1.opakuje, že nezávislé soudnictví je páteří právního státu, neboť na něm závisí účinná právní ochrana, když dojde k odepření nebo porušení zákonů, práv, svobod a demokratických zásad; vyzdvihuje, že nezávislé a účinné soudnictví je zásadní nejen pro zachování právního státu a demokracie v členských státech a Unii, ale že má klíčový význam i pro provádění právních předpisů EU vzhledem k tomu, že Komise se při prosazování práva EU spoléhá na vnitrostátní justiční orgány; podtrhuje význam vzájemné důvěry a zároveň zdůrazňuje, že Komise nemůže ignorovat nedostatky vnitrostátních justičních orgánů některých členských států ani předpokládat, že všechny jsou schopny zajistit účinné soudní opravné prostředky; se znepokojením konstatuje, že ačkoli některé soudní systémy mohou vypadat teoreticky solidně a uspokojivě, v některých případech nejsou imunní vůči zmocňování se státu, politickému vměšování či nepotismu; je si vědom skutečnosti, že toto se obtížně odhaluje pouhým posuzováním formálních struktur; vyzývá proto Komisi, aby provedla kvalitativnější analýzu zahrnující kontextové prvky, zejména dlouhodobější uplatňování;

2.konstatuje, že Komise zaznamenala mezi členskými státy EU v souvislosti s nezávislostí soudnictví a soudními zárukami velké rozdíly; bere na vědomí, že zpráva zmiňuje řadu pozitivních iniciativ a průběžný vývoj v oblasti rad pro justici, konkrétně v Lucembursku, Nizozemsku, Portugalsku, Itálii, Švédsku, Finsku a Maďarsku Maďarský helsinský výbor, Hlavní nedostatky v maďarské reformě soudnictví, 31. října 2023.; bere na vědomí, že Komise se domnívá, že otázky spojené s radami pro justici je nadále třeba řešit v Polsku, na Slovensku, v Bulharsku, Španělsku a na Kypru; se znepokojením konstatuje, že disciplinární řízení lze použít jako prostředek k omezení nezávislosti soudnictví, jako tomu je v případě Bulharska a jak tomu bylo za vlády strany Právo a spravedlnost v Polsku; bere na vědomí, že Komise konečně podala SDEU žalobu na Polsko kvůli porušování právních předpisů EU jeho Ústavním soudem; konstatuje, že současný ministr spravedlnosti Polské republiky je odhodlán ukončit nezákonný disciplinární režim pro soudce v Polsku v souladu s rozsudky Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva;

3.konstatuje, že Komise došla k závěru, že zatímco některé členské státy, včetně Finska, Rakouska, Slovinska, Kypru, Švédska a Maďarska, přijaly nebo oznámily iniciativy s cílem zlepšit procesy jmenování soudců a fungování vyšších soudů, v souvislosti se jmenováním soudců na vyšší soudy dále přetrvávají problémy na Maltě, v Řecku, Litvě, Lotyšsku a Irsku; vyzdvihuje, že Komise zjistila, že v Polsku přetrvávají vážné obavy týkající se dříve jmenovaných soudců Nejvyššího soudu, včetně jeho první předsedkyně, a týkající se trvalého neprovádění rozhodnutí SDEU o předběžné otázce ohledně jmenování soudců do komory pro mimořádnou kontrolu; konstatuje, že Komise zjistila, že na Slovenku nadále vyvolává otázky zavedení trestného činu zneužití práva pro soudce v souvislosti s jejich soudními rozhodnutími, neboť má na soudce negativní psychologický dopad a zatěžuje vyšetřovací orgány; zdůrazňuje závažné znepokojení, které nadále panuje v Maďarsku v oblasti nezávislosti soudnictví a je v rozporu se „super milníky“ stanovenými Komisí, včetně přetrvávajících překážek v souvislosti se řízeními o předběžných otázkách, problémů s přidělováním případů v Kúrii a systému jmenování předsedy Kúrie, který vykazuje nedostatky;

4.zdůrazňuje, že soudnictví by mělo mít k dispozici dostatečné prostředky, aby bylo skutečně dostupné a bylo schopné poskytovat občanům účinnou právní ochranu; konstatuje, že Komise zjistila, že navýšení zdrojů pro soudnictví a další opatření přijatá Maltou, Kyprem a Řeckem dosud nevedlo ke zkrácení délky řízení a že počet nevyřízených případů zůstává vážným problémem; vzhledem k tomu, že v Chorvatsku, Itálii a Portugalsku byly učiněny určité kroky správným směrem, ale účinnost reforem se teprve musí projevit; konstatuje, že Komise vyzvala Německo, aby zajistilo odpovídající zdroje pro soudní systém, a to i pokud jde o úroveň odměňování soudců, a to s ohledem na evropské normy týkající se zdrojů a odměňování v soudním systému; vyzývá Německo, aby pokračovalo v provádění „Paktu pro právní stát“ a aby soudnímu systému poskytlo dostatečné zdroje tím, že zvýší počet soudců s cílem posílit federální soudní systém; uznává, že Komise dospěla k závěru, že určitý pokrok lze pozorovat při provádění doporučení uvedeného ve zprávě o právním státu 2022 týkajícího se účinnosti soudního systému, mimo jiné na Maltě a ve Španělsku;

5.vítá financování prostřednictvím programu Spravedlnost, které má podpořit justiční spolupráci v občanských a trestních věcech a přispět k dalšímu rozvoji evropské justice;

6.domnívá se, že aby měli občané účinný přístup ke spravedlnosti, měly by členské státy učinit více pro poskytování bezplatné nebo cenově dostupné právní pomoci – zejména těm, kteří si ji sami nemohou dovolit – a měly by dále usnadňovat přístup k obhájci; konstatuje, že Komise zjistila, že ve Španělsku, Francii, Finsku, Bulharsku, na Maltě a v Litvě je vyvíjeno úsilí o řešení obav týkajících se přístupu ke spravedlnosti a právní pomoci a že obavy přetrvávají i v Irsku, Dánsku, Lucembursku a Maďarsku; dále konstatuje, že Komise zjistila, že v několika členských státech, včetně Španělska, Francie, Finska, Bulharska a Malty, probíhají kroky k zajištění práva na přístup k obhájci, zatímco v jiných členských státech, jako je Litva, Irsko, Dánsko, Lucembursko a Maďarsko, stále ještě nebylo dosaženo zlepšení; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby do příští zprávy o právním státu zahrnula hodnocení uplatňování acquis EU v oblasti právní pomoci ve věcech občanských a trestních, jako je směrnice Rady 2002/8/ES Úř. věst. L 26, 31.1.2003, s. 41. ze dne 27. ledna 2003 o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech, jelikož judikatura Soudního dvora ukazuje, že přetrvávají otázky ohledně výkladu této směrnice;

7.poukazuje na důležitou úlohu soudních rad při zajišťování nezávislosti soudnictví; považuje za nezbytné vyhodnotit reformy, které jsou přijímány v různých členských státech, a vybízí k tomu, aby se složení těchto orgánů a jejich fungování přizpůsobilo normám stanoveným Komisí a Radou Evropy, které schválil SDEU;

8.poukazuje na to, že státní zastupitelství je klíčovým prvkem zajišťujícím schopnost soudnictví bojovat proti trestné činnosti a korupci; zdůrazňuje, že je důležité zaručit autonomii a odpovědnost státního zastupitelství; upozorňuje na to, že je třeba zavést záruky, které by pomohly zachovat autonomii a odpovědnost státního zastupitelství, mimo jiné aby bylo zaručeno, že nebude vystaveno nepřiměřenému politickému tlaku, zejména ze strany vlády;

9.vyzývá všechny členské státy, aby v návaznosti na doporučení Skupiny států proti korupci (GRECO) přijaly kodex chování pro soudce, s přihlédnutím k tomu, že takové kodexy platí u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) a SDEU, které by vytvořily nezávislé mechanismy pro vyšetřování údajných porušení kodexu chování a dalších právních předpisů, zlepšily zveřejňování informací a transparentnost v oblasti střetů zájmů a darů, které soudní orgány obdržely, řešily problematiku „otáčivých dveří“ a požadovaly, aby soudci veřejně vysvětlovali svá rozhodnutí o vyloučení;

