(1)Podpora spravedlivého a udržitelného podnikatelského prostředí a zlepšování systému daně z příjmů právnických osob, mimo jiné prostřednictvím cílených daňových opatření, která stimulují investice a růst, je významnou politickou prioritou Unie. V zájmu podpory udržitelného, spolehlivého a dlouhodobého financování podniků, zejména po třech hospodářských krizích od roku 2008, kdy se řada společností musí spoléhat na dluhové financování, aby mohly pokrýt hospodářské ztráty, by měl daňový systém minimalizovat nezamýšlená narušení obchodních rozhodnutí, například upřednostňováním dluhového financování namísto kapitálového financování. Přestože akční plán Komise pro unii kapitálových trhů z roku 202014 obsahuje důležitá opatření na podporu tohoto financování, například opatření č. 4 – Podpora dlouhodobějšího a kapitálového financování ze strany institucionálních investorů, měla by být přijata cílená daňová opatření, která by uvedená opatření posílila. Tato opatření by měla zohledňovat aspekty udržitelnosti veřejných financí.

__________________

14 Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Unie kapitálových trhů pro občany a podniky – nový akční plán“ (COM(2020)0590 final). (https://eur-lex.europa.eu/resource.html?uri=cellar:61042990-fe46-11ea-b44f-01aa75ed71a1.0001.02/DOC_1&format=PDF)

(2)Daňové systémy členských států umožňují daňovým poplatníkům odečíst platby úroků z dluhového financování, a tím snížit daňovou povinnost z příjmů právnických osob, zatímco náklady spojené s financováním vlastním kapitálem jsou ve většině členských států daňově neodpočitatelné. Asymetrické daňové zacházení s dluhovým a kapitálovým financováním v celé Unii vede ke zvýhodnění investičních rozhodnutí směrem k dluhovému financování. Nedávné krize spojené s dluhovými problémy společností na vnitřním trhu ukázaly, že je třeba provést reformu, která zajistí rovné postavení vlastního kapitálu a dluhu a ukončí zvýhodňování dluhového financování. Tato směrnice reaguje na četné výzvy Parlamentu k řešení daňového zvýhodnění dluhu oproti vlastnímu kapitálu1a. Kromě toho v případech, kdy členské státy ve svém vnitrostátním právu stanoví daňovou úlevu na kapitálové financování, se tato vnitrostátní opatření značně liší z hlediska koncepce politiky. Je proto nezbytné zajistit rovné podmínky pro řešení založená na vlastním kapitálu a dluhové nástroje, a to s ohledem na potřebu zaručit minimální úroveň systémové soudržnosti mezi vnitrostátními daňovými rámci, konkrétně na úrovni daňového zvýhodnění.

(3)Za účelem odstranění možných narušení v souvislosti s daněmi v členských státech je nezbytné stanovit společný rámec pravidel pro koordinované řešení daňového zvýhodnění dluhu oproti vlastnímu kapitálu v celé Unii, přičemž musí být v plném rozsahu respektován institucionální rámec Unie v oblasti daňových záležitostí stanovený Smlouvami. Tato pravidla by měla zajistit, aby se s kapitálovým i dluhovým financováním zacházelo z hlediska daní podobným způsobem na celém jednotném trhu. Vzhledem k rozsáhlé daňové odpočitatelnosti dluhu a skutečnosti, že vytvoření úlevy na zvýšení vlastního kapitálu by mohlo mít přímý dopad na veřejné příjmy, by měl být společný legislativní rámec Unie udržitelný pro rozpočty členských států i v krátkodobém horizontu. Takový rámec by tedy měl obsahovat pravidla jednak pro daňovou odpočitatelnost nákladů na financování vlastním kapitálem a jednak pro omezení daňové odpočitatelnosti nákladů na dluhové financování. Tato směrnice usiluje o dosažení lepší rovnováhy mezi různými problémy souvisejícími s udržitelností veřejných financí členských států v krátkodobém horizontu, a předejít tak tomu, aby členské státy utrpěly významné ztráty příjmů, a zároveň se zaměřit na zlepšení finanční stability společností.

