Politika minulosti v Evropské unii – kritické hodnocení4.zdůrazňuje, že je třeba upřímně posuzovat „politiku minulosti“ EU, jejímž prostřednictvím usilovala o zvýšení legitimity evropského projektu, posílení evropského pocitu sounáležitosti a podporu mírového soužití národů našeho kontinentu, a to stejným uznáním úspěchů i stávajících nedostatků a kontrolou způsobů, jakými byli občané povzbuzováni k tomu, aby se zabývali minulostí;
5.všímá si řady minulých a současných evropských iniciativ na podporu společné evropské historické paměti, včetně Dne památky obětí holokaustu, Evropského dne památky obětí všech totalitních a autoritářských režimů, vytvoření zvláštní složky věnované historickému povědomí v bývalém programu Evropa pro občany a současných programech Občanství, rovnost, práva a hodnoty (CERV), a různých usnesení Parlamentu, jako je usnesení ze dne 2. dubna 2009 o svědomí Evropy a totalitě a usnesení ze dne 19. září 2019 o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy;
6.vyjadřuje znepokojení nad tím, že i nadále dochází k latentnímu soutěžení a částečné neslučitelnosti mezi různými rámci pamětí a kulturami historického povědomí v Evropě, a to i mezi západní a východní Evropou, ale také mezi zeměmi a národy v některých částech kontinentu; zdůrazňuje, že všechny evropské země mají společné a odlišné zkušenosti, které stejně patří do společné evropské historie; uznává zločiny spáchané nacistickými, fašistickými a komunistickými totalitními režimy, jakož zločiny v rámci kolonialismu a úlohu, kterou tyto zločiny sehrály při utváření historického vnímání v Evropě; zdůrazňuje, že je třeba překlenout stávající regionální a ideologické rozdíly v historickém povědomí mezi evropskými zeměmi a národy s cílem vytvořit společný základ pro dialog, vzájemné porozumění a respekt;
7.uznává, že hrůzy minulosti slouží jako „negativní základový mýtus“ a navozují silný pocit smysluplnosti evropského projektu, uznává však, že zájem Unie především o vyprávění příběhu o sobě ex negativo s sebou nese riziko rozvoje teleologického a zjednodušujícího černobílého systému historie, který může bránit plně informovanému pochopení složité minulosti Evropy a snižuje motivacplně informovanému pochopení složité minulosti Evropy a snižuje motivaci ke zpochybňování stereotypů a „nedotknutelných“ příběhů historie jednotlivých národů;
Cesta k informovanému historickému vědomí v Evropě 8.uznává potřebu širšího a celostnějšího porozumění evropským dějinám, aby mohlo vzniknout kritické a sebereflexní evropské historické vědomí, zejména rozšířením zaměření stávajících iniciativ týkajících se evropské historické paměti, přičemž je třeba náležitě zohlednit i dosud nedostatečně zastoupené skupiny, a prostřednictvím podpory inovativních způsobů výuky historie;
9.zdůrazňuje, že je důležité opustit evropskou „kulturu připomínání“, která funguje zejména shora dolů a jejímž základem je definování toho, co by si Evropané měli pamatovat, a směřovat ke „kultuře vzpomínání“, která funguje zdola nahoru, vychází od občanů a je založena na společných evropských zásadách a hodnotách, a že je třeba soustředit se na rozvoj kapacit pro kritické „přepracování“ minulosti na místní, národní a evropské úrovni se zapojením organizací občanské společnosti;
10.uznává zásadní význam přístupu k minulosti Evropy na základě základních evropských hodnot zakotvených v článku 2 Smlouvy o Evropské unii a etických a filozofických tradic, na nichž jsou tyto hodnoty založeny, jakož i vytvoření otevřené diskuse, která umožní zabývat se rovněž obtížnými prvky národních historií a zajistí vzájemné porozumění a usmíření jak v rámci evropských národů, tak mezi evropskými národy a zbytkem světa;
11.domnívá se, že svoboda vyučovat, studovat a provádět výzkum, včetně svobodného přístupu k archivům a zdrojům, spolu se svobodným uměleckým vyjádřením, je předpokladem pro vytváření a šíření objektivních znalostí založených na důkazech v demokratických společnostech, a zejména pro kritické zabývání se historií; vyzývá Komisi a členské státy, aby chránily tyto svobody, které jsou v současné době ohroženy, zejména v důsledku případů zneužití právních předpisů týkajících se historické paměti, a to i prostřednictvím mechanismu EU na podporu právního státu;
12.zdůrazňuje zásadní úlohu vzdělávání a vyzývá členské státy, aby aktualizovaly stávající učební osnovy a metodiky výuky s cílem přesunout pozornost z národních dějin na evropské a celosvětové dějiny a umožnit klást větší důraz na nadnárodní historické porozumění, zejména tím, že se umožní vidět více pohledů na dějiny a podpoří se odpovídající výukové styly, které budou upřednostňovat reflexi a diskuse před předáváním znalostí a které se budou řídit obecným cílem, jímž je, aby se studenti učili spíše „jak přemýšlet“ než „co si myslet“;
13.zdůrazňuje zásadní význam, jež má vzdělávání o evropské integraci, historii, institucích a základních hodnotách Unie a evropském občanství pro vznik evropského pocitu sounáležitosti; vyzývá k výuce evropských dějin a evropské integrace, které je třeba vnímat v globálním kontextu, a k tomu, aby se nedílnou součástí vnitrostátních vzdělávacích systémů stalo vzdělávání k evropskému občanství; oceňuje úsilí vyvíjené na úrovni EU s cílem zlepšit znalosti o Unii a její historii, včetně tzv. akcí Jean Monnet; vyzývá Komisi a členské státy, aby – a to i prostřednictvím pracovní skupiny Evropského prostoru vzdělávání pro rovnost a hodnoty – pracovaly na cílech, které se konkrétně zaměřují na rozvoj evropského historického vědomí, a aby společně vypracovaly „příručku EU“ pro vzdělávací programy, která poskytne společné pokyny a nestranné fakta a údaje pro výuku evropských dějin;
