(2)Četnost a rozsah krizí, které vedou k žádostem o konzulární ochranu, narůstá. Pandemie COVID-19, krize v Afghánistánu v roce 2021, ruská útočná válka proti Ukrajině, konflikt v Súdánu, repatriace z Izraele a Gazy, množící se humanitární krize, stejně jako přírodní a lidmi způsobené katastrofy a další podobné krize poskytly kontext pro zjištění nedostatků a zamyšlení se nad tím, jak dále usnadnit výkon práva na konzulární ochranu. Měla by být posílena schopnost Unie reagovat na tyto množící se krize, řešit veškeré nedostatky a zlepšit svou připravenost, získávání informací a rozhodovací kapacitu před vypuknutím krize a v jejím průběhu. Na základě těchto zkušeností a s cílem zjednodušit postupy pro občany a konzulární úřady by měla být pravidla a postupy směrnice (EU) 2015/637 vyjasněny a zefektivněny, aby se zvýšila účinnost poskytování konzulární ochrany nezastoupeným občanům Unie, zejména v krizových situacích. Měly by být co nejlépe využity dostupné zdroje na úrovni členských států a Unie, a to jak na místní úrovni v třetích zemích, tak na úrovni hlavních měst.

(4)Pro zvýšení právní jistoty konzulárních úřadů a občanů je vhodné stanovit podrobnější kritéria, která pomohou posoudit, zda má být občan Unie považován za nezastoupeného, a tudíž způsobilého k získání konzulární ochrany od členského státu, na jehož konzulární úřady se obrátil. Tato kritéria by měla být dostatečně pragmatická a pružná a měla by se uplatňovat s ohledem na místní podmínky, jako je snadnost cestování nebo bezpečnostní situace v dotčené třetí zemi. V tomto kontextu by měla být i nadále důležitým hlediskem dostupnost, blízkost a bezpečnost.

(5)Jako první kritérium by konzulární úřady měly zohlednit obtížnost, s jakou mohou občané během 48 hodin bezpečně dosáhnout velvyslanectví nebo konzulátu členského státu, jehož jsou státními příslušníky, nebo jimi být dosaženi, a to s přihlédnutím k povaze a naléhavosti požadované pomoci a prostředkům, zejména finančním, které mají k dispozici. I když přiměřená lhůta bude záviset na okolnostech každé žádosti o pomoc, lhůta, během níž občané mohou bezpečně dosáhnout velvyslanectví nebo konzulátu svého členského státu nebo jimi být dosaženi, by v žádném případě neměla přesáhnout 48 hodin. Pokud by například občan potřeboval náhradní cestovní doklad EU v důsledku ztráty cestovních dokladů, měl by být v zásadě považován za nezastoupeného, pokud by dosažení velvyslanectví nebo konzulátu členského státu, jehož je státním příslušníkem, vyžadovalo cestování přes noc či letecky, neboť nelze očekávat, že by za takových okolností mohl cestovat.

(7)Pojem neexistence zastoupení je třeba vykládat s ohledem na zajištění účinnosti práva na konzulární ochranu. Pokud by odkázáním občana na velvyslanectví nebo konzulát členského státu, jehož je státním příslušníkem, mohlo dojít k ohrožení konzulární ochrany, zejména pokud naléhavost záležitosti vyžaduje okamžité opatření dožádaného velvyslanectví či konzulátu, měl by být občan rovněž považován za nezastoupeného. To je důležité zejména v krizových situacích, kdy může mít nedostatek včasné pomoci na občany obzvláště negativní dopady. Kromě toho by mělo být vzato v úvahu významné snížení počtu zaměstnanců velvyslanectví nebo konzulátu, které může významně ovlivnit účinnost a efektivitu jejich činnosti a které by mohlo dále zhoršit problémy, s nimiž se občané žádající o konzulární pomoc potýkají.