(5)V zájmu neutralizace znevýhodnění kapitálového financování by měla být stanovena úleva, aby mohlo být zvýšení vlastního kapitálu daňového poplatníka mezi dvěma zdaňovacími obdobími za určitých podmínek odpočitatelné od jeho základu daně. Úleva by se měla vypočítat vynásobením zvýšení vlastního kapitálu pomyslnou úrokovou sazbou vycházející z bezrizikové úrokové míry, jak je stanoveno v prováděcích aktech přijatých podle čl. 77e odst. 2 směrnice 2009/138/ES. Tyto bezrizikové úrokové míry již jsou součástí práva EU a jako takové jsou prakticky a účinně uplatňovány. Jakoukoli část úlevy, kterou nelze odečíst v daném daňovém období z důvodu nedostatečných zdanitelných zisků, lze převést do následujícího období. Vzhledem ke specifickým problémům, kterým při vstupu na kapitálové trhy čelí malé a střední podniky a střední skupiny, jejich vyšším nákladům na financování, nižší dostupnosti kapitálu a vyšší pravděpodobnosti, že budou trpět delšími obdobími ztrát, by měla být pro daňové poplatníky, kteří jsou malými a středními podniky nebo středními skupinami, stanovena zvýšená úleva na vlastní kapitál i delší období pro daňovou odpočitatelnost. Aby byl odpočet úlevy na vlastní kapitál v krátkodobém horizontu udržitelný pro veřejné finance, měl by být náležitým a přiměřeným způsobem časově omezen. V zájmu ochrany systému před zneužitím je nezbytné z výpočtu změn vlastního kapitálu vyloučit daňovou hodnotu vlastních akcií daňového poplatníka a rovněž daňovou hodnotu jeho účasti v přidružených podnicích. Stejně tak je nezbytné stanovit zdanění snížení vlastního kapitálu daňového poplatníka mezi dvěma zdaňovacími obdobími, aby se zabránilo zneužívání zvýšení vlastního kapitálu. Takové pravidlo by rovněž podpořilo zachování úrovně vlastního kapitálu. Použilo by se tak, že dojde-li ke snížení vlastního kapitálu daňového poplatníka, který využil úlevu na zvýšení vlastního kapitálu, stala by se částka vypočtená stejným způsobem jako úleva zdanitelnou po dobu deseti zdaňovacích období pro malé a střední podniky a střední skupiny a po sedm po sobě jdoucích zdaňovacích období pro každého daňového poplatníka, který není malým a středním podnikem nebo střední skupinou, pokud daňový poplatník nepředloží důkaz, že toto snížení je způsobeno výlučně ztrátami vzniklými během zdaňovacího období nebo z důvodu právní povinnosti. Komise a členské státy by v souvislosti s touto směrnicí měly přijímat informační a komunikační opatření, zejména pokud jde o její možnosti a přínosy pro malé a střední podniky.

(6)Aby se zabránilo zneužívání odpočtu úlevy na vlastní kapitál, je nezbytné stanovit zvláštní pravidla proti vyhýbání se daňovým povinnostem. Tato pravidla by se měla zaměřit především na režimy zavedené za účelem obcházení podmínek, za nichž zvýšení vlastního kapitálu splňuje požadavky pro úlevu podle této směrnice, například prostřednictvím převodu účastí v přidružených podnicích uvnitř skupiny. Tato pravidla by se měla rovněž zaměřit na režimy zavedené za účelem uplatnění nároku na úlevu, pokud nedojde ke zvýšení vlastního kapitálu na úrovni skupiny. Pro tyto účely by mohlo být použito například dluhové financování uvnitř skupiny nebo peněžité příspěvky. Zvláštní pravidla proti vyhýbání se daňovým povinnostem by měla rovněž zabránit zavádění režimů za účelem uplatnění nároku na to, že zvýšení vlastního kapitálu a odpovídající úleva je vyšší, než ve skutečnosti je, například zvýšením pohledávek z dluhového financování nebo nadhodnocením aktiv. Kromě toho se na protiprávní jednání, na něž se nevztahuje zvláštní rámec proti vyhýbání se daňovým povinnostem podle této směrnice, vztahuje obecné pravidlo proti zneužívání daňového režimu podle článku 6 směrnice Rady (EU) 2016/116415. Členské státy by rovněž měly zajistit, aby opatření, která přijmou za účelem provedení této směrnice ve vnitrostátním právu, byla v souladu s pokyny Skupiny pro kodex chování (zdanění podniků).

_________________

15 Směrnice Rady (EU) 2016/1164 ze dne 12. července 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu (Úř. věst. L 193, 19.7.2016, s. 1).

(7)V zájmu účinného řešení daňového zvýhodnění dluhu oproti vlastnímu kapitálu způsobem udržitelným pro veřejné finance Unie by mělo úlevu na financování vlastním kapitálem doprovázet pravidlo omezující odpočitatelnost přesahující výpůjční náklady pro skupiny, které nejsou středními skupinami, a pro podniky, které nejsou malými nebo středními podniky. Avšak vzhledem k nepříznivým hospodářským podmínkám vyplývajícím z krize COVID-19 a ruské útočné války proti Ukrajině by toto omezující pravidlo mělo být zavedeno až od roku 2027. Vzhledem k rozdílným cílům takového pravidla a pravidla stávajícího balíčku proti vyhýbání se daňovým povinnostem týkajícího se omezení odpočitatelnosti úroků podle článku 4 směrnice (EU) 2016/1164 by měla být zachována obě pravidla. Daňoví poplatníci by měli nejprve vypočítat odpočitatelnost nadměrných výpůjčních nákladů podle této směrnice a poté podle směrnice ATAD. V případě, že výsledkem druhého výpočtu bude nižší částka odpočitatelných nadměrných výpůjčních nákladů, měl by daňový poplatník odečíst tuto nižší částku a rozdíl mezi oběma částkami převést do následujících nebo minulých období v souladu s článkem 4 směrnice ATAD.

