(1)V Unii v současné době neexistuje společný přístup k výpočtu základu daně pro podniky, pokud působí přeshraničně. Podniky v Unii tedy musí dodržovat pravidla různých systémů daně z příjmů právnických osob v závislosti na členském státě, ve kterém působí, což představuje překážku pro malé a střední podniky při přístupu na vnitřní trh. Podniky v Unii, zejména malé a střední podniky, nesou značné náklady spojené s dodržováním předpisů souvisejících se zdaněním, neboť není dořešeno, jak pro ně počítat základ daně.

(2)Souběžná existence a vzájemné působení 27 různých systémů daně z příjmů právnických osob v Unii komplikuje situaci v souvislosti s náklady na dodržování daňových předpisů a vede k podmínkám pro podniky, které mohou mít negativní dopad na přeshraniční investice, a poškozuje rozvoj vnitřního trhu ve srovnání se třetími zeměmi. Tento stav má zásadní dopad na malé a střední podniky a je stále patrnější, protože globalizace a digitalizace ekonomiky výrazně změnily vnímání hranic a obchodní modely, zejména pokud jde o další vývoj vnitřního trhu, který vyžaduje přijetí dalších opatření. Různé právní rámce navíc vedou k rozdílným postupům správy daní v jednotlivých členských státech. To s sebou často nese zdlouhavé postupy, které se vyznačují nepředvídatelností a nejednotností, jakož i vysokými náklady na dodržování předpisů, což má rozsáhlý dopad na malé a střední podniky a odrazuje tyto podniky od investic ve více než jednom členském státě. Vzájemná důvěra a dobrá víra mezi členskými státy jsou nezbytné k dosažení spolupráce v daňové oblasti a k dokončení, zlepšování a dalšímu rozvoji vnitřního trhu.

(3)Různé způsoby podnikání na vnitřním trhu vyžadují, aby různé podniky volily různá řešení, pokud jde o řešení aktuálních výzev, které přináší jejich přeshraniční činnost. Pro menší podniky je přeshraniční rozšiřování obtížnější než pro větší podniky. Pro tyto menší podniky je více zatěžující potýkat se se složitými postupy a vysokými náklady na dodržování předpisů i s nejistotou související s investicemi vlastních aktiv na neznámém trhu. Je tedy zřejmé, že mikropodniky a malé a střední podniky v počátečních fázích svého rozšiřování potřebují řešení, jako je zjednodušený mechanismus pro výpočet zdanitelného výsledku jejich hospodaření, pokud působí přeshraničně výhradně prostřednictvím stálých provozoven nebo maximálně dvou dceřiných společností. Transparentnost je pro hladké fungování vnitřního trhu zásadní.

(4)Aby se odstranila daňová nejistota a potíže s dodržováním pravidel neznámého daňového systému při působení v jiném členském státě (jiných členských státech), což je jeden z klíčových faktorů, které brání malým a středním podnikům v rozšíření do zahraničí, měl by se zdanitelný výsledek stálé provozovny nebo dceřiné společnosti vypočítávat na základě pravidel členského státu, v němž je sídlo (ústředí malého a středního podniku) daňovým rezidentem. To rovněž znamená, že by se nadále uplatňovaly zásady, kterými se řídí přisuzování příjmů stálé provozovně nebo dceřiné společnosti, stanovené v příslušné dvoustranné smlouvě o zamezení dvojího zdanění mezi členským státem stálé provozovny nebo dceřiné společnosti a členským státem sídla. Aby se zajistilo, že nová pravidla přinesou malým a středním podnikům zjednodušení, mělo by být jejich uplatňování dobrovolné, a tedy ponecháno na rozhodnutí daňového poplatníka, a měl by být poskytnut dostatečný prostor pro jejich uplatňování a přizpůsobení se novým pravidlům.