(11)Žádosti by neměly být předávány, pokud by tím byla ohrožena konzulární ochrana, zejména pokud naléhavost záležitosti vyžaduje okamžité opatření velvyslanectví či konzulátu dožádaného členského státu. Tak tomu může být například v případech vážných zdravotních potíží nebo zjevně svévolného nebo politicky motivovaného zatčení. Kromě toho by nezastoupení občané měli být o každém takovém předání informováni.

(13)Při poskytování konzulární ochrany nezastoupeným občanům by členské státy měly zohlednit mezioborový přístup ke zvláštním potřebám zranitelných skupin, jako jsou nezletilé osoby bez doprovodu, oběti nucených sňatků nebo osoby, jimž není umožněno opustit manželství, kterým by měla být poskytnuta právní a psychologická pomoc, těhotné ženy, osoby se sníženou pohyblivostí, starší osoby, osoby se zdravotním postižením nebo osoby ohrožené diskriminací z jakéhokoli důvodu, například z důvodů uvedených v článku 21 Listiny.

(19)S cílem zajistit připravenost na případné konzulární krize vyžadující poskytnutí pomoci nezastoupeným občanům, včetně přírodních katastrof, politických nepokojů nebo teroristických útoků, by místní konzulární spolupráce mezi členskými státy a delegacemi Unie ve třetích zemích měla zahrnovat výměnu informací o záležitostech týkajících se těchto občanů, včetně jejich bezpečnosti a ochrany, vypracování společných konzulárních plánů pro nepředvídané události, mechanismů pro rychlou reakci a organizaci konzulárních cvičení. V této souvislosti může být obzvláště důležité, aby se do takové místní konzulární spolupráce v rámci koordinace připravenosti a reakce na konzulární krize zapojily i konzulární úřady nezastoupených členských států.

(23)S cílem zajistit účinnou koordinaci konzulární pomoci by společné konzulární plány pro nepředvídané události měly případně zohlednit také úlohy a povinnosti vedoucích států, tj. členských států zastoupených v dané třetí zemi, které jsou pověřeny koordinací a vedením pomoci nezastoupeným občanům během krizí. Kromě toho by měly být společné konzulární plány pro nepředvídané události každoročně nebo častěji, pokud to vyžadují mimořádné okolnosti, vyhodnocovány v rámci konzulárních cvičení, aby se zajistilo, že jsou stále relevantní. Společné konzulární plány pro nepředvídané události by zároveň neměly být chápány tak, že nahrazují stávající vnitrostátní krizové plány členských států nebo že ovlivňují odpovědnost členských států za poskytování konzulární pomoci vlastním státním příslušníkům, nýbrž jako soudržný přístup, který může přispět k lepší koordinaci úsilí zastoupených členských států.

(25)Doporučení ohledně cestování, tj. informace vydané členskými státy o relativní bezpečnosti cestování do konkrétních třetích zemí, by měla být pravidelně aktualizována, aby mohli cestující učinit informované rozhodnutí o konkrétní destinaci, včetně třetích zemí, ve kterých členský stát, jehož jsou státními příslušníky, není zastoupen. Vydávání doporučení ohledně cestování je sice v pravomoci členských států, je však vhodné, aby svou činnost v této oblasti koordinovaly, zejména v souvislosti s krizemi, s cílem zajistit jednotnost úrovně poskytovaných doporučení. Součástí toho by mohla být dohoda o společné struktuře úrovní rizika uvedených v doporučeních ohledně cestování s využitím zabezpečené platformy ESVČ. Tato koordinace by měla probíhat v rané fázi, kdy členské státy plánují změnu úrovně svých doporučení ohledně cestování.

(26)Pro zajištění účinné reakce na krizi je nezbytná účinná koordinace. Při zajišťování této koordinace musí být členské státy podporovány Střediskem ESVČ pro reakci na krize a Střediskem Komise pro koordinaci odezvy na mimořádné události a musí od nich včas dostávat informace. Koordinovaná reakce Unie na krize je obzvláště důležitá v případech vyžadujících evakuaci, aby se zajistilo, že dostupná podpora bude poskytována rychle a účinně a že budou co nejlépe využity dostupné evakuační kapacity. Z tohoto důvodu by měly být včas sdíleny bezprostřední a relevantní informace, například o dostupných evakuačních kapacitách, aby bylo možné reagovat rychle a účinně, a to i v případě záchranných a evakuačních operací s využitím vojenských prostředků. V této souvislosti by ESVČ měla mít možnost získávat od členských států automatické průběžné informace o situaci ve třetích zemích.