10.vyjadřuje znepokojení nad zásadními personálními změnami a oznámenými významnými strukturálními a organizačními změnami ve slovenské policii a dalších nezávislých demokratických orgánech, a to i mezi vyšetřovateli podílejícími se na vyšetřování závažných trestných činů a případů korupce na vysoké úrovni ve slovenské Národní kriminální agentuře (NAKA), které vyvolávají pochybnosti o motivaci, jež za těmito změnami stojí; vyjadřuje hluboké znepokojení nad neodůvodněným využíváním zrychlených legislativních procesů, zejména při pojednávání navrhovaných změn v trestním zákoníku a zrušení Úřadu speciální prokuratury, což ohrožuje integritu soudních procesů, podrývá boj EU proti podvodům a ohrožuje ochranu evropských finančních zájmů a ochranu přírody na Slovensku; vyzývá slovenskou vládu, aby tyto změny přehodnotila ve světle jejich možných důsledků pro právní stát a finanční zájmy Unie, jakož i protikorupční rámec EU; připomíná, že jakákoli reforma trestního práva musí obsahovat dostatečné a náležité záruky, které zajistí, že bude účinně pokračovat vyšetřování nových i probíhajících trestních případů, zejména pokud jde o korupci na vysoké úrovni, a zaručí nezávislost soudnictví a autonomii trestního stíhání v souladu s doporučeními Komise obsaženými v předchozích zprávách o právním státu; vyjadřuje znepokojení nad tím, že přerozdělení případů speciálního prokurátora povede ke značným prodlevám a v některých případech může vzhledem k promlčecí lhůtě vést ke zmaření případu;

11.bere na vědomí kroky španělské vlády spojené s jejím nedávným nástupem do úřadu, včetně budoucího přijetí zákona o amnestii; bere na vědomí otázky, názory a obavy, které v reakci na tento vývoj vyjádřily různé zúčastněné strany, včetně sdružení zastupujících soudce, státní zástupce, právníky, akademické pracovníky, občanskou společnost a širokou veřejnost; konstatuje, že Komise rovněž španělskou vládu písemně požádala o vysvětlení; vyzdvihuje, že tyto kroky vyžadují nezávislé posouzení; vyzývá v této souvislosti španělskou vládu, aby byla vůči evropským orgánům v souvislosti s příslušným zákonem o amnestii plně transparentní, a poznamenává, že španělský Senát požádal Benátskou komisi o stanovisko k jeho ústavnosti a souladu s evropskými požadavky a normami; vyjadřuje rovněž politování nad dlouhodobým zablokováním soudní rady, ohledně něhož Komise španělským orgánům ve zprávě o právním státu poskytla konkrétní doporučení;

12.opakuje, že korupce představuje závažné ohrožení právního státu a vážně podkopává důvěru v demokracii a rovnost před zákonem; vyzývá členské státy Komisi, aby vynaložily větší úsilí na vymýcení korupce;

13.vyzdvihuje, že Eurobarometr z roku 2022 týkající se korupce ukazuje, že korupce v EU je pro občany a podniky stále vážným problémem, přičemž velká část Evropanů se domnívá, že korupce je v jejich zemi rozšířená (68 %) a že míra korupce vzrostla (41 %); oceňuje, že téměř všechny členské státy mají v současné době zavedeny protikorupční strategie, které jsou pravidelně vyhodnocovány a přezkoumávány; připomíná, že k vymýcení korupčních praktik je zapotřebí nejen pevný právní rámec, ale také účinné provádění, a že předcházení těmto praktikám vyžaduje rovněž transparentní a odpovědné rámce pro správu věcí veřejných a integritu;

14.vyjadřuje politování nad skutečností, že navzdory skutečnosti, že všechny členské státy mají zavedené protikorupční strategie, vnímání korupce se v rámci EU zásadně liší, přičemž Dánsko, Finsko, Švédsko a Nizozemsko patří mezi nejméně korupční země a na druhé straně v případě Bulharska, Malty, Maďarska, Řecka a Slovinska je vnímaná míra korupce znepokojivá29; se znepokojením rovněž konstatuje, že Komise zjistila, že některé členské státy, jako je Bulharsko, Malta, Maďarsko, Řecko a Slovinsko, ještě musí prokázat solidní výsledky při vyšetřování a stíhání případů korupce na vysoké úrovni, které povedou k pravomocným odsouzením, jež budou mít odrazující účinek; bere na vědomí, že skupina GRECO nedávno zveřejnila zprávu o Kypru, která zdůrazňuje nedostatečnou účinnost protikorupčních právních předpisů a poukazuje na konkrétní rizika v rámci vymáhání práva GRECO, páté kolo hodnocení – Předcházení korupčnímu jednání a podpora morální bezúhonnosti ústředních vlád (vedoucích exekutivních funkcí) a donucovacích orgánů – hodnotící zpráva – Kypr, 2. října 2023.;

15.podtrhuje, že vlády členských států a představitelé, politici, zvolení zástupci a lídři EU by měli jít příkladem tím, že se zdrží veškerých korupčních praktik a že do vyšetřování korupce nebudou zasahovat žádné vládní ani politické vlivy; vyzývá skupinu DRFMG, aby navázala na usnesení Parlamentu o právním státu s cílem pomoci v boji proti beztrestnosti korupce; poukazuje na to, že do korupce mohou být zapojeni i představitelé, politici, zvolení zástupci a lídři EU, jak to ukázala kauza „Katargate“, proto opakuje svou výzvu, aby se výroční zpráva vztahovala rovněž na orgány EU; znovu vyzývá Komisi, aby co nejdříve dokončila jednání o plném členství EU ve skupině GRECO;

16.zdůrazňuje, že občané a podniky by se při oznamování případů korupce měli cítit bezpečně, především při whistleblowingu; konstatuje, že Komise zjistila, že v celé EU stále existují velké překážky při whistleblowingu, ačkoli některé členské státy, jako je Slovensko, Kypr, Dánsko a Malta, podnikly kroky ke zlepšení této situace; vyzývá slovenskou vládu, aby dodržovala závazné zásady evropské směrnice o ochraně oznamovatelů Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (Úř. věst. L 305, 26.11.2019, s. 17). a přehodnotila navržené změny v ochraně oznamovatelů na Slovensku; vyjadřuje znepokojení zejména nad tím, že je oznamovatelům upírána ochrana se zpětnou působností, což vede k právní nejistotě; konstatuje, že příslušný úřad pro ochranu oznamovatelů na tyto problémy upozornil Komisi;

17.odsuzuje skutečnost, že Malta nadále provozuje režim občanství pro investory, který představuje závažné riziko korupce a dalších trestných činů, zejména s ohledem na kroky, které přijalo několik jiných členských států v zájmu zajištění, že budou režimy občanství pro investory zrušeny; konstatuje, že Komise za režim občanství pro investory podala proti Maltě právě probíhající žalobu k SDEU, a znovu potvrzuje svůj postoj, že by Komise měla využít své výsady navrhnout právní předpisy a iniciovat unijní legislativní zákaz všech režimů občanství pro investory v EU;

18.uznává důležitou úlohu Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO) při ochraně právního státu a boji proti korupci v Unii a vybízí Komisi, aby v následných zprávách bedlivě sledovala úroveň spolupráce členských států s úřadem EPPO; vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby se k úřadu EPPO připojily; vítá skutečnost, že Polsko zahájilo postup přistoupení k úřadu EPPO, což svědčí o pevném odhodlání nové vlády chránit finanční zájmy EU a účinně bojovat proti korupci; domnívá se, členství v úřadu EPPO by mělo být podmínkou pro získání finančních prostředků EU; opakuje svou výzvu k rozšíření mandátu úřadu EPPO;

19.shledává, že evropské orgány, jako je Europol, Eurojust, Evropský účetní dvůr, EPPO a Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) by měly zlepšit spolupráci na předcházení korupci jak v členských státech EU, tak v evropských orgánech; rovněž v této souvislosti vyzývá ke zřízení účinného orgánu EU pro etiku;

20.konstatuje, že korupce může zahrnovat vnitrostátní orgány, včetně soudních a policejních orgánů, které jsou právě těmi orgány, které proti ní mají bojovat; je v této souvislosti i nadále znepokojen tím, že bylo dosaženo pomalého a omezeného pokroku při odstraňování kultury beztrestnosti na nejvyšší úrovni na Maltě, kterou zjistilo nezávislé veřejné vyšetřování vraždy Daphne Caruanové Galiziové; domnívá se, že orgány EU, jako je Europol, hrají při vyšetřování korupce a shromažďování důkazů významnou roli, překážkou je však požadavek na vnitrostátní souhlas se zapojením Europolu; vyzývá k posílení mandátu Europolu, aby mohl vyšetřovat případy korupce výše popsaného typu; zdůrazňuje, že je důležité, aby byl na úrovni EU zaručen dohled nad Europolem, aby byly posíleny nezávislé mechanismy, orgány a agentury odpovědnosti EU a aby byla zlepšena demokratická kontrola činností Europolu, mimo jiné skrze skupinu pro společnou parlamentní kontrolu, včetně systematického hodnocení všech činností agentury a dodržování jejího mandátu, jakož i povinnosti plnit doporučení, která Parlament agentuře vydá;