(5)Aby se zabránilo nekalým daňovým praktikám, jsou navržena jednotná a zvláštní pravidla proti zneužívání daňových předpisů, například s cílem řešit rizika vyhýbání se daňovým povinnostem spojená s přemístěním daňového rezidentství malého a středního podniku, a zabránit tak tomu, aby umístění sídla bylo určeno na základě daňových motivů. Proto by bylo třeba sledovat vývoj obratu přisuzovaného stálé provozovně (stálým provozovnám) nebo dceřiné společnosti s cílem zachovat jejich činnost jako vedlejší vůči hlavní činnosti, kterou by mělo vykonávat sídlo. Tímto způsobem by se zabránilo riziku zneužívání pravidel zřizováním prázdných sídel, zatímco se většina obchodních činností odehrává v zahraničí.

(6)Mezinárodní lodní doprava je specifickým odvětvím činnosti, na které se v několika členských státech vztahují zvláštní daňové režimy. Tyto režimy většinou spočívají ve výpočtu základu daně na základě tonáže (tj. prostornosti) provozovaných lodí, nikoli na základě skutečných zisků nebo ztrát společnosti. Na základě tohoto předpokladu by malé a střední podniky, které mají příjmy z činností v oblasti lodní dopravy, na něž se vztahuje daňový režim na základě tonáže, měly být vyloučeny z možnosti zvolit si pravidla pro zjednodušení pro malé a střední podniky, pokud jde o tyto příjmy přisuzované stálé provozovně nebo dceřiné společnosti. Tímto vyloučením by se předešlo dalším komplikacím, které by mohly vzniknout v důsledku vzájemného působení mezi rámcem pro zjednodušení zdanění malých a středních podniků a daňové režimy na základě tonáže. Kromě toho by se taková případná komplikace jevila jako nepřiměřená vzhledem k tomu, že v některých členských státech takové zvláštní daňové režimy neexistují. Toto vyloučení by mělo být v každém případě řádně vyhodnoceno po pěti letech provádění této směrnice. Z oblasti působnosti směrnice by nebyla vyloučena žádná jiná činnost než činnost, na kterou se vztahuje daňový režim na základě tonáže.

(7)Cílem návrhu je výrazné zjednodušení postupů, a proto by mělo být zavedeno jedno správní místo, v jehož rámci by se daňová přiznání, vyměření daně a výběr daně splatné stálou provozovnou (stálými provozovnami) nebo dceřinou společností vyřizovaly prostřednictvím jediného daňového orgánu („orgánu daňového přiznání“), tj. daňového orgánu v členském státě sídla. Hlavní charakteristikou jednoho správního místa by měly být zjednodušené postupy, aby se nestalo další překážkou pro podniky, které chtějí investovat v zahraničí. Kontroly, odvolání a postupy řešení sporů by se prováděly především na vnitrostátní úrovni, při plném respektování svrchovanosti členských států v daňových záležitostech, a v souladu s procesními pravidly příslušného členského státu. Pro podporu fungování jednoho správního místa by bylo rozhodující stanovit společné audity a vytvořit povinnost spolupráce pro daňové orgány členských států, podle níž by členský stát sídla měl spolupracovat, pokud daňový orgán stálé provozovny nebo dceřiné společnosti požádá o kontrolu týkající se výpočtu zdanitelného výsledku hospodaření jeho daňového poplatníka. V tomto smyslu, pokud členský stát sídla provádí audit z vlastního podnětu, měl by vyzvat hostitelský členský stát, aby tento audit provedly společně.

(14)Členské státy mohou zpracovávat osobní údaje podle této směrnice výhradně za účelem ověření požadavků na způsobilost nebo stanovení daňové povinnosti stálých provozoven a dceřiných společností. Jakékoli zpracování osobních údajů prováděné za tímto účelem by mělo být v souladu s nařízením (EU) 2016/679.

(15)Přiměřená doba uchovávání je stanovena tak, aby členské státy mohly dodržet většinu pravidel v oblasti promlčení, a tudíž se přesně řídit příslušnými vnitrostátními pravidly, pokud jde o počátek nebo pozastavení lhůty. Doba uchovávání by však neměla být delší, než je nezbytné k zajištění toho, aby příslušné daňové orgány byly schopny stanovit daňové povinnosti, čímž se dosáhne rovnováhy mezi schopností daňového orgánu zajistit řádné vyměření a výběr daní a právem daňových poplatníků na právní jistotu.