(28)Společné konzulární týmy by měly být založeny na zásadách solidarity se zastoupenými členskými státy, rovnosti, pokud jde o rozhodování o vnitřních pracovních strukturách, jednoduchosti, pokud jde o složení týmů, sdílení nákladů, kdy každý členský stát, orgán nebo instituce Unie hradí své vlastní provozní náklady, flexibility, viditelnosti koordinované reakce Unie a otevřenosti vůči příslušným třetím zemím.

(30)V zájmu podpory občanů Unie v nouzi je důležité poskytnout jim spolehlivé a snadno dostupné informace o tom, jak využít konzulární pomoc ve třetích zemích, včetně možností digitálního kontaktu. K naplnění tohoto cíle by měly útvary Komise a ESVČ v úzké koordinaci s členskými státy šířit příslušné informace, včetně informací, které mají poskytovat členské státy o svých konzulárních sítích a třetích zemích, v nichž uzavřely praktická ujednání o sdílení odpovědnosti za poskytování konzulární ochrany nezastoupeným občanům. Tyto informace by měly být poskytovány ve strojově čitelném formátu, což usnadní jejich zpracování.

(31)Členské státy by měly přijmout další opatření, která by dále přispěla ke zvýšení povědomí občanů Unie o jejich právu na konzulární ochranu, a to i s ohledem na specifické potřeby osob se zdravotním postižením. Členské státy by vzhledem k omezeným nákladům měly uvést znění článku 23 SFEU v cestovních pasech vydávaných členskými státy jako způsob, jak zvýšit informovanost občanů o právu na ochranu diplomatickými a konzulárními úřady, jak již bylo doporučeno v doporučení Komise K(2007)5841. Členské státy by měly informace o právu nezastoupených občanů na konzulární ochranu uvádět také v doporučeních ohledně cestování a v kampaních týkajících se konzulární pomoci. Rovněž by měly spolupracovat s poskytovateli služeb přepravy cestujících a dopravními uzly nabízejícími cesty do třetích zemí, například tak, že je vyzvou, aby do informačních materiálů poskytovaných zákazníkům přidali příslušné informace o právu na konzulární ochranu.

__________________

5 Doporučení Komise K(2007) 5841 ze dne 5. prosince 2007 o uvádění znění článku 20 Smlouvy o ES v cestovních pasech (Úř. věst. L 118, 6.5.2008, s. 30, ELI: http://data.europa.eu/eli/reco/2008/355/oj).

(32)Finanční ustanovení směrnice (EU) 2015/637 by měla být upravena tak, aby se zjednodušila náhrada nákladů a aby bylo i nadále zajištěno sdílení finanční zátěže. Zejména by mělo být možné, aby nezastoupení občané mohli náklady za službu poskytnutou členským státem poskytujícím pomoc uhradit přímo, a to za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto členského státu, aby se předešlo administrativní zátěži vyplývající z požadování úhrady od členského státu, jehož je občan státním příslušníkem. Kromě toho by členské státy měly mít možnost od účtování těchto nákladů upustit. Vzhledem k tomu, že v některých situacích nemusí být nezastoupení občané při podání žádosti o pomoc schopni zaplatit, zejména pokud jim byla odcizena hotovost a prostředky pro přístup k financím, je nezbytné stanovit, že konzulární úřady členského státu poskytujícího pomoc od nich mohou požadovat, aby podepsali závazek k úhradě nákladů. Na základě tohoto závazku mohou úřady členského státu poskytujícího pomoc požádat o náhradu nákladů po uplynutí tří měsíců od poskytnutí pomoci.

