chování v takových situacích. Stejně tak je důležité zajistit, aby výklad legislativy týkající se znásilnění a stíhání případů znásilnění nebyly ovlivněny genderovými stereotypy a mýty o mužské a ženské sexualitě“;

AE.vzhledem k tomu, že Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen ve svém sdělení č. 34/2011 naléhavě vyzývá státy, aby revidovaly právní úpravu týkající se znásilnění a odstranily požadavky týkající se násilí nebo důkazu penetrace a zavedly absenci souhlasu jako klíčový prvek trestného činu, a ve svém obecném doporučení č. 35 (2017) naléhavě vyzývá státy, aby uznaly genderově podmíněné násilí jako formu diskriminace a přijaly právní reformy, které zajistí odstranění tohoto násilí, včetně klasifikace sexuálních aktů bez souhlasu jako trestných činů a podpory přístupu ke spravedlnosti a službám pro všechny ženy a dívky, zejména ty, které čelí formám intersekcionální diskriminace;

AF.vzhledem k tomu, že genderová rovnost a nediskriminace jsou základními hodnotami EU, základními právy, klíčovými zásadami evropského pilíře sociálních práv a nezbytnými podmínkami pokroku; vzhledem k tomu, že diskriminace na základě pohlaví, genderu a jiných důvodů je zakázána podle článku 21 Listiny základních práv Evropské unie;

AG.vzhledem k tomu, že intersekcionální přístup je důležitou hlavní zásadou zakotvenou v právu EU; vzhledem k tomu, že ženy čelí různým vzájemně se prolínajícím nerovnostem a diskriminaci, včetně těch, které souvisejí s jejich rasou, etnickým nebo sociálním původem, sexuální orientací, genderovou identitou a jejím vyjádřením, náboženským vyznáním nebo přesvědčením, postavením rezidenta nebo postižením; vzhledem k tomu, že genderově podmíněné sexuální násilí je jednou z nejvýznamnějších problémů v souvislosti s rovností žen a mužů a skutečného pokroku v této oblasti lze dosáhnout pouze uplatňováním intersekcionálního přístupu; vzhledem k tomu, že uplatňování intersekcionálního přístupu umožňuje řešit strukturální překážky rovnosti žen a mužů, shromáždit důkazy pro vytvoření referenčních hodnot a vytyčit cestu ke strategickým a účinným opatřením k potírání systémové diskriminace, vyloučení a sociálních nerovností;

AH.vzhledem ke strukturální povaze genderové nerovnosti a genderově podmíněného násilí může být souhlas udělen pod nátlakem nebo společenským tlakem, což zdůrazňuje potřebu přístupu, který zahrnuje nejen autonomii jednotlivce, ale také dynamiku společenské moci, genderové normy a nerovnoměrné rozdělení pravomocí mezi muži a ženami;

AI.vzhledem k tomu, že genderově podmíněné násilí, včetně sexuálního násilí, je jak příčinou, tak důsledkem strukturálních nerovností a mocenských asymetrií zakořeněných v genderových stereotypech a sociálních normách; vzhledem k tomu, že řešení tohoto násilí vyžaduje zpochybnění těchto norem a provedení komplexních právních, sociálních a vzdělávacích reforem;

AJ.vzhledem k tomu, že hluboce zakořeněné genderové stereotypy ohledně sexuality a morálky žen přispívají k převládajícímu souboru přesvědčení a sociálních norem, které podněcují mužskou sexuální agresi, podporují násilí páchané na ženách, a vytváří prostředí, v němž je sexuální násilí normalizováno a ospravedlněno prostřednictvím přetrvávajících genderových nerovností a škodlivých postojů k pohlaví a sexualitě; vzhledem k tomu, že to vede ke stigmatizaci a diskriminačnímu zacházení s některými ženami a dalšími osobami, které porušují rodově podmíněné sociální a sexuální normy nebo se neztotožňují s genderovými rolemi;

AK.vzhledem k tomu, že k znásilnění, včetně prvků, které mu mohou předcházet, jako je grooming a kybernetické podvody, může docházet v přeshraničním kontextu; vzhledem k tomu, že k násilí na ženách a dívkách dochází v online i offline prostoru a že zahrnuje sexuální násilí podporované technologiemi, obtěžování, nedobrovolné sdílení intimních snímků a nátlakovou kontrolu; vzhledem k tomu, že tyto formy zneužívání se neúměrně dotýkají žen a marginalizovaných skupin a v mnoha vnitrostátních rámcích nejsou dostatečně řešeny;

AL.vzhledem k tomu, že oběti znásilnění potřebují okamžitou, multidisciplinární, dostupnou a komplexní lékařskou péči, včetně klinického managementu znásilnění, péče o sexuální a reprodukční zdraví, včetně nouzové antikoncepce, postexpoziční profylaxe, léčby pohlavně přenosných infekcí a přístupu k bezpečnému a legálnímu potratu, a podporu při traumatu, a musí mít také možnost dlouhodobé podpory, včetně psychologického poradenství; vzhledem k tomu, že v některých členských státech není zajištěn přístup k některým základním zdravotním službám;

AM.vzhledem k tomu, že kultura znásilnění je definována jako strukturální a rozšířený systém postojů, chování, hodnot a sociálních norem, které normalizují a zlehčují sexuální násilí, podkopávají souhlas, udržují mýty o znásilnění a podporují společenskou normalizaci tohoto násilí;