(17)Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 a vydal stanovisko dne 3. listopadu 2023.

(18)Jelikož cíle této směrnice, totiž zjednodušení daňových pravidel pro některé malé a střední podniky působící přeshraničně na vnitřním trhu prostřednictvím stálé provozovny (stálých provozoven) a až dvou dceřiných společností, nemůže být uspokojivě dosaženo jednotlivě na úrovni členských států, ale spíše jej může být z důvodu existujících problémů způsobených vzájemným působením 27 různých vnitrostátních systémů daně z příjmů právnických osob lépe dosaženo na úrovni Unie prostřednictvím vzájemné spolupráce mezi členskými státy, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle,

Tato směrnice stanoví pravidla pro výpočet zdanitelného výsledku hospodaření stálých provozoven a dceřiných společností malých a středních podniků, které splňují kritéria stanovená v čl. 2 odst. 1 (pravidla „zdanění sídla“).

e)působí v jiných členských státech prostřednictvím jedné nebo více stálých provozoven nebo až dvou dceřiných společností;

2.Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16 za účelem změny příloh I až IV, aby zohlednila změny právních předpisů členských států a informace poskytnuté příslušným členským státem týkající se:

3.Touto směrnicí není dotčeno právo členského státu, v němž se nachází stálá provozovna nebo dceřiná společnost, určit použitelnou sazbu daně, ani použitelnost dvoustranných smluv o zamezení dvojího zdanění nebo pravidel sociální ochrany pracovníků v členském státě stálé provozovny nebo dceřiné společnosti.

2)„sídlem“ se rozumí malý nebo střední podnik uvedený v čl. 2 odst. 1, který působí v jiném členském státě nebo jiných členských státech prostřednictvím jedné nebo více stálých provozoven nebo až dvou dceřiných společností;

4)„pravidly zdanění sídla“ se rozumí pravidla zdanění členského státu sídla, která se používají pro výpočet zdanitelného výsledku hospodaření sídla a jeho stálých provozoven nebo dceřiných společností;

5)„hostitelským členským státem“ se rozumí členský stát, ve kterém se nachází stálá provozovna nebo dceřiná společnost malého nebo středního podniku uvedená v čl. 2 odst. 1;

6)„zdanitelným výsledkem hospodaření stálé provozovny“ se rozumí zdanitelný příjem nebo ztráta přisuzované stálé provozovně a až dvěma dceřiným společnostem a vypočtené v souladu s pravidly zdanění sídla;

8)„daňovým přiznáním podle pravidel zdanění sídla“ se rozumí daňové přiznání podané malým nebo středním podnikem uvedeným v čl. 2 odst. 1, které zahrnuje zdanitelné výsledky hospodaření sídla a stálé provozovny (stálých provozoven) nebo dceřiných společností vypočtené v souladu s pravidly zdanění sídla.

1.Sídlo se může rozhodnout uplatnit pravidla zdanění sídla ve vztahu ke své stálé provozovně (stálým provozovnám) a dceřiným společnostem v jiných členských státech, pokud splňuje následující požadavky:

a)společný obrat jeho stálých provozoven a dceřiných společností nepřekročil v posledních třech účetních letech částku rovnající se trojnásobku obratu dosaženého sídlem;

b)bylo v posledním účetním roce daňovým rezidentem členského státu sídla, nebo pokud sídlo vzniklo nedávno, jím je od vzniku sídla;

c)splnilo v posledním účetním roce podmínky stanovené v čl. 2 odst. 1 písm. d), nebo pokud sídlo vzniklo nedávno, je splňuje od vzniku sídla.

