PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:Kapitola IOBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1Předmět1.Toto nařízení zavádí společný systém účinného navracení státních příslušníků třetích zemí neoprávněně pobývajících na území členských států, a to v souladu se základními právy uznanými ▌Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a obecnými zásadami práva Unie, jakož i platnými mezinárodními závazky, včetně závazků v oblasti lidských práv.2.Cílem tohoto nařízení je umožnit členským státům přijímat nezbytná opatření k zajištění účinného navracení s ohledem na komplexní přístup stanovený v článku 3, čl. 4 písm. h) a čl. 5 písm. e) nařízení (EU) 2024/1351.

Článek 2Oblast působnosti1.Toto nařízení se vztahuje na státní příslušníky třetích zemí neoprávněně pobývající na území členských států.2.Toto nařízení se nevztahuje na osoby požívající práva na volný pohyb podle práva Unie, jak je stanoveno v čl. 2 bodě 5 nařízení (EU) 2016/399.3. Tímto nařízením nejsou dotčena ustanovení nařízení (EU) 2024/1351, 2024/1348 a 2024/1349.4. Aniž je dotčen odstavec 5 tohoto článku, toto nařízení se nevztahuje na státní příslušníky třetích zemí:a) na které se vztahuje odepření vstupu na vnějších hranicích v souladu s článkem 14 nařízení (EU) 2016/399 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (Úř. věst. L 77, 23.3.2016, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2016/399/oj). nebo v souladu s rovnocennými vnitrostátními právními předpisy v případě členských států, pro něž není uvedené nařízení závazné;b) kteří byli zadrženi nebo zastaveni příslušnými orgány v souvislosti s nedovoleným překročením vnější hranice členského státu po zemi, po moři nebo vzduchem a následně neobdrželi v tomto členském státě povolení k pobytu či oprávnění k pobytu;c) jejichž návrat je trestněprávní sankcí nebo důsledkem trestněprávní sankce podle vnitrostátního práva;d) na které se vztahuje vydávací řízení.5. Členský stát se může rozhodnout, že toto nařízení použije na jednu nebo více kategorií státních příslušníků třetích zemí uvedených v odst. 4 písm. a), b) a c). V takových případech se toto nařízení použije na tyto kategorie státních příslušníků třetích zemí ode dne, kdy členský stát oznámí své rozhodnutí ostatním členským státům a Komisi.6. Pokud se členský stát rozhodne uplatňovat toto nařízení na státní příslušníky třetích zemí, jejichž návrat je trestněprávní sankcí, nepoužijí se články 7, 9 a 10.7. Pokud jde o státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou v souladu s odst. 4 písm. a) a b) vyloučeni z oblasti působnosti tohoto nařízení, členské státy zajistí, aby zacházení s těmito příslušníky a úroveň ochrany nebyly méně příznivé, než je stanoveno v čl. 12 odst. 4 a 5, čl. 14 odst. 2, čl. 14 odst. 6 písm. c) a e), čl. 34 odst. 1 až 6 a článku 35, a bylo v souladu se zásadou nenavracení.2b. Toto nařízení se použije, aniž je dotčeno vnitrostátní trestní právo členských států, a zejména ustanovení, která v souvislosti s neoprávněným pobytem stanoví účinné, přiměřené a odrazující trestní sankce včetně trestu odnětí svobody, za předpokladu, že trestní řízení a uplatňování těchto sankcí neohrožují dosažení účinného navracení.▌

Článek 4DefinicePro účely tohoto nařízení se rozumí:1)„státním příslušníkem třetí země“ osoba, která není občanem Unie ve smyslu článku 20 Smlouvy o fungování Evropské unie a která není osobou požívající práva na volný pohyb podle práva Unie ve smyslu čl. 2 bodu 5 nařízení (EU) 2016/399;2)„neoprávněným pobytem“ přítomnost státního příslušníka třetí země na území určitého členského státu, pokud tato osoba nesplňuje nebo přestala splňovat podmínky vstupu uvedené v článku 6 nařízení (EU) 2016/399 nebo rovnocenné podmínky vstupu, pobytu nebo bydliště stanovené vnitrostátním právem v případě členských států, pro něž není uvedené nařízení závazné, ale které se účastní tohoto nařízení;3)„zemí návratu“a)třetí země, která je zemí původu státního příslušníka třetí země;b)třetí země, která je zemí formálního obvyklého bydliště státního příslušníka třetí země;c)třetí země tranzitu na cestě do Unie v souladu s dohodami nebo ujednáními Unie nebo členských států o zpětném přebírání osob;d)třetí země jiná než země uvedené v písmenech a) a b), ve které má státní příslušník třetí země právo na vstup a pobyt;e)bezpečná třetí země, ve vztahu k níž byla žádost státního příslušníka třetí země o mezinárodní ochranu zamítnuta jako nepřípustná podle čl. 59 odst. 8 nařízení (EU) 2024/1348, nebo v případě členských států, pro něž není uvedené nařízení závazné, v souladu s případnými odpovídajícími ustanoveními jejich vnitrostátního práva;f)první země azylu, ve vztahu k níž byla žádost státního příslušníka třetí země o mezinárodní ochranu zamítnuta jako nepřípustná podle čl. 58 odst. 4 nařízení (EU) 2024/1348, nebo v případě členských států, pro něž není uvedené nařízení závazné, v souladu s případnými odpovídajícími ustanoveními jejich vnitrostátního práva;g)třetí země, která není třetí zemí uvedenou v písmenech a), b) a d), s níž existuje dohoda nebo ujednání, na jejichž základě je státní příslušník třetí země přijat v souladu s článkem 17 tohoto nařízení.4)„rozhodnutím o návratu“ správní nebo soudní akt nebo rozhodnutí, kterým se rozhoduje nebo prohlašuje, že pobyt státního příslušníka třetí země je neoprávněný, a kterým se ukládá nebo prohlašuje povinnost opustit území členských států;4a) „návratem“ nebo „navracením“ činnost spočívající v tom, že neoprávněně pobývající státní příslušník třetí země:a) se dobrovolně navrátí podle bodu 6; nebo b) je vyhoštěn příslušnými orgány z členských států do jedné ze zemí návratu vymezených v rozhodnutí o vyhoštění nebo případně v rozhodnutí o návratu;4b) „rozhodnutím o vyhoštění“ správní nebo soudní akt nebo rozhodnutí, kterým se konstatuje nebo prohlašuje, že státního příslušníka třetí země je možné vyhostit do jedné či více zemí návratu uvedené v bodě 3;5)„vyhoštěním“ výkon rozhodnutí o návratu nebo rozhodnutí o vyhoštění příslušnými orgány formou fyzického dopravení mimo členské státy do země návratu;6)„dobrovolným návratem“ odchod neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země, z území členských států z vlastní vůle, s pomocí nebo bez pomoci a bez nutnosti vyhoštění, čímž splní svou povinnost opustit území během lhůty k dobrovolnému opuštění území stanovené v rozhodnutí o návratu nebo po jejím uplynutí;7)„útěkem“ jednání, kdy státní příslušník třetí země nezůstává k dispozici příslušným správním nebo soudním orgánům ▌; 8)„zákazem vstupu“ správní nebo soudní rozhodnutí nebo akt, kterým se ▌zakazuje vstup a pobyt na území členských států;▌11)„návratovou operací“ operace, kterou organizuje nebo koordinuje příslušný orgán nebo kterou podporuje Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (dále jen „agentura Frontex“) a při níž jsou navraceni státní příslušníci třetích zemí z jednoho nebo více členských států;▌

Článek 5Základní právaPři uplatňování tohoto nařízení jednají členské státy v plném souladu s příslušnými ustanoveními práva Unie včetně Listiny, s příslušným mezinárodním právem, se závazky týkajícími se přístupu k mezinárodní ochraně, se zásadou nenavracení a se základními právy.

Kapitola IIŘÍZENÍ O NÁVRATU▌Oddíl 2Postup pro nařízení návratu

Článek 7▌Rozhodnutí o návratu1.▌Příslušné orgány členského státu vydají každému státnímu příslušníkovi třetí země, který neoprávněně pobývá na území tohoto členského státu, rozhodnutí o návratu, kterým se konstatuje nebo ukládá povinnost opustit území členských států ▌.1a. V rozhodnutí o návratu:a) je uvedena lhůta k opuštění území nepřesahující 30 dnů, v níž má státní příslušník třetí země opustit území členských států, nebo b) je uvedeno, že státní příslušník třetí země opustí území členských států neprodleně. Lhůta k opuštění území uvedená v písmenu a) může být dále zkrácena a blíže upřesněna ve vnitrostátním právu.Členské státy mohou ve svém vnitrostátním právu stanovit, kdy se státnímu příslušníkovi třetí země poskytne lhůta k dobrovolnému opuštění území a kdy je mu nařízeno opustit území neprodleně.1b. Příslušné orgány mohou po zvážení zvláštních okolností daného jednotlivého případu stanovit lhůtu k opuštění území podle odstavce 1a, jež překračuje 30 dnů.1c. Příslušné orgány mohou po zvážení zvláštních okolností jednotlivého případu, zejména účasti v programu návratu a opětovného začlenění podle čl. 46 odst. 3 a plnění povinnosti spolupracovat stanovené v článku 21, lhůtu k opuštění území podle odstavce 1a prodloužit. 1d. Příslušné orgány mohou lhůtu k opuštění území podle odstavce 1a zkrátit v případě neplnění povinnosti spolupracovat stanovené v článku 21.1e. Lhůta k opuštění území se počítá ode dne vymezeného ve vnitrostátním právu. 2.Rozhodnutí o návratu se vydává písemně s uvedením věcných a právních důvodů. Státní příslušník třetí země obdrží informace o dostupných opravných prostředcích a lhůtách pro jejich podání. Rozhodnutí o návratu se oznámí státnímu příslušníkovi třetí země co nejdříve v souladu s vnitrostátním právem daného členského státu. Pokud není známo místo pobytu státního příslušníka třetí země, rozhodnutí o návratu se oznámí v souladu s vnitrostátním právem.3.Příslušné orgány mohou rozhodnout, že informace neposkytnou, nebo mohou rozhodnout o omezení informací na základě věcných důvodů, pokud vnitrostátní právní předpisy stanoví omezení práva na informace nebo pokud je to nezbytné pro ochranu veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo národní bezpečnosti a pro prevenci, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů. Za účelem přístupu k účinné právní ochraně je v takových případech státní příslušník třetí země informován o podstatě důvodů, na jejichž základě je rozhodnutí o návratu přijato. Povinnost informovat státního příslušníka třetí země o podstatě důvodů nezahrnuje povinnost zveřejnit utajované informace.4.Zemi nebo země návratu lze stanovit v rozhodnutí o návratu nebo před provedením vyhoštění v souladu s čl. 12 odst. 2a. Pokud se státní příslušník třetí země rozhodne pro dobrovolný návrat do jiné země návratu, než je země uvedená v rozhodnutí o návratu, není nutné vydávat nové rozhodnutí, které stanoví zemi návratu.4b. Příslušné orgány mohou vydat rozhodnutí o návratu i v případě, že vyhoštění brání překážka. Pokud byla v rozhodnutí o návratu určena země návratu a bylo zjištěno riziko porušení zásady nenavracení, vyhoštění do uvedené země návratu se v souladu s čl. 14 odst. 1 písm. a) odkládá.5.Státnímu příslušníkovi třetí země je na požádání poskytnut písemný nebo ústní překlad hlavních prvků rozhodnutí o návratu ▌, včetně informací o dostupných opravných prostředcích, v jazyce, kterému státní příslušník třetí země rozumí nebo o kterém lze důvodně předpokládat, že mu porozumí. Za tímto účelem mohou příslušné orgány případně využít standardní vzor pro překlad nebo strojově podporované překladatelské nástroje nebo nástroje využívající strojově generovaný překlad.6.Rozhodnutí o návratu ▌se vydává v rámci téhož aktu nebo v samostatném aktu současně a společně s rozhodnutím o ukončení oprávněného pobytu státního příslušníka třetí země nebo později, avšak bez zbytečného odkladu a aniž jsou dotčeny procesní záruky stanovené v kapitole IV a jiná příslušná ustanovení práva Unie a mezinárodního práva.7.Po vydání rozhodnutí o návratu využijí členské státy formulář („evropský příkaz k návratu“) stanovený podle odstavce 8. Formulář obsahuje hlavní prvky rozhodnutí o návratu a případně rozhodnutí o vyhoštění a zpřístupní se prostřednictvím Schengenského informačního systému v souladu s nařízením (EU) 2018/1860 ▌.8.Komise nejpozději šest měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost přijme prováděcí akt, kterým stanoví formulář evropského příkazu k návratu uvedeného v odstavci 7. Uvedený prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 49 odst. 2.9.Nejpozději v okamžiku přijetí prováděcího aktu uvedeného v odstavci 8 začnou členské státy, Komise a příslušné agentury EU, jako je agentura eu-LISA, zavádět nezbytná právní a technická opatření za účelem zpřístupnění evropského příkazu k návratu prostřednictvím Schengenského informačního systému, aby se usnadnilo splnění povinnosti uvedené v odstavci 7. Členským státům případně poskytuje podporu Komise a příslušné agentury EU, jako je agentura eu-LISA.9a. Nejpozději k datu použitelnosti uvedenému v čl. 52 odst. 3 tohoto nařízení Komise a příslušné agentury EU, jako je agentura eu-LISA, provedou v zájmu efektivnějšího používání článku 9 opatření k tomu, aby bylo možné evropský příkaz k návratu zpracovávat automatizovaným způsobem.9b. Nejpozději k datu použitelnosti uvedenému v čl. 52 odst. 3 tohoto nařízení oznámí členské státy Komisi nezbytná právní a technická opatření přijatá za účelem splnění povinnosti uvedené v odstavci 7.▌