21.vítá v této souvislosti protikorupční návrhy předložené Komisí, které reagují na výzvy Parlamentu ke zintenzivnění boje proti korupci; konstatuje, že Komise má v úmyslu začlenit prevenci korupce do přípravy politik a programů EU a aktivně podporovat úsilí členských států o zavedení silných protikorupčních politik a právních předpisů; vítá ochotu řešit přeshraniční rozměr korupce kriminalizací trestných činů korupce a harmonizací sankcí v celé EU;

22.zdůrazňuje, že korupce a praní špinavých peněz jsou neoddělitelně spjaty a že praní peněz je jedním z nejdůležitějších faktorů umožňujících nelegální organizovanou trestnou činnost, a tím i útoky proti právnímu státu, pomocí něhož pachatelé trestné činnosti převádějí do legální ekonomiky své výnosy z trestné činnosti; je si vědom toho, že podvody na úkor rozpočtu EU mohou být rovněž predikativním trestným činem předcházejícím praní peněz; znovu potvrzuje své pevné přesvědčení, že účinně a účelně chránit a posilovat finanční zájmy EU lze pouze posílením struktury EU pro boj proti podvodům a zvýšením transparentnosti evropských orgánů, a to překonáním přirozených omezení vnitrostátních systémů, které nestačí čelit stále častějším nadnárodním útokům na finanční zájmy Unie;

23.zdůrazňuje, že systém brzd a protivah může fungovat pouze tehdy, pokud budou moci fungovat ústavní soudy, veřejní ochránci práv, vnitrostátní instituce pro lidská práva, auditorské společnosti, orgány pro rovné zacházení a další nezávislé orgány a pokud se budou těšit dostatečně širokým mandátům, nezávislosti, integritě a náležitému financování;

24.konstatuje, že Komise zjistila, že situace v oblasti veřejných ochránců práv, vnitrostátních institucí pro lidská práva, orgánů pro rovné zacházení a další nezávislé orgány se mezi členskými značně liší, přičemž k určitému vývoji správným směrem došlo na Kypru, na Slovensku, v Lucemburku, Portugalsku, Slovinsku a Polsku, výzvy přetrvávají v Litvě, Maďarsku a Chorvatsku, žádná vnitrostátní instituce pro lidská práva v souladu s pařížskými zásadami OSN zatím nebyla zřízena v Itálii, Česku, na Maltě a v Rumunsku, k prodlení při jmenování do různých nezávislých orgánů došlo v Bulharsku, Španělsku a Rakousku a v Polsku je ohroženo efektivní fungování Nejvyššího kontrolního úřadu; s velkým znepokojením bere na vědomí nedávný vývoj v Řecku, kde jsou nezávislé orgány, jako je Řecký úřad pro bezpečnost komunikace a soukromí a Řecký úřad pro ochranu osobních údajů, pod stále rostoucím tlakem kvůli své práci týkající se nezákonného používání špionážního softwaru, kdy byli řeckým parlamentem spěšně vyměněni členové představenstva Řeckého úřadu pro bezpečnost komunikace a soukromí, a to zřejmě z důvodu bezprostředně plánovaného rozhodnutí Řeckého úřadu pro bezpečnost komunikace a soukromí uložit pokutu řecké zpravodajské službě;

25.zdůrazňuje, že bez plurality a svobody sdělovacích prostředků nemůže fungovat demokratický život a právní stát;

26.domnívá se, že transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků je základním minimem pro zachování plurality sdělovacích prostředků; bere na vědomí, že Komise došla k názoru, že od zprávy o právním státu za rok 2022 byly přijaty nové právní předpisy posilující transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků nebo zlepšující veřejnou dostupnost informací o vlastnictví sdělovacích prostředků v Řecku, Lucemburku a Švédsku a tyto právní předpisy byly posíleny na Kypru; konstatuje, že změny v Bulharsku, Česku a Francii se dosud projednávají; vybízí evropské orgány, aby konečně přijaly a zavedly silný a ambiciózní akt o svobodě sdělovacích prostředků s cílem zajistit harmonizaci transparentnosti právních předpisů o vlastnictví sdělovacích prostředků na úrovni EU;

27.bere na vědomí, že Komise zjistila, že regulační orgány pro sdělovací prostředky nejsou chráněny dostatečnými zárukami před nepatřičným politickým vlivem například v Maďarsku, Slovinsku a donedávna i v Polsku, za předchozí vlády vedené stranou Právo a Spravedlnost, a některým těmto orgánům schází zdroje, zejména v Řecku a Rumunsku; vyzývá Komisi, aby přijala veškerá nezbytná opatření k zajištění účinného provádění článku 30 směrnice o audiovizuálních mediálních službách Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) (Úř. věst. L 95, 15.4.2010, s. 1)., která stanoví požadavek zavedení záruk nezávislosti vnitrostátních regulačních orgánů;

28.vyzdvihuje význam redakční nezávislosti veřejnoprávních sdělovacích prostředků a povinnost všech členských států ji respektovat; vyzdvihuje potřebu zavést záruky proti vnitřním a vnějším zásahům; domnívá se, že veřejnoprávní sdělovací prostředky by měly být chráněny před politickými tlaky, včetně nepřiměřeného propouštění, a že by měly být zavedeny záruky, které zaručí svobodné přijímání redakčních rozhodnutí; konstatuje, že Komise dospěla k závěru, že Lucembursko, Slovinsko, Německo, Estonsko, Slovensko a Česko přijaly iniciativy k posílení právních záruk nebo rozpočtových prostředků ke zlepšení nezávislosti vnitrostátních veřejnoprávních vysílacích organizací, přičemž o reformách se diskutuje i na Kypru, v Irsku a ve Švédsku, a že v Rumunsku, na Maltě a v Maďarsku nebyla za tímto účelem přijata žádná opatření; bere na vědomí úsilí nové polské vlády o obnovení nezávislosti veřejnoprávního vysílání; konstatuje, že podle posledního hodnocení provedeného nástrojem pro sledování plurality sdělovacích prostředků je na Maltě ohrožení redakční autonomie a politické nezávislosti „vysoké“ a celkové ohrožení plurality sdělovacích prostředků na Maltě se podle tohoto hodnocení zvýšilo ze „středního“ stupně na stupeň „vysoký“;

29.se znepokojením bere na vědomí plánovanou restrukturalizaci Rozhlasu a televize Slovenska (RTVS), hlavního veřejnoprávního provozovatele rozhlasového a televizního vysílání v zemi; podtrhuje, že je důležité zachovat svobodné, nezávislé sdělovací prostředky coby základní kámen demokratické společnosti; lituje rozhodnutí slovenského předsedy vlády a několika vládních činitelů přestat komunikovat s hlavními mediálními organizacemi, což považuje za závažné oslabení práva veřejnosti získávat důležité informace od vlády; zdůrazňuje, že takovéto kroky omezují svobodu sdělovacích prostředků, snižují transparentnost a přispívají k šíření manipulativních dezinformací ve veřejném prostoru;

30.vyzývá Radu a Komisi, aby poskytly odpovídající finanční prostředky nezávislým evropským kvalitním sdělovacím prostředkům na vnitrostátní, regionální a místní úrovni;

31.připomíná, že nezávislá žurnalistika je klíčovým aspektem demokratického právního státu, jelikož je součástí základního systému brzd a protivah a působí v rámci veřejné kontroly; vyjadřuje své znepokojení nad záměrnými pokusy několika vlád umlčet novináře, kteří odkrývají pochybení; zdůrazňuje, že bezdůvodné zásahy a nátlak, strach a autocenzura vedou k ochromení výkonu novinářské svobody projevu;

32.vyjadřuje politování nad znepokojivými trendy v oblasti bezpečnosti novinářů v několika členských státech; konstatuje, že platforma Rady Evropy podporující ochranu žurnalistiky a bezpečnost novinářů zaznamenala od roku 2015 více než 1 600 upozornění na hrozby; vyjadřuje politování nad zastrašováním novinářů během volebních kampaní, k čemuž například došlo při nedávných volbách na Slovensku; vyjadřuje politování nad tím, že Malta od zavraždění Daphne Caruanové Galiziové nezlepšila pracovní podmínky novinářů, a to i tím, že účinně nezavedla všechna doporučení obsažená ve zprávě o veřejném vyšetřování ze dne 29. července 2021; vyzývá slovenské vládní představitele, aby se zdrželi verbálních útoků vůči jednotlivcům; zdůrazňuje, že veřejní i vládní představitelé mají povinnost sloužit všem občanům, což platí obzvlášť v zemi, kde došlo k trestnému činu z nenávisti a vraždě novináře;