2.Pokud se sídlo rozhodne uplatňovat pravidla zdanění sídla v souladu s odstavcem 1, uplatňuje tato pravidla na všechny své stálé provozovny nebo dceřiné společnosti v jiných členských státech. Pokud vytvoří novou stálou provozovnu v jiném členském státě, použije na tuto stálou provozovnu pravidla zdanění sídla od okamžiku jejího vzniku. Pokud vytvoří první dceřinou společnost v jiném členském státě, použije na tuto dceřinou společnost pravidla zdanění sídla od okamžiku jejího vzniku a informuje o této skutečnosti hostitelský členský stát.

Pokud sídlo dosahuje příjmů z činností v oblasti lodní dopravy a na tyto příjmy se v členském státě sídla vztahuje daňový režim na základě tonáže, je takové sídlo vyloučeno z uplatňování pravidel zdanění sídla ve vztahu k jeho stálé provozovně (stálým provozovnám) a dceřiným společnostem v jiných členských státech v rozsahu, v jakém tyto provozovny dosahují příjmů z činností v oblasti lodní dopravy.

1.Sídlo, které se rozhodne uplatňovat na svou stálou provozovnu (své stálé provozovny) nebo dceřinou společnost (dceřiné společnosti) pravidla zdanění sídla, oznámí své rozhodnutí orgánu daňového přiznání spolu s názvem hostitelského členského státu (hostitelských členských států). Oznámení musí být učiněno nejméně dva měsíce před koncem účetního roku, který předchází účetnímu roku, v němž chce daný malý nebo střední podnik začít uplatňovat pravidla zdanění sídla.

2.Orgán daňového přiznání ověří, zda jsou splněny požadavky na způsobilost stanovené v článku 4, a informuje sídlo o svých zjištěních do jednoho měsíce od oznámení uvedeného v odstavci 1.

3.Jsou-li požadavky na způsobilost splněny, informuje orgán daňového přiznání daňové orgány hostitelských členských států do jednoho měsíce od oznámení uvedeného v odstavci 1, že zdanitelný výsledek příslušných stálých provozoven a dceřiných společností se vypočítá od následujícího účetního roku v souladu s pravidly zdanění sídla, jak jsou uplatňována v členském státě sídla. Daňový orgán hostitelského členského státu (hostitelských členských států) sdělí orgánu daňového přiznání použitelnou sazbu daně.

Hostitelský členský stát může napadnout rozhodnutí orgánu daňového přiznání týkající se splnění požadavků na způsobilost v souladu s ustanoveními článku 13. V takovém případě se použijí vnitrostátní pravidla členského státu sídla. Bez ohledu na tato řízení mohou malé a střední podniky začít pravidla zdanění sídla uplatňovat.

Pokud orgán daňového přiznání dospěje k závěru, že požadavky na způsobilost nejsou splněny, informuje o tom sídlo do jednoho měsíce od oznámení uvedeného v odstavci 1 a sídlo se proti tomu může odvolat v souladu s vnitrostátními právními předpisy a nadále uplatňovat pravidla zdanění sídla. Konečné rozhodnutí má právní účinky až od následujícího účetního roku.

4.Pokud hostitelský členský stát dospěje k závěru, že přítomnost malého nebo středního podniku na jeho území lze považovat za stálou provozovnu nebo dceřinou společnost, informuje o tom orgán daňového přiznání. Na základě těchto informací sdělí orgán daňového přiznání příslušnému daňovému orgánu hostitelského členského státu, zda sídlo uplatňuje pravidla zdanění sídla ve vztahu ke svým stálým provozovnám nebo dceřiným společnostem. Sídlo musí být o těchto postupech bez zbytečného odkladu řádně informováno.

1.Sídlo, které se rozhodlo uplatňovat pravidla zdanění sídla na své stálé provozovny nebo dceřiné společnosti v jednom nebo více hostitelských členských státech, uplatňuje tato pravidla po dobu sedmi účetních let, kterou je možné prodloužit.

2.Pokud sídlo na konci období uvedeného v odstavci 1 neoznámí orgánu daňového přiznání, že se rozhodlo obnovit uplatňování pravidel zdanění sídla v souladu s postupem stanoveným v článku 9, přestanou se pravidla zdanění sídla ve vztahu ke stálým provozovnám a dceřiným společnostem nacházejícím se v hostitelských členských státech uplatňovat.