Článek 8Výjimky z povinnosti vydat rozhodnutí o návratu1.Příslušné orgány členských států se mohou rozhodnout nevydat rozhodnutí o návratu v jednom z těchto případů, kdy je státní příslušník třetí země:a)přemístěn do jiného členského státu v souladu s postupem stanoveným v článku 23a nařízení (EU) 2016/399;b)přemístěn do jiného členského státu na základě dvoustranných dohod nebo ujednání nebo na základě spolupráce mezi členskými státy v souladu s článkem 44;c)osoba, jejíž neoprávněný pobyt je odhalen v souvislosti s hraničními kontrolami prováděnými při výstupu na vnější hranici v souladu s článkem 8 nařízení (EU) 2016/399 nebo rovnocennými kontrolami v souladu s vnitrostátním právem v případě členských států, pro něž není uvedené nařízení závazné, přičemž je nutné se v maximální možné míře vyvarovat odkladu opuštění území dotčeným státním příslušníkem třetí země.2.Rozhodnutí o návratu se nevydá v případech, kdy je státní příslušník třetí země držitelem platného povolení k pobytu, dlouhodobého víza nebo jiného povolení zakládajícího oprávnění k pobytu vydaného jiným členským státem ▌.3.V případech uvedených v odstavci 2 členský stát po státním příslušníkovi třetí země požaduje, aby neprodleně odjel na území tohoto jiného členského státu. Pokud státní příslušník třetí země tomuto požadavku nevyhoví nebo pokud je jeho okamžitý odjezd vyžadován z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo národní bezpečnosti, mohou členské státy požádat ostatní členské státy o spolupráci podle článku 44 nebo vydat rozhodnutí o návratu v souladu s článkem 7.4.Rozhodnutí o návratu se nevydá v případech, kdy ▌se použije postup uvedený v článku 9 ▌.

Článek 9Uznávání a výkon rozhodnutí o návratu vydaných jiným členským státem1.Členský stát, v němž státní příslušník třetí země neoprávněně pobývá (dále jen „vykonávající členský stát“), může uznat a vykonat vykonatelné rozhodnutí o návratu, a v příslušných případech rozhodnutí o vyhoštění, vydané tomuto státnímu příslušníkovi třetí země jiným členským státem (dále jen „vydávající členský stát“) podle čl. 7 odst. 1 a čl. 12 odst. 2. Výkon je založen na informacích dostupných v evropském příkazu k návratu uvedeném v čl. 7 odst. 7 a provede se v souladu s vnitrostátními pravidly a postupy podle článku 12.2.▌Členské státy nemusí za účelem uznání přijímat správní rozhodnutí nebo akty. Uznání nemusí mít formu správního řízení ▌.▌5.Pokud členský stát neuzná nebo nevykoná rozhodnutí o návratu nebo rozhodnutí o vyhoštění podle odstavce 1 ▌, vydá rozhodnutí o návratu za podmínek uvedených v článku 7 nebo rozhodnutí o vyhoštění podle čl. 12 odst. 2.6.Pokud členský stát uzná nebo vykoná rozhodnutí o návratu nebo rozhodnutí o vyhoštění podle odstavce 1, pozastaví vyhoštění, pokud jsou účinky rozhodnutí o návratu nebo rozhodnutí o vyhoštění ve vydávajícím členském státě pozastaveny, a může vydat rozhodnutí o návratu za podmínek uvedených v článku 7.7.Pokud vydávající členský stát rozhodnutí o návratu pozastaví nebo zruší nebo pokud je rozhodnutí o návratu zrušeno správním orgánem nebo soudem, vydá vykonávající členský stát rozhodnutí o návratu za podmínek stanovených v článku 7.8.Vydávající členský stát poskytne vykonávajícímu členskému státu na jeho žádost veškeré dostupné údaje a dokumenty nezbytné pro účely ▌návratu nebo vyhoštění v souladu s nařízením (EU) 2018/1860 ▌.▌9a. Použitím článku 9 není dotčeno použití výjimek stanovených v článku 8.11. Členské státy do okamžiku přijetí prováděcího aktu uvedeného v čl. 7 odst. 8 zahájí přípravné kroky, které usnadní uznávání rozhodnutí o návratu nebo rozhodnutí o vyhoštění vydaných jiným členským státem, případně včetně právních a technických opatření v jejich vnitrostátních systémech, změn vnitrostátních informačních systémů, příslušných školení a činností v rámci pilotních projektů.12. Do dvou let ode dne použitelnosti uvedeného v čl. 52 odst. 3 tohoto nařízení posoudí Komise provádění vzájemného uznávání podle odstavce 1 tohoto článku, zejména pokud jde o:a) to, zda členské státy zavedly právní a technická opatření, která zpřístupňují evropský příkaz k návratu prostřednictvím Schengenského informačního systému podle čl. 7 odst. 7, a zda jsou tato opatření účinná;b) to, zda členské státy zavedly právní a technická opatření k automatizovanému zpracování evropského příkazu k návratu podle čl. 7 odst. 9;c) účinnost uznávání a výkonu rozhodnutí o návratu a rozhodnutí o vyhoštění;d) zatížení vnitrostátních soudních a správních systémů, které z toho vyplývá, ae) výsledky příslušných školení a činností v rámci pilotních projektů.13. Na základě posouzení uvedeného v odstavci 12 Komise ve vhodných případech předloží legislativní návrhy, případně včetně cílených změn k zajištění účinného navracení, s cílem zavést povinné uznávání a výkon vykonatelných rozhodnutí o návratu a rozhodnutí o vyhoštění vydaných jiným členským státem. Jestliže Komise žádný návrh nepředloží, své rozhodnutí zdůvodní.

Oddíl 3Zákaz vstupu

Článek 10Vydání zákazu vstupu1.Rozhodnutí o návratu jsou spojena se zákazem vstupu, pokud:a)se na státního příslušníka třetí země vztahuje vyhoštění v souladu s článkem 12;b)povinnost opustit území členských států nebyla splněna ve lhůtách stanovených v souladu s čl. 7 odst. 1a až 1c;c)státní příslušník třetí země představuje bezpečnostní riziko v souladu s článkem 16.2.V jiných případech, než které jsou uvedeny v odstavci 1, mohou příslušné orgány spojit rozhodnutí o návratu nebo rozhodnutí o vyhoštění se zákazem vstupu, s přihlédnutím k relevantním okolnostem, zejména k míře, do níž státní příslušník třetí země spolupracuje.3.Zákaz vstupu se vydává písemně, a to jako součást rozhodnutí o návratu nebo rozhodnutí o vyhoštění, nebo samostatně. Zákaz vstupu se státnímu příslušníkovi třetí země oznámí v jazyce, kterému státní příslušník třetí země rozumí nebo o kterém lze důvodně předpokládat, že mu porozumí. Za tímto účelem mohou příslušné orgány případně využít standardní vzor pro překlad nebo strojově podporované překladatelské nástroje nebo nástroje využívající strojově generovaný překlad. 4.Příslušné orgány mohou uložit zákaz vstupu bez vydání rozhodnutí o návratu státnímu příslušníkovi třetí země, jenž neoprávněně pobývá na území členských států a jehož neoprávněný pobyt je odhalen v souvislosti s hraničními kontrolami prováděnými při výstupu v souladu s článkem 8 nařízení (EU) 2016/399 nebo rovnocennými kontrolami prováděnými v souladu s vnitrostátním právem v případě členských států, pro něž není uvedené nařízení závazné. Zákaz vstupu může být v těchto případech uložen a oznámen poté, co státní příslušník třetí země opustí území členských států, přičemž je nutné se v maximální možné míře vyvarovat odkladu odjezdu dotčeného státního příslušníka třetí země.4a. Pokud neoprávněně pobývající státní příslušník třetí země opustí území členských států před vydáním rozhodnutí o návratu, mohou příslušné orgány uložit zákaz vstupu, aniž by vydaly rozhodnutí o návratu.4b. Pokud důvody pro vydání zákazu vstupu vznikly po vydání rozhodnutí o návratu, mohou příslušné orgány uložit zákaz vstupu, aniž by vydaly nové rozhodnutí o návratu.5.Příslušné orgány mohou upustit od vydání zákazu vstupu v jednotlivých případech z humanitárních důvodů, pokud je státní příslušník třetí země obětí obchodování s lidmi nebo pokud řádně spolupracuje s příslušnými orgány, mimo jiné tím, že se zapíše do programu návratu a opětovného začlenění.6.Délka zákazu vstupu je stanovena po řádném zvážení všech relevantních okolností jednotlivého případu a činí nejvýše deset let. Aniž je dotčen čl. 16 odst. 3 písm. a), může být zákaz vstupu z řádně podložených důvodů vydán na dobu nejvýše dvaceti let vždy, kdy se považuje za nezbytné zabránit státnímu příslušníkovi třetí země ve vstupu na území členských států. ▌8.Doba zákazu vstupu začíná dnem, kdy státní příslušník třetí země opustil území členských států.

Článek 11Zrušení, pozastavení nebo zkrácení doby platnosti zákazu vstupu1.Aniž jsou dotčeny odstavce 2 a 3, může vydávající členský stát zákaz vstupu zrušit, pozastavit nebo zkrátit jeho dobu platnosti, pokud státní příslušník třetí země prokáže, že se dobrovolně vrátil.▌2.Aniž je dotčen odstavec 3, může příslušný orgán podle svého uvážení zákaz vstupu zrušit, pozastavit nebo zkrátit jeho dobu platnosti v odůvodněných jednotlivých případech, mimo jiné z humanitárních důvodů, s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem.3.Aniž je dotčen odstavec 4, může státní příslušník třetí země předložit odůvodněnou žádost o zrušení, pozastavení nebo zkrácení doby platnosti zákazu vstupu za předpokladu, že opustil území daného státu.4. Státní příslušník třetí země, jemuž byl vydán zákaz vstupu na dobu delší než deset let v souladu s čl. 10 odst. 6 nebo čl. 16 odst. 3 písm. a), může deset let po opuštění členských států požádat vydávající členský stát, aby přezkoumal, zda zákaz vstupu může být zrušen nebo pozastaven nebo zda může být zkrácena doba platnosti zákazu vstupu, a s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem, v příslušných případech mimo jiné k tomu, zda státní příslušník třetí země i nadále představuje bezpečnostní riziko podle článku 16 a zda je zákaz vstupu i nadále nutný k zamezení vstupu tohoto státního příslušníka třetí země na území členských států. Žádost o přezkum musí být odůvodněná.4a. Členské státy mohou podmínit zrušení zákazu vstupu náhradou nákladů na vyhoštění státního příslušníka třetí země.