33.je znepokojen tím, že v celé Evropské unii jsou nadále podávány strategické žaloby proti účasti veřejnosti; vyzývá členské státy, aby provedly doporučení Komise (EU) 2022/758 Doporučení Komise (EU) 2022/758 ze dne 27. dubna 2022 o ochraně novinářů a obránců lidských práv, kteří se podílejí na účasti veřejnosti, před zjevně neopodstatněnými nebo zneužívajícími soudními řízeními („strategické žaloby proti účasti veřejnosti“) (Úř. věst. L 138, 17.5.2022, s. 30). a aby přijaly vnitrostátní opatření proti strategickým žalobám proti účasti veřejnosti, a to v zájmu ochrany novinářů a obránců lidských práv, kteří se podílejí na účasti veřejnosti, před zjevně neopodstatněnými nebo zneužívajícími soudními řízeními; poznamenává, že to lze provést zrušením trestů odnětí svobody za případy pomluvy, dekriminalizací pomluvy a upřednostňováním občanskoprávních nebo správních řízení; vítá politickou dohodu mezi spolunormotvůrci EU týkající se směrnice proti strategickým žalobám proti účasti veřejnost Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně osob, které se podílejí na účasti veřejnosti, před zjevně neopodstatněnými nebo zneužívajícími soudními řízeními („strategickými žalobami proti účasti veřejnosti“) COM(2022)0177.; vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnosti navržení dalších právních předpisů, které by se vztahovaly na všechny případy strategických žalob proti účasti veřejnosti, včetně vnitrostátních případů; vyjadřuje politování nad tím, že navzdory obavám, jež vyjádřily různé mezinárodní organizace, nejsou ustanovení proti strategickým žalobám proti účasti veřejnosti navržená Maltou považována za dostatečná, aby ochránila práci novinářů Komisařka Rady Evropy pro lidská práva, Dopis předsedovi poslanecké sněmovny Malty, 26. září 2023.; opakuje svou výzvu některým maltským politikům, včetně bývalého maltského předsedy vlády, aby stáhli žaloby pro pomluvu, které zdědili dědici Daphne Caruanové Galiziové a které i několik let po její vraždě stále probíhají;

34.vyzývá řeckou vládu, aby se zabývala vážnými problémy, které odhalilo sdružení Media Freedom Rapid Response, které sleduje, monitoruje a reaguje na porušování svobody tisku a sdělovacích prostředků, zejména spojená se svévolným sledováním, beztrestností nebo trestnými činy proti novinářům, strategickými žalobami proti účasti veřejnosti, nezávislostí sdělovacích prostředků a pluralismem Mezinárodní tiskový institut, Murdered, surveilled and sued: decisive action needed to protect journalists and salvage press freedom in Greece (Vražděni, sledováni, žalováni: jsou zapotřebí rozhodné kroky k ochraně novinářů a k záchraně svobody tisku v Řecku), 27. září 2023.; vítá vytvoření pracovní skupiny pro „ochranu, bezpečnost a posílení postavení novinářů a dalších pracovníků sdělovacích prostředků“ s cílem posílit bezpečnost a nezávislost novinářů a dalších pracovníků sdělovacích prostředků, zvýšit informovanost a sledovat bezpečnost novinářů, kterou pracovní skupina iniciovala v souladu s doporučením Komise (EU) 2021/1534 ze dne 16. září 2021 o zajištění ochrany, bezpečnosti a posílení postavení novinářů a dalších pracovníků sdělovacích prostředků v Evropské unii Úř. věst. L 331, 20.9.2021, s. 8., s velkým znepokojením bere na vědomí nedávné zadržení reportérky francouzskými orgány, zřejmě za účelem odhalení jejích zdrojů, jakož i protiprávní odposlouchávání nizozemského novináře pracujícího pro „De Correspondent“;

35.důrazně odsuzuje skutečnost, že v případě vraždy Giorgose Karaivaze nedošlo při vyšetřování k zásadnímu průlomu; konstatuje, že dva údajní vrazi byli zadrženi více než dva roky od vraždy na základě důkazů, které zřejmě měla policie k dispozici celou dobu; domnívá se, že strůjce vraždy stále nebyl odhalen; konstatuje, že Karaivaz – stejně jako Daphne Caruanová Galiziová a Ján Kuciak – vyšetřoval korupci a trestné činy a mohl si znepřátelit osoby na vysokých místech, včetně politických kruhů; poukazuje na to, že podezřelý strůjce vraždy Daphne Caruanové Galiziové dosud nebyl odsouzen a zároveň orgány dostatečně nevyřešily všechny případy korupce a trestných činů, jimiž se zabývala;

36.odsuzuje protiprávní sledování novinářů, zejména pomocí špionážního softwaru; je rozčarován, že Komise odmítá zavést všechna doporučení zvláštního vyšetřovacího výboru pro Pegasus, a považuje to za nečinnost; opakuje svou výzvu Komisi, aby posoudila plnění konkrétních podmínek pro Kypr, Řecko, Maďarsko, Polsko a Španělsko, které jsou uvedeny v doporučení, pro jehož vypracování byl stanoven termín 30. listopadu 2023; s potěšením bere na vědomí, že v Sejmu, dolní komoře polského parlamentu, byl ustaven zvláštní vyšetřovací výbor s vyšetřovacími pravomocemi; žádá, aby byly důkladně vyšetřeny případy údajného vážného porušení vnitrostátních a unijních právních předpisů v souvislosti s nezákonným, politicky motivovaným sledováním osob vládou strany Právo a spravedlnosti; je velmi znepokojen tím, že seznam údajných obětí je velmi dlouhý a zahrnuje mnoho politiků, právníků, žalobců, novinářů, podnikatelů, aktivistů a dalších osob; poukazuje na to, že v žádném z mnoha případů zneužití špionážního softwaru proti novinářům, aktivistům, politikům, právníkům a jiným politickým terčům nebylo učiněno spravedlnosti zadost; dochází proto k názoru, že na rozdíl od předpokladu Komise není mnoho vnitrostátních orgánů ochotno ani schopno tuto záležitost řešit, a tudíž oběti zůstávají bez účinné právní ochrany a demokracie nechráněna; je hluboce znepokojen odrazujícím účinkem beztrestnosti spojené se zneužitím špionážního softwaru proti novinářům a jejich zdrojům; zdůrazňuje, že nelegitimní používání špionážního softwaru vládami členských států přímo i nepřímo ovlivňuje integritu rozhodovacího procesu, čímž je podkopávána demokracie v Evropské unii, a zdůrazňuje naléhavou potřebu větší transparentnosti a právní odpovědnosti v odvětví technologií sledování;

37.připomíná, že obchodování se špionážním softwarem a jeho používání musí být přísně regulováno a že používání špionážního softwaru ze strany členských států musí být proporcionální a nesmí být svévolné a že sledování může být povoleno pouze za přesně předem vymezených okolností; domnívá se, že pro ochranu osobních svobod mají zásadní význam účinné předběžné mechanismy k zajištění soudního dohledu; znovu potvrzuje, že práva jednotlivců nemohou být ohrožena povolením neomezeného přístupu ke sledování; zdůrazňuje, že důležitá je rovněž schopnost soudnictví provádět smysluplný a účinný následný dohled v oblasti žádostí o sledování z hlediska národní bezpečnosti, aby se zajistilo, že bude možné napadnout nepřiměřené používání špionážního softwaru vládami;

38.zdůrazňuje, že dopad nezákonného používání špionážního softwaru je mnohem výraznější v členských státech, kde jsou orgány, které by obvykle byly pověřeny vyšetřováním, zjednáváním nápravy pro dotčené osoby a zajišťování vyvozování odpovědnosti, kontrolovány státem, a kde nastala krize právního státu a je ohrožena nezávislost soudní moci, pročež se na tyto vnitrostátní orgány nelze spolehnout; vyzývá proto Komisi, aby ve zprávě o právním státu zavedla zvláštní monitorování a doporučení pro jednotlivé země v oblasti protiprávního používání špionážního softwaru a posoudila míru reakce státních orgánů, aby byla pro dotčené osoby zajištěna náprava;

39.vyjadřuje politování nad neustálými obtížemi, jimž čelí mnoho občanů, novinářů a poslanců v členských státech při získávání informací a přístupu k dokumentům; vyzdvihuje, že veřejné orgány příliš často záměrně maří přístup k informacím a dokumentům, jako například nepřiměřeným zdržováním rozhodnutí nebo poskytováním pouze zdánlivého přístupu tím, že informace zpřístupní jen částečně; konstatuje, že Komise dospěla k závěru, že několik členských států přijalo iniciativy k lepší regulaci přístupu k informacím, například Česko, Litva a Slovensko, a některé další členské státy, jako je Německo, Španělsko, Chorvatsko, Lucembursko a Maďarsko, pracují na zlepšení v této oblasti; konstatuje ovšem, že jisté členské státy stále neřeší obavy v plné míře, například Malta, Rakousko a Finsko; znovu vyzývá maltskou vládu, aby stáhla svá odvolání proti řadě rozhodnutí, kterými bylo vyhověno žádostem o přístup k informacím, jež podal zpravodajský server The Shift News;

