1.konstatuje, že pojmy „metaverzum“ a „virtuální svět“ v současnosti nemají konsolidovanou definici;

2.vítá v tomto ohledu návrh obsažený ve sdělení Komise na vytvoření definice zaměřené na hlavní rysy virtuálních světů, a to takto: „virtuální světy jsou trvale existující, imerzivní prostředí založená na technologiích včetně 3D a rozšířené reality (XR), která umožňují propojení fyzického a digitálního světa v reálném čase pro různé účely, například pro navrhování, simulace, spolupráci, učení, socializaci, provádění transakcí nebo zábavu“; poukazuje na to, že mnoho technologií označovaných jako „virtuální světy“ existuje již řadu let; zdůrazňuje, že budoucí evropská strategie by měla být založena spíše na výzkumu, vědeckých důkazech a společenském významu;

3.zdůrazňuje klíčový význam podpory standardizace a interoperability pro plný rozvoj ekosystému vzájemně propojených virtuálních světů;

4.zdůrazňuje, že virtuální světy dostupné v EU by měly dodržovat etické hodnoty, zásady a základní práva zakotvená v Listině základních práv Evropské unie Úř. věst. C 303, 14.12.2007, s. 1. a platných právních předpisech EU, konkrétně v oblasti ochrany údajů, norem bezpečnosti a ochrany údajů, sdílení údajů, moderování obsahu, boje proti obtěžování a nenávistným výrokům, kybernetické bezpečnosti, práv pracovníků, ochrany spotřebitelů a dětí, požadavků na přístupnost, dodržování práv duševního vlastnictví, ochrany know-how a obchodního tajemství, předcházení zneužívání a podvodům online a konkurenčních a spravedlivých trhů;

5.připomíná, že virtuální světy by měly být vyvíjeny a zaváděny v souladu s obecnou zásadou, že to, co je nezákonné offline, by mělo být nezákonné online, a zajistit tak, že budou plně respektována práva lidí jako uživatelů, spotřebitelů, pracovníků, investorů, držitelů práv a tvůrců, se zvláštním zaměřením na děti;

6.poukazuje na to, že na různé aspekty virtuálních světů se již vztahují zejména následující právní předpisy: nařízení o digitálních službách; nařízení o digitálních trzích; akt o správě dat; akt o datech; navrhovaný akt o umělé inteligenci; obecné nařízení o ochraně osobních údajů Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1). (GDPR); nařízení o obecné bezpečnosti výrobků; směrnice o nekalých obchodních praktikách; nařízení o trzích kryptoaktiv; evropská digitální identita; směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu; nařízení o ochranné známce EU; směrnice o ochraně obchodního tajemství; evropský akt o přístupnosti; směrnice o přístupnosti internetových stránek;

7.zdůrazňuje důležitost pravidelného sledování dodržování právních předpisů a zajištění účinného prosazování příslušných platných právních nástrojů; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s různými zúčastněnými stranami, včetně zástupců občanské společnosti, organizací na ochranu spotřebitelů a akademické obce, vypracovala pokyny a osvědčené postupy, které objasní právní povinnosti a odpovědnost různých zúčastněných stran zapojených do virtuálních světů, jako jsou provozovatelé platforem, poskytovatelé služeb, vývojáři a uživatelé, podle platných právních předpisů EU;

8.zdůrazňuje, že je nanejvýš důležité, aby Komise prováděla pravidelné kontroly účelnosti příslušných platných právních nástrojů, zejména pokud jde o možnou revizi směrnice o nekalých obchodních praktikách, směrnice o právech spotřebitelů Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64). a směrnice o zneužívajících smluvních ujednáních Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29)., a zdůrazňuje, že jakékoli budoucí právní předpisy týkající se virtuálního světa by se měly vyvarovat překrývání nebo nesoudržnosti a v případě potřeby odstraňovat nedostatky;

9.konstatuje, že některé regulační problémy jsou již nicméně patrné v oblastech mezinárodního soukromého práva, občanského práva a práva duševního vlastnictví, jak je uvedeno v oddílech níže;