(33)V případech, kdy náklady nebyly uhrazeny přímo občanem, tj. ani bezprostředně při podání žádosti, ani později, když byl o to požádán členským státem poskytujícím pomoc na základě závazku k úhradě, by měl být členský stát poskytující pomoc oprávněn požádat o úhradu dlužných nákladů členský stát, jehož je nezastoupený občan státním příslušníkem. Aby nedocházelo k žádostem o náhradu s velkými časovými odstupy, měla by být členskému státu poskytujícímu pomoc a členskému státu státní příslušnosti poskytnuta přiměřená lhůta jak pro podání žádosti, tak pro náhradu. Lhůta by měla zohledňovat složitost problému, zapojení zaměstnanců úřadu a dobu trvání pomoci.

(41)Při zpracování těchto zvláštních kategorií osobních údajů by příslušné orgány členských států a orgány a instituce Unie měly zajistit vhodná a zvláštní opatření na ochranu zájmů a práv subjektů údajů. Ta by měla pokud možno zahrnovat šifrování těchto osobních údajů a zvláštní přidělení přístupových práv pracovníkům, kteří mají přístup k uvedeným typům zvláštních kategorií osobních údajů.

a)obtížnost, s jakou může dotyčný občan v přiměřené době bezpečně dosáhnout velvyslanectví nebo konzulátu členského státu, jehož je státním příslušníkem, nebo jimi být dosažen, a to s přihlédnutím k povaze a naléhavosti požadované pomoci a k prostředkům, které má občan k dispozici; i když přiměřená doba bude záviset na okolnostech každé žádosti o pomoc, lhůta, během níž občané mohou bezpečně dosáhnout velvyslanectví nebo konzulátu svého členského státu nebo jimi být dosaženi, by v žádném případě neměla přesáhnout 48 hodin;

2)V článku 9 se doplňuje nové písmeno, které zní:

vypouští se

vypouští se

2.Delegace Unie podporují členské státy při poskytování konzulární ochrany nezastoupeným občanům v souladu s čl. 5 odst. 10 rozhodnutí 2010/427/EU. Tato podpora může zahrnovat provádění zvláštních úkolů konzulární pomoci na žádost členských států a jejich jménem. Členský stát poskytující pomoc a členský stát státní příslušnosti neprodleně poskytnou delegaci Unie veškeré relevantní informace týkající se daného případu.

1.V rámci místní konzulární spolupráce uvedené v článku 12 členské státy a ESVČ pro každou třetí zemi vypracují a schválí společný konzulární plán pro nepředvídané události. Společný konzulární plán pro nepředvídané události se každoročně – nebo pokud to vyžadují mimořádné okolnosti, častěji – aktualizuje a obsahuje:

a)analýzu konzulární situace v dané zemi, včetně přehledu velvyslanectví nebo konzulátů členských států, odhadu počtu a umístění občanů Unie a posouzení rizik nejpravděpodobnějších scénářů, které se týkají občanů Unie, jako jsou mimo jiné vojenská, politická a zdravotní rizika, hrozba trestné činnosti a přírodní katastrofy;

Delegace Unie, pokud jsou přítomny, koordinují vypracování a schvalování společných konzulárních plánů pro nepředvídané události na základě příspěvků velvyslanectví nebo konzulátů členských států zastoupených v dotyčné třetí zemi a konzulárních úřadů nezastoupených členských států. Koordinace může v případě potřeby zahrnovat spolupráci se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi. Společné konzulární plány pro nepředvídané události se zpřístupní všem členským státům, ESVČ a útvarům Komise.

4.Členské státy v souladu s vnitrostátními právními předpisy přijmou z vlastní iniciativy opatření, kterými zajistí, aby se jejich občané registrovali u příslušných vnitrostátních orgánů nebo je vhodnými prostředky a nástroji informovali o svých cestách do třetích zemí nebo o pobytu v nich, zejména pokud třetí země nejsou považovány za zcela bezpečné.