40.vyzývá orgány EU, aby prokázaly příkladné chování, pokud jde o přístup k informacím a dokumentům; v této souvislosti bere na vědomí nedávnou zvláštní zprávu evropské veřejné ochránkyně práv týkající se času, který Evropská komise potřebuje k vyřízení žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům, a to v návaznosti na její strategické šetření v této věci, v němž zjistila nesprávný úřední postup, neboť Komise vykazuje systémová a významná zpoždění při vyřizování potvrzujících žádostí Evropská veřejná ochránkyně práv, Zvláštní zpráva evropské veřejné ochránkyně práv v jejím strategickém šetření týkajícím se času, který Evropská komise potřebuje k vyřízení žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům (OI/2/2022/OAM), 18. září 2023.; vyzývá Komisi, aby tento opakující se problém jednou provždy vyřešila;

41.vybízí členské státy, aby regulovaly lobbování, a to například tím, že zavedou povinné vnitrostátní rejstříky transparentnosti pro všechny politiky, členy a úředníky vlád, orgánů a agentur; vybízí politiky, vládní úředníky a členy orgánů a agentur, aby zveřejňovali seznam všech svých setkání;

42.požaduje posílení zásady právního státu na vnitřním trhu; zdůrazňuje, že spolehlivé a stabilní struktury právního státu jsou klíčovými pilíři investic a obchodu, které mají zásadní význam pro konkurenceschopnost, a tím i pro kapacitu systému sociálního zabezpečení a trhu práce v Evropské unii; vyjadřuje politování nad tím, že některá opatření členských států v této oblasti porušují právo Unie, jako jsou určitá protekcionistická opatření;

43.požaduje, aby se zintenzivnilo monitorování hospodářského rozměru právního státu; vyzývá Komisi, aby ve zprávě o právním státu v návaznosti na její rozšířenou oblast působnosti věnovala větší a zvláštní pozornost hospodářskému rozměru;

44.dále odsuzuje hlášené systematické netransparentní a nespravedlivé praktiky diskriminující podniky v Maďarsku v určitých odvětvích a využívání finančních prostředků EU k obohacení politických spojenců vlády, což je v rozporu s pravidly EU v oblasti hospodářské soutěže a zadávání veřejných zakázek; je hluboce znepokojen rostoucí koncentrací podniků v rukou oligarchů napojených na současnou vládu, kteří veřejně dali najevo svůj záměr nakupovat v klíčových odvětvích, jakož i praktikami zaměřenými na konkurenty těchto podniků;

45.připomíná, že v rámci uplatňování Smluv je v souladu s Listinou zakázána jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti a že svoboda usazování, volný pohyb služeb a volný pohyb kapitálu jsou základem jednotného trhu; zdůrazňuje, že pravidla týkající se rovného zacházení zakazují nejen zjevnou diskriminaci na základě státní příslušnosti nebo v případě podniků na základě jejich sídla, ale i všechny skryté formy diskriminace; zdůrazňuje, že řádné provádění pravidel hospodářské soutěže a zadávání veřejných zakázek je rovněž v zájmu maďarských podniků;

46.vyzývá všechny členské státy, aby mezinárodnímu společenství prokázaly své odhodlání prosazovat právní stát a aby prováděly všechna přijatá omezující opatření EU přesně a důsledně a aby zabránily jejich obcházení; vyzývá Komisi, aby toto provádění pečlivě sledovala;

47.uznává klíčovou úlohu občanské společnosti a zdravého občanského prostoru pro prosazování a ochranu právního státu a opakuje svou výzvu, aby byla podmínkám občanské společnosti v členských státech věnována samostatná kapitola; konstatuje, že Komise zjistila, že Malta, Irsko, Bulharsko, Litva a Německo oznámily nebo zahájily iniciativy ke zlepšení rámce pro občanskou společnost, a zjistila, že občanská společnost čelí mimořádným problémům na Kypru, v Řecku, Španělsku, Itálii a Francii a že autoritářské a závažné systémové restrikce přetrvávají v Maďarsku a Polsku, které jsou dědictvím předchozí vlády vedené stranou Právo a spravedlnost; vyzývá všechny členské státy, aby uznávaly organizace občanské společnosti jako významné zúčastněné strany v rámci demokratického života a vytvářely příznivé prostředí pro občanskou společnost;

48.vyzývá Komisi, aby prostřednictvím vyčleněných finančních prostředků dále investovala do budování kapacit organizací občanské společnosti s cílem monitorovat situaci v oblasti právního státu v členských státech, například prostřednictvím programu Občané, rovnost, práva a hodnoty, a podávat o ní zprávy a aby zajistila odpovídající ochranu organizací občanské společnosti zapojených do tohoto procesu; je znepokojen tím, že neobjektivní rozdělování finančních prostředků má v některých zemích dopad na organizace občanské společnosti, které působí v oblasti prosazování práv zranitelných skupin nebo jejichž agendu vlády obecně nepodporují; vybízí k důkladnému posouzení těchto otázek ve všech zemích, jichž se zpráva týká, a zdůrazňuje, že jsou zapotřebí doporučení pro jednotlivé země, která by se těmito otázkami zabývala; naléhavě vyzývá Komisi, aby zvážila přímé řízení fondů EU, a to s cílem zajistit, aby způsobilí příjemci, včetně organizací občanské společnosti, podniků a místních orgánů, obdrželi finanční prostředky EU, které jsou pro ně určeny;

49.vítá návrh směrnice o evropských přeshraničních sdruženích (COM(2023)0516) předložený Komisí a hodlá se jejím přijetím prioritně zabývat; dále naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala strategii, která stanoví minimální normy ochrany organizací občanské společnosti ve všech členských státech s cílem podpořit regulační a politické prostředí bez hrozeb a útoků a poskytnout těmto organizacím udržitelný a nediskriminační přístup ke zdrojům a zároveň podpořit a podněcovat jejich zapojení do občanského dialogu a účast na tvorbě politik;

50.je hluboce znepokojen oznámenými plány slovenské vlády zavést právní předpisy, které by poškozovaly občanský prostor a mimo jiné omezovaly činnost nevládních organizací a stigmatizovaly organizace, které jsou příjemci finančních prostředků ze zahraničí;

51.lituje skutečnosti, že situace obránců lidských práv v EU se v posledních letech neustále zhoršuje; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly nezbytná opatření, která by obráncům lidských práv zajistila možnost pracovat bez překážek a nejistoty;

52.zdůrazňuje, že donucovací orgány hrají zásadní úlohu při ochraně právního státu, vytváření bezpečného prostředí pro občany a umožňování jim, aby mohli požívat základních práv; vyjadřuje politování nad tím, že podle zprávy Komise o právním státu z roku 2023 nemají donucovací orgány v mnoha členských státech, včetně Belgie, Kypru, Portugalska a Slovenska, dostatečné zdroje k tomu, aby mohly účinně plnit úkoly, jako je boj proti korupci; vyzývá členské státy, aby zajistily odpovídající financování, odbornou přípravu a lidské zdroje pro policii a další donucovací orgány;

53.vyzdvihuje, že k výsadě použití síly je třeba přistupovat s mimořádnou opatrností, a zdůrazňuje, že členské státy musejí zajistit, aby policie používala sílu pouze tehdy, je-li to nezbytně nutné a pouze v rozsahu nezbytném k dosažení legitimního cíle; připomíná, že je třeba, aby policie plnila své úkoly v souladu se zásadou nestrannosti a nediskriminace; vyzývá členské státy, aby důkladně prošetřily veškeré případy nadměrného použití síly nebo diskriminačního zacházení ze strany donucovacích orgánů a zajistily systémové záruky proti takovému zneužívání;

54.vyzývá členské státy, aby v této souvislosti zohlednily kodex policejní etiky Rady Evropy; domnívá se, že policisté by měli být vyškoleni k používání alternativních postupů pro udržování veřejného pořádku, které neohrožují životy demonstrantů a zadržovaných osob; vyzývá členské státy, aby zavedly celounijní pokyny pro transparentní, nezávislé a soudržné postupy výběru a testování zbraní používaných zástupci donucovacích orgánů, a to na základě norem, doporučení a hlavních zásad OSN; poznamenává, že v rámci tohoto posouzení by se mělo ještě před výběrem a zavedením těchto zbraní do praxe nejprve ověřit, zda jsou v souladu s mezinárodním právem a normami v oblasti lidských práv; vyzývá členské státy, aby sbíraly údaje o veškerých případech použití síly, aby bylo možné shromáždit důkazy o jejím používání, zneužívání, neočekávaných důsledcích, zraněních a případech úmrtí a jejich příčinách; je znepokojen používáním nepřiměřené síly donucovacími orgány v celé EU; zdůrazňuje, že francouzská policie je více ozbrojená než policejní sbory jinde v EU; je znepokojen skutečností, že donucovací orgány ve Francii rovněž provádějí svévolné zadržování demonstrantů, což představuje porušení práva na svobodu, neboť většina zadržovaných osob je propuštěna do několika hodin bez jakéhokoli obvinění;