Oddíl 4Výkon návratu

Článek 12Vyhoštění1.Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k vyhoštění státního příslušníka třetí země ▌, pokud:-a) nesplnil povinnost opustit území v souladu s článkem 7;a)nespolupracuje s orgány;▌c)spadá do oblasti působnosti článku 16;d)se bez povolení přestěhuje do jiného členského státu, a to i během období stanoveného v souladu s článkem 7;da) příslušné orgány považují vyhoštění za nezbytné a přiměřené v souladu s vnitrostátním právem z jiných důvodů než z důvodů uvedených v písmenech -a) až d).1a. Žádné ustanovení tohoto nařízení nebrání členským státům v tom, aby povolily nebo usnadnily dobrovolný návrat státního příslušníka třetí země, na kterého se jinak vztahuje vyhoštění podle odstavce 1, zejména pokud se má za to, že to povede k rychlejšímu a účinnějšímu navracení.2.Příslušné orgány mohou vydat rozhodnutí o vyhoštění kterémukoli státnímu příslušníkovi třetí země, na nějž se vztahuje rozhodnutí o návratu. Případné rozhodnutí o vyhoštění se vydává písemně a může být součástí téhož rozhodnutí jako rozhodnutí o návratu nebo být samostatným správním nebo soudním rozhodnutím či aktem nebo být součástí jiného správního nebo soudního rozhodnutí.2a. Pokud dosud nebyla určena země návratu nebo pokud se liší od dříve určené země, určí příslušný orgán v rozhodnutí o návratu nebo v rozhodnutí o vyhoštění před provedením vyhoštění jednu nebo více zemí návratu podle čl. 4 odst. 3.2b. Pokud je vydáno rozhodnutí o vyhoštění, musí být věcně a právně odůvodněno. Státní příslušník třetí země obdrží informace o dostupných opravných prostředcích a lhůtách pro jejich podání. Rozhodnutí o vyhoštění se oznámí státnímu příslušníkovi třetí země co nejdříve v souladu s vnitrostátním právem daného členského státu.2c. Pokud je vydáno rozhodnutí o vyhoštění, státnímu příslušníkovi třetí země je na požádání poskytnut písemný nebo ústní překlad hlavních prvků tohoto rozhodnutí, včetně informací o dostupných opravných prostředcích, v jazyce, kterému státní příslušník třetí země rozumí nebo o kterém lze důvodně předpokládat, že mu porozumí. Za tímto účelem mohou příslušné orgány případně využít standardní vzor pro překlad, strojově podporované překladatelské nástroje nebo nástroje se strojově generovaným překladem.3.Pokud státní příslušník třetí země uvede nebo orgány členského státu zjistí relevantní známky, že vyhoštěním by byla porušena zásada nenavracení, příslušné orgány odkáží státního příslušníka třetí země na vhodné řízení, v příslušných případech včetně azylového řízení v souladu s nařízením (EU) 2024/1348, nebo v souladu s vnitrostátním právem posoudí, zda je vyhoštění v souladu se zásadou nenavracení. Dotčený státní příslušník třetí země předloží co nejdříve veškeré relevantní údaje týkající se jeho osobní situace, aby doložil své tvrzení, že vyhoštěním by byla porušena zásada nenavracení. Příslušné orgány mohou jako podklad využít či zohlednit případné dřívější posouzení rizika spojeného s návratem. Další posouzení rizika spojeného s návratem se provede pouze v případě, že poskytnuté informace jsou podložené. 3a. Členské státy mohou rozhodnout, že zásadu nenavracení může posoudit jiný orgán než příslušný orgán, který vydává nebo vykonává rozhodnutí o návratu.4.Donucovací opatření přijatá k zajištění vyhoštění musí být nezbytná a přiměřená a v žádném případě nesmí překročit únosnou míru. Provádějí se v souladu s vnitrostátními právními předpisy za dodržování základních práv a je při nich náležitě respektována důstojnost a tělesná integrita dotčeného státního příslušníka třetí země.5.Při uskutečňování vyhoštění leteckou cestou členské státy přihlížejí ke společným pravidlům o bezpečnostních ustanoveních pro společné návraty leteckou cestou stanoveným v příloze rozhodnutí Rady 2004/573/ES Rozhodnutí Rady 2004/573/ES ze dne 29. dubna 2004 o organizaci společných letů za účelem navrácení státních příslušníků třetích zemí, na které se vztahuje individuální příkaz o vyhoštění, z území dvou nebo více členských států (Úř. věst. L 261, 6.8.2004, s. 28, ELI: http://data.europa.eu/eli/dec/2004/573/oj)..▌

▌Článek 14Podmínky pro odklad vyhoštění1.Vyhoštění podle článku 12 se odloží za těchto okolností:a)pokud by jím byla porušena zásada nenavracení nebob)pokud a dokud je rozhodnutí o návratu pozastaveno v souladu s článkem 28.2.Vyhoštění podle článku 12 lze odložit ▌podle zvláštních okolností jednotlivého případu. V případě, že existuje riziko útěku, lze uplatnit další opatření podle odstavce 7. 3.Pokud státní příslušník třetí země požádá o odklad vyhoštění, musí být žádost řádně odůvodněna.4.▌Členské státy dotčenému státnímu příslušníkovi třetí země poskytnou písemné potvrzení o odkladu podle odstavce 1 nebo 2 a o jeho právech během odkladu. Překlad tohoto potvrzení může být státnímu příslušníkovi třetí země sdělen ústně v jazyce, kterému státní příslušník třetí země rozumí nebo o kterém lze důvodně předpokládat, že mu porozumí, a to i s využitím tlumočnických služeb.5.▌Odklad vyhoštění ▌se ▌přezkoumá v případě změny relevantních okolností.6.Pokud jde o situaci státního příslušníka třetí země, včetně plnění povinností stanovených tímto nařízením ze strany státního příslušníka třetí země, během doby, o kterou je vyhoštění odloženo, zohlední se:a)základní potřeby;b)celistvost rodiny, jejíž příslušníci se nacházejí na území členského státu;c)neodkladná zdravotní péče a základní léčba v případě onemocnění;d)přístup nezletilých osob k systému základního vzdělávání podle délky jejich pobytu;e)zvláštní potřeby zranitelných osob.7.Pokud je vyhoštění odloženo, lze použít opatření stanovená v článku 21, 23c a 29, jsou-li splněny příslušné podmínky.

Článek 15Monitorování vyhoštění▌ Členské státy zavedou nezávislý systém pro monitorování nucených návratů. ▌Členské státy mohou využívat stávající monitorovací mechanismy, jako jsou struktury a odborné znalosti zavedené podle nařízení (EU) 2024/1356, které jsou relevantní pro účely tohoto článku.▌

Článek 16Navracení státních příslušníků třetích zemí, kteří představují bezpečnostní riziko1.Tento článek se vztahuje na státní příslušníky třetích zemí, pokud:a)představují hrozbu pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo národní bezpečnost, včetně případů, kdy se na ně vztahuje záznam podle čl. 24 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1861Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1861 ze dne 28. listopadu 2018 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému (SIS) v oblasti hraničních kontrol, o změně Úmluvy k provedení Schengenské dohody a o změně a zrušení nařízení (ES) č. 1987/2006 (Úř. věst. L 312, 7.12.2018, s. 14, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2018/1861/oj).;b)lze se důvodně domnívat, že spáchali závažný trestný čin uvedený v čl. 2 odst. 2 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/dec_framw/2002/584/oj). nebo spáchali trestný čin, na který se podle vnitrostátního práva vztahuje trest odnětí svobody v délce nejméně dvou let, nebo spáchali několik trestných činů, na které se podle vnitrostátního práva odsuzujícího členského státu vztahuje trest odnětí svobody v délce nejméně jednoho roku;ba) lze se důvodně domnívat, že se daná osoba podílela na páchání některého z trestných činů uvedených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541Směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2017/541 ze dne 15. března 2017 o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV (Úř. věst. L 88, 31.3.2017, s. 6, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2017/541/oj).;c)lze se důvodně domnívat, že mají v úmyslu spáchat trestný čin podle písmene b) a ba) tohoto odstavce na území některého členského státu;ca) lze se důvodně domnívat, že představují jinou bezpečnostní hrozbu vymezenou vnitrostátním právem.2.Na státní příslušníky třetích zemí spadající do oblasti působnosti tohoto článku se vztahuje vyhoštění v souladu s článkem 12.2a. Ustanovení odst. 1 písm. b), ba) a c) se vztahují na státní příslušníky třetích zemí, o nichž se lze důvodně domnívat, že podněcovali k páchání trestných činů v nich uvedených nebo se na jejich páchání jinak podíleli.2b. Členské státy přijmou nezbytná opatření k tomu, aby rozhodnutí o návratu týkající se státních příslušníků třetích zemí, na které se vztahuje tento článek, byla zpracována a vykonána přednostně.3.Odchylně od příslušných ustanovení tohoto nařízení se může na státní příslušníky třetích zemí spadající do oblasti působnosti tohoto článku vztahovat:a)zákaz vstupu vydaný v souladu s článkem 10, který překračuje maximální dobu stanovenou v čl. 10 odst. 6, nebo časově neomezený zákaz vstupu, je-li to odůvodněné a přiměřené bezpečnostnímu riziku, které tento státní příslušník třetí země představuje. V těchto případech se použije čl. 11 odst. 4;b)zajištění podle čl. 29 odst. 3 písm. c);c)zajištění ve věznicích, případně s tím, že budou v maximální možné míře odděleni od běžných vězňů;d)zajištění po dodatečnou dobu, jež překračuje maximální dobu uvedenou v čl. 32 odst. 3 a která je stanovena soudem s přihlédnutím k zvláštním okolnostem jednotlivého případu a podléhá soudnímu přezkumu alespoň každé tři měsíce.4.Pokud hrozbu pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo národní bezpečnost, kterou představují státní příslušníci třetích zemí podle odst. 1 písm. a), nelze účinně řešit podle tohoto článku, mohou členské státy stanovit další opatření podle vnitrostátního práva. Členské státy zajistí, aby při přijímání příslušného rozhodnutí bylo dané opatření nezbytné a přiměřené s ohledem na závažnost hrozby pro veřejnou bezpečnost nebo nebezpečí, které dotčená osoba představuje.4a. Členské státy mohou vycházet z důkladného bezpečnostního posouzení všech relevantních okolností, které příslušné orgány provedly v předchozích fázích, a to i v souvislosti s azylovým řízením, řízením o vízech a řízením o ochraně hranic, včetně prověřování.

Článek 17Navracení do třetí země, s níž existuje dohoda nebo ujednání1.Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí ve smyslu čl. 4 prvního pododstavce bodu 3 písm. g) vyžaduje uzavření dohody nebo ujednání se třetí zemí. Takovou dohodu nebo ujednání lze uzavřít se třetí zemí pouze tehdy, jsou-li dodržovány mezinárodní normy a zásady v oblasti lidských práv v souladu s mezinárodním právem, včetně zásady nenavracení.2.Dohoda nebo ujednání podle odstavce 1 stanoví:a)postupy pro návrat neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí z ▌ členských států do třetí země uvedené v odstavci 1;b)podmínky pobytu státního příslušníka třetí země ve třetí zemi uvedené v odstavci 1, včetně příslušných povinností a úkolů stran této dohody nebo ujednání;▌d)povinnosti třetí země uvedené v odst. 1 druhé větě;▌f)důsledky, které budou vyvozeny v případě porušení dohody nebo ujednání nebo významných změn, které mají nepříznivý dopad na situaci ve třetí zemi.2a. Pokud dohoda nebo ujednání podle odstavce 1 stanoví navazující návrat do země návratu podle čl. 4 odst. 3 písm. a) až d), tato dohoda nebo ujednání navíc k odstavci 2 stanoví:a) důsledky v případě, že navazující návrat není možný;b) příslušné povinnosti a úkoly stran dohody nebo ujednání;c) důsledky, které budou vyvozeny v případě významné změny, která má nepříznivý dopad na situaci ve třetí zemi podle odstavce 1;d) nezávislý orgán nebo mechanismus pro monitorování účinného uplatňování této dohody nebo ujednání.Dohoda nebo ujednání podle prvního pododstavce může zahrnovat podmínky pro zajištění ve třetí zemi uvedené v odstavci 1.3.Členské státy včas informují příslušné členské státy o jednáních o dohodě nebo ujednání uvedených v odstavci 1 se třetí zemí, která má s těmito členskými státy společnou hranici. Členské státy informují Komisi a ostatní členské státy o veškerých dvoustranných a mnohostranných dohodách nebo ujednáních uzavřených v souladu s odstavcem 1 před jejich vstupem v platnost, nebo v případě, že se má dohoda nebo ujednání provádět prozatímně, před začátkem prozatímního provádění. Komise a ostatní členské státy jsou rovněž informovány o veškerých následných změnách nebo ukončení těchto dohod nebo ujednání.4.Do třetí země uvedené v odstavci 1 nesmí být navráceny nezletilé osoby bez doprovodu ▌.