1.Možnost uplatnit pravidla zdanění sídla se ukončí před uplynutím sedmiletého období uvedeného v čl. 7 odst. 1 z některého z těchto důvodů:

a)malý nebo střední podnik uvedený v čl. 2 odst. 1 přesune své daňové rezidenství mimo členský stát sídla a pokud tento MSP chce přestat uplatňovat příslušná pravidla zdanění;

b)v posledních třech účetních letech přesáhl společný obrat jeho stálých provozoven a dceřiných společností částku, která se rovná trojnásobku obratu sídla;

2.Pravidla zdanění sídla se přestanou uplatňovat počínaje účetním rokem, který následuje po roce, v němž nastal důvod uvedený v odstavci 1.

3.Orgán daňového přiznání informuje hostitelské členské státy o ukončení podle odstavce 1 co nejdříve, v každém případě před koncem účetního roku, v němž nastaly důvody ukončení.

4.Pokud malý nebo střední podnik uvedený v čl. 2 odst. 1 přesune své daňové rezidentství do jiného členského státu, může se rozhodnout, že bude uplatňovat pravidla zdanění sídla v novém členském státě daňového rezidentství v souladu s články 4 až 7. Toto se považuje za novou možnost. Požadavek stanovený v čl. 4 odst. 1 písm. b) se nepoužije, pokud k přemístění daňového rezidenství malého nebo středního podniku došlo z platných obchodních důvodů ve smyslu čl. 15 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 2009/133/ES.

Sídlo není oprávněno obnovit možnost uplatnění pravidel zdanění sídla, pokud nastala některá z následujících situací:

a)společný obrat stálých provozoven nebo dceřiných společností přesáhl v jakýchkoli třech samostatně posuzovaných účetních letech částku, která se rovná trojnásobku obratu sídla;

b)malý nebo střední podnik zřídil více než dvě dceřiné společnosti v Unii;

c)kritérium stanovené v čl. 2 odst. 1 písm. d) nebylo splněno po tři po sobě jdoucí účetní roky.

1.Sídlo podává daňové přiznání podle pravidel zdanění sídla u orgánu daňového přiznání. Členský stát sídla je malým a středním podnikům nápomocen při vypracovávání daňového přiznání, zejména pokud jde o přiřazení zdanitelného výsledku jednotlivým stálým provozovnám a dceřiným společnostem v jiných členských státech.

b)daňová povinnost malého nebo středního podniku s ohledem na zdanitelný výsledek hospodaření každé stálé provozovny a až dvou dceřiných společností v jiných členských státech. Daňová povinnost se vypočítá uplatněním vnitrostátní daňové sazby příslušného hostitelského členského státu na zdanitelný výsledek, který byl vypočten v souladu s pravidly zdanění sídla.

3.Pokud jedna nebo více stálých provozoven malého nebo středního podniku nemusí podle právních předpisů hostitelského členského státu sestavovat samostatné účetní výkazy, musí daňové přiznání podle pravidel zdanění sídla obsahovat tyto informace:

a)aktiva a pasiva přisouzená stálým provozovnám a až dvěma dceřiným společnostem;

b)zisky, jež lze přisoudit stálým provozovnám a až dvěma dceřiným společnostem v jiných členských státech.

b)návrh daňového výměru pro každou stálou provozovnu a dceřinou společnost.

b)návrh daňového výměru pro příslušné stálé provozovny a dceřiné společnosti;

8.Pokud daňový orgán hostitelského členského státu návrh daňového výměru zamítne, reviduje jej v souvislosti s přisouzením zisků stálé provozovně a dceřiným společnostem v souladu s ustanoveními platné smlouvy o zamezení dvojího zdanění, jejíž smluvní stranou je hostitelský členský stát a členský stát sídla. Poté, co bylo přisouzení zisků stálé provozovně a dceřiné společnosti revidováno a sděleno orgánu daňového přiznání v souladu s článkem 8ae směrnice 2011/16/EU, orgán daňového přiznání znovu vypočítá zdanitelný výsledek v souladu s daňovými pravidly členského státu sídla a tento členský stát vydá opravný daňový výměr. Daňový poplatník je oprávněn se proti tomuto opravnému daňovému výměru odvolat k soudu členského státu sídla. Případné spory týkající se výše zisků přisouzených stálé provozovně a dceřiným společnostem se řeší v souladu s platnou smlouvou o zamezení dvojího zdanění nebo ustanoveními uvedenými ve směrnici Rady (EU) 2017/1852 ze dne 10. října 2017.