55.je hluboce znepokojen skutečností, že v celé EU je i nadále hlášeno mnoho případů nepřiměřeného použití síly proti demonstrantům, včetně bití demonstrantů; konstatuje, že donucovací orgány v některých členských státech stále častěji používají ke kontrole nebo rozptýlení davu demonstrantů zbraně působící kinetickou energií střely, což v posledních letech vede ke značnému počtu vážně zraněných osob, a tudíž vyžaduje jasné pokyny pro jejich používání;

56.domnívá se, že svoboda projevu a shromažďování se v některých částech EU uplatňuje za znepokojivých podmínek; zdůrazňuje, že omezení práva na pokojné shromažďování nemůže ze zásady vyplývat z toho, jaké sdělení si účastníci protestů přejí zprostředkovat, neboť právo na pokojné shromažďování úzce souvisí s právem na svobodu projevu, s výjimkou shromáždění zaměřených na podněcování k násilí; trvá na tom, že zákony a postupy týkající se shromažďování by měly vždy dodržovat mezinárodní normy v oblasti lidských práv v oblasti svobody shromažďování a policejního dohledu na demonstracích, a to i pokud jde o poskytování zevrubné odborné přípravy v oblasti lidských práv pro policisty; vyzývá členské státy, aby nepřijímaly zákony nebo postupy, které preventivně omezují právo na pokojná shromáždění nebo které by protestující kriminalizovaly předem, bez soudního rozhodnutí;

57.vyjadřuje hluboké znepokojení nad mnoha případy nadměrného použití síly policejními službami proti menšinovým skupinám, jako jsou Romové, v různých členských státech; vyzývá orgány členských států, aby všechny tyto případy plně a nezávisle vyšetřily; je hluboce znepokojen skutečností, že v Řecku byli za tři roky zabiti tři mladí Romové, i tím, že tyto činy nebyly důkladně vyšetřeny;

58.konstatuje, že zhoršování situace v oblasti demokracie a právního státu a omezování práv menšin jdou často ruku v ruce, a znovu podtrhuje, že v budoucích zprávách je zapotřebí komplexní přístup k monitorování demokracie, právního státu a základních práv; vyjadřuje politování nad tím, že v oblasti ochrany menšin nebylo napříč EU dosaženo pokroku; odsuzuje nenávistné výroky, a to i ze strany vládních nebo politických představitelů, proti menšinovým skupinám;

59.zdůrazňuje, že je nezbytné bojovat proti všem druhům diskriminace, nenávistných verbálních projevů a trestných činů zaměřených konkrétně na menšinové skupiny a příslušníky národnostních, etnických, jazykových a náboženských menšin; vyzývá Komisi, aby do další zprávy zahrnula nový zvláštní pilíř týkající se této oblasti a mapující všechny formy xenofobie, rasismu, antisemitismu, islamofobie, nesnášenlivosti vůči Romům, nesnášenlivosti vůči LGBTIQ osobám, nenávistných verbálních projevů a diskriminace ve všech členských státech;

60.je zděšen nárůstem antisemitismu v poslední době, včetně násilných činů, zastrašování a vystavování nenávistných symbolů na veřejných místech;

61.je rovněž zděšen mírou islamofobie v EU, včetně očerňujících kampaní a dezinformací;

62.vyjadřuje zklamání nad pomalým postupem Komise, pokud jde o řešení nedodržování právních předpisů a judikatury v oblasti základních práv ze strany členských států; naléhavě vyzývá Komisi, aby jakožto strážkyně Smluv plnila svou povinnost vymáhat právní předpisy EU v oblasti lidských práv a nespoléhala se pouze na to, že uplatňování právních předpisů EU budou zajišťovat sami občané podáváním případů k soudům; doporučuje zejména Komisi, aby v případech nedodržování předpisů využívala opatření pro řešení neprovedení rozsudků Soudního dvora Evropské unie podle čl. 260 odst. 2 SFEU a nařízení o podmíněnosti dodržováním zásad právního státu;

63.vyzývá členské státy EU, aby učinily z ochrany práv LGBTIQ+ osob skutečnou a průřezovou prioritu napříč všemi oblastmi politiky; vyzývá Komisi, aby využila všech dostupných prostředků k zajištění dodržování práv LGBTIQ+ osob v celé EU, včetně použití řízení o nesplnění povinnosti proti členským státům; vyzývá členské státy, aby zohlednily dvanáct doporučení Řídícího výboru Rady Evropy pro boj proti diskriminaci, pro rozmanitost a inkluzi, jež mají za cíl vymýtit trestné činy z nenávisti vůči LGBTIQ+ osobám, jakož i doporučení Evropské komise proti rasismu a nesnášenlivosti Rada Evropy, Řídící výbor pro boj proti diskriminaci, pro rozmanitost a inkluzi, „Tematický přezkum provádění doporučení CM/Rec(2010)5“, 14. září 2023; Rada Evropy, Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti „Všeobecné politické doporučení Evropské komise proti rasismu a nesnášenlivosti č. 17 o předcházení a potírání nesnášenlivosti a diskriminace vůči LGBTI osobám“, 28. září 2023.; bere na vědomí nedávný rumunský návrh zákona, jehož cílem je vyhovět rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci Coman Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. června 2018, žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 267 SFEU od Curtea Constituţională (Ústavní soud, Rumunsko), ECLI:EU:C:2018:385. z roku 2018, jakož i kritiku, že tento návrh zákona provádí dotčený rozsudek pouze velmi úzce a že nezaručuje rovná práva pro stejnopohlavní páry Euractiv, Romanian LGBTQ+ community wants equal rights, not special conditions (Rumunská LGBTQ+ komunita chce stejná práva, nikoli zvláštní podmínky), 22. září 2023.; vyzývá všechny ostatní členské státy, jejichž právní předpisy neuznávají registrované partnerství, jako je Bulharsko, Litva, Polsko, Rumunsko a Slovensko, aby se zasadily o zakotvení tohoto práva v právních předpisech;

64.vyjadřuje hlukové politování nad tím, že v několika členských státech stále není možné právně uznat změnu pohlaví; vyjadřuje politování nad scházejícím úsilím a ochotou bulharské vlády předložit věrohodný plán opatření k provedení rozsudku vyneseného dne 9. července 2020 Evropským soudem pro lidská práva ve věci Y. T. v. Bulharsko; dále připomíná, že Bulharsko dosud neprovedlo rozsudek SDEU v případu „malé Sáry“ (C-490/20);

65.vyzývá k začlenění sexuální orientace, genderové identity, vyjádření pohlavní identity a pohlavních znaků do antidiskriminačního právního rámce EU, a to na základě širokého výkladu sexuální orientace a pohlaví a zásady rovnosti žen a mužů stanovené ve Smlouvách; konstatuje, že to zajistí právní jistotu a komplexnost ochrany všech občanů naší Unie a že tento výklad již schválili spolunormotvůrci v návrhu směrnice o normách pro orgány pro rovné zacházení v oblasti rovného zacházení se ženami a muži a rovných příležitostí pro ženy a muže v otázkách zaměstnání a povolání (COM(2022)0688);

66.vyzývá k evropskému zákazu „konverzních praktik“; vyzývá k zákazu mrzačení pohlavních orgánů, které poškozuje i intersexuální osoby (mrzačení pohlavních orgánů intersexuálních osob); vyzývá k zákazu nucených potratů a nucených sterilizací, které představují formu genderově podmíněného násilí a poškozují zejména osoby se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že je důležité respektovat sebeurčení a samostatnost a podporovat fyzické a duševní zdraví osob LGBTIQ+; zdůrazňuje, že jeho postoj k návrhu směrnice o boji proti násilí páchanému na ženách a domácímu násilí (COM(2022)0105) obsahuje zahrnutí mrzačení ženských pohlavních orgánů, mrzačení pohlavních orgánů intersexuálních osob a nucené sterilizace mezi tzv. eurozločiny;

67.znovu potvrzuje, že práva žen jsou lidskými právy a že nic nemůže ospravedlnit zhoršování situace v oblasti práv žen a jejich autonomie; odsuzuje zejména útoky na sexuální a reprodukční zdraví a práva žen a dívek, které se odehrávají v několika členských státech; je přesvědčen, že právo na bezpečný a zákonný potrat by mělo být zakotveno v Listině;