(9)Za účelem vyhodnocení účinnosti této směrnice, jakož i jejího dopadu na malé a střední podniky a na daňové příjmy členských států by Komise měla vypracovat a zveřejnit hodnotící zprávu na základě informací poskytnutých členskými státy a dalších dostupných údajů. Tato zpráva by měla věnovat zvláštní pozornost malým a středním podnikům a zejména posoudit, zda se zvláštní podmínky poskytnuté malým a středním podnikům ukázaly být dostatečné k tomu, aby se pro ně zvýšila atraktivita kapitálového financování. V případě, že hodnocení v této zprávě bude negativní, měla by Komise bez zbytečného prodlení Evropskému parlamentu a Radě předložit legislativní návrh, který bude tento problém řešit. Zpráva Komise by měla být zveřejněna.

Úleva na vlastní kapitál je odpočitatelná po:

Je-li odpočitatelná úleva na vlastní kapitál v daném zdaňovacím období v souladu s prvním pododstavcem vyšší než čistý zdanitelný příjem daňového poplatníka, zajistí členské státy, aby daňový poplatník mohl převést přebytek úlevy na vlastní kapitál následujícím způsobem:

vypouští se

S výhradou článku 5 se základ úlevy na vlastní kapitál vypočítá jako rozdíl mezi výší čistého vlastního kapitálu na konci zdaňovacího období a výší čistého vlastního kapitálu na konci předchozího zdaňovacího období, jinými slovy se jedná o meziroční nárůst čistého vlastního kapitálu.

Úleva na vlastní kapitál se rovná základu úlevy vynásobenému desetiletou bezrizikovou úrokovou mírou pro příslušnou měnu a zvýšenému o rizikovou přirážku ve výši 1 % pro malé a střední podniky.

3.Pokud je po získání úlevy na vlastní kapitál základ úlevy na vlastní kapitál v daném zdaňovacím období záporný, stane se částka rovnající se záporné úlevě na vlastní kapitál zdanitelnou po dobu deseti po sobě následujících zdaňovacích období pro malé a střední podniky nebo střední skupiny nebo sedmi po sobě následujících zdaňovacích období pro všechny daňové poplatníky, kteří nejsou malými a středními podniky nebo střední skupinou, až do celkového zvýšení čistého vlastního kapitálu, pro který byla taková úleva podle této směrnice získána, pokud daňový poplatník neposkytne dostatečné důkazy o tom, že je to způsobeno účetními ztrátami vzniklými během uvedeného zdaňovacího období nebo v důsledku právní povinnosti snížit kapitál.

1.Členské státy zajistí, aby daňový poplatník, který není malým a středním podnikem nebo střední skupinou, mohl od svého základu daně pro účely daně z příjmů právnických osob odečíst nadměrné výpůjční náklady stanovené v čl. 1 bodě 2 směrnice Rady (EU) 2016/116435 až do výše a) odpovídající 85 % těchto nákladů vzniklých během zdaňovacího období. Je-li tato částka vyšší než částka b) stanovená v souladu s článkem 4 směrnice (EU) 2016/1164, členské státy zajistí, aby měl daňový poplatník nárok v daném zdaňovacím období odečíst pouze nižší z obou částek. Rozdíl mezi oběma částkami a) a b) se v souladu s článkem 4 směrnice (EU) 2016/1164 převede do následujících nebo minulých období.

_______________

35 Směrnice Rady (EU) 2016/1164 ze dne 12. července 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu (Úř. věst. L 193, 19.7.2016, s. 1).

2.Odstavec 1 se použije u nadměrných výpůjčních nákladů vzniklých ode dne 1. ledna 2027.

b)počet malých a středních podniků a středních skupin, které v uvedeném zdaňovacím období využily úlevu, a to i jako procentní podíl z celkového počtu malých a středních podniků a středních skupin spadajících do oblasti působnosti této směrnice, a počet malých a středních podniků, které využily úlevu a které jsou součástí velkých skupin ve smyslu čl. 3 odst. 7 směrnice 2013/34/EU;

Zprávy a přezkum

1.Do 31. prosince 2028 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění této směrnice a o jejím dopadu, k níž případně připojí legislativní návrh na změnu této směrnice.

2.Členské státy mohou odložit použitelnost ustanovení této směrnice u daňových poplatníků, kteří ke dni [1. ledna 2024] využívají úlevu na vlastní kapitál podle vnitrostátních právních předpisů, až na pět let a v žádném případě ne po dobu delší, než je doba trvání této výhody podle vnitrostátních právních předpisů.