_________________

17 Směrnice Rady (EU) 2017/1852 ze dne 10. října 2017 o mechanismech řešení daňových sporů v Evropské unii (Úř. věst. L 265, 14.10.2017, s. 1).

9.Pokud jsou podle daňových předpisů hostitelského členského státu určité výdaje spojené se zaměstnanci stálé provozovny nebo dceřiné společnosti odečitatelné pro daňové účely, pokud jsou příslušné částky zdaněny na úrovni zaměstnance nebo podléhají odvodům na sociální zabezpečení, a pokud v členském státě sídla neexistuje obdobný daňový režim, který by takový odpočet umožňoval, přijmou sídlo a hostitelský členský stát podle pokynů Komise vhodná opatření, aby zabránily případným nesrovnalostem.

Výběr daně splatné stálými provozovnami a dceřinými společnostmi v hostitelském členském státě

1.Sídlo vypořádá prostřednictvím orgánu daňového přiznání povinnost zaplatit daň z příjmů, pokud jde o jeho zdanitelný výsledek hospodaření i zdanitelný výsledek hospodaření jeho stálých provozoven a dceřiných společností v hostitelských členských státech.

2.Orgán daňového přiznání vybere daň odpovídající daňové povinnosti každé stálé provozovny a dceřiné společnosti sídla v Unii, uplatní sazbu daně příslušného hostitelského členského státu a neprodleně převede příslušnou částku oprávněnému orgánu příslušného hostitelského členského státu.

3.Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví praktická opatření nezbytná k zajištění výběru a převodu daně odpovídající daňové povinnosti stálých provozoven nebo dceřiných společností z členského státu sídla do hostitelského členského státu. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 15.

1.Není-li stanoveno jinak, nejsou pravidly této směrnice dotčena vnitrostátní pravidla členských států, která upravují místní daňové kontroly, opravné prostředky a řízení nebo mechanismy řešení sporů dostupné na úrovni Unie nebo stanovené v platných dvoustranných daňových smlouvách o zamezení dvojího zdanění. Touto směrnicí nejsou dotčeny obchodní, účetní a daňové povinnosti stálých provozoven a dceřiných společností podle vnitrostátních předpisů hostitelského členského státu.

2.Daňové orgány hostitelského členského státu mohou požádat o provedení kontroly společně s orgánem daňového přiznání, která se týká výpočtu zdanitelného výsledku hospodaření stálé provozovny nebo dceřiné společnosti v souladu s pravidly zdanění sídla, přisouzení zisků stálé provozovně a/nebo přisouzení zisků dceřiné společnosti a/nebo použitelné daňové sazby. Společné kontroly se provádějí v souladu se směrnicí Rady 2011/16/EU18. Bez ohledu na směrnici 2011/16/EU může žádost o společnou kontrolu podat také daňový orgán členského státu sídla daňovému orgánu hostitelského členského státu každé stálé provozovny nebo dceřiné společnosti.

_________________

18 Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (Úř. věst. L 64, 11.3.2011, s. 1).

1.Pokud sídlo ve smyslu čl. 3 bodu 2 směrnice, kterou se zavádí pravidla zdanění sídla pro mikropodniky a malé a střední podniky20, jež se rozhodne uplatňovat pravidla zdanění sídla na své stálé provozovn nebo dceřiné společnosti v souladu s článkem 6 uvedené směrnice, splňuje požadavky na způsobilost pro uplatňování těchto pravidel, příslušný orgán členského státu sídla sdělí prostřednictvím automatické výměny informací příslušnému orgánu členského státu stálé provozovny anebo dceřiné společnosti, že zdanitelný výsledek hospodaření příslušné stálé provozovny anebo dceřiné společnosti má být vypočten v souladu s pravidly zdanění sídla. Toto sdělení se uskuteční do jednoho měsíce od oznámení sídla, že se rozhodlo pro možnost uplatnit pravidla zdanění sídla.