Oddíl 5Navracení nezletilých osob

Článek 18Nejlepší zájem dítětePři uplatňování ustanovení tohoto nařízení je pro příslušné orgány prvořadým hlediskem nejlepší zájem dítěte.

Článek 19Posouzení věku nezletilých osob1. Existují-li na základě prohlášení státního příslušníka třetí země, dostupných dokladů nebo jiných relevantních známek pochybnosti o tom, zda je státní příslušník třetí země nezletilou osobou, může příslušný orgán provést ▌posouzení věku v souladu s vnitrostátními nebo unijními právními předpisy. Na takové posouzení věku lze použít článek 25 nařízení (EU) 2024/1348.2. Příslušný orgán může využívat posouzení věku provedená v předchozích fázích řízení o návratu nebo v jiných příslušných řízeních.3. Členský stát může uznat výsledky posouzení věku provedeného jinými členskými státy, pokud bylo provedeno v souladu s právem Unie.6. Odmítnutí podrobit se posouzení věku, včetně lékařské prohlídky, nebrání rozhodujícímu orgánu pokračovat v řízení o návratu. Takové odmítnutí lze považovat pouze za vyvratitelnou domněnku, že žadatel není nezletilou osobou.

Článek 20Navracení nezletilých osob bez doprovodu1.▌V souladu s nejlepším zájmem dítěte se zajistí pomoc ze strany vhodných subjektů jiných než orgánů vykonávajících návrat.2.Je jmenován zástupce nebo osoba určená k ochraně nejlepšího zájmu dítěte, kteří v rámci procesu navracení v příslušných případech zastupují nezletilou osobu bez doprovodu, poskytují jí pomoc nebo jednají jejím jménem. Zajistí se, aby byl jmenovaný zástupce náležitě vyškolen v komunikaci vstřícné k dětem a odpovídající věku dítěte a aby dokázal komunikovat, v jazyce, kterému nezletilá osoba rozumí nebo o kterém lze důvodně předpokládat, že mu porozumí, případně s použitím tlumočnických služeb. Touto osobou může být osoba určená k tomu, aby jednala jako zástupce, podle směrnice (EU) 2024/1346 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1346 ze dne 14. května 2024, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (Úř. věst. L, 2024/1346, 22.5.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2024/1346/oj)., pokud k takovému určení v souladu s článkem 27 uvedené směrnice došlo.3.Nezletilá osoba bez doprovodu je vyslechnuta buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce nebo ▌osoby uvedených v odstavci 2, a to i v souvislosti s určením nejlepšího zájmu dítěte. Nejpozději před vyhoštěním nezletilé osoby bez doprovodu z území členského státu se orgány tohoto členského státu ujistí, že tato nezletilá osoba bude navrácena členu své rodiny, ustanovenému opatrovníkovi nebo do odpovídajícího přijímacího zařízení v zemi návratu.

Kapitola IIIPOVINNOSTI STÁTNÍHO PŘÍSLUŠNÍKA TŘETÍ ZEMĚ

Článek 21Povinnost spolupracovat1.Státní příslušníci třetích zemí jsou povinni splnit povinnost opustit území členských států a spolupracovat s příslušnými orgány členských států ve všech fázích řízení o návratu ▌.1a. Státní příslušníci třetích zemí poskytnou příslušným orgánům bez zbytečného odkladu informace o veškerých změnách své individuální situace, které jsou relevantní pro účely tohoto nařízení.2.Aniž je dotčena povinnost opustit území členských států, státní příslušníci třetích zemí:a)jsou k dispozici příslušným orgánům na území členského státu příslušného k řízení o návratu, jež je s nimi vedeno, neutečou, a to ani do jiného členského státu, a dostaví se k odjezdu v rámci přepravy za účelem návratu, jak stanoví příslušný orgán;aa) fyzicky ani verbálně nebrání návratu;b)poskytnou ▌bez zbytečného odkladu veškeré informace a fyzické a digitální doklady, včetně kopií a elektronických záznamů, jež jsou relevantní pro zjištění nebo ověření totožnosti či státní příslušnosti nebo jsou jinak v rámci řízení o návratu ▌relevantní, pokud je mají k dispozici nebo lze důvodně předpokládat, že je mohou získat, zejména poskytnutím dokladu totožnosti nebo cestovního dokladu příslušným orgánům nebo spoluprací při získávání dokladu totožnosti nebo cestovního dokladu;c)nesmí ▌doklady, informace a dokumenty uvedené v písm. b) a ba) tohoto odstavce zničit, neposkytnout nebo se jich jinak zbavit, používat přezdívky s podvodným úmyslem, poskytovat jiné nepravdivé informace v ústní nebo písemné podobě nebo jinak uvádět orgány v omyl nebo podvodně bránit řízení o návratu ▌;d)podají vysvětlení v případě, že u sebe nemají doklad totožnosti ani cestovní doklad;e)poskytnou informace o třetích zemích tranzitu, cestovních trasách nebo jiných třetích zemích, s nimiž mohou mít spojení, jež by mohla usnadnit návrat;f)poskytnou biometrické údaje vymezené ve vnitrostátním a unijním právu, včetně čl. 2 odst. 1 písm. s) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1358 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1358 ze dne 14. května 2024 o zřízení systému „Eurodac“ pro porovnávání biometrických údajů za účelem účinného uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351 a (EU) 2024/1350 a směrnice Rady 2001/55/ES a za účelem zjištění totožnosti neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti a o žádostech orgánů pro vymáhání práva členských států a Europolu o porovnání údajů s údaji systému Eurodac pro účely vymáhání práva, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1240 a (EU) 2019/818 a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 603/2013 (Úř. věst. L, 2024/1358, 22.5.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1358/oj).;fa) splní cestovní požadavky dopravců a vstupní požadavky orgánů třetích zemí, včetně zdravotních požadavků, pokud tyto požadavky obecně platí pro mezinárodní cestující;g)na žádost příslušných orgánů poskytnou přesné kontaktní údaje, včetně současného bydliště, adresy, telefonního čísla, na němž mohou být zastiženi, a případně adresu elektronické pošty;h)poskytnou bez zbytečného odkladu informace o veškerých změnách kontaktních údajů uvedených v písmenu g);i)dodrží všechna opatření uložená na základě čl. 23 odst. 1 a čl. 23c odst. 1 po celou dobu řízení o návratu;j)poskytnou veškeré požadované informace a prohlášení v souvislosti se žádostmi podanými příslušným orgánům daných třetích zemí za účelem získání cestovních dokladů, a v případě potřeby spolupracují s těmito orgány třetích zemí;k)▌se dostaví osobně k příslušným vnitrostátním orgánům nebo orgánům třetí země na místě určeném těmito orgány nebo se s nimi ▌spojí prostřednictvím videokonference, podle požadavků příslušných orgánů, za účelem získání cestovních dokladů a prokázání jejich totožnosti nebo státní příslušnosti;l)pokud to vyžadují příslušné orgány, účastní se poradenství v oblasti navracení a opětovného začlenění;la) dodrží další relevantní dodatečná opatření související s návratem podle vnitrostátního práva.Povinnostmi uloženými státnímu příslušníkovi třetí země podle tohoto článku nejsou dotčeny povinnosti a opatření nesouvisející s návratem stanovené vnitrostátním právem.3.Informace a ▌ doklady, nebo nejsou-li dostupné, jejich kopie uvedené v odst. 2 písm. b) zahrnují zejména prohlášení státních příslušníků třetích zemí a veškeré doklady, jež mají k dispozici a které se týkají:a)jejich jména, data a místa narození, pohlaví a státní příslušnosti nebo státních příslušností nebo skutečnosti, že státní příslušník třetí země je bez státní příslušnosti;b)jejich rodinných příslušníků a dalších osobních údajů státního příslušníka třetí země, jsou-li relevantní pro provedení řízení o návratu ▌ nebo pro určení země návratu;c)druhu, počtu, doby platnosti a vydávající země jakéhokoli dokladu totožnosti nebo cestovního dokladu státních příslušníků třetích zemí a dalších jimi poskytnutých dokladů, které příslušný orgán považuje za relevantní pro účely jejich identifikace, pro provedení řízení o návratu ▌a pro určení země návratu;d)veškerých povolení k pobytu nebo jiných povolení zakládajících oprávnění k pobytu státních příslušníků třetích zemí vydaných jiným členským státem nebo třetí zemí;e)případného rozhodnutí o návratu, rozhodnutí nařizující vyhoštění nebo zákazu vstupu vydaného v jiném členském státě;f)země nebo zemí a místa nebo míst předchozího pobytu, cestovních tras, zemí tranzitu a cestovních dokladů.4.Pokud se příslušné orgány rozhodnou uchovávat jakýkoli dokument nezbytný pro účely ▌ návratu podle odst. 2 písm. b), zajistí, aby státní příslušník třetí země ▌ obdržel bez zbytečného odkladu fotokopie nebo jiný vhodný doklad o uchování daných dokumentů. V případě dobrovolného návratu ▌příslušné orgány buď předají tyto doklady zpět státnímu příslušníkovi třetí země v okamžiku odjezdu, nebo při příjezdu do třetí země.5.Státní příslušník třetí země musí být dosažitelný komunikačními prostředky vymezenými vnitrostátním právem. Členské státy ve vnitrostátním právu ▌ stanoví způsob komunikace a okamžik, kdy se má za to, že státní příslušník třetí země sdělení obdržel a že mu bylo sdělení oznámeno, nebo pro účely takové komunikace využívají digitální systémy vyvinuté a/nebo podporované členskými státy nebo Unií.

Článek 21aRiziko útěku1. Není-li prokázán opak, riziko útěku v daném jednotlivém případě existuje, pokud je v případě neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země splněna alespoň jedna z těchto podmínek:a) státní příslušník třetí země bez povolení vstoupil nebo se přestěhoval na území členského státu, a to i po tranzitu přes třetí zemi, nebo se o to pokusil;b) na státního příslušníka třetí země se vztahuje rozhodnutí o návratu vydané jiným členským státem, než na jehož území daná osoba v současné době neoprávněně pobývá, a to i na základě záznamů vložených do Schengenského informačního systému podle nařízení (EU) 2018/1860;c) státní příslušník třetí země nedodržuje jedno či více opatření uložených v souladu s čl. 23 odst. 1 a čl. 23b odst. 1 nebo dává najevo nebo prokazuje záměr tato opatření nedodržovat;d) státní příslušník třetí země opětovně vstoupil na území členských států v rozporu s platným zákazem vstupu.2. V případech, na které se nevztahuje odstavec 1, se riziko útěku určí na základě celkového posouzení zvláštních okolností jednotlivého případu. Posouzení zahrnuje jedno či více z následujících kritérií týkajících se dotčeného neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země:a) státní příslušník třetí země nemá pevné bydliště ani adresu;b) státní příslušník třetí země nesplnil povinnost opustit území členských států ve lhůtě stanovené v souladu s čl. 7 odst. 1a písm. a);c) pokud má v nejbližší době proběhnout odjezd a existují důvody se domnívat, že státní příslušník třetí země má v úmyslu porušit povinnost spolupráce stanovenou v čl. 21 odst. 2 písm. a);d)státní příslušník třetí země používá falešné nebo padělané doklady totožnosti nebo cestovní doklady, povolení k pobytu či víza či doklady prokazující splnění podmínek pro vstup, nebo tyto doklady zničil či se jich jinak zbavil, používá přezdívky s podvodným úmyslem, poskytl jiné nepravdivé informace v ústní nebo písemné podobě nebo jiným způsobe podvodně brání řízení o návratu nebo zpětném převzetí;e) státní příslušník třetí země se neúčastní poradenství v oblasti návratu a opětovného začlenění, pokud to vyžadují příslušné orgány;f) státní příslušník třetí země nemá sociální vazby, zejména rodinné vazby, a nemá dostatečné prostředky obživy;g) státní příslušník třetí země neplní povinnosti podle čl. 21 odst. 2 písm. a) až c), e), fa) a i) až k), včetně nedostatečné spolupráce při získání cestovních dokladů;h) jiná kritéria než kritéria uvedená v písmenech a) až f) stanovená ve vnitrostátním právu.▌