5.Členské státy si včas vyměňují informace o změnách v doporučeních pro občany ohledně cestování, zejména v souvislosti s krizovými situacemi, a usilují o zajištění jednotnosti v úrovni poskytovaných doporučení ohledně cestování. Členské státy by se měly vzájemně informovat pokaždé, když se dozvědí o zvýšených bezpečnostních rizicích.“

2.V případě potřeby mohou být členské státy podpořeny společnými konzulárními týmy složenými z odborníků z členských států, zejména z členských států nezastoupených ve třetí zemi postižené krizí, ESVČ a útvarů Komise. Společné konzulární týmy jsou k dispozici pro rychlé vyslání do třetích zemí postižených konzulární krizí. Účast ve společných konzulárních týmech je dobrovolná. ESVČ a Komise podporují připravenost těchto odborníků a společných konzulárních týmů.

4.Při poskytování pomoci mohou být členské státy obdržet podporu z nástrojů Unie, jako jsou struktury ESVČ pro řešení krizí a její středisko pro reakci na krize. Členské státy mohou rovněž zapojit Středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události zřízené článkem 7 rozhodnutí č. 1313/2013/EU, mechanismus civilní ochrany Unie a případně mise a operace EU spadající pod rámec, který tvoří společná bezpečnostní a obranná politika a kapacita EU pro rychlé nasazení, jak je stanovena ve „Strategickém kompasu pro bezpečnost a obranu“.

Jednou za šest měsíců poskytnou členské státy ESVČ a Komisi tyto informace:

2. Členské státy, útvary Komise a ESVČ zveřejní informace uvedené v odstavci 1 způsobem, který zajistí soudržnost poskytovaných informací.

3. Členské státy poskytnou informace uvedené v odstavci 1 ve strojově čitelném formátu.

1.Členské státy přijmou opatření k informování svých občanů o jejich právu stanoveném v čl. 20 odst. 2 písm. c) Smlouvy o fungování EU, zejména těmito opatřeními:

vypouští se

Pokud nezastoupený občan není schopen uhradit náklady uvedené v odstavci 1 členskému státu poskytujícímu pomoc při podání žádosti o pomoc, může členský stát poskytující pomoc požadovat, aby nezastoupený občan podepsal závazek k úhradě. Na tomto základě může členský stát poskytující pomoc požádat dotyčného nezastoupeného občana, aby tyto náklady uhradil, po uplynutí tří měsíců od poskytnutí pomoci. Tím, že nezastoupený občan není schopen uhradit náklady uvedené v odstavci 1 při podání žádosti o pomoc, není dotčeno jeho právo na konzulární ochranu.

6.Komise může přijmout prováděcí akty dostupné ve všech jazycích členských států, kterými stanoví standardní formuláře, jež se použijí pro závazek k úhradě uvedený v odstavci 2 a pro úhradu nákladů ze strany členského státu státní příslušnosti podle odstavce 3. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 15a odst. 2.

6.Při zpracování osobních údajů uvedených v odstavci 5 zajistí příslušné orgány členských států a orgány a instituce Unie vhodná a zvláštní opatření na ochranu zájmů a práv subjektů údajů. Zavedou rovněž vnitřní zásady a přijmou nezbytná technická a organizační opatření, aby zabránily neoprávněnému přístupu k těmto osobním údajům a jejich předávání.

Pro účely této směrnice předávají příslušné orgány členských států osobní údaje třetí zemi nebo mezinárodní organizaci pouze za účelem plnění úkolů uvedených v článcích 9, 10 a 13a a v souladu s kapitolou V nařízení (EU) 2016/679. Z tohoto předávání jsou vyloučeny osobní údaje uvedené v odstavci 5, pokud nebyl získán výslovný předchozí souhlas dotčeného občana Unie.

Členské státy zajistí, aby nezastoupení občané měli podle vnitrostátního práva k dispozici účinný přístup k mechanismům pro podávání a vyřizování stížností a k prostředkům právní ochrany v případech porušení jejich práv podle této směrnice.

„Nejpozději [pět let po uplynutí lhůty pro provedení pozměňující směrnice ve vnitrostátním právu] provede Komise hodnocení této směrnice a předloží zprávu o hlavních zjištěních Evropskému parlamentu a Radě.