68.zdůrazňuje, že genderově podmíněné násilí na internetu i mimo něj je mimořádně závažným trestným činem a rozšířeným porušováním základních práv a svobod v Unii, které je třeba řešit účinněji a odhodlaněji na společném základě; poukazuje na to, že tento druh násilí je výsledkem společenské a systémové strukturální genderové nerovnosti, která má přeshraniční rozměr; upozorňuje zejména na rostoucí vliv hnutí bojujících proti rovnosti žen a mužů, proti osobám LGBTIQ+ a proti právům žen, která jsou dobře zorganizována a mají přeshraniční povahu; domnívá se navíc, že přeshraniční rozměr genderově podmíněného kybernetického násilí a značný individuální, hospodářský a společenský dopad genderově podmíněného násilí ve všech členských státech znovu potvrzují potřebu bojovat proti tomuto násilí ve více směrech na společném unijním základě;

69.zdůrazňuje, že neschopnost bojovat proti násilí páchanému na ženách a dívkách a dalším formám genderově podmíněného násilí na společném základě vyplývá rovněž z nezavedení minimálních pravidel pro definici trestných činů a sankcí; konstatuje, že to zahrnuje společnou definici genderově podmíněného násilí, minimální pravidla týkající se klíčových problémů v oblasti prevence, nedostatečného nahlašování příslušných případů, ochrany obětí, jejich podpory a odškodnění a dále stíhání pachatelů; zdůrazňuje, že se postup členských států a jejich angažovanost v oblasti prevence genderově podmíněného násilí a boje proti němu významně liší, a proto by k prosazování práva v rámci přeshraničních operací přispěl i postup, který by měl společný základ;

70.je přesvědčen, že ačkoli vnitrostátní volební zákony nespadají do pravomoci Unie, všechny volené orgány v Evropské unii by měly zastupovat různorodost názorů voličů; vyjadřuje hluboké znepokojení nad některými volebními systémy v Unii, které narušují pluralitu například tím, že zavádějí vysoké volební prahy, které je nutné ke zvolení překročit; vybízí k vnitrostátním volebním reformám v případech, kdy velká část obyvatelstva zůstává nezastoupena;

71.vyjadřuje hluboké politování nad velkým počtem úmrtí uprchlíků a migrantů na moři, kteří se často stávají obětí obchodování s lidmi a musí čelit nelidskému a ponižujícímu zacházení, při němž není nijak zohledňována jejich bezpečnost ani základní práva; připomíná členským státům, že mezinárodní námořní právo jim ukládá povinnost pomáhat osobám v tísni, a vyzývá ke zřízení komplexní unijní pátrací a záchranné mise, na níž se budou podílet příslušné orgány členských států a agentura Frontex; bere na vědomí činnost agentury Frontex a úředníka pro otázky základních práv, jakož i Agentury EU pro otázky azylu; vyzdvihuje, že je zapotřebí zavést účinný unijní azylový systém, který bude dodržovat lidská práva; bere na vědomí pokrok, jehož bylo dosaženo na poli nového paktu o migraci a azylu, jenž umožní, aby byl pakt přijat před skončením tohoto volebního období Parlamentu;

72.s potěšením bere na vědomí, že dne 15. února 2024 se Řecko stalo 16. členským státem, která uzákonila rovnocennost manželství přijetím přelomového zákona v řeckém parlamentu, který zlegalizoval manželství osob stejného pohlaví a stejnopohlavním párům přiznal plná rodičovská práva;

73.ve světle výše uvedených skutečností vyjadřuje své hluboké znepokojení nad tím, že v celé EU dochází k oslabování demokracie, právního státu a základních práv; zdůrazňuje, že ačkoli situace představená Komisí ve zprávě o právním státu odkrývá znepokojivý vývoj v mnoha oblastech, situace vypadá ještě znepokojivěji, zohledníme-li další nezávislé zprávy a zdroje; zdůrazňuje, že přestože jsou některé členské státy vzorným příkladem, pokud jde o ochranu a podporu těchto hodnot, oslabování těchto hodnot v jiných členských státech ohrožuje a narušuje orgány EU a situaci v EU jako celku;

74.zdůrazňuje, že tento stav není pouze abstraktním obrazem, ale má dopad na každodenní život občanů a podniků EU, poněvadž se dostávají do kontaktu například s neefektivně pracujícími a předpojatými soudy, přebujelou korupcí a nemají přístup k nezávislým a kvalitním novinářům; zdůrazňuje, že to podkopává důvěru v náš demokratický systém založený na právním státu; domnívá se, že nový důraz na dodržování hodnot EU ve všech členských státech je zásadní, aby se zabránilo rozpadu našich společností a Unie; vyzývá Komisi, Radu a Evropskou radu, aby plně uznaly, že demokracie, právní stát a základní práva nejsou jen záležitostí členských států, ale záležitostí, které se bezprostředně dotýkají Evropské unie a jejích orgánů;

75.vyzývá členské státy, aby plně dodržovaly hodnoty, na nichž je Unie založena, jak je zakotveno v článku 2 SEU; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby respektovaly legalitu a právní jistotu, zabránily zneužívání pravomocí a zajistily rovnost před zákonem a nediskriminaci, přístup ke spravedlnosti, dělbu moci, nezávislost soudnictví a ochranu lidských práv, neboť se jedná o klíčové zásady pro řádné fungování mechanismů systému brzd a protivah, které musí mít každá zdravá demokracie; vyzývá Komisi, aby nezávisle posoudila, zda jsou tyto zásady dodržovány ve všech členských státech;

76.konstatuje, že řádné prosazování veškerých právních předpisů EU je základní podmínkou pro unii založenou na právním státu; odsuzuje někdy otevřené a bezostyšné nedodržování právních předpisů EU v několika oblastech, jako je právo na účinnou soudní ochranu, protikorupční zákony, azylová politika, uplatňování sankcí a právo v oblasti lidských práv, ze strany několika členských států; vyzdvihuje, že proto hrozí, že se z EU stane prostor, kde se některé členské státy cítí rovnocennější než ostatní a unijní práva a svobody občanů nejsou chráněny rovnoměrně;

77.připomíná Komisi, že je v první řadě a především strážkyní Smluv; zdůrazňuje, že vydání zprávy není dostačující k posílení naší unie založené na právním státu, ale tato zpráva by měla vést ke konkrétním donucovacím opatřením, zejména pokud nejsou plně dodržována doporučení;

78.vyjadřuje hluboké politování nad tím, že Komise nepřijímá důraznější opatření k prosazování práva EU; vyzývá proto Komisi, aby zvýšila počet nových řízení o nesplnění povinnosti a aby stávající řízení o nesplnění povinnosti prosazovala s větší smělostí a naléhavostí; vyzývá Komisi, aby systematicky využívala zrychlená řízení a žádosti o předběžná opatření před SDEU; vyzývá Komisi, aby nepoužívala „dialog“ s členskými státy ani „pilotní“ řízení jako otevřené prostředky k zamezení zahájení skutečného řízení o nesplnění povinnosti; vyzývá Komisi, aby přehodnotila svou politiku nastíněnou ve svém sdělení z roku 2022 o prosazování práva EU – která nemá oporu ve Smlouvách – nepoužívat žaloby pro nesplnění povinnosti v „jednotlivých případech“, neboť tato praxe má za následek závažné odpírání práv občanů v celé EU, zejména tam, kde místní vlády odmítají dodržovat právní předpisy EU nebo rozsudky SDEU, jelikož povětšinou tyto případy nejsou jednotlivé, ale souvisejí se strategickými a základními problémy;

79.konstatuje přetrvávající problém neúplného provádění rozsudků ESLP a bere na vědomí rozhodnutí Výboru ministrů Rady Evropy; vítá zahrnutí systémových ukazatelů týkajících se provádění zásadních rozsudků ESLP do zprávy o právním státu od jejího vydání z roku 2022; vyzývá však Komisi, aby vytvořila srovnávací přehled ukazatelů věnovaný monitorování provádění úplně všech rozsudků SDEU a ESLP, které souvisí s demokracií, právním státem a základními právy, a aby ho plně začlenila do výroční zprávy o právním státu; vyzývá členské státy, aby bezodkladně provedly dosud nezavedené rozsudky, a vyzývá Komisi, aby posoudila důsledky pro dodržování právních předpisů EU a v případě potřeby podala žaloby pro nesplnění povinnosti;

80.vítá zprávu o právním státu jako klíčový kámen souboru nástrojů EU na podporu právního státu a chválí Komisi za to, že předložila dobře napsanou zprávu založenou na důkladném výzkumu; připomíná, že výroční zpráva o právním státu byla zavedena v reakci na usnesení Parlamentu přijaté v roce 2016 na základě legislativní zprávy z vlastního podnětu Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 162.;

81.uznává, že zpráva o právním státu se stala měřítkem práce orgánů EU v oblasti otázek právního státu v EU i v konkrétních členských státech; bere na vědomí soustavný závazek Komise v průběhu let zvyšovat relevantnost zprávy, například tím, že do předchozího vydání zahrnula doporučení pro jednotlivé země a v této zprávě posoudí jejich plnění;