Kapitola IIIaOPATŘENÍ NA PODPORU NAVRACENÍ A ALTERNATIVY K ZAJIŠTĚNÍ

Článek 23Dostupnost v rámci procesu navracení1. K přípravě a zajištění účinného navracení nebo k posílení pobídky ke splnění povinnosti opustit území a povinnosti spolupracovat mohou členské státy uložit státnímu příslušníkovi třetí země jedno nebo více z těchto opatření:a) povinnost setrvat v zeměpisné oblasti na území členského státu, v níž se mohou volně pohybovat;b) povinnost pobývat na určité adrese či místě určeném příslušnými orgány;c) povinnost hlásit se u příslušných orgánů ve stanovené době osobně či jinými prostředky, jak je stanoveno ve vnitrostátním právu;d) jiná opatření než opatření uvedená v písmenech a) až c), pokud tak stanoví vnitrostátní právo. 2.Opatření podle odstavce 1 se použijí pouze v rozsahu, v jakém jsou slučitelná se zvláštními potřebami zranitelných osob a nejlepším zájmem dítěte.2a. Opatření uvedená v odstavci 1 lze uložit i státním příslušníkům třetích zemí, kteří nemohou být vyhoštěni z důvodu nespolupráce s příslušnými orgány.3.Na žádost mohou příslušné orgány udělit státnímu příslušníkovi třetí země povolení dočasně nedodržovat některá z opatření uvedených v odstavci 1.▌4.Státní příslušník třetí země obdrží informace o tom, zda bylo povolení v souladu s odstavcem 3 uděleno či nikoli.5.Státní příslušník třetí země není povinen žádat o povolení podle odstavce 3 k tomu, aby se mohl dostavit na úřad nebo k soudu, pokud by tím byly jinak porušeny povinnosti stanovené v odstavci 1, a pokud je jeho přítomnost nutná. Státní příslušník třetí země takové termíny předem oznámí příslušným orgánům.6.Rozhodnutí přijatá v souladu s odst. 1 písm. b) a c) se vyhotovují písemně, jsou přiměřená a zohledňují zvláštní okolnosti dotčeného státního příslušníka třetí země.7. Státní příslušník třetí země obdrží informace o každém rozhodnutí o použití opatření uvedených v odstavci 1 tohoto článku a o důsledcích nedodržení tohoto rozhodnutí, včetně zajištění podle článku 29.

Článek 23aVyšetřovací úkony1. Aniž jsou dotčeny vyšetřovací úkony z jiných důvodů nesouvisejících s návratem v souladu s vnitrostátním právem, příslušné orgány členských států mohou v případě, že je to nezbytné, přiměřené a řádně odůvodněné za účelem přípravy nebo zajištění účinného navracení:a)prohledat státního příslušníka třetí země a na základě předchozího soudního příkazu nebo, je-li to nezbytné, přiměřené a řádně odůvodněné naléhavostí této prohlídky, na základě správního rozhodnutí v souladu s vnitrostátním právem místo jeho pobytu nebo jiné příslušné prostory;aa)přijmout správní opatření za účelem zajištění souladu s povinností poskytnout biometrické údaje, jak je stanoveno ve vnitrostátním právu, včetně otisků prstů, což by mohlo zahrnovat možnost použít donucovací prostředky jako poslední možnost, pokud státní příslušník třetí země neposkytne biometrické údaje požadované podle čl. 21 odst. 2 písm. f);b) prohledat a zajistit osobní věci, elektronická zařízení a jiné relevantní předměty; c) nařídit další vyšetřovací úkony, pokud tak stanoví vnitrostátní právo.2. Vyšetřovací úkony podle odst. 1 písm. a) až c) tohoto článku lze provést i bez souhlasu dotčeného státního příslušníka třetí země.3.Při provádění vyšetřovacích úkonů uložených uložené v souladu s odst. 1 písm. a) až c) tohoto článku jsou dodržována základní práva a vztahují se na ně záruky a opravné prostředky stanovené v právu Unie a vnitrostátním právu.

Článek 23bDůsledky neplnění povinnosti spolupracovat 1. V případě neplnění povinnosti spolupracovat stanovené v čl. 21 odst. 1 a požadavků podle čl. 21 odst. 2 uloží členské státy dotčenému státnímu příslušníkovi třetí země jedno či více opatření uvedených v čl. 23 odst. 1 a mohou uložit jedno či více z následujících opatření, která musí být účinná a přiměřená:b) zamítnutí nebo snížení určitých dávek a příspěvků, pokud tak stanoví vnitrostátní právo, ledaže by to vedlo k tomu, že by daná osoba nebyla schopna uspokojit své základní potřeby;c) zamítnutí nebo snížení pobídek poskytovaných na podporu dobrovolného návratu včetně odmítnutí nebo omezení pomoci při programech návratu a opětovného začlenění podle čl. 46 odst. 3;d) zamítnutí nebo odnětí pracovního povolení, pokud tak stanoví vnitrostátní právo;e) prodloužení doby trvání zákazu vstupu až do maximální délky uvedené v čl. 10 odst. 6;f) trestní sankce včetně trestu odnětí svobody, pokud tak stanoví vnitrostátní právo;g) finanční sankce;h)jiná než výše uvedená opatření nebo důsledky, pokud tak stanoví vnitrostátní právo.

Článek 23cAlternativní opatření k zajištění1. Členské státy mohou uložit jedno či více z následujících alternativních opatření k zajištění s přihlédnutím k individuální situaci dotčeného státního příslušníka třetí země, včetně míry rizika útěku posuzovaného v souladu s článkem 21a:a) složení přiměřené finanční záruky;b) používání elektronického sledování;c) jiná opatření než opatření uvedená v písmenech a) a b), pokud tak stanoví vnitrostátní právo.1a.Cílem opatření uvedených v prvním pododstavci je primárně zajištění efektivního a včasného návratu státního příslušníka třetí země.2. V rozhodnutí o použití opatření uvedených v odstavci 1 tohoto článku jsou uvedeny relevantní věcné i právní důvody.3. Státní příslušníci třetích zemí obdrží písemné informace o každém rozhodnutí o použití opatření uvedených v odstavci 1 tohoto článku a o důsledcích nedodržení tohoto rozhodnutí, včetně zajištění podle článku 29.4. Členské státy zajistí, aby rozhodnutí přijatá v souladu s odstavcem 2 tohoto článku byla na žádost dotčené osoby nebo z moci úřední přezkoumána soudním orgánem.

Kapitola IVZÁRUKY A OPRAVNÉ PROSTŘEDKYOddíl 1Procesní záruky

Článek 24Právo na informace1.Příslušné orgány zajistí, aby státní příslušníci třetích zemí, kteří mají být navráceni, byli informováni o:a)účelu ▌řízení ▌;b)právech a povinnostech státních příslušníků třetích zemí ▌podle článků 21 a 23, důsledcích nedodržení povinnosti podle článků 23b a čl. 29 odst. 3 písm. e), existenci záznamu o návratu osoby v Schengenském informačním systému a uznávání a výkonu rozhodnutí o návratu vydaného jiným členským státem v souladu s článkem 9;c)poradenství a programech v oblasti návratu a opětovného začlenění podle článku 46;d)svých procesních právech ▌v souladu s tímto nařízením a vnitrostátním právem, zejména právu na právní pomoc a zastupování podle článku 25.2.Informace se poskytují ▌v jazyce, kterému státní příslušník třetí země rozumí nebo o němž lze důvodně předpokládat, že mu porozumí. Tyto informace lze poskytnout prostřednictvím standardních informačních letáků na papíře nebo v elektronickém formátu, v nutných případech rovněž ústně s využitím překladatelských a tlumočnických služeb. V případě nezletilých osob bez doprovodu se informace poskytují způsobem ▌ odpovídajícím věku za účasti zástupce nebo osoby určené podle v čl. 20 odst. 2 k tomu, aby nezletilé osobě poskytovala pomoc.2a.Pokud příslušný orgán přistoupí k vyhoštění na základě rozhodnutí o návratu nebo rozhodnutí o vyhoštění, v něm je určena více než jedna země návratu, je státní příslušník třetí země s dostatečným předstihem před vyhoštěním informován o zemi návratu, do níž bude vyhoštěn.

Článek 25Právní pomoc a zastupování1.V případě odvolání k soudu nebo ▌přezkumu soudem podle článku 27 členské státy na žádost státního příslušníka třetí země zajistí, aby jim byla poskytnuta nezbytná bezplatná právní pomoc a zastupování ▌.2.Příslušné orgány zajistí, aby nezletilé osoby bez doprovodu byly zastoupeny a byla jim poskytnuta pomoc takovým způsobem, aby mohly požívat práv a plnit povinnosti podle tohoto nařízení.▌4.Bezplatnou právní pomoc a zastupování poskytují právní poradci nebo jiné osoby s příslušnou kvalifikací, kteří jsou podle vnitrostátního práva oprávněni poskytovat pomoc státnímu příslušníkovi třetí země nebo jej zastupovat, nebo nevládní organizace, které jsou podle vnitrostátního práva oprávněny poskytovat právní služby státním příslušníkům třetích zemí nebo je zastupovat.5.Poskytnutí bezplatné právní pomoci a zastupování v odvolacím řízení může být členskými státy zamítnuto v případě, že:a)se má za to, že státní příslušník třetí země má dostatečné zdroje na to, aby mohl sám nést náklady na právní pomoc a zastupování;b)se má za to, že odvolání nemá reálnou naději na úspěch nebo je zneužívající;c)odvolání nebo přezkum probíhají ve druhém nebo vyšším odvolacím stupni podle vnitrostátního práva, včetně opětovného projednání věci nebo dovolání;d)státnímu příslušníkovi třetí země již pomáhá nebo jej zastupuje právní poradce.6.Státní příslušník třetí země žádající o bezplatnou právní pomoc a zastoupení oznámí, jaká je jeho finanční situace, a neprodleně informuje příslušné orgány o jejích významných změnách, ledaže vnitrostátní právo ukládá bezplatnou právní pomoc bez ohledu na finanční situaci dané osoby.7.S výjimkou pomoci poskytované nezletilým osobám bez doprovodu ▌mohou členské státy:a)stanovit peněžní nebo časová omezení pro poskytování bezplatné právní pomoci a zastupování za předpokladu, že tato omezení nejsou svévolná a neomezují nepřiměřeně přístup k bezplatné právní pomoci a zastupování ▌;b)požádat o úplnou nebo částečnou náhradu veškerých vzniklých nákladů, pokud se finanční situace státního příslušníka třetí země během řízení o návratu zlepšila nebo pokud bylo rozhodnutí o poskytnutí bezplatné právní pomoci a zastupování přijato na základě nepravdivých informací poskytnutých státním příslušníkem třetí země;c)stanovit, že pokud jde o poplatky a jiné náklady a náhrady, bude státním příslušníkům třetích zemí poskytnuto stejné, ale ne příznivější zacházení, než je zacházení obecně poskytované v záležitostech týkajících se právní pomoci vlastním státním příslušníkům.8.Členské státy stanoví zvláštní procesní pravidla, jimiž se řídí způsob podávání a zpracování žádostí o bezplatnou právní pomoc a zastupování ve vztahu k odvolání k soudu nebo přezkumu soudem podle článku 27, nebo použijí stávající pravidla pro domácí žádosti podobného druhu za předpokladu, že tato pravidla nadměrně neztěžují nebo neznemožňují přístup k bezplatné právní pomoci a zastupování.9.Přijme-li rozhodnutí o nepřiznání bezplatné právní pomoci a zastupování orgán jiný než soud, protože se domnívá, že opravný prostředek nemá reálnou naději na úspěch nebo je zneužívající, má žadatel právo podat u soudu proti tomuto rozhodnutí účinný opravný prostředek. ▌10.Členské státy mohou poskytovat bezplatnou právní pomoc a zastupování ve správním řízení v souladu s vnitrostátním právem.

Oddíl 2Opravné prostředky

Článek 26Právo na účinnou právní ochranu1.Dotčený státní příslušník třetí země musí mít k dispozici účinný opravný prostředek, kterým může u soudu příslušného v souladu s vnitrostátním právem napadnout rozhodnutí uvedená v čl. 7 odst. 1, článku 10 a čl. 12 odst. 2.2.Účinný opravný prostředek zahrnuje úplné posouzení ▌skutkové i právní stránky.3.Pokud z obsahu spisu předloženého soudu, který je příslušný k projednání opravného prostředku proti rozhodnutí o návratu nebo rozhodnutí o vyhoštění, doplněného či vyjasněného po sporném řízení, vyplývá, že by mohla být ohrožena zásada nenavracení, prověří se soulad s požadavky vyplývajícími z této zásady▌.4. Je-li určitá náležitost rozhodnutí o návratu, která není podstatná, prohlášena za neplatnou nebo zrušena, nemá to za následek prohlášení celého rozhodnutí za neplatné nebo jeho zrušení.