10.zdůrazňuje, že z nedávného výzkumu vyplynulo, že data ze senzorů VR jsou jednoznačně identifikovatelná podobně jako otisky prstů a lze je použít k hlubokému vhledu do osobnosti uživatelů a k odvození různých charakteristik, jako jsou věk, pohlaví, příjem, etnická příslušnost, zdravotní postižení, stav mysli a emoce; domnívá se, že to vyvolává značné obavy z hlediska etiky a práva, zejména v souvislosti s behaviorálně cílenou reklamou, které by měly být řešeny; zdůrazňuje, že součástí řešení těchto etických obav týkajících se shromažďování nesmírného množství osobních údajů, včetně citlivých údajů o uživatelích, jako jsou biometrické údaje a údaje o chování, emocionální reakce a haptické informace, je zaručit, aby si uživatelé byli vědomi shromažďování údajů a aby souhlas se shromažďováním těchto údajů nebyl získáván pouze v okamžiku vstupu do virtuálního světa, ale pro každý případ využití v souladu se zásadami stanovenými v nařízení GDPR, jako je zásada ochrany soukromí již od návrhu a zásada účelového omezení;

11.zdůrazňuje, že kdykoli právo Unie nebo vnitrostátní právo nevyžaduje identifikaci uživatele, zejména pro účely odpovědnosti, a je to technicky možné a opodstatněné, měly by virtuální světy umožnit anonymní využívání svých služeb jako způsob poskytnutí štítu na ochranu soukromí a účinně bránit neoprávněnému zpřístupňování údajů, krádeži totožnosti a jiným formám zneužití osobních údajů shromážděných online;

12.v této souvislosti poznamenává, že pro zamezení vytvoření digitální propasti mají zásadní význam opatření předložená Komisí v jejím sdělení zaměřená na zvýšení povědomí, zlepšení digitálních dovedností a gramotnosti a zvýšení přístupu uživatelů ke klíčovým technologiím, konkrétně usnadněním přístupu k vysokorychlostní internetové infrastruktuře a odpovídajícímu vybavení, která by měla být provedena co nejdříve s cílem podpořit inkluzivní a konkurenceschopnou digitální společnost a zajistit, že v tomto rychlém technologickém rozvoji nikdo nezůstane pozadu;

13.zdůrazňuje, že některé tradiční zásady teritoriality týkající se rozhodného práva a soudní příslušnosti mohou být z praktického hlediska nedostatečné pro potřeby virtuálních světů, jejichž neteritorialita je umožněna použitím decentralizovaných technologií, jako je blockchain, a způsobit problémy, pokud jde o zajištění použitelnosti práva EU a ochranu práv spotřebitelů a podniků;

14.konkrétněji poznamenává, že vzhledem k tomu, že kdokoli kdekoli na světě může získat přístup k virtuálním světům, „mozaikové kritérium“ stanovené Soudním dvorem Evropské unie, na jehož základě může poškozená strana žádat odškodnění u soudů zemí, kde vznikla alespoň část škody, nemusí být uplatnitelné; připomíná však, že soud stanovil další kritérium, na jehož základě mohou poškozené strany žádat o odškodnění u soudů země, v níž mají svůj hlavní zájem, a potvrzuje, že by bylo možné zvážit kodifikaci tohoto kritéria do nařízení Brusel I;

15.poznamenává, že definice „spotřebitele“ v nařízení Brusel I je v současnosti založena na přímém smluvním vztahu, který například chybí mezi vydavatelem nezastupitelného tokenu (NFT) a kupujícím, když je NFT uveden na sekundární trh; konstatuje, že v důsledku toho by v případě sporu s emitentem byl konečný kupující zbaven jurisdikčních práv, která spotřebitelům poskytuje nařízení Brusel I;

16.vyzývá Komisi, aby vzala v úvahu tyto a další potenciálně problematické situace a posoudila vhodnost stávajících ustanovení mezinárodního práva soukromého uplatňovaného v EU a v případě potřeby navrhla vhodné změny, které zaručí, aby občané a podniky nemuseli systematicky vést soudní spory u zahraničních soudů nebo podle zahraničních právních předpisů s cílem prosadit svá práva, a zajistila tak, že jejich práva v rámci právního rámce EU budou plně zaručena, a současně zohlednila riziko převádění řízení do jiných zemí, zejména ze strany společností ze třetích zemí;

17.poznamenává, že v příštím desetiletí se očekává nárůst počtu a ekonomického významu obchodních transakcí v rámci virtuálních světů; zdůrazňuje v této souvislosti potřebu zajistit, aby poskytovatelé virtuálních výrobků a služeb mohli být identifikováni a uznáni zodpovědnými za jakékoli škody způsobené jejich produkty;