14.domnívá se, že v evropských dějinách jsou hluboce zakořeněny šovinismus, genderové stereotypy, mocenské asymetrie a strukturální nerovnosti, a vyjadřuje politování nad tím, že ve výuce historie neexistuje dostatečně multikulturní a genderově citlivý přístup; domnívá se, že je nezbytné řešit marginalizaci žen a dalších nedostatečně zastoupených společenských skupin v dějepisu, a vyzývá členské státy, aby ve vnitrostátních učebních osnovách zajistily větší zaměření v tomto směru;
15.zdůrazňuje, že je potřebná interdisciplinární a meziodvětvová výuka historie, která bude uplatňovat inovativní pedagogiku zaměřenou na účastníky vzdělávání, jako je přístup založený na interaktivním vyprávění příběhů a získaných zkušenostech pro všechny generace, využívat komplexní soubory zdrojů, technologií a učebních materiálů, včetně přeshraničních a nadnárodních učebnic historie a ústní historie, a podporovat analytické dovednosti a dovednosti kritického myšlení;
16.uznává ústřední úlohu učitelů při vytváření a předávání kompetencí potřebných k pochopení a kritickému posouzení historických skutečností a zdůrazňuje, že je důležité, aby učitelé nejen absolvovali odpovídající odbornou přípravu, ale také se zapojili do dalšího profesního rozvoje, včetně činností vzájemného učení a sdílení osvědčených postupů na vnitrostátní i nadnárodní úrovni; v této souvislosti zdůrazňuje přidanou hodnotu pedagogických akademií programu Erasmus+;
17.vyzývá členské státy, aby poskytovaly individuálně uzpůsobené (historické) výukové materiály a odbornou přípravu, které učitelům umožní lépe se zaměřit na nadnárodní aspekty a mnohotvárnost historie, bude jim poskytovat odpovídající didaktické postupy a zásady moderní výuky a zaměří se především na utváření mladých lidí se schopností sebereflexe;
18.zdůrazňuje, že má velký význam shromažďování údajů a srovnávání a hodnocení metod a nástrojů pro výuku historie, a vítá práci specializovaných vládních i nevládních organizací působících v této oblasti, včetně Střediska Rady Evropy pro sledování výuky historie v Evropě a EUROCLIO; zdůrazňuje, že je třeba, aby se práce tohoto střediska účastnilo více členských států EU;
19.uznává potenciál muzeí, která se kriticky zabývají spornou historií Evropy, jako nástrojů pro získávání poznatků o minulosti a budování historického povědomí, zejména pokud jde o „Dům evropských dějin“, jakožto stěžejní projekt, pro který by měly být k dispozici dostatečné zdroje, aby se zajistilo širší oslovení evropské veřejnosti;
20.zdůrazňuje význam zachování bohatého evropského kulturního a historického dědictví a památníků, zejména jako prostředku k nastolení kritického historického vědomí za předpokladu, že nebudou zneužívány k ideologickým účelům, a zdůrazňuje úlohu, kterou v tomto ohledu mohou hrát označení „Evropské dědictví“ i nezávislé instituce podporující evropské dědictví, a to jak hmotné, tak nehmotné; vybízí členské státy, aby zvýšily své úsilí o vymezení a ochranu míst demokratické paměti, zejména těch, která se týkají nedostatečně zastoupených skupin; zdůrazňuje potenciál portálu Europeana, jenž může sloužit jako evropská digitální knihovna, archiv, muzeum a vzdělávací platforma;
21.uznává potenciál digitálních médií a rostoucí úrovně digitalizace ve vzdělávání a zároveň vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že digitální kanály jsou stále více zneužívány k politické manipulaci a šíření dezinformací, včetně dezinformací týkajících se historie, což ukazuje ruský historický revizionismus doprovázející ruskou útočnou válku proti Ukrajině; vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily své úsilí o posílení mediální a digitální gramotnosti a vybavily učitele a studenty odpovídajícími dovednostmi a nástroji, které usnadní výuku historie založenou na faktech a umožní jim identifikovat tradiční i moderní historické zdroje, zasadit je do kontextu a analyzovat je;
22.zdůrazňuje, že příležitosti k přeshraniční mobilitě ve vzdělávání, které poskytují evropské programy a jiné programy mobility, podporují výměnu myšlenek a podporují průřezové znalosti a mezikulturní porozumění, neboť pomáhají odstraňovat národní překážky a umožňují lepší pochopení minulosti i současnosti;
23.vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily nástroje, které jsou v současné době na evropské úrovni k dispozici, s cílem podpořit kritické a sebereflektivní evropské historické vědomí, zejména program Erasmus+, který podporuje mobilitu a mezikulturní učení jakožto klíčové nástroje ke zlepšení porozumění ostatním kulturám a národům, a program Občané, rovnost, práva a hodnoty, jenž podporuje nadnárodní projekty spojené s připomínáním historických událostí a podněcuje občanskou angažovanost;
24.požaduje, aby evropské orgány, členské státy, kandidátské a potenciální kandidátské země, vzdělávací instituce a subjekty občanské společnosti zintenzivnily své úsilí o podporu usmíření, zdržovaly se jakýchkoli pokusů o zneužívání historie pro politické účely a bojovaly proti historickému revizionismu a popírání historie v Evropské unii i mimo ni; připomíná význam těchto aspektů pro budoucí rozšíření Unie;