AN.vzhledem k tomu, že vysoký výskyt sekundární viktimizace ukazuje na hluboké selhání nejen justičních systémů, ale také zastaralých zákonů, které nejsou založeny na souhlasu, pokud jde o poskytování přístupu ke spravedlnosti obětem17 Rada Evropy, Case of L. and Others v. France: criminal-law system inadequate for the punishment of all non-consensual sexual acts, exposing rape victim to secondary victimisation, zpravodajský článek, 24. dubna 2025., o čemž svědčí nízká míra oznamování ze strany obětí, nedostatečná pomoc v souladu s jejich potřebami, omezená dostupnost přístupných postupů a nízká míra odsouzení v případech znásilnění, což poukazuje na systematické nedostatky ve způsobu, jakým donucovací orgány a soudní systémy řeší případy znásilnění, což následně vede k rozšířenému společenskému pocitu beztrestnosti za trestný čin znásilnění a představuje závažné narušení rovnosti žen a mužů;

AO.vzhledem k tomu, že sekundární viktimizací je situace, kdy oběti utrpí další újmu nikoliv v přímém důsledku trestného činu znásilnění, ale v důsledku způsobu, jakým s nimi instituce a další osoby jednají; vzhledem k tomu, že sekundární viktimizace je způsobena opakovaným vystavením oběti pachateli, necitlivým zacházením, jako je opakovaný výslech o stejných skutečnostech, postojem obviňujícím oběť, používáním nevhodných výrazů nebo necitlivých poznámek ze strany osob, které přicházejí do styku s obětí, lékařskými zákroky a soudními řízeními, včetně jejich délky, a dalšími institucionálními postupy; vzhledem k tomu, že sekundární viktimizace podkopává práva obětí, brání jim v přístupu ke spravedlnosti a udržuje jejich trauma, včetně posttraumatické stresové poruchy, deprese a úzkosti, a brání tak jejich zotavení;

AP.vzhledem k tomu, že traumatizující povaha znásilnění a jeho dlouhodobý dopad na fyzické a psychické zdraví, bezpečnost, tělesnou integritu, blaho a společenský život obětí vyžaduje koordinovanou reakci vyškolených a specializovaných zaměstnanců zejména v případě donucovacích orgánů a soudnictví, která zohlední genderové aspekty a trauma, aby se zabránilo sekundární viktimizaci; vzhledem k tomu, že odborná příprava pracovníků v oblasti práva a jeho prosazování je v některých členských státech stále nejednotná a nedostatečná; vzhledem k tomu, že účinné uplatňování definic znásilnění založených na absenci souhlasu v právu je závislé na schopnosti policistů, státních zástupců a soudních orgánů správně vykládat a uplatňovat tato ustanovení, a zajistit tak, aby se důraz kladl na absenci svobodného souhlasu a nikoli na důkazy odporu nebo fyzického násilí; vzhledem k tomu, že přenesení důkazního břemene na oběti, pokud jde o prokázání absence souhlasu, posiluje škodlivé stereotypy o znásilnění;

AQ.vzhledem k tomu, že komplexní sexuální a vztahová výchova založená na souhlasu je klíčová pro snížení misinformací a mýtů ohledně znásilnění a sexuality, řešení genderových norem a prevenci všech forem genderově podmíněného násilí včetně znásilnění; vzhledem k tomu, že zapojení mužů a chlapců do prosazování rovnosti žen a mužů, potírání škodlivých genderových stereotypů a nezdravých a škodlivých modelů maskulinity a zpochybňování pohledu na sex založeného na oprávnění je zásadním prvkem preventivního úsilí; vzhledem k tomu, že přechod na kulturu založenou na koncepci absence souhlasu je klíčem k zajištění prostředí vzájemného respektu a bezpečí, kde jsou středem zájmu zdravé sociální interakce; vzhledem k tomu, že poskytování komplexní výchovy v oblasti sexuality, souhlasu a vztahů zohledňující genderové aspekty a přiměřené věku je zásadním nástrojem prevence znásilnění a sexuálního násilí a řešení základních příčin;

AR.vzhledem k tomu, že cíl udržitelného rozvoje č. 5 Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 vyzývá k dosažení genderové rovnosti a posílení postavení všech žen a dívek a cíl udržitelného rozvoje č. 16 k podpoře mírové a inkluzivní společnosti, přístupu ke spravedlnosti a účinných a odpovědných institucí;

AS.vzhledem k tomu, že Agenda OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a zásada „nenechat nikoho pozadu“, a zejména cíle udržitelného rozvoje č. 3, 4, 5, 10 a 16, vyzývají k odstranění sexuálního násilí, dosažení rovnosti žen a mužů, přístupu ke spravedlnosti, inkluzivnímu vzdělávání v oblasti souhlasu a respektu a ochraně fyzické a duševní integrity všech osob,

AT.vzhledem k tomu, že nedostatky členských států v řešení strukturálních a normativních faktorů a faktorů, které vedou k beztrestnosti pachatelů, jsou konfrontovány pochody, protesty a hnutími občanské společnosti, jako je hnutí #MeToo, která prolamují mlčení o znásilnění a v některých členských státech jsou hnacím motorem legislativních změn; vzhledem k tomu, že k případům, které vyvolaly rozsáhlé protesty, patří případ „La Manada“ ve Španělsku a případ Gisèle Pelicotové ve Francii, které poukazují na nedostatečnost definic znásilnění, které jsou založeny na síle a nejsou zaměřeny na souhlas;