1.zdůrazňuje skutečnost, že směrnice o územním plánování námořních prostor sice poskytuje relevantní meziodvětvový rámec pro spolupráci, ale členské státy jej provádějí nerovnoměrně;

2.vítá skutečnost, že některé členské státy v provádění směrnice o územním plánování námořních prostor pokročily a mají integrované vnitrostátní strategie, specializované orgány a akční plány pro mořské pánve;

3.konstatuje, že územní plány námořních prostor jsou v některých členských státech právně závazné a v jiných jsou právně nezávazné a mají více poradní charakter; zdůrazňuje, že provádění v členských státech často brání institucionální segmentace, roztříštěná správa a nedostatečné právní mechanismy nebo nedostatečné finanční a lidské zdroje vyčleněné na tyto mechanismy a přístup k nim, zejména prostřednictvím místních akčních skupin Evropského námořního, rybářského a akvakulturního fondu pro rybolov a akvakulturu;

4.zdůrazňuje skutečnost, že územní plánování mořských oblastí by mělo zahrnovat identifikaci problémů a příležitostí, shromažďování údajů o plánování, rozhodování a provádění a že v rámci tohoto plánování by měla být zvláštní pozornost věnována rybolovu a akvakultuře;

5.zdůrazňuje, že provádění a účinnost územního plánování námořních prostor se v jednotlivých mořských oblastech EU značně liší, přičemž některé regiony, jako například Baltské moře nebo Severní moře, jsou územními plány námořních prostor pokryty z velké části, zatímco jiné, jako například Středozemní moře, jsou plány pokryty podstatně méně;

6.vítá Iniciativu pro přímořskou oblast Severního moře, která sdružuje členské státy a země mimo EU s cílem dosáhnout většího souladu a koordinace územních plánů námořních prostor;

7.zdůrazňuje skutečnost, že přeshraniční iniciativy jsou stále omezené a chybí účinná koordinace, což brání úsilí o řešení společných problémů v propojených mořských oblastech; vyjadřuje politování nad obtížemi při spolupráci na územním plánování námořních prostor mezi členskými státy a zeměmi mimo EU, zejména sousedními pobřežními státy;

8.zdůrazňuje dopady brexitu na námořní plánování, zejména na rozvoj chráněných mořských oblastí a obnovitelné energie na moři, ale také na další činnosti, jako je hustá námořní doprava a pobřežní cestovní ruch; zdůrazňuje skutečnost, že tyto změny vedly k vyloučení rybářského loďstva EU z mnoha rybolovných oblastí v britských vodách a ke změně intenzity rybolovu a vysokému tlaku na rybolov v oblastech Severního moře a Lamanšského průlivu na úkor rybolovu EU; vyzývá k tomu, aby územní plánování námořních prostor v těchto oblastech tyto prvky systematicky začleňovalo;

9.zdůrazňuje, že je zapotřebí koordinace mezi členskými státy a Spojeným královstvím s cílem dosáhnout účinného a spravedlivého řízení přímořské oblasti, a omezit tak četné konflikty při využívání, a to s přihlédnutím k hospodářskému, sociálnímu a environmentálnímu rozměru každé činnosti; v této souvislosti připomíná povinnost přeshraniční spolupráce vyplývající z Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, zejména z článků 7 a 8; vyzývá zejména ke skutečným konzultacím se Spojeným královstvím a Normanskými ostrovy o opatřeních pro řízení chráněných mořských oblastí, která zohlední socioekonomické důsledky pro rybáře EU;

10.zdůrazňuje, že oblast Středozemního moře je obzvláště zasažena šířením energetických plošin na moři a další infrastruktury tohoto druhu, což výrazně snižuje množství prostoru, který je pro rybolov k dispozici, omezuje přístup k tradičním lovištím a přispívá k roztříštěnosti námořního prostoru; konstatuje, že zatímco členské státy jsou odpovědné za určování využití infrastruktury v těchto oblastech, jejich rozhodnutí mají přímý dopad na využívání tradičních rybolovných oblastí, a proto je třeba je soudržně začlenit do procesů územního plánování námořních prostor; konstatuje, že rozvoj námořního cestovního ruchu má rovněž dopad na rybolovné činnosti v mořské oblasti;

11.zdůrazňuje specifické vlastnosti Jaderského moře jako polouzavřené a vysoce citlivé mořské oblasti, která je vystavena kumulativním tlakům ze strany rybolovu, akvakultury, námořní dopravy, cestovního ruchu a rozvoje pobřeží; zdůrazňuje, že tyto tlaky vyžadují posílený přístup k územnímu plánování námořních prostor v přímořských oblastech a přeshraniční přístup; vyzývá Komisi a dotčené členské státy, aby ve spolupráci se sousedními pobřežními zeměmi mimo EU posílily mechanismy koordinace, sdílení údajů a společné správy v Jaderském moři; zdůrazňuje význam drobného a pobřežního rybolovu pro mořskou oblast a význam jejich začlenění do územního plánování námořních prostor s cílem zachovat jejich hospodářskou životaschopnost a kulturní dědictví;