82.uznává, že zpráva Komise o právním státu se od zahájení svého vydávání v roce 2020 stala komplexnější; vyjadřuje ovšem politování nad tím, že dosud nebyly zavedeny zásadní prvky z usnesení Parlamentu z roku 2016 a že se Komise v plném rozsahu nezabývala doporučeními Parlamentu obsaženými v jeho předchozích usneseních; vyzývá Komisi, aby v tomto směru učinila nezbytné kroky; vyjadřuje politování zejména nad tím, že vydání zprávy z roku 2023 nebylo výrazně rozšířeno přidáním nového komplexního pilíře; vyzývá k tomu, aby byly do výroční zprávy zahrnuty chybějící důležité prvky ze seznamu kritérií právního státu Benátské komise z roku 2016, jako je předcházení zneužívání pravomocí, rovnost před zákonem a nediskriminace; opakuje svůj postoj, že zpráva by měla pokrývat celý rozsah hodnot z článku 2 SEU, jelikož je nelze chápat odděleně; vyzývá Komisi, aby příští rok rozsah zprávy rozšířila;

83.je znepokojen tím, že Komise kvůli své snaze být věcná a nestranná někdy nakonec při určování problémů v oblasti právního státu v členských státech vystupuje až příliš diplomaticky a nepřesně; vyjadřuje politování nad tím, že eufemistický jazyk a uměle stejný počet závěrů a doporučení pro každý členský stát zakrývají skutečné rozdíly mezi členskými státy; opakuje doporučení rozlišovat mezi systémovými a individuálními porušeními, aby se zabránilo riziku zlehčování nejzávažnějších porušení zásad právního státu; vyzývá Komisi, aby objasnila, že v případech dlouhodobého systematického, záměrného a závažného porušování hodnot uvedených v článku 2 SEU by dotčené členské státy mohly přestat splňovat všechna kritéria definující demokracii; domnívá se, že hodnocení plnění doporučení by mělo být přesnější a kvalitativnější a nemělo by se opírat pouze o změny právních předpisů, ale rovněž o skutečné a nezávislé důkazy o jejich provádění v praxi; znovu opakuje, že je třeba stanovit harmonogram, cíle a konkrétní opatření pro provádění doporučení a podrobně popsat možné důsledky v případě jejich nedodržení; poznamenává, že místy výrazné rozdíly mezi shrnutími kapitol věnovaných jednotlivým zemím a jejich podrobným obsahem naznačují redakční zásahy;

84.znovu připomíná, že mnoho z těchto problémů by bylo možné překonat zahrnutím nezávislé skupiny odborníků do přípravy zprávy, neboť by byli méně svázáni diplomatickými ohledy; vyzývá Komisi, aby přehodnotila svůj postoj k tomuto aspektu a prozkoumala všechny možnosti zapojení nezávislých odborníků do budoucích vydání zprávy o právním státu; opakuje svou výzvu Komisi, aby vyzvala agenturu FRA k poskytování metodického poradenství a k provedení srovnávacího výzkumu, aby bylo možné doplnit podrobnosti v klíčových oblastech výroční zprávy, a to vzhledem k neoddělitelným vazbám mezi základními právy a právním státem;

85.oceňuje úsilí Komise provést širokou škálu konzultací a shromáždit různé příspěvky v každém členském státě, a to i od vnitrostátních orgánů a organizací občanské společnosti; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu vyvíjela ještě větší úsilí a aby v co největší míře prováděla návštěvy na místě, a nikoli virtuální návštěvy v členských státech, neboť by tak mohla získat úplnější představu o místní situaci lépe zasazenou do kontextu; připomíná zejména význam konzultací s odborníky v oboru práva, například prostřednictvím advokátních komor a sdružení soudců;

86.uznává úlohu notářů v mnoha členských státech, kteří funkčně vykonávají soudní úkoly; domnívá se, že příspěvek notářů k normám právního státu je třeba řešit v příslušných kapitolách věnovaných jednotlivým zemím v následných vydáních zprávy o právním státu;

87.vítá rozhodnutí Komise rozšířit zeměpisnou působnost budoucích zpráv o právním státu tak, aby zahrnovaly kandidátské země, v souladu s předchozími výzvami Parlamentu, aby tak učinila Úř. věst. C 341, 27.9.2023, s. 2.;

88.domnívá se, že neustále a ambiciózně rozšiřovat oblast působnosti, nezaujatost a důsledky zprávy z hlediska vymáhání je nejlepším způsobem, jak zajistit její trvalou relevantnost a dopad;

89.naléhá na Komisi, aby více investovala do zvyšování informovanosti o hodnotách Unie a použitelných nástrojích, včetně výročních zpráv, zejména v zemích, o něž v tomto ohledu panují vážné obavy;

90.potvrzuje, že výroční zpráva o právním státu není cílem sama o sobě, neboť pouhé monitorování situace nestačí, ale mělo by u zjištěných nedostatků vést ke konkrétním donucovacím opatřením; vyzývá proto Komisi, aby zajistila, že tato zpráva o právním státu bude skutečně nedílnou součástí celého procesu v rámci mechanismu právního státu jako celku, a aby zajistila plné využití úplného souboru nástrojů v oblasti právního státu, který má k dispozici, včetně článku 7 SEU, v případech, kdy zpráva o právním státu v některých členských státech každoročně konstatuje soustavné porušování zásad právního státu;

91.bere na vědomí hodnocení dialogu Rady o právním státě, které provádí Rada, a její stanovisko, že v této souvislosti zváží možnou další interinstitucionální spolupráci; vyzývá Radu, aby svůj dialog o právním státě učinila inkluzivnějším tím, že na jeho zasedání pozve další orgány a zúčastněné strany, zejména orgány Rady Evropy, jako je Benátská komise, komisař pro lidská práva, jakož i zástupce Evropského parlamentu;

92.vyjadřuje politování nad tím, že Komise a Rada doposud odmítají nabídku Parlamentu uzavřít interinstitucionální dohodu týkající se demokracie, právního státu a základních práv; znovu potvrzuje svoji ochotu zahájit jednání o této dohodě;

93.vyzývá ostatní orgány, aby mezitím alespoň prozkoumaly možnost další spolupráce v rámci navrhovaného interinstitucionálního pilotního projektu zaměřeného na demokracii, právní stát a základní práva, což by pomohlo budovat mezi orgány praktickým způsobem důvěru, zejména sdílením postupů monitorování, dialogu a setkávání;

94.žádá své předsednictvo, aby s ohledem na neochotu Komise a Rady uspořádalo zadávací řízení s cílem vytvořit dočasný panel nezávislých odborníků pod záštitou Parlamentu, a to v souladu se závazkem přijatým v předchozích usneseních, aby mohl Parlamentu radit ohledně dodržování hodnot zakotvených v článku 2 SEU v jednotlivých členských státech, a na tomto příkladu ukázat, jak by mohl takový panel v praxi fungovat;

95.odsuzuje, že v probíhajícím postupu podle čl. 7 odst. 1 SEU nedošlo k absolutně žádnému pokroku; naléhavě vyzývá Radu, aby se zabývala veškerým novým vývojem, který má dopad na právní stát, demokracii a základní práva; znovu opakuje svou výzvu, aby se Rada zabývala doporučeními v rámci tohoto postupu, a zdůrazňuje, že jakékoli další odkládání takového jednání by znamenalo porušení zásady právního státu ze strany samotné Radou; trvá na tom, aby byla respektována úloha a pravomoci Parlamentu;

96.vyzývá Komisi, aby začlenila podmínky v oblasti demokracie, právního státu a základních práv do všech rozpočtových nástrojů a postupů, přísně je monitorovala a zachovávala je; znovu dává najevo své znepokojení nad rozhodnutím Komise potvrzujícím, že horizontální základní podmínka v oblasti nezávislosti soudnictví podle Listiny byla splněna, což umožňuje maďarským orgánům předkládat žádosti o úhradu výdajů ve výši až 10,2 miliardy EUR, přestože i po nedávných reformách Maďarsko nesplňuje normy nezávislosti soudnictví stanovené v Listině; vyzývá Komisi a Radu, aby v případě potřeby dále a bezodkladně uplatňovaly nařízení o podmíněnosti dodržováním zásad právního státu a aby nerušily opatření přijatá v případě Maďarska, dokud nebudou účinně splněny všechny podmínky a milníky; vyzývá Komisi, aby důsledně ověřovala, zda jsou plněny milníky v oblasti právního státu v jednotlivých plánech pro oživení a odolnost členských států, které slouží jako podmínka pro vyplácení finančních prostředků, když členské státy předloží žádost o platbu; vyzývá Komisi, aby hlavní odpovědnost za uplatňování těchto podmínek svěřila komisařům odpovědným za právní stát;

97.pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě, vládám členských států a Komisi.