18.poukazuje na obavy vyvolané inzerentními technikami používanými při prodeji takzvaných virtuálních nemovitostí, například budovy nebo pozemku ve virtuálním světě reprezentovaných NFT, protože uživatelé by mohli být navedeni k domněnce, že skutečně nabývají vlastnická práva, ačkoliv v praxi získají pouze licenci k užívání virtuálního „pozemku“; zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby platné podmínky byly transparentní, jasné, spravedlivé a snadno srozumitelné, zejména proto, že se ukázalo, že uživatelé si podmínky kvůli jejich zhuštěné a technické povaze často nejsou schopni přečíst;

19.připomíná, že by se na virtuální světy měla plně vztahovat pravidla týkající se odpovědnosti, a zdůrazňuje, že je důležité zavést účinná opatření k prevenci a řešení jakékoli formy škodlivého chování a prosazování práva v souladu se základními právy ve virtuálních světech, včetně případného zavedení mechanismů pro hlášení porušení pravidel a řešení sporů, aniž by bylo dotčeno právo na soudní nápravu;

20.je znepokojen tím, že používání avatarů a decentralizovaných systémů, jako jsou systémy vycházející z technologie blockchain, by mohlo významně znesnadnit pohnání pachatelů deliktu k odpovědnosti; domnívá se, že zavedení účinných systémů správy identit je klíčové pro umožnění řádné a včasné identifikace a pro boj proti falešným identitám, stejně jako zohlednění specifik spojených s řízením decentralizovaných autonomních organizací (DAO) a s kolektivní odpovědností; vítá v tomto ohledu záměr Komise prozkoumat přidanou hodnotu případného právního rámce pro DAO;

21.připomíná, že avataři nemají právní subjektivitu, takže jakékoli otázky týkající se jejich právní způsobilosti, práv, povinností a závazků je třeba řešit ve vztahu k fyzickým nebo právnickým osobám, které je používají; domnívá se, že s tím, jak se virtuální světy budou vyvíjet a stávat se komplexnějšími, by se mělo zvážit, zda by bylo vhodné přidělit avatarům zvláštní právní status; domnívá se, že avatar nebo osoba, která za ním stojí, by měly být identifikovatelné a že by měla být uplatňována zásada „poznej svého klienta“;

22.zdůrazňuje, že se na virtuální světy plně vztahuje soubor právních předpisů EU o ochraně práv duševního a průmyslového vlastnictví, včetně autorských práv, ochranných známek, patentů, průmyslových vzorů a obchodního tajemství; zdůrazňuje však také, že rozvoj virtuálních světů představuje nové výzvy, pokud jde o prosazování práv duševního vlastnictví, identifikaci osob, které tato práva porušují, a nastoluje otázky týkající se kolizních norem pro rozhodné právo a soudní příslušnost;

23.připomíná, že provozovatelé platforem, poskytovatelé služeb a uživatelé virtuálních světů jsou povinni respektovat výlučná práva držitelů práv a jejich právo na spravedlivou odměnu; zdůrazňuje, že k použití obsahu chráněného právy duševního vlastnictví, a to i v digitální formě v elektronickém médiu, jako je NFT, je zapotřebí povolení prostřednictvím licence nebo postoupení, pokud se na něj nevztahuje žádná výjimka nebo omezení ochrany práv duševního vlastnictví (jako v případě kopie pro osobní potřebu, vzdělávání, výzkumu, citace, recenze, parodie nebo parafráze); připomíná, že je důležité, aby poskytovatelé zajistili transparentnost, pokud jde o oblast působnosti licencí, včetně licencí vztahujících se na určité území, aby se zajistilo, že uživatelé budou moci určit, na jaká použití obsahu chráněného právy duševního vlastnictví ve virtuálních světech se vztahují licence, které vlastní, a tvůrci a držitelé práv budou moci získat přesné a správné informace o skutečném používání chráněných děl;

24.vítá aktualizaci, kterou přineslo dvanácté vydání „Niceského třídění“, která umožňuje registraci ochranných známek ve třídách pokrývajících jejich použití ve virtuálních světech; vyzývá k pečlivému sledování konkrétního uplatňování této klasifikace; je však znepokojen používáním NFT odkazujících na ochranné známky bez povolení jejich vlastníků a vyzývá k zavedení účinných opatření k řešení těchto a dalších případů porušení práva; vítá v tomto ohledu návrh Komise na vytvoření souboru nástrojů pro boj proti padělání;

25.uznává, že na nahrávání obsahu vytvořeného uživateli se vztahují pravidla odpovědnosti stanovená v nařízení o digitálních službách a zvláštní režim stanovený v článku 17 směrnice o autorském právu; domnívá se však, že je třeba dále vyjasnit, jak by se stávající pravidla měla uplatňovat na služby sdílení obsahu online, které zpřístupňují obsah ve virtuálních světech, a jak by měla být prosazována;