Článek 27Odvolání k příslušnému soudu1.Za účelem uplatňování tohoto nařízení stanoví členské státy ve svém právu lhůtu pro podání odvolání k soudnímu orgánu prvního stupně, která nepřekročí 14 dnů.Členské státy, které do … [den vstupu tohoto nařízení v platnost] stanoví ve svém právu lhůtu pro podání odvolání v délce 30 dnů nebo delší, se mohou odchýlit od ustanovení prvního pododstavce. Pokud se členské státy rozhodnou pro tuto odchylku, lhůta uvedená v prvním pododstavci nesmí překročit 30 dnů.2.Lhůta uvedená v odstavci 1 začíná běžet ode dne, kdy je státnímu příslušníkovi třetí země oznámeno některé z rozhodnutí uvedených v čl. 7 odst. 1, článku 10 a v čl. 12 odst. 2, nebo kdy se považují za oznámená podle vnitrostátního práva.3.Pokud je rozhodnutí o návratu založeno na stejném aktu nebo vydáno v rámci stejného aktu jako rozhodnutí o zamítnutí nebo ukončení oprávněného pobytu, mohou být lhůtami pro odvolání proti rozhodnutí o návratu lhůty stanovené ve vnitrostátním právu pro odvolání proti rozhodnutí o ukončení nebo zamítnutí oprávněného pobytu.4.Je-li společně s rozhodnutím o návratu podle článku 7 vydán zákaz vstupu nebo rozhodnutí o vyhoštění, podává se proti nim odvolání společně s odvoláním proti tomuto rozhodnutí o návratu, a to u téhož soudu v rámci téhož ▌řízení a ve stejných lhůtách. Je-li zákaz vstupu nebo rozhodnutí o vyhoštění vydáno odděleně od rozhodnutí o návratu nebo je-li jediným napadeným rozhodnutím, lze se proti němu odvolat samostatně. ▌▌

Článek 28Odkladný účinek1.Ačkoli toto nařízení nestanoví automatický odkladný účinek odvolání, členské státy při plném dodržení článku 47 Listiny zajistí, aby příslušný soud prvního stupně mohl vyhoštění pozastavit před výkonem rozhodnutí vydaných podle článku 7 ▌a čl. 12 odst. 2. Vyhoštění může být na žádost dotčeného státního příslušníka třetí země pozastaveno na dobu pro podání odvolání podle článku 27, nebo pokud bylo odvolání podáno, na dobu do rozhodnutí o takovém odvolání, ledaže vnitrostátní právo rovněž stanoví, že výkon takového rozhodnutí může být pozastaven z moci úřední. Tím nejsou dotčena ustanovení vnitrostátního práva, podle nichž mají opravné prostředky podané u soudu prvního stupně automatický odkladný účinek.1a. Při posuzování žádosti podle odstavce 1 může soud vycházet z podkladů ve spise, který mu byl předložen, včetně posouzení relevantních okolností, které bylo provedeno v předchozích fázích řízení o návratu či případně azylového řízení.▌3.Je-li podáno další odvolání proti prvnímu nebo následnému rozhodnutí o opravném prostředku, výkon rozhodnutí o vyhoštění není pozastaven, ledaže vnitrostátní právo stanoví odkladný účinek takového opravného prostředku nebo státní příslušník třetí země požádá o pozastavení a příslušný soud rozhodne o jeho přiznání s přihlédnutím ke zvláštním okolnostem jednotlivého případu.▌

Kapitola V▌ ZAJIŠTĚNÍ

Článek 29Důvody zajištění1.Členské státy mohou zajistit státního příslušníka třetí země podle tohoto nařízení na základě individuálního posouzení každého případu a pouze tehdy, kdy je zajištění přiměřené.2.Členské státy mohou zajistit státního příslušníka třetí země pouze za účelem návratu, včetně jeho přípravy, zpětného převzetí a provedení vyhoštění.3.Státní příslušník třetí země může být zajištěn pouze na základě jednoho nebo více z těchto důvodů zajištění:a)riziko útěku určené v souladu s článkem 21a;b)státní příslušník třetí země se vyhýbá zpětnému převzetí, přípravě návratu či ▌vyhoštění nebo je jinak maří;c)státní příslušník třetí země představuje bezpečnostní riziko v souladu s článkem 16;d)za účelem zjištění nebo ověření jeho totožnosti nebo státní příslušnosti;e)neplnění povinností podle čl. 21 odst. 2 písm. a) až c), e), fa) a i) až k), včetně nedostatečné spolupráce při získání cestovních dokladů;f) jiné relevantní důvody související s návratem stanovené ve vnitrostátním právu, které mají zajistit účinné řízení o návratu a které jsou nezbytné a přiměřené.5.Zajištění nařizují správní nebo soudní orgány. Zajištění se nařizuje písemným rozhodnutím s uvedením věcných i právních důvodů, na nichž je založeno, jakož i informací o dostupných opravných prostředcích. Rozhodnutí se státnímu příslušníkovi třetí země sdělí ústně nebo písemně v jazyce, kterému státní příslušník třetí země rozumí nebo o kterém lze důvodně předpokládat, že mu porozumí, a to i s využitím tlumočnických nebo překladatelských služeb. 6.Při zajištění státního příslušníka třetí země podle odstavce 2 členské státy zohlední, zda jde o zranitelnou osobu.▌

Článek 32Doba trvání zajištění1.Zajištění trvá co nejkratší dobu, dokud jsou splněny důvody uvedené v článku 29 a je to nezbytné pro zajištění účinného a úspěšného návratu státního příslušníka třetí země.2.Pokud se ukáže, že důvody stanovené v článku 29 již nejsou plněny, ▌státní příslušník třetí země je propuštěn ze zajištění podle tohoto nařízení. Propuštění nevylučuje použití opatření ▌v souladu s články 23 až 23c.3.Zajištění ▌v jednom členském státě nesmí trvat déle než 12 měsíců. Pokud je pravděpodobné, že řízení o návratu bude trvat déle z důvodu nedostatečné spolupráce dotčeného státního příslušníka třetí země, zpoždění při získávání nezbytných dokladů od třetích zemí nebo mimořádných okolností stanovených vnitrostátním právem, může být státní příslušník třetí země zajištěn po delší dobu, nejvýše však 24 měsíců v jednom členském státě.Pokud se státní příslušník třetí země přestěhoval do jiného členského státu a jeho jednání představuje důvod zajištění podle čl. 29 odst. 3, uplatní se nová doba zajištění.3a. Po uplynutí maximální doby zajištění v délce 24 měsíců podle odstavce 3 může být státní příslušník třetí země znovu zajištěn, jestliže hrozí riziko útěku a jestliže se na základě změny níže uvedených okolností lze domnívat, že vyhoštění proběhne, přičemž celková doba jeho zajištění nesmí přesáhnout 6 měsíců:a) jsou k dispozici nové významné informace o totožnosti státního příslušníka třetí země;b) cestovní doklad byl získán nebo lze důvodně předpokládat, že bude získán, v důsledku změny okolností;c) došlo ke zlepšení spolupráce se třetí zemí.Při zajištění státního příslušníka třetí země v souladu s tímto odstavcem členský stát takový případ upřednostní, aby zajistil, že zajištění bude trvat po co nejkratší dobu. 4.Uplynutí maximální doby zajištění podle odstavců 3 a 3a nevylučuje použití opatření v souladu s články 23 a 23c.5. Pokud státní příslušník třetí země během zajištění spolupracuje ohledně svého návratu, uspořádá se ve vhodných případech a bez zbytečného odkladu jeho dobrovolný návrat. Zajištění může případně trvat až do opuštění území, aby byl zajištěno účinné navracení s ohledem na odstavce 3 a 3a.

Článek 33Přezkum příkazů k zajištění1.Členské státy zajistí, aby bylo zajištění nejméně každých šest měsíců buď na žádost dotčeného státního příslušníka třetí země, nebo z moci úřední přezkoumáno.2.Členské státy zajistí, aby bylo zajištění nezletilých osob bez doprovodu ▌nejméně ▌každé tři měsíce buď na žádost dotčeného státního příslušníka třetí země, nebo z moci úřední přezkoumáno.3.Pokud zajištění nařídily nebo prodloužily správní orgány, členské státy ▌:a)zajistí, aby bylo rozhodnutí o soudním přezkumu zákonnosti zajištění přijato co nejrychleji po začátku zajištění, a to ve lhůtě stanovené vnitrostátním právem, nebob)přiznají dotčenému státnímu příslušníkovi třetí země ▌právo zahájit soudní řízení ve věci soudního přezkumu zákonnosti zajištění, ve kterém je přijato rozhodnutí co nejdříve po zahájení příslušného řízení ve lhůtě stanovené ve vnitrostátních právních předpisech. V takových případech členské státy bezodkladně po zajištění uvědomí dotčeného státního příslušníka třetí země o možnosti zahájit takové řízení.Je-li státní příslušník třetí země zajištěn po dobu delší, než je maximální doba zajištění v délce 24 měsíců podle čl. 32 odst. 3a, a tato doba přesahuje maximální dobu zajištění o více než tři měsíce, podléhá toto zajištění nejméně každé tři měsíce soudnímu přezkumu.

Článek 34Podmínky zajištění1.Zajištění obvykle probíhá ve zvláštních zařízeních, včetně zařízení ve speciálních pobočkách jiných zařízení. Nemůže-li členský stát poskytnout zajištění v takových zařízeních a musí-li se uchýlit k umístění ve věznici, musí být státní příslušníci třetí země, pokud možno odděleni od běžných vězňů.2.Zajištění státní příslušníci třetích zemí mají přístup k venkovnímu prostoru. Přístup k venkovnímu prostoru může být vyhrazen po omezenou dobu, je-li to nezbytné a přiměřené pro řádné fungování zajišťovacího zařízení. 3.Zajištěným státním příslušníkům třetí země se na požádání umožní navázat včas kontakt s právními zástupci, rodinnými příslušníky a příslušnými konzulárními orgány.4.Náležitá pozornost je věnována zvláštním potřebám zajištěných zranitelných osob ▌. Zajištěným státním příslušníkům třetích zemí se poskytuje neodkladná zdravotní péče a základní léčba.5.Právní zástupci, rodinní příslušníci, příslušné konzulární úřady a relevantní příslušné vnitrostátní, mezinárodní a nevládní organizace a subjekty mají možnost navštívit jakékoli zajišťovací zařízení, komunikovat se státními příslušníky třetích zemí a navštěvovat je za podmínek, které respektují soukromí. Tyto návštěvy mohou podléhat povolení a jiným vhodným podmínkám, včetně předchozího vydání příslušné bezpečnostní prověrky příslušným orgánem v souladu s vnitrostátním právem. Členské státy mohou stanovit omezení tohoto přístupu na základě vnitrostátních právních předpisů, jsou-li tato omezení objektivně nezbytná pro bezpečnost, veřejný pořádek nebo správu daného zařízení.6.Zajištěným státním příslušníkům třetích zemí se ▌v jazyce, kterému státní příslušník třetí země rozumí nebo o kterém lze důvodně předpokládat, že mu porozumí, poskytují ▌ informace o pravidlech platných v zařízení a o jejich právech a povinnostech. Mezi tyto informace patří i informace o jejich právu podle vnitrostátního práva na kontaktování osob nebo subjektů uvedených v odstavcích 3 a 5.6a. Státní příslušníci třetích zemí, u nichž je zjištěno, že představují bezpečnostní riziko podle článku 16, mohou být umístěni v zajišťovacích zařízeních za přísnějších bezpečnostních podmínek, včetně přísnějších opatření k jejich oddělení od ostatních nebo zvýšeného dohledu, a to po dobu, která je nezbytně nutná z hlediska řízení daného rizika a k usnadnění jejich návratu.