______________________

20 Směrnice...[Úř. věst: Vložte číslo, datum, název a odkaz na Úř. věst. této směrnice].

2.Příslušný orgán členského státu stálé provozovny nebo dceřiné společnosti sdělí příslušnému orgánu členského státu sídla daňovou sazbu použitelnou pro účely stanovení daňové povinnosti stálých provozoven nebo dceřiných společností nacházející se na jeho území, a to do dvou měsíců od oznámení příslušného orgánu členského státu sídla o rozhodnutí o použití pravidel zdanění sídla.

3.Příslušný orgán členského státu sídla sdělí prostřednictvím automatické výměny informací informace uvedené v odstavci 2 tohoto článku příslušným orgánům členských států stálých provozoven nebo dceřiných společností v souladu s praktickými opatřeními přijatými podle článku 21.

iii)návrh daňového výměru pro příslušné stálé provozovny a dceřiné společnosti;

6.Pokud daňový orgán členského státu stálých provozoven nebo dceřiných společností eviduje návrh daňového výměru v souvislosti s přisouzením zisků stálé provozovně nebo dceřiné společnosti v souladu s ustanoveními platné dvoustranné smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi hostitelským členským státem a členským státem sídla, poté co byl návrh daňového výměru vydaný členským státem sídla zamítnut, příslušný orgán členského státu stálých provozoven nebo dceřiných společností sdělí tento opravný daňový výměr příslušnému orgánu členského státu sídla do jednoho měsíce od jeho vydání za účelem nového výpočtu zdanitelného výsledku hospodaření stálé provozovny nebo dceřiné společnosti, vydání opravného daňového výměru a výběru daně.

Evropský parlament je informován Komisí o přijetí aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů, o námitkách k nim vyslovených a o zrušení přenesení pravomoci Radou.

2.Informace, včetně osobních údajů, zpracovávané v souladu s touto směrnicí se uchovávají pouze po dobu nezbytně nutnou k dosažení cílů této směrnice („doba uchovávání“), zejména k ověření požadavků na způsobilost a stanovení daňové povinnosti daňových poplatníků, v souladu s vnitrostátními pravidly každého správce údajů, která upravují promlčení. Doba uchovávání začíná prvním zpracováním osobních údajů pro účely této směrnice a v žádném případě nepřesáhne sedm let.

1.Pět let po zahájení uplatňování této směrnice Komise přezkoumá a vyhodnotí její fungování a podá o tom zprávu Evropskému parlamentu a Radě. Ve zprávě Komise mimo jiné přezkoumá, zda by se pravidla zdanění sídla měla vztahovat i na jednu nebo více dceřiných společností malých a středních podniků. Ke zprávě se případně připojí návrh na změnu této směrnice.

2.Členské státy sdělí Komisi příslušné informace pro hodnocení této směrnice v souladu s odstavcem 3, včetně souhrnných údajů o počtu způsobilých malých a středních podniků ve srovnání s malými a středními podniky, které se rozhodly pro možnost zdanění sídla, o jejich obratu a nákladech na dodržování předpisů ve vztahu k obratu; údajů o počtu malých a středních podniků, které rozšířily svou působnost do zahraničí zřízením stálé provozovny, a o počtu malých a středních podniků, které ztratily způsobilost z toho důvodu, že zřídily více než dvě dceřiné společnosti, nebo o nákladech na dodržování předpisů vznikajících malým a středním podnikům, které tuto možnost uplatňují.

Členské státy přijmou a zveřejní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 31. prosince 2024. Neprodleně o nich informují Komisi.

Tyto předpisy uplatňují od 1. ledna 2025.