A.vzhledem k tomu, že Stálé zastoupení Rakouska při Evropské unii předalo žádost prokurátora státního zastupitelství ve Vídni, aby byl poslanec Evropského parlamentu Harald Vilimsky zvolený v Rakousku zbaven imunity v souvislosti údajným jednáním zpronevěry, které představuje trestné činy podle čl. 153 odst. 1 a 3 rakouského trestního zákoníku, a to z důvodu jeho účasti na těchto trestných činech ve smyslu článku 12 uvedeného zákoníku;

B.vzhledem k tomu, že podle žádosti je v návaznosti na předchozí žádosti státního zastupitelství ve Vídni z roku 2021, aby byl Harald Vilimsky zbaven imunity, a na rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 11. listopadu 2021, kterým byl tento poslanec zbaven imunity, vhodné s ohledem na to, že byly zjištěny nové skutečnosti, požádat, aby byl Harald Vilimsky zbaven imunity, rovněž pokud jde o tyto nové důkazy; vzhledem k tomu, že podle informací získaných při vyšetřování je Harald Vilimsky podezřelý ze zneužití pravomoci tím, že použil finanční prostředky své politické strany FPÖ (Freiheitliche Partei Österreichs – Die Freiheitlichen) pro účely nesouvisející s její činností, a to k datům v roce 2013, která ještě nebyla přesně stanovena, zejména povolením plateb soukromé povahy nesouvisejících s činností strany, které se týkaly instalace dveří a zámku na jeho soukromé adrese, což způsobilo škodu na majetku FPÖ v celkové výši 9 434 EUR;

C.vzhledem k tomu, že Harald Vilimsky byl zvolen do Evropského parlamentu v evropských volbách v květnu 2019 a znovu zvolen v červnu 2024, a v době údajného spáchání trestných činů nebyl tedy poslancem Evropského parlamentu;

D.vzhledem k tomu, že údajný trestný čin a následná žádost, aby byl Harald Vilimsky zbaven imunity, nemají souvislost s jeho názory či hlasováním během výkonu jeho funkce ve smyslu článku 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie;

E.vzhledem k tomu, že čl. 9 odst. 1 písm. a) Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie stanoví, že v průběhu zasedání Evropského parlamentu jeho poslanci požívají na území vlastního státu imunit přiznávaných členům parlamentu vlastního státu;

F.vzhledem k tomu, že čl. 57 odst. 2 a 3 rakouské ústavy stanoví, že:

„2. Poslanci Národní rady mohou být v souvislosti s trestným činem – vyjma případů, kdy jsou přistiženi přímo při činu – zatčeni pouze se souhlasem Národní rady. Souhlas Národní rady se rovněž vyžaduje pro prohlídky prostor poslanců Národní rady.

3. Poslanec Národní rady může být bez souhlasu Národní rady stíhán v souvislosti s trestným činem pouze tehdy, pokud neexistuje zjevná spojitost s politickou činností dotyčného poslance. Orgány činné v trestním řízení však musí získat rozhodnutí Národní rady o tom, zda existuje taková vazba, pokud o to požádá dotčený poslanec nebo jedna třetina členů stálého výboru, který se případem zabývá. Je-li taková žádost podána, musí orgán činný v trestním řízení veškeré zahájené kroky okamžitě zastavit nebo přerušit.“;

G.vzhledem k tomu, že účelem imunity stanovené v Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie je chránit Parlament a jeho poslance před soudními řízeními v souvislosti s činností, kterou vykonávají v rámci plnění svých parlamentních povinností a která nemůže být od těchto povinností oddělena;

H.vzhledem k tomu, že podle čl. 5 odst. 2 jednacího řádu není poslanecká imunita osobní výsadou poslanců, nýbrž zárukou nezávislosti Evropského parlamentu jako celku a jeho poslanců;

I.vzhledem k tomu, že v této věci Parlament nenalezl důkazy o existenci fumus persecutionis, tedy skutečností naznačujících tomu, že soudní řízení bylo zahájeno s úmyslem poškodit politickou činnost Haralda Vilimského, a tím i nezávislost Evropského parlamentu;

J.vzhledem k tomu, že na jedné straně Evropský parlament nelze považovat za soud a že na straně druhé poslanec nemůže být v rámci řízení o zbavení imunity považován za „obžalovaného“ Rozsudek Tribunálu ze dne 30. dubna 2019, Briois v. Parlament, T-214/18, ECLI:EU:T:2019:266, bod 91.;