Článek 35Podmínky zajištění nezletilých osob bez doprovodu a rodin s nezletilými dětmi1.Nezletilé osoby bez doprovodu a rodiny s nezletilými dětmi jsou zajištěny pouze v případě, že neexistuje jiná možnost, a to na co nejkratší přiměřenou dobu a při zohlednění nejlepšího zájmu dítěte.2.▌ Nezletilým osobám bez doprovodu a rodinám s nezletilými dětmi je po dobu zajištění poskytnuto samostatné ubytování zaručující přiměřené soukromí. Zaměstnanci musí být odpovídajícím způsobem vyškoleni a zařízení musí být uzpůsobena tak, aby zohledňovala potřeby nezletilých osob a jejich věk a pohlaví ▌.3.Zajištěné nezletilé osoby mají možnost provozovat volnočasové aktivity, včetně her a odpočinkových činností přiměřených jejich věku, a mají přístup ke vzdělání nebo vzdělávacím činnostem ve formátu, který je z hlediska délky jejich zajištění nejvhodnější.

Kapitola VIZPĚTNÉ PŘEVZETÍ

Článek 36Zpětné převzetí1.Po vydání ▌ rozhodnutí o návratu ▌ zahájí příslušné orgány, v příslušných případech s podporou agentury Frontex, postup zpětného převzetí, případně včetně vydání cestovního dokladu pro státního příslušníka třetí země v souvislosti s potvrzením státní příslušnosti státního příslušníka třetí země a organizace návratové operace.▌V příslušných případech se použije evropský cestovní doklad pro návrat v souladu s platným nástrojem pro zpětné přebírání a nařízením (EU) 2016/1953 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1953 ze dne 26. října 2016, kterým se zavádí evropský cestovní doklad pro návrat neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a zrušuje doporučení Rady ze dne 30. listopadu 1994 (Úř. věst. L 311, 17.11.2016, s. 13, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2016/1953/oj)..▌7. ▌ Zpětné převzetí ve třetích zemích podporují specializovaní styční úředníci Unie pro navracení financovaní Unií. Tito styční úředníci jsou součástí struktury delegací Unie a při naplňování příslušných politických priorit Unie pracují v úzké koordinaci s Komisí.▌

Článek 37aVnější rozměr a spolupráce s třetími zeměmiUnie a členské státy zajistí, aby vnější rozměr návratové politiky tvořil nedílnou součást komplexního přístupu k řízení migrace. Pokud je zjištěna nedostatečná spolupráce ze strany třetí země nebo pokud se jeden nebo více členských států potýká s obtížemi při spolupráci s třetí zemí v oblasti zpětného převzetí, přijmou Unie a členské státy vhodná opatření, včetně využití podmíněnosti ve vztahu ke všem příslušným politikám a nástrojům, jako je vízová politika a obchod a rozvoj, jak je stanoveno v legislativních aktech Unie, které je upravují, a ve vztahu k členským státům, které jsou těmito akty vázány, s cílem podpořit předvídatelná a účinná řízení o návratu se třetími zeměmi a zajistit účinnou a trvalou spolupráci v oblasti zpětného převzetí osob.

Kapitola VIISDÍLENÍ A PŘEDÁVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ

Článek 38Sdílení informací mezi členskými státy1.Členské státy při provádění tohoto nařízení využívají všech vhodných prostředků spolupráce a výměny informací.2.Výměna informací se provádí na žádost členského státu a může probíhat pouze mezi příslušnými orgány členských států.3.Členské státy si na požádání vzájemně sdělují dostupné informace týkající se osoby, na kterou se vztahuje toto nařízení, za účelem provedení řízení o návratu ▌ a poskytnutí pomoci při návratu a opětovném začlenění.4.Pokud lze informace uvedené v odstavci 3 vyměňovat prostřednictvím informačních systémů EU uvedených v čl. 4 bodě 15 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/818 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/818 ze dne 20. května 2019, kterým se zřizuje rámec pro interoperabilitu mezi informačními systémy EU v oblasti policejní a justiční spolupráce, azylu a migrace a kterým se mění nařízení (EU) 2018/1726, (EU) 2018/1862 a (EU) 2019/816 (Úř. věst. L 135, 22.5.2019, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2019/818/oj). nebo prostřednictvím doplňujících informací v souladu s nařízením (EU) 2018/1860, obecně se tyto informace vyměňují pouze těmito prostředky.5.Žádost o informace musí být řádně odůvodněna.6.Informace uvedené v odstavci 3 mohou zahrnovat zejména:a)informace nezbytné ke zjištění totožnosti státního příslušníka třetí země a v příslušných případech totožnosti jeho rodinných příslušníků, příbuzných a jakýchkoli jiných rodinných vztahů ▌;b)informace týkající se biometrických údajů státního příslušníka třetí země sejmutých v souladu s nařízením (EU) 2024/1358 ▌;c)informace týkající se státní příslušnosti a případných cestovních dokladů státního příslušníka třetí země ▌;d)informace týkající se míst pobytu státního příslušníka třetí země, tras cesty, jazyků, kterými hovoří, a kontaktních údajů (adresa nebo adresy elektronické pošty a telefonní číslo nebo čísla);e)informace o statusu pobytu nebo povoleních zakládajících oprávnění k pobytu, včetně povolení k pobytu nebo víz, jakož i o všech žádostech nebo jejich prodlouženích vydaných členským státem nebo třetí zemí;f)informace týkající se návratové operace státního příslušníka třetí země ▌;g)informace týkající se opětovného začlenění státního příslušníka třetí země, případně včetně informací o zranitelnosti;h)důvody případného rozhodnutí o návratu státního příslušníka třetí země;ha) informace o tom, zda státní příslušník třetí země plní povinnosti podle článku 21 nebo opatření podle článku 23;i)informace o tom, zda byl státní příslušník třetí země zajištěn nebo zda byla u dané osoby použita alternativní opatření k zajištění;j)informace týkající se rejstříku trestů nebo hrozby pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo národní bezpečnost, kterou státní příslušník třetí země představuje;k)informace o zranitelnosti, zdravotních a léčebných potřebách státního příslušníka třetí země.7.Dožádaný členský stát je povinen odpovědět co nejdříve, nejpozději však do dvou týdnů.7a. Pokud členský stát na žádost podanou podle tohoto článku neodpoví nebo poskytne neúplnou odpověď nebo odpoví pozdě, tato skutečnost nebrání výkonu rozhodnutí o návratu nebo rozhodnutí o vyhoštění iniciovaných jiným členským státem ani nemá odkladný účinek. Dožadující členský stát může v souladu s unijním a vnitrostátním právem postupovat na základě informací, které již mají jeho příslušné orgány k dispozici.8.Vyměněné informace smějí být použity pouze pro účely stanovené v odstavci 3. V každém členském státě mohou být tyto informace, v závislosti na jejich druhu a pravomocích přijímajícího orgánu, sděleny pouze orgánům nebo soudním orgánům pověřeným řízením o návratu, zpětným převzetím nebo poskytováním pomoci při opětovném začlenění.9. Členské státy si na žádost vzájemně předají originály cestovních dokladů státního příslušníka třetí země, pokud je cestovní doklad nezbytný k zajištění návratu.

Článek 39Předávání údajů o státních příslušnících třetích zemí do třetích zemí pro účely návratu, zpětného převzetí a opětovného začlenění1.Aniž jsou dotčeny články 40 a 41, údaje uvedené v čl. 38 odst. 6 písm. a) až h) může zpracovávat příslušný orgán a v příslušných případech agentura Frontex a předávat je příslušnému orgánu třetí země nebo třetím stranám příslušným pro pomoc při opětovném začlenění nebo jiných úkolech souvisejících s prováděním návratu, jako jsou letecké společnosti nebo poskytovatelé lékařské péče a je-li to pro účely návratu, zpětného převzetí nebo opětovného začlenění nezbytné.▌3.Členské státy a agentura Frontex předávající osobní údaje podle odstavce 1 ▌zajistí, aby toto předávání bylo v souladu s kapitolou V nařízení (EU) 2016/679 a kapitolou V nařízení (EU) 2018/1725.4.Je-li předání osobních údajů prováděno podle odstavce 1 ▌, musí být zdokumentováno a dokumentace se na požádání zpřístupní příslušnému dozorovému úřadu zřízenému v souladu s čl. 51 odst. 1 nařízení (EU) 2016/679 a čl. 52 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1725, včetně data a času předání a informací o příslušném orgánu přijímající třetí země. Tato dokumentace se omezuje na informace nezbytně nutné k prokázání souladu s právním základem pro předání a členským státům z ní nevyplývají žádné další oznamovací povinnosti.

Článek 40Předávání údajů o odsouzeních státních příslušníků třetích zemí v trestním řízení do třetích zemí pro účely návratu, zpětného převzetí a opětovného začlenění1.Údaje o jednom nebo více odsouzeních státního příslušníka třetí země v trestním řízení může v jednotlivých případech zpracovávat příslušný orgán a v příslušných případech agentura Frontex a předávat je příslušnému orgánu třetí strany nebo třetím stranám příslušným pro pomoc při opětovném začlenění nebo jiných úkolech souvisejících s prováděním návratu, jsou-li splněny tyto podmínky:a)státní příslušník třetí země, jehož osobní údaje jsou předávány, byl v předchozích 25 letech odsouzen za teroristický trestný čin nebo v předchozích 15 letech za jakýkoli jiný trestný čin uvedený v příloze nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1240 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1240 ze dne 12. září 2018, kterým se zřizuje Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a kterým se mění nařízení (EU) č. 1077/2011, (EU) č. 515/2014, (EU) 2016/399, (EU) 2016/1624 a (EU) 2017/2226 (Úř. věst. L 236, 19.9.2018, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2018/1240/oj)., nebo spáchal trestný čin, za nějž mu byl uložen trest odnětí svobody v délce nejméně dvou let podle vnitrostátního práva, nebo spáchal několik trestných činů, za něž mu byl uložen trest odnětí svobody v délce nejméně jednoho roku podle práva odsuzujícího členského státu ▌ ;b)předání údajů je nezbytné pro účely návratu, zpětného převzetí nebo poskytnutí individualizované nefinanční pomoci při opětovném začlenění;▌d)▌ příslušný orgán ověřil a v příslušných případech se agentura Frontex ujistila, že u tohoto předání nehrozí porušení zásady nenavracení;e)▌ příslušný orgán ověřil a v příslušných případech se agentura Frontex ujistila, že u tohoto předání nehrozí porušení článku 50 Listiny.▌3. Členské státy a agentura Frontex předávající osobní údaje podle odstavce 1 nebo 2 zajistí, aby toto předávání bylo v souladu s kapitolou V nařízení (EU) 2016/679 a kapitolou V nařízení (EU) 2018/1725.4.Je-li předání osobních údajů prováděno podle odstavce 1 ▌, musí být zdokumentováno a dokumentace se na požádání zpřístupní příslušnému dozorovému úřadu zřízenému v souladu s čl. 51 odst. 1 nařízení (EU) 2016/679 a čl. 52 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1725, včetně data a času předání, informací o příslušném orgánu přijímající třetí země, odůvodnění, že předání je v souladu s podmínkami stanovenými v odstavci 1 ▌, a předávaných osobních údajů. Tato dokumentace se omezuje na informace nezbytně nutné k prokázání souladu s právním základem pro předání a členským státům z ní nevyplývají žádné další oznamovací povinnosti.

Článek 41Předávání údajů o zdravotním stavu státních příslušníků třetích zemí do třetích zemí pro účely provedení návratové operace a opětovného začlenění1.Údaje o lékařské pomoci, která má být poskytnuta státním příslušníkům třetích zemí během návratové operace, může v jednotlivých případech zpracovávat příslušný orgán a v příslušných případech agentura Frontex a předávat je příslušnému orgánu třetí země nebo třetím stranám příslušným pro pomoc při opětovném začlenění nebo jiných úkolech souvisejících s prováděním návratu, jako jsou poskytovatelé lékařské péče, jsou-li splněny tyto podmínky:a)předání údajů je nezbytné pro účely provedení návratové operace;▌c)▌ příslušný orgán ověřil a v příslušných případech se agentura Frontex ujistila, že u tohoto předání nehrozí porušení zásady nenavracení.2.Údaje o zdravotním stavu a léčebných potřebách státních příslušníků třetí země může v jednotlivých případech zpracovávat příslušný orgán a v příslušných případech agentura Frontex a předávat je třetí straně příslušné pro pomoc při opětovném začlenění nebo jiných úkolech souvisejících s prováděním návratu, jsou-li splněny tyto podmínky:a)předání údajů je nezbytné pro účely poskytnutí pomoci při opětovném začlenění podle článku 46, která je přizpůsobena léčebným potřebám státního příslušníka třetí země;b)státní příslušník třetí země, jehož osobní údaje jsou předávány, ▌udělil s tímto předáním souhlas.3.Členské státy a agentura Frontex předávající osobní údaje podle odstavce 1 nebo 2 zajistí, aby toto předávání bylo v souladu s kapitolou V nařízení (EU) 2016/679 a kapitolou V nařízení (EU) 2018/1725.4.Je-li předání osobních údajů prováděno podle odstavce 1 nebo 2, musí být zdokumentováno a dokumentace se na požádání zpřístupní příslušnému dozorovému úřadu zřízenému v souladu s čl. 51 odst. 1 nařízení (EU) 2016/679 a čl. 52 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1725, včetně data a času předání, informací o příslušném orgánu přijímající třetí země, odůvodnění, že předání je v souladu s podmínkami stanovenými v odstavci 1 nebo 2, a předávaných osobních údajů. Tato dokumentace se omezuje na informace nezbytně nutné k prokázání souladu s právním základem pro předání a členským státům z ní nevyplývají žádné další oznamovací povinnosti.