12.zdůrazňuje, že Baltské moře se vyznačuje řadou jedinečných rysů, včetně jeho statusu polouzavřené mořské oblasti, vysoké koncentrace různých druhů hospodářské činnosti, včetně rybolovu, námořní dopravy a rozšíření energie z obnovitelných mořských zdrojů, a zranitelnosti jeho ekosystému; v této souvislosti vyzývá k přístupu k územnímu plánování námořních prostor, který by byl udržitelný a přizpůsobený těmto regionálním podmínkám; oceňuje probíhající práci společné pracovní skupiny HELCOM-VASAB pro územní plánování námořních prostor, která poskytuje pevný základ pro koordinaci na úrovni přímořských oblastí v Baltském moři;

13.zdůrazňuje, že mořské oblasti nejvzdálenějších regionů musí být rovněž zahrnuty do provádění směrnice o územním plánování námořních prostor, přičemž je třeba plně zohlednit jejich specifické rysy, a to i v interakci se zeměmi mimo EU;

14.vyjadřuje politování nad skutečností, že současný právní rámec územního plánování námořních prostor nepřinesl očekávané přínosy pro rybolov uspokojivým způsobem; konstatuje, že plánování námořních prostor nepřispělo podstatně ke zlepšení předvídatelnosti a stability rybolovných činností; zdůrazňuje, že v územním plánování námořních prostor chybí minimální cíle a měřitelné environmentální, sociální a hospodářské ukazatele pro rybolov, zejména pro malé hospodářské subjekty; zdůrazňuje potřebu soudržného a účinného provádění námořní politiky EU;

15.zdůrazňuje, že pro účely provádění rámce územního plánování námořních prostor je důležité provést komplexní socioekonomickou analýzu, která zahrne názory malých podniků a pobřežních komunit; připomíná význam rybolovu a akvakultury pro potravinovou soběstačnost a zachování souvisejícího know-how pro EU a uznává, že je ve veřejném zájmu, aby byl jejich význam v územním plánování námořních prostor více zohledněn;

16.zdůrazňuje, že územní plánování námořních prostor musí lépe integrovat rybolov a akvakulturu a aktivně řešit územní problémy ovlivňující rybolov, včetně kumulativních účinků energie na moři, chráněných mořských oblastí, námořních a obranných zón, a zabránit postupné marginalizaci rybolovných činností; zdůrazňuje, že větrné elektrárny na moři by měly být pokud možno umístěny v oblastech, které jsou méně vhodné pro rybolov, aby se minimalizovaly negativní dopady na rybolovné činnosti;

17.zdůrazňuje zásadní úlohu drobného rybolovu, například v rámci místní zaměstnanosti, sociální soudržnosti a zachování tradičních dovedností; žádá, aby územní plánování námořních prostor tento segment plně zohlednilo, zejména pokud jde o přístup do prostoru, blízkost lovišť a bezpečnost činností;

18.konstatuje, že větrné elektrárny na moři mohou mít dopad na rybolov tím, že změní prostorové rozložení a množství komerčně lovených mořských druhů a uloží omezení přístupu z bezpečnostních důvodů nebo omezení metod rybolovu; konstatuje, že ačkoli byly pozorovány některé potenciální přínosy pro rybáře, jsou relevantní pouze tehdy, jsou-li rybáři prakticky a reálně schopni v těchto oblastech působit;

19.zdůrazňuje, že právní rámec územního plánování námořních prostor sice přináší akvakultuře jisté výhody, ale je třeba zlepšit vymezení námořního prostoru, další uznání úlohy akvakultury v tomto rámci, přeshraniční soudržnost, právní jistotu a harmonogram a dopad postupů udělování licencí; zdůrazňuje zejména potřebu lepšího začlenění akvakultury do územního plánování námořních prostor a zvážení dalších opatření, jako je rozvoj případné společné politiky v oblasti akvakultury, s cílem účinněji zohlednit toto klíčové odvětví pro potravinové zabezpečení EU;

20.zdůrazňuje, že cíl minimalizovat konflikty mezi různými odvětvími a uživateli moře nebyl ze své podstaty naplněn, zejména pokud jde o rybolov a akvakulturu, včetně chovu měkkýšů a korýšů a nově vznikajících odvětví, jako je chov mořských řas, kde došlo ke zmenšení jejich prostoru, což ovlivnilo jejich konkurenceschopnost a možnosti rozvoje jejich činností;

21.zdůrazňuje, že povaha konfliktů o využívání námořního prostoru se liší v závislosti na druhu rybolovných a akvakulturních činností a že tyto činnosti mohou o námořní prostor vzájemně soupeřit; vyzdvihuje, že hlavními konflikty, které ovlivňují rybolov, jsou úbytek rybolovných oblastí v důsledku vyloučení námořních zón, omezení přístupu, soupeření o přístup, územní roztříštěnost a zhoršující se stav několika mořských ekosystémů, zatímco hlavními konflikty, které ovlivňují akvakulturu, jsou překrývání zón, problémy týkající se životního prostředí jako je znečistění ovzduší a eutrofizace a konkurence v oblasti odlovu;

22.připomíná, že rybolov a akvakultura jsou závislé na zeměpisné poloze mořských zdrojů a zdravém stavu mořských ekosystémů a že jsou silně propojeny s hodnotovým řetězcem mořských plodů a zaměstnaností v pobřežních regionech, a proto nejsou vhodné pro přemísťování;