26.zdůrazňuje, že tokeny NFT neudělují žádná práva duševního vlastnictví na digitální aktiva, upozorňuje na nutnost dalšího objasnění a transparentnosti, aby se předešlo podvodům a časté záměně mezi právem na token samotný a právem na základní chráněný obsah;

27.konstatuje, že NFT a jiné nabídky založené na technologii blockchain usnadňují, aby prostřednictvím on-line transakcí probíhal nepřetržitý opětovný prodej aktiv založených na dílech chráněných autorským právem, a domnívá se, že je třeba zajistit odpovídající a přiměřenou odměnu autorům za každý opětovný prodej těchto aktiv;

28.připomíná, že podle stávajících pravidel nemusí být výstupy, které jsou autonomně generovány systémy umělé inteligence, způsobilé pro ochranu podle autorského práva, neboť zásada originality je spojena s fyzickou osobou, přičemž pojem „duševní tvorby“ předpokládá osobnost autora; dále připomíná, že existuje rozdíl mezi lidskou tvorbou s pomocí umělé inteligence a výstupy autonomně generovanými umělou inteligencí; připomíná, že zatímco současný rámec duševního vlastnictví se nadále vztahuje na díla vytvořená s pomocí umělé inteligence, výstupy autonomně generované umělou inteligencí představují nové regulační výzvy pro ochranu práv duševního vlastnictví, jako jsou otázky vlastnictví, autorství a vynálezů a přiměřené odměny, jakož i otázky související s potenciální tržní koncentrací; vítá závazek Komise přijatý v akčním plánu pro duševní vlastnictví, že se zapojí do diskusí zúčastněných stran o tom, jak řešit výzvy spojené s vynálezy a díly vytvořenými s pomocí umělé inteligence; vyzývá Komisi, aby zvážila rozšíření rozsahu tohoto dialogu tak, aby ve velké míře zahrnoval otázky související s umělou inteligencí, včetně generativní umělé inteligence;

29.zdůrazňuje, že virtuální světy mohou nabídnout příležitosti k poskytování veřejných služeb obecného zájmu k širšímu prospěchu občanů; zdůrazňuje však také, že musí být zajištěna přístupnost pro všechny uživatele v EU, a to jak z hlediska nákladů a používání hardwaru, tak z hlediska porozumění softwaru; konstatuje, že přístupnost je zvláště důležitá, pokud jde o zajištění toho, aby zranitelné skupiny obyvatelstva, jako jsou starší osoby, osoby se zdravotním postižením, děti a lidé žijící ve venkovských a odlehlých oblastech, získali základní digitální dovednosti pro účast ve virtuálních světech, a měla by zohledňovat aspekty, jako je zeměpisná poloha, pohlaví, úroveň dosaženého vzdělání a socioekonomické zázemí;

30.dodává, že v této souvislosti je nanejvýš důležitá digitální gramotnost, aby byla zajištěna bezpečná a společensky přínosná zavádění a informované a odpovědné využívání virtuálních světů, aby nedocházelo k závislosti uživatelů, předpojatosti a diskriminačním praktikám a aby se bojovalo proti dezinformacím, manipulaci a zneužívání ve virtuálním prostředí a aby byla podporována demokratická kontrola;

31.zdůrazňuje, že je třeba zavést účinná vzdělávací opatření s cílem zajistit širokou gramotnost občanů, pokud jde o virtuální svět, a zvýšit kvalifikaci odborníků v různých oblastech, zejména učitelů, a podpořit a prosazovat rozvoj evropských talentů a technologií a zároveň přilákat více lidí, včetně většího počtu žen, k přírodním vědám, technologii, inženýrství a matematice;

32.doporučuje, aby byl „soubor nástrojů virtuálních světů“ určený pro širokou veřejnost, jak je uvedeno ve sdělení Komise, dále rozvíjen v souladu s doporučeními panelové diskuse občanů s cílem pomoci občanům lépe pochopit, jak spravovat své virtuální identity, virtuální výtvory, virtuální aktiva a data a přispět ke komplexní strategii EU pro virtuální světy, která je udržitelná i zaměřená na člověka;

33.vítá, jak uvedla Komise, pozitivní přínos komunity EU s otevřeným zdrojovým kódem k rozvoji klíčových rysů virtuálních světů, například pokud jde o používání technologie distribuované účetní knihy a dalších technologií potřebných pro autenticitu, správu a bezpečnost virtuálních objektů a identit;

34.pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě a Komisi.