Kapitola VIIISPOLEČNÝ SYSTÉM NAVRACENÍ

Článek 42Složky společného systému navracení1.Společný systém navracení podle tohoto nařízení sestává z(e):a)společného řízení o návratu státních příslušníků třetích zemí, kteří nemají oprávnění k pobytu na území členských států;b)systému uznávání a výkonu rozhodnutí o návratu mezi členskými státy;▌d)digitálních systémů pro řízení navracení, zpětného přebírání a opětovného začlenění státních příslušníků třetích zemí;e)spolupráce mezi členskými státy;ea) dostatečné úrovně zajišťovací kapacity stanovené členským státem s přihlédnutím ke skutečným potřebám;f)finanční podpory ze strany Unie a operativní podpory ze strany institucí a jiných subjektů Unie ▌ v souladu s jejich příslušnými mandáty.1a. Vývoj digitálních systémů se v nejvyšší možné míře opírá o stávající vnitrostátní infrastruktury a interoperabilní systémy Unie a nevytváří pro členské státy další zátěž, pokud jde o podávání zpráv nebo postupy.2.Unie a členské státy určí společné priority v oblasti návratu ▌ a opětovného začlenění a zajistí nezbytná následná opatření, přičemž zohlední Evropskou strategii pro řízení azylu a migrace přijatou podle článku 8 nařízení (EU) 2024/1351, provádění řízení o návratu na hranicích podle nařízení ▌ 2024/1349, posouzení úrovně spolupráce třetích zemí s členskými státy v oblasti zpětného přebírání v souladu s článkem 25a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 a nástroje Unie pro zpětné přebírání a veškeré další nástroje Unie relevantní pro spolupráci v oblasti zpětného přebírání.3.Unie a členské státy zajistí loajální spolupráci a úzkou koordinaci mezi příslušnými orgány a mezi Unií a členskými státy, jakož i součinnost mezi vnitřními a vnějšími složkami ▌.

Článek 43Příslušné orgány ▌1.Každý členský stát určí v souladu s vnitrostátním právem příslušné orgány odpovědné za plnění povinností vyplývajících z tohoto nařízení.▌

Článek 44Spolupráce mezi členskými státy1.Spolupráce a pomoc mezi příslušnými orgány určenými v souladu s článkem 43 se obecně uskutečňuje za účelem:a)umožnění tranzitu přes jejich území, aby bylo možné vyhovět rozhodnutí o návratu vydanému jiným členským státem nebo získat cestovní doklady;b)poskytování logistické ▌ nebo jiné materiální nebo věcné pomoci v souvislosti s tranzitem přes jejich území podle písmene a);ba) usnadnění přemístění podle čl. 8 odst. 1 písm. b);▌d) podpory odjezdu státního příslušníka třetí země do členského státu, v němž má oprávnění k pobytu, v souladu s čl. 8 odst. 3;▌.2. Spolupráce a pomoc mezi příslušnými orgány určenými v souladu s článkem 43 se může uskutečňovat i za účelem:a)vedení nebo podpory politického dialogu a komunikace s orgány třetích zemí za účelem usnadnění zpětného přebírání;b)kontaktování příslušných orgánů třetích zemí za účelem ověření totožnosti státních příslušníků třetích zemí a získání platného cestovního dokladu;c) organizace praktických opatření pro výkon návratu jménem dožadujícího členského státu;d) poskytování logistické nebo jiné materiální nebo věcné pomoci.

Článek 45Podpora agentury Frontex1.Členské státy mohou požádat, aby v souladu s nařízením (EU) 2019/1896 byli jejich příslušným orgánům nápomocni odborníci vyslaní nebo podporovaní agenturou Frontex, včetně styčných úředníků pro navracení a jiných styčných úředníků.2.Členské státy poskytnou agentuře Frontex relevantní informace týkající se předpokládaných potřeb podpory ze strany agentury Frontex pro účely nezbytného plánování podpory agentury v souladu s nařízením (EU) 2019/1896.

Článek 46Podpora návratu a opětovného začlenění1.Členské státy zajistí, aby bylo k dispozici poradenství v oblasti návratu a opětovného začlenění s cílem poskytovat státním příslušníkům třetích zemí v příslušných případech informace a pokyny týkající se možností návratu a opětovného začlenění, včetně programů uvedených v odstavci 3, a to co nejdříve v procesu navracení. Poradenství v oblasti návratu a opětovného začlenění může být kombinováno s jiným poradenstvím v rámci dalších migračních řízení v členském státě.2.Členské státy zajistí, aby informace o návratu a opětovném začlenění byly poskytnuty nejpozději při vydání rozhodnutí o návratu.3.Členské státy zajistí, aby byly k dispozici programy návratu a opětovného začlenění, podporované nebo financované na úrovni členských států nebo Unie. Tyto programy zahrnují logistickou, finanční nebo jinou materiální nebo věcnou pomoc nebo pobídky, včetně pomoci při opětovném začlenění v zemi návratu, poskytovaných státnímu příslušníkovi třetí země.4.Pomoc při návratu a opětovném začlenění není individuálním právem a není předpokladem řízení o zpětném převzetí.5.Pomoc poskytovaná prostřednictvím programů na podporu návratu a opětovného začlenění může odrážet úroveň spolupráce a dodržování předpisů ze strany státního příslušníka třetí země a může být postupně snižována nebo úplně zastavena. Při určování druhu a rozsahu pomoci při návratu a opětovném začlenění se v příslušných případech lze zohlednit tato kritéria:a)spolupráce dotčeného státního příslušníka třetí země během řízení o návratu a zpětném převzetí, jak je stanoveno v článku 21;b)zda se státní příslušník třetí země vrací dobrovolně nebo zda se na něj vztahuje vyhoštění;c)zda je státní příslušník třetí země státním příslušníkem třetí země uvedené na seznamu v příloze II nařízení (EU) 2018/1806Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1806 ze dne 14. listopadu 2018, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Úř. věst. L 303, 28.11.2018, s. 3, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2018/1806/oj).;d)zda byl státní příslušník třetí země odsouzen za trestný čin;e)zda má státní příslušník třetí země zvláštní potřeby, neboť je zranitelnou osobou, nezletilou osobou, nezletilou osobou bez doprovodu nebo součástí rodiny;f) další kritéria podle vnitrostátního práva.6.Pomoc uvedená v tomto článku se neposkytuje státním příslušníkům třetích zemí, kteří již využili jiné nebo stejné podpory poskytnuté členským státem nebo Unií. Unie, členské státy a agentura Frontex zajistí soudržnost a koordinaci pomoci při opětovném začlenění.

Kapitola IXZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 47Mimořádné situace1.Vznikne-li důsledkem výjimečně rozsáhlého množství státních příslušníků třetích zemí, kteří mají být navráceni, nepředvídatelně velká zátěž pro kapacitu zajišťovacích zařízení členského státu nebo pro jeho správní či soudní zaměstnance, může tento členský stát po dobu trvání uvedené mimořádné situace rozhodnout o poskytnutí delších lhůt ▌, než jsou lhůty stanovené v čl. 27 odst. 1, čl. 33 odst. 3 a čl. 38 odst. 7, a přijmout naléhavá opatření, pokud jde o podmínky zajištění odchylující se od opatření stanovených v čl. 34 odst. 1 a čl. 35 odst. 2. V zájmu urychlení návratových operací mohou členské státy dočasně upravit správní postupy a interní požadavky na podávání zpráv, pokud jsou tyto úpravy nezbytně nutné pro řešení výjimečné situace.2.Uchýlí-li se dotyčný členský stát k takovým mimořádným opatřením, bezodkladně o tom uvědomí Komisi. Rovněž uvědomí Komisi, jakmile důvody pro uplatnění těchto mimořádných opatření pominou.3.Žádné ustanovení tohoto článku nelze vykládat tak, že by umožňovalo členským státům odchýlit se od své obecné povinnosti přijmout veškerá přiměřená obecná či konkrétní opatření k plnění svých povinností vyplývajících z tohoto nařízení.

Článek 48Statistiky1.Za účelem sledování spolupráce se třetími zeměmi v oblasti zpětného přebírání osob může Komise každoročně žádat, aby byly agentuře Frontex sděleny tyto údaje týkající se příslušných třetích zemí, rozčleněné podle jednotlivých zemí:a)počet žádostí o potvrzení státní příslušnosti a počet obdržených kladných a záporných odpovědí ohledně potvrzení žádostí o státní příslušnost;b)počet žádostí o vydání cestovních dokladů, z nich počet žádostí o vydání cestovních dokladů v případech, kdy byla potvrzena státní příslušnosti, počet cestovních dokladů vydaných orgány třetí země a počet případů, kdy byly žádosti o vydání cestovních dokladů zamítnuty.▌2.Agentura Frontex poskytne Komisi přístup k údajům uvedeným v odstavci 1. Údaje uvedené v písmenech a) a b) rozčleněné podle členských států mohou být sdělovány třetím zemím pro účely sledování provádění a dodržování povinností v oblasti zpětného přebírání, a to i v rámci nástrojů Unie pro zpětné přebírání.3.Členské státy na žádost Komise poskytnou informace nezbytné pro dokončení posouzení podle čl. 9 odst. 12, zejména statistické údaje o počtu státních příslušníků třetích zemí, na které se vztahují rozhodnutí o návratu vydaná jiným členským státem, a o počtu státních příslušníků třetích zemí, kteří byli vyhoštěni nebo navráceni na základě uznaných rozhodnutí o návratu a případně rozhodnutí o vyhoštění vydaných jiným členským státem ve stanovené lhůtě. ▌4.Komise ▌pro účely tohoto článku pokud možno využívá informace poskytnuté podle nařízení (ES) č. 862/2007. 5. Pokud Komise předloží legislativní návrh podle čl. 9 odst. 13, navrhne v případě nutnosti změny tohoto článku s přihlédnutím k relevantnímu legislativnímu vývoji v oblasti digitalizace.

Článek 49Postup projednávání ve výboru1.Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.2.Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011. Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 50Podávání zpráv1.Do ... [pět let po vstupu tohoto nařízení v platnost] a poté každých pět let předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto nařízení v členských státech, a bude-li to vhodné, navrhne jeho změny.2.Členské státy Komisi na její žádost zašlou dostupné informace nezbytné k vypracování její zprávy podle odstavce 1 nejpozději devět měsíců před uplynutím této lhůty. Komise pokud možno využívá informace poskytnuté podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 862/2007.

Článek 51Zrušení1.Směrnice 2008/115/ES▌, směrnice 2001/40/ES a rozhodnutí Rady 2004/191/ES se ▌pro členské státy vázané tímto nařízením zrušují ode dne použitelnosti tohoto nařízení podle čl. 52 odst. 3. 2.Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze.

Článek 52Vstup v platnost a použitelnost1.Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.2.Článek 1, čl. 2 odst. 1 až 3, čl. 4 odst. 3, článek 5, čl. 7 odst. 8 a 9, články 17, 18, 19, 36, 37a, 43, 45, 49, 50 a 51 tohoto nařízení jsou použitelné ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost. 3.Ostatní ustanovení tohoto nařízení jsou použitelná od ... [Úřední věstník: vložte datum odpovídající 12 měsícům ode dne vstupu v platnost].4.Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ▌…

Za Evropský parlament Za Radu

předsedkyně předseda/předsedkyně