23.zdůrazňuje, že rybolov nemá prospěch z prioritních nebo vyhrazených oblastí a často musí působit v nepřidělených námořních prostorech a je stále více vytlačován jinými činnostmi; konstatuje, že ačkoli je akvakultura, včetně pěstování mořských řas, v zásadě vhodnější pro vyhrazené oblasti, přístupy jednotlivých členských států se značně liší a postupy udělování licencí jsou často zatěžující;

24.zdůrazňuje skutečnost, že ačkoli některé členské státy zřídily zóny pro více způsobů využití, uplatňují především přístup na základě projektů; zdůrazňuje, že u některých činností je velmi obtížné uplatnit přístup založený na více způsobech využití, zejména při propojení rybolovu, ochrany biologické rozmanitosti a energie z obnovitelných zdrojů na moři; upozorňuje, že přístup založený na více způsobech využití rovněž vyvolává obavy o pojištění a bezpečnost rybářů a pracovníků v akvakultuře; zdůrazňuje, že ačkoli by víceúčelové zóny mohly mít potenciál pro řešení kumulativních dopadů lidských činností, je zapotřebí dalšího výzkumu k posouzení jejich proveditelnosti a dopadu; poukazuje na to, že vymezení těchto zón by mělo být založeno na posouzení hospodářského, sociálního a environmentálního dopadu různých činností v nich prováděných, které je třeba provádět s řádným zapojením subjektů ze všech příslušných odvětví a dalších příslušných zúčastněných stran v průběhu celého procesu;

25.vítá úspěšné příklady společného umístění činností, jako je pevná nebo plovoucí infrastruktura pro větrnou energii na moři, kterou lze využít také k rozvoji akvakultury, chovu měkkýšů a korýšů pěstování řas, k ochraně přírodních stanovišť pro mořské živočichy a rostliny nebo k regeneračním a rybolovným činnostem, jako jsou pasivní rybolov a rybolov s malým dopadem; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba zvýšit výměnu osvědčených postupů a zintenzivnit výzkum, zejména pokud jde o ekologický dopad a hospodářský potenciál;

26.naléhavě vyzývá členské státy, aby při stanovování skladby zdrojů energie zohlednily dopad energie vyráběné z obnovitelných zdrojů na moři na mořské ekosystémy a rybolov;

27.zdůrazňuje, že při provádění územního plánování námořních prostor se i nadále projevuje nedostatečná koordinace mezi pevninou a mořem, což je patrné zejména při provádění opatření na ochranu biologické rozmanitosti, kdy nejsou zohledňovány dopady znečištění z pevniny na mořské ekosystémy;

28.poukazuje na význam rybářské a přístavní infrastruktury a souvisejících zařízení a na potřebu zajistit soudržnost územního plánování námořních prostor ve vztahu k investicím do této infrastruktury v souladu se strategií EU pro přístavy, přičemž je třeba zohlednit závislost všech námořních činností na účinné koordinaci mezi pevninou a mořem;

29.zdůrazňuje, že zapojení zúčastněných stran a pobřežních komunit do procesu územního plánování námořních prostor se zvýšilo, zůstává však omezené; vyjadřuje politování nad tím, že toto zapojení často nezahrnuje včasný a formální kontakt a konzultace, což nabízí jen omezenou možnost skutečného ovlivnění plánovacích rozhodnutí; vítá v tomto ohledu iniciativu Komise, která se rozhodla uspořádat dialog o provádění územního plánování námořních prostor;

30.poukazuje na dobré příklady zapojení zúčastněných stran v některých členských státech, jako jsou vnitrostátní konzultace a participativní procesy; vyjadřuje však politování nad tím, že chybí ustanovení o zapojení zúčastněných stran, která by byla pro členské státy závazná; poznamenává, že příslušné zúčastněné strany, jako jsou rybáři, odborníci v oblasti akvakultury, zájmové skupiny a dotčené osoby z řad veřejnosti, nejsou v důsledku toho zapojeny do konzultací a rozhodovacích procesů, zejména pokud jde o umístění projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů na moři;

31.zdůrazňuje, že rybolov a akvakultura jsou často zastíněny jinými, mocnějšími nebo hospodářsky významnějšími odvětvími, jako je například energie na moři; bere na vědomí zprávy o strukturální nerovnováze sil mezi námořními odvětvími; vyjadřuje politování nad tím, že některá odvětví a subjekty často obcházejí konzultační procesy na úkor méně organizovaných subjektů, jako jsou drobní rybáři, mezi něž patří pěší rybáři včetně sběračů měkkýšů; vyzývá ke komplexním, přístupným a inkluzivním konzultačním procesům se všemi zúčastněnými stranami a k vytvoření nápravných mechanismů správy, včetně transparentních pokynů zaměřených na zajištění vyváženého a transparentního rozhodování, zmírnění potenciálu konfliktů a vytvoření rovných podmínek pro rybolov a další odvětví;

32.vyjadřuje politování nad absencí harmonizovaných a srovnatelných dat o stavu oceánů a moří, rybolovných zdrojích a dopadu změny klimatu a také nad absencí odpovídajících sociálních a ekonomických dat, včetně hodnocení dopadu územního plánování námořních prostor na pobřežní komunity; poukazuje na nedostatečnou harmonizaci systémů sběru dat v členských státech;

33.zdůrazňuje, že nesoulad v datech, například nekompatibilní geoprostorové podklady, a časový nesoulad, například odlišné cykly revizí územních plánů námořních prostor, brání provádění soudržného územního plánování námořních prostor a ekosystémového přístupu; připomíná, že nástroje modelování, mapování a prostorové analýzy mohou sloužit jako pomůcka při rozhodování, avšak nemohou nahradit demokratickou diskusi nebo politický kompromis;

34.zdůrazňuje, že je zapotřebí komplexnější přístup a lepší koordinace mezi příslušnými právními předpisy EU, zejména mezi směrnicí o územním plánování námořních prostor, nařízením o společné rybářské politice a rámcovou směrnicí o strategii pro mořské prostředí, aby bylo zajištěno důsledné a účinné provádění územního plánování námořních prostor, včetně ekosystémového přístupu, které by přispělo k dosažení dobrého stavu prostředí; zdůrazňuje rovněž, že územní plánování námořních prostor musí plně respektovat společnou rybářskou politiku jako výlučný legislativní rámec EU pro řízení rybolovu, a proto by nemělo být využíváno k nepřímému zavádění opatření pro řízení rybolovu, zejména pokud je neslučitelné s ambicí posílit úlohu rybolovných činností v územním plánování námořních prostor;

35.je přesvědčen, že územní plány námořních prostor by měly lépe odrážet územní, environmentální a socioekonomické potřeby spolu se specifickými charakteristikami jednotlivých mořských pánví, včetně přilehlých výlučných ekonomických zón; zdůrazňuje, že členské státy by měly posílit koordinaci mezi orgány územního plánování a námořními orgány při navrhování a provádění územních plánů námořních prostor a při začleňování posouzení dopadu činností na pevnině na pobřežní vody do těchto plánů; domnívá se, že členské státy by měly zohlednit regionální specifika, včetně charakteristik ostrovních a nejvzdálenějších regionů, a měly by respektovat správní zvyklosti v každém členském státě;

36.zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy při navrhování a provádění územních plánů námořních prostor posílily koordinaci mezi členskými státy i v jejich rámci, zejména mezi celostátními a regionálními orgány, a také meziodvětvovou koordinaci mezi orgány odpovědnými mimo jiné za politiky v oblasti životního prostředí, rybolovu, energetiky a dopravy, s cílem zajistit soudržný, ekosystémový a integrovaný přístup;

37.vyzývá k tomu, aby se při územním plánování námořních prostor uplatňoval přístup zdola nahoru, který bude vyvážený a založený na více způsobech využití, a zamezilo se tak nepříznivým dopadům na mořské zdroje a biologickou rozmanitost, a tedy i na rybolov a akvakulturu, a aby se zajistilo, že tyto činnosti nebudou z námořního prostoru vyloučeny; domnívá se, že rozvoj některých činností souvisejících s modrou ekonomikou nesmí být na úkor udržitelné a odolné produkce mořských plodů, potravinové soběstačnosti a zachování mořské biologické rozmanitosti; v této souvislosti se domnívá, že strategický význam potravinového zabezpečení by měl být lépe zakotven v nadcházející revizi směrnice o územním plánování námořních prostor; vyzývá proto k tomu, aby rybolov a akvakultura byly uznány za strategická odvětví významného veřejného zájmu, která zásadním způsobem přispívají k potravinové soběstačnosti a potravinovému zabezpečení EU a ke strategické autonomii a zaměstnanosti v pobřežních oblastech, a aby jim byla v územním plánování námořních prostor přednostně věnována pozornost, zejména v případě segmentů, které nelze přemístit;

38.vyzývá k tomu, aby se ve vztahu k víceúčelovým zónám uplatňoval přístup založený na důkazech, a uznává, že koexistence rybolovu a energie na moři zůstává v praxi omezená a neměla by být využívána k ospravedlnění vyloučení rybolovu z námořního prostoru; zdůrazňuje, že víceúčelový přístup by měl být uplatňován na základě technických a vědeckých kritérií a vycházet z toho, jak rybolov a akvakultura skutečně fungují; zdůrazňuje, že vymezení víceúčelových zón by mělo být založeno na kumulativním posouzení dopadů různých činností, které jsou v nich prováděny, a na důkladné analýze splavnosti a bezpečnosti; vyzývá k tomu, aby byla do tohoto procesu přímo a řádně zapojena všechna příslušná odvětví;

39.domnívá se, že při územním plánování námořních prostor je nutné uplatňovat dynamický a adaptivní přístup, který zohlední změny v mořském prostředí a mořských zdrojích a bude využívat pravidelně aktualizované vědecké a socioekonomické údaje a ukazatele, zejména při vytváření oblastí, které by mohly vyloučit rybolovné činnosti, jako jsou větrné elektrárny na moři, a při určování některých chráněných mořských oblastí; zdůrazňuje, že proces plánování by měl odrážet dynamickou povahu rybolovu, kdy se loďstva často pohybují v závislosti na sezónní dostupnosti a pohybu populací a některé druhy lovných zařízení, které vyžadují značný prostor pro svůj provoz;

40.vyzývá k zavedení inkluzivních mechanismů správy, které zajistí přímé a strukturované zapojení příslušných zúčastněných stran, jako jsou rybáři, včetně drobných rybářů, a případně regionální organizace pro řízení rybolovu, do procesů rozhodování, monitorování a přezkumu plánů;

41.zdůrazňuje, že je nezbytné, aby byl v rámci územního plánování námořních prostor rybolov více podporován a systematicky zohledňován; podporuje zavedení jasného územního členění zón a vytvoření prioritních zón pro rybolov, přičemž je třeba přihlížet k pohybu a vývoji rybolovných zdrojů, zohledňovat tradiční rybolovné a akvakulturní oblasti a potřebu zachování a ochrany životního prostředí a zlepšení stavu rybích populací; zdůrazňuje, že vymezení zón by mělo být přizpůsobeno různým segmentům loďstva i přímořským oblastem a mělo by být založeno na důkladných vědeckých a socioekonomických posouzeních a ukazatelích, aby se odvětví rybolovu dostalo větší viditelnosti a předvídatelnosti; vyzývá k povinnému posuzování kumulativních socioekonomických dopadů přesunu rybolovných činností, včetně dopadů na konkurenceschopnost loďstva EU, jeho ziskovost, bezpečnost na moři a generační obměnu;

42.zdůrazňuje, že je zejména třeba zvýšit počet vyhrazených oblastí určených pro drobný pobřežní rybolov s malým dopadem v pásmu 12 námořních mil a podpořených režimy společného řízení;

43.zdůrazňuje, že je třeba posílit výzkum v oblasti mapování a modelování rybolovných oblastí a rybolovných zdrojů; domnívá se, že při vymezování prioritních oblastí pro rybolov a plánování rybolovných činností je nezbytné uplatňovat dynamický přístup, aby bylo možné se přizpůsobovat změnám a migraci rybích populací, které mají dopad na oblasti jejich tradičního výskytu;

44.vyzývá Komisi, aby navrhla mechanismus kompenzačních opatření nebo systémů pojištění pro odvětví rybolovu pro případ, že rybolovná činnost bude muset ustoupit alternativním způsobům využití moře, včetně finančních kompenzačních opatření, a aby upřednostňovala nová slučitelná využití a podporu pro přepracování rybolovných tras nebo technologické investice;

45.upozorňuje na potenciální negativní důsledky dalekosáhlých omezení mořských činností, jako je rybolov, pro pobřežní komunity, v neposlední řadě v ostrovních a nejvzdálenějších regionech; vyzývá k tomu, aby se při vypracovávání, provádění i přezkumu územních plánů námořních prostor vždy provádělo posouzení sociálního a územního dopadu se zaměřením zejména na zaměstnanost, pracovní podmínky, bezpečnost rybářů a udržitelnost pobřežních komunit a aby byla omezení a opatření v oblasti rybolovu posuzována z hlediska biologické a socioekonomické účinnosti;

46.vyzývá Komisi a členské státy, aby považovaly rybolov za jedno ze strategických a prioritních odvětví využívajících námořní prostor, které má zásadní význam pro potravinovou soběstačnost a potravinové zabezpečení EU, zaměstnanost v pobřežních oblastech a strategickou autonomii, a aby tento status výslovně zohlednily v územních plánech námořních prostor a v nadcházející revizi směrnice o územním plánování námořních prostor;

47.vyzývá v této souvislosti k diferencovanému přístupu k řízení drobného rybolovu, který zahrnuje přednostní přístup v pásmu 12 námořních mil pro drobný rybolov, činnosti s malým dopadem a projekty ochrany přírody;

48.vyzývá Komisi a členské státy, aby dále začleňovaly akvakulturu a chov měkkýšů a korýšů a také lov bez plavidla včetně sběru měkkýšů do územního plánování námořních prostor a aby uznaly ekosystémové služby, které poskytuje nízkotrofická a nízkouhlíková akvakultura; vyzývá Komisi, aby pro usnadnění této integrace zvážila další opatření, jako je vytvoření případné společné politiky akvakultury; vyzývá k tomu, aby byly v rámci územního plánování námořních prostor určeny zvláštní námořní prostory pro zóny udržitelného rozvoje akvakultury, jako je nízkouhlíková a nízkotrofická akvakultura; vyzývá k usnadnění postupů udělování licencí a ke snížení regulačních překážek rozvoje těchto činností; zdůrazňuje, že postupy udělování licencí musí být urychleny a podpořeny jasnými environmentálními požadavky, aby se zajistily co největší socioekonomické přínosy; vyzývá k poskytování pobídek na podporu udržitelného rozvoje akvakultury, zejména nízkotrofické akvakultury, včetně diverzifikace na nekrmné druhy, jako je pěstování mořských řas;

49.vyzdvihuje, že je zapotřebí transparentní řízení územního plánování se zapojením mnoha zúčastněných stran; vyzývá členské státy, aby zajistily včasné, systematické, smysluplné a trvalé zapojení příslušných zúčastněných stran, včetně poradních sborů a rybářů, chovatelů v oblasti akvakultury a chovatelů měkkýšů a korýšů, do všech fází procesů spojených s územním plánováním námořních prostor, včetně navrhování, provádění, konečných výsledků a přezkumu, a aby poskytovaly transparentní zpětnou vazbu o tom, jak jsou příspěvky zúčastněných stran využívány při rozhodování; vyzývá ke spravedlivému zacházení se všemi zúčastněnými stranami a pobřežními a ostrovními komunitami bez ohledu na jejich finanční, správní nebo organizační prostředky, a to prostřednictvím transparentních konzultačních formátů;

50.domnívá se, že modelem řízení a rozhodování v územním plánování námořních prostor by mělo být společné řízení; zdůrazňuje přínosy tohoto modelu, který umožňuje přímé zapojení zúčastněných stran, lepší řízení rybolovných zdrojů, sdílení osvědčených postupů a přístup přizpůsobený místní realitě, zejména pokud vychází ze stávajících a osvědčených struktur a z praktických znalostí místních rybářských komunit a dalších struktur, jako jsou regionální organizace pro řízení rybolovu; zdůrazňuje, že společné řízení může rovněž pomoci podpořit generační obměnu v tomto odvětví a posílit hospodářskou odolnost malých a pobřežních loďstev;

51.zdůrazňuje přínosy struktur zdola nahoru pro provádění územního plánování námořních prostor na místní úrovni, jako jsou komunitně vedený místní rozvoj a místní akční skupiny, místní a regionální orgány, organizace rybářů a sběračů, ženské organizace v odvětví rybolovu a další organizace na místní a regionální úrovni;

52.vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly budování kapacit zúčastněných stran, zejména drobných rybářů, mezi něž patří pěší rybáři včetně sběračů měkkýšů, a jejich organizací a pobřežních a ostrovních komunit, a to i v nejvzdálenějších regionech, aby byly lépe připraveny účastnit se aktivně a účinně veřejných konzultací a rozhodovacích procesů týkajících se územního plánování námořních prostor; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité podporovat generační obměnu, a vyzývá členské státy, aby zajistily, že rozhodnutí o územním plánování nebudou vytvářet další překážky pro mladé lidi začínající s rybolovem;

53.zdůrazňuje, že vymezení oblastí určených pro energii z obnovitelných zdrojů na moři nebo pro ochranu mořských ekosystémů musí zohledňovat dopad na rybolov a akvakulturu, včetně historických a tradičních rybolovných oblastí; trvá na tom, že před vymezením zón je třeba systematicky provádět posouzení kumulativních environmentálních a socioekonomických dopadů a zajistit, aby dotčení pracovníci, zejména rybáři, byli v případě projektů větrných elektráren na moři předem informováni a před přijetím rozhodnutí s nimi byly projekty povinně konzultovány; v této souvislosti požaduje, aby bylo v souvislosti s pobřežními větrnými elektrárnami provedeno posouzení dopadů na stav rybolovných zdrojů a vyčíslení hlavních sociálních a ekonomických dopadů na rybolov;

54.zdůrazňuje, že opatření na ochranu mořských ekosystémů musí být založena na spolehlivých vědeckých a socioekonomických posouzeních a musí být přizpůsobena potřebám ochrany každé oblasti; zdůrazňuje, že zřízení a správa různých kategorií chráněných mořských oblastí, je-li to slučitelné s cíli ochrany, a nejlepší dostupné vědecké poradenství by měly umožnit koexistenci s udržitelnými rybolovnými činnostmi, a to i prostřednictvím vhodných diferencovaných řídicích opatření a zamezení automatickému vyloučení; zdůrazňuje rovněž potenciál „dalších účinných opatření zaměřených na ochranu jednotlivých území“;

55.vyzývá Komisi a členské státy, aby při posuzování potenciálu společného využívání námořních zón, včetně chráněných mořských oblastí nebo energie z obnovitelných zdrojů na moři, postupovaly systematicky a vědecky a aby se snažily nepohlížet na různé námořní zóny jako na oblasti, které se vzájemně vylučují; zdůrazňuje, že aktivní zapojení všech zúčastněných stran, a zejména rybářů, do navrhování, správy a hodnocení chráněných mořských oblastí přispívá k větší environmentální účinnosti, většímu přijetí ochranných opatření a lepšímu začlenění těchto oblastí do územního plánování námořních prostor; zdůrazňuje, že je třeba více zohledňovat změnu klimatu a měnící se oblasti výskytu rybích populací, aby byl zajištěn flexibilní přístup k vymezování zón, který odráží dynamickou povahu rybolovu;

56.vyzývá Komisi, aby podpořila přeshraniční přístup k územnímu plánování námořních prostor založený na mořských oblastech, a to podporou stávajících iniciativ, jako je Iniciativa pro širší oblast Severního moře; vyzývá Komisi a členské státy, aby se spolu se sousedními pobřežními státy zapojily do společných regionálních platforem pro řízení, a to po vzoru Komise na ochranu baltského mořského prostředí (známé také jako Helsinská komise nebo HELCOM), a to i s cílem určit společné rybářské koridory;

57.vyzývá členské státy, aby své vnitrostátní plány doplnily plány zaměřenými více na mořské oblasti a aby v případě potřeby vypracovaly makroregionální strategie plánování, včetně společných územních plánů námořních prostor; naléhavě vyzývá členské státy a země mimo EU, zejména sousední pobřežní státy, aby prohloubily svou spolupráci v oblasti územního plánování námořních prostor, zejména v mořských oblastech přiléhajících ke Spojenému království a ve Středozemním a Baltském moři; podporuje důraznější přístup k územnímu plánování námořních prostor založený na mořských oblastech, který zajistí, aby byl rybolov plně začleněn do rámců přeshraničního plánování a nebyl znevýhodňován roztříštěnými vnitrostátními rozhodnutími;

58.vyzývá k posílení spolupráce v oblasti územního plánování námořních prostor mezi EU, jejími členskými státy a třetími zeměmi; zdůrazňuje potřebu lepší koordinace mezi pobřežními státy v Lamanšském průlivu, což se týká zejména regionů v Lamanšském průlivu, kde je třeba zlepšit spolupráci se Spojeným královstvím a Normanskými ostrovy, zejména pokud jde o vymezení chráněných mořských oblastí; domnívá se, že spolupráce v tomto ohledu musí zahrnovat povinné a transparentní postupy konzultací se zúčastněnými stranami; vyzývá EU, Spojené království a další příslušné strany, aby vypracovaly regionální plán řízení pro Lamanšský průliv a Severní moře s cílem zajistit udržitelné využívání zdrojů a víceleté řízení rybolovu;

59.zdůrazňuje, že tato spolupráce se zeměmi mimo EU musí zajistit rovné podmínky a zabránit přesunu intenzity rybolovu na úkor loďstev a rybářských komunit EU; vyzývá proto Komisi, aby ve snaze prosazovat podobné normy v oblasti životního prostředí, řízení a sociální normy uplatňovala strukturovaný přístup k dialogu a spolupráci se sousedními pobřežními zeměmi a aby byla připravena přijmout veškerá nezbytná opatření na ochranu zájmů EU;

60.vyzývá k tomu, aby byla do územního plánování námořních prostor začleněna opatření ke zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se této změně a další příslušná environmentální opatření, aby bylo možné řešit problémy ovlivňující rybolov a akvakulturu, jako je eroze pobřeží, zvyšování teploty vody, invazivní druhy, okyselování oceánů, znečištění z pozemních i mořských zdrojů a kumulativní dopady; zdůrazňuje, že tato řešení musí být přiměřená, přizpůsobená místním podmínkám a předem posouzená z hlediska nákladové efektivnosti, přičemž je třeba se vyhnout univerzálním přístupům, které nezohledňují skutečné podmínky v každé mořské oblasti; zdůrazňuje, že klíčovou úlohu při monitorování, včasném odhalování a ochraně mohou hrát rybáři, pokud jsou řádně zapojeni, vyškoleni a podporováni;

61.upozorňuje na to, že eroze pobřeží a ústup pobřeží má zejména v oblastech, kde jsou zaváděny a rozvíjeny činnosti v oblasti akvakultury, velký dopad na pobřeží; vyzývá v této souvislosti k vypracování plánu EU pro odolnost pobřeží, který by zahrnoval integrované řízení pobřežních zón, zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, interakce mezi pevninou a mořem, znečištění moří a pevniny, opatření pro přizpůsobení pobřeží a cílenou podporu akvakultury; domnívá se, že členské státy hrají v tomto ohledu důležitou úlohu a že tyto dopady musí být zohledněny v jejich územních plánech námořních prostor;

62.je hluboce znepokojen reformou různých strukturálních fondů, kterou navrhuje Komise, a novým víceletým finančním rámcem, které výrazně sníží zdroje přidělené na rybolov, a tím ohrozí zlepšení v provádění směrnice o územním plánování námořních prostor;

63.zdůrazňuje, že je třeba vyčlenit značné prostředky na shromažďování dat a vědecký výzkum, jakož i na zlepšení sdílení dat a koordinace mezi členskými státy; věří, že standardizovanější a harmonizovanější data a metodiky pomohou upevnit místo rybolovu a akvakultury v územním plánování námořních prostor; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba vypracovat a aktualizovat vědecká data o dopadu změny klimatu na mořské vodní zdroje, zejména pokud jde o změny v zeměpisných oblastech, kde se rybí populace vyskytují nebo kde dochází k jejich tření, nebo o přesun rybích populací;

64.vyzývá k lepšímu a harmonizovanému shromažďování údajů a systematickému mapování rybolovných činností, které jsou předpokladem pro spravedlivé územní plánování námořních prostor založené na důkazech; vyzývá Komisi a členské státy, aby využívaly nejlepší dostupné a aktualizované údaje a informace;

65.domnívá se, že připravovaná Iniciativa EU pro pozorování oceánů („Ocean Eye“) by měla posílit a harmonizovat shromažďování údajů o mořích, a přispět tak ke zlepšení územního plánování námořních prostor; dále vyzývá k využití potenciálu platformy Evropské digitální dvojče oceánu, které by mělo přispět k lepšímu pochopení a předvídání dopadů změny klimatu na stav moří a mořských zdrojů a k vypracování vhodných strategií námořního plánování;

66.zdůrazňuje, že je třeba propojit územní plánování námořních prostor s Evropským námořním, rybářským a akvakulturním fondem a programem Horizont Evropa, a to i v rámci budoucího víceletého finančního rámce, aby se podpořil výzkum a inovace, a to i v oblastech konkrétně určených pro udržitelné a inovativní využití; domnívá se, že Komise a členské státy by měly podporovat, aby se při územním plánování námořních prostor využívaly digitální technologie, jako jsou evropské nástroje umělé inteligence;

67.vyzývá Komisi, aby provádění směrnice o územním plánování námořních prostor důkladně monitorovala; domnívá se, že příští hodnotící zpráva směrnice o územním plánování námořních prostor by se měla zaměřit na územní důsledky pro rybolov a akvakulturu, zapojení zúčastněných stran a přeshraniční spolupráci a poskytnout doporučení, jak by směrnice o územním plánování námořních prostor mohla přinést lepší výsledky z hlediska environmentální, sociální a hospodářské udržitelnosti; domnívá se, že územní plánování námořních prostor by mělo být posuzováno z hlediska územní rovnosti, chápané jako spravedlivé rozdělení přínosů a omezení mezi zúčastněné strany, území a generace, a nikoli pouze z hlediska jeho hospodářské nebo administrativní účinnosti;

68.vyzývá Komisi, aby konsolidovala evropskou platformu pro územní plánování námořních prostor tím, že poskytne příklady projektů územního plánování námořních prostor, mapovacích nástrojů a osvědčených postupů; naléhavě vyzývá členské státy, aby tuto platformu více využívaly při vypracovávání svých územních plánů námořních prostor, a usnadnily tak přijímání transparentních politických rozhodnutí, aniž by byly vyloučeny skutečné konzultace při řešení konfliktů při využívání a střetů zájmů;

69.podporuje revizi směrnice o územním plánování námořních prostor jako součást „aktu o oceánech“, jehož předložení se očekává koncem roku 2026; poznamenává, že směrnice o územním plánování námořních prostor je revidována souběžně s rámcovou směrnicí o strategii pro mořské prostředí; domnívá se, že tato revize by měla vytvořit soudržný rámec pro zlepšení koordinace mezi stávajícími právními předpisy a regulačním rámcem, a to zjednodušením překrývajících se předpisů, sladěním cílů, zjednodušením stávajících cílů a zavedením minimálních cílů, jichž je třeba dosáhnout v rámci námořních územních plánů, zlepšením soudržnosti mezi územním plánováním námořních a pevninských prostor a zavedením nástrojů sdíleného řízení; domnívá se, že při této revizi by mělo být zejména stanoveno, že ustanovení o zapojení zúčastněných stran, zejména rybářů a pobřežních komunit, jsou právně závazná, což by přispělo k harmonizovanějšímu uplatňováním všemi členskými státy; domnívá se, že navrhovaný akt by měl vytvořit synergii mezi různými předpisy a odvětvími v rámci skutečně ucelené koordinace politiky, aniž by ukládal nové povinnosti pro jednotlivá odvětví; dále se domnívá, že je třeba zavést minimální normy pro zajištění prostoru pro rybolov a akvakulturu, které přispějí ke strategické autonomii v oblasti potravinové soběstačnosti a k udržitelnosti a konkurenceschopnosti modré ekonomiky;

70.domnívá se, že revize směrnice o územním plánování námořních prostor by měla rovněž posílit přeshraniční přístup založený na více způsobech využití, aby se zmírnily kumulativní dopady a zlepšilo zapojení zúčastněných stran; domnívá se, že je rovněž důležité využít revizi ke snížení roztříštěnosti a nejistoty pro rybářské loďstvo EU;

71.domnívá se, že akt o oceánech by měl zahrnovat všechna území EU a zohledňovat jejich specifické rysy, zejména v případě nejvzdálenějších a ostrovních regionů; zdůrazňuje, že je důležité zapojit do přípravy nadcházejícího návrhu parlamentní Výbor pro rybolov, zejména pokud jde o potravinovou soběstačnost, strategickou úlohu rybolovu a akvakultury a účinné provádění společné rybářské politiky;

72.domnívá se, že nadcházející přezkum směrnice o územním plánování námořních prostor by měl být úzce spojen s prováděním Paktu pro oceány, s poskytováním dostatečných finančních zdrojů, zejména v příštím víceletém finančním rámci, a s konkrétními opatřeními, aby se zajistilo její účinné provádění a zabránilo se negativním dopadům na členské státy a zúčastněné strany; zdůrazňuje, že tyto zdroje musí být dostatečné, předvídatelné a snadno dostupné a že jejich využívání musí upřednostňovat opatření s hmatatelným dopadem;

73.vyzývá Komisi, aby plně začlenila územní plánování námořních prostor do rozvoje své Vize pro rybolov a akvakulturu do roku 2040 a aby tyto iniciativy propojila s výsledky hodnocení společné rybářské politiky